Písmák Byl to ten slavný den, kdy jsem byl popraven
Byl to ten slavný den, kdy jsem byl popraven
aneb
Reportáž psaná na špalku
Milí čtenáři, domnívám se, že jsem ten ze všech nejpovolanější, pokud jde o vylíčení tragické události, která se odehrála27. srpna t. r. Ano, napsal jsem tragické, ačkoliv jistý konkurenční týdeník nedávno přinesl zprávu o téže události pod titulkem „Společnost si oddychla“.
Minulý čas
Pověz mikdo ti podal nůžNa atlas tvojí blůzy rozlil tušAby ji pošpinila já ho proklínámI když sám jen z černých vod jsem pil
Pod modříny bílé růže usnulyjejich stíny šeptají že nic tě nebolíže taky spíša tančíš pro králeten se mi vysmíváztratil jsem koráletvých slaných úsměvů
Křičím tvoje jméno to snad ještě dovedua vítr v ráhnovíšeptem mi odpovíje stříbrný jak konečky tvých řas
Ve vrboví naše ticho ševelímoje malá druidko vyšla jsi si na jmelítvůj srp je srpek měsíce mé nocipocitů směsice mé srdce rvoucí –
Skleněná noc
Temnou září sražená
poklesla na kolena
potřísněná netopýry
prořezaná střepy víry
Leaden Symphony
Your fragile, wild and leaden hair
was a heavy hallo that you wore
miss Death geared her blackish mare
for her I opened up your door
Černé uniformy do bezů se utíkaly
Černé uniformy do bezů se utíkaly
pod můj práh se schovaly
vnoci plné dlouhých nožů
leští svoje křišťály
Unko. Unchi. Kuso.
V samotě jasmíny sní o úsměvu gejši s rozbitým vějířemRozpůlená broskev achslečna Kaikó pan Tanakaspadané květy sakur splynulyv prastarém tanci smím prosit. Freud by měl radost a jáJá jsem jen odleskoživlé masky nó
Bukkoroshite yaru kono chikan inpona kurombo furosha Unko. Unchi. Kuso.
Minulá budoucnost
Spánek je pro senohlavy
my jsme vzhůru; ho-reč-na-tě
žhavé hlubiny nás zdraví
srdcem vedou rychlotratě
Laskavá krutost velice pozdního odpoledne
„Pane, jsi-li to ty, promluv“ kázala
bezzubá ústa.
„Ano, já jsem to,“ zašeptal
„Já jsem to Dejte mi hůl. “
Pro sebe
Až noc se vpije do zátoky černou tuší
napíšu své jméno na sklo okenní tabulky
v kolumbáriu
vydechnu páru a budu si přát
Jesenní hvězda
Jesenní hvězda v nás
zažehla sychravéamplitudy citů;
plynové lampy nad obzorem zaplály rudě.
Kapradí snío nebi
Fuga smrti
Černé mléko rozbřesku pijeme ho za soumraku
pijeme ho vpoledne a ráno pijeme ho vnoci
pijeme ho a pijeme
kopeme hrobv nebi tam se leží pohodlně
Intervence
Zjizvená krajina ruce nám podala
dlaněmi sypala svou prašnou krásu
pak když do poslední slzy se rozdala
tiše zas ulehla v zátarasu
Prase
Zabilijsme naše prase,
takže pozbylo na své kráse.
Bylo pěkně tlusté,
štětiny mělo husté.
Pečená husa
Dneska máme k obědu pečenou husu,
před obědem jsem dal mamce velkou pusu.
,,Mamí, bude ta husa dobrá.
Nebude jak jedovatá kobra. "
Býk
Na naší zahradě
máme býka v ohradě.
A ten býk,
má plno strašných dýk.
Koho mám podojit?
Pojď podojit kozu,
co stojí u povozu.
Ale vždyť to není koza, ale kráva,
takže z ní poteče černá káva.
Pes
Pejsek ten má dobrý nos,
ještě lepší nežli kos.
A k tomu je dobrý hlídač,
ovšem někdy velký jjídáč.
Červený kocour
Na našem dvoře
má myš velké hoře.
Červený kocour tam je
a myš jenom běduje.
Voda
Voděnka je voda nebo led,
dobré vody napiji se hned.
V létě se v ní koupáme,
v zimě zase bruslíme,
Perník
Perník já mám tuze rád,
a je to můj kamarád.
Rád si na něm smlsnu
a vůbec neztloustnu.
Medvěd
V létě slunce, v zimě led
medvěd rád jí sladký med
K tomu má dvě medvíďata
je to jejich hodný táta.
Micka a myška
Micka nezahálí,
za myší se valí.
Micka myšku prohání,
při tom strach jí nahání.
Staroveská lidová věnována Miroslavovi Bílkovi
Ležím tu shlavu na zhlavku
Myslím na tě Bílků Slavku
Bo si taký pěkny
chtěly by tě všechny
Faktoriály
Drahý, nezakončuj svá slova
faktoriály
je jich pak zbytečně
mnoho vlezou mi do úst a
O lásce a smrtích
Tolikrát jsme to četli, viděli, slyšeli… všechny ty tragické příběhy, kde láska dvou lidí končí smrtí jednoho, popřípadě obou znich. Říká se pak o nich, že svou láskou přemohli smrt. Oprávněně. Toť otázka…
Záleží na to, jakou smrt máme na mysli.
Nezbedův ústav pro mentálně postižené
Jaroslav Kukačka, reportér oblíbených oblastních novin Drby zvrby, stál před branami soukromé psychiatrické léčebny, do které byl vyslán, aby napsal šokující a objevnou reportáž o životě tamních chovanců.
Původně se měl tohoto úkolu zhostit jeho kolega Vraždil, avšak ředitel ústavu pan Nezbeda si bez udání důvodu vyžádal raději jeho.
Pan Kukačka vrhl poslední pohled na nepřívětivou šedou fasádu přerušovanou jen zamřížovanými okny a vešel do budovy.
Á, tady je kukaň od vrátného, pomyslel si pan Kukačka.
Osvětim
. vlak staví: ven. Ach vzduch tak vzácný postísněném vagónu s mrtvými
spolucestujícími
Kufry: ty podepsat, pak nám je donesou. Do nových domovů za niminová pole a zem
A dolů do šaten: Jdeme se mýtAch, voda tu pít je možno
Jaroslav Vrchlický se loučí se svým největším dílem
Sbohem, Zlomky Epopeje.
Toaletný papier nie je.
Na čem nezáleží
Ujížděla nocí po prázdné asfaltové cestě. Oči upírala na stěrače, které znovu a znovu sváděly marný boj spadající vodou. Sem tam zamrkala, jak ji osvětlil projíždějící vůz, který se neobtěžoval zhasnout dálková světla. Ale víčka se jí chvěla, i když nic nejelo, protože taktak zadržovala pláč.
V Tajemství
Luna se ráda shlíží vhládi
jezera, kde chodí hadi
pít.
I je stříbrem svých prstů hladí
Zakletí
Do podob podivných nás zakleli, nelásko má
bychom již nemohli dělati neplechy
Já tobě, Pánu Tmy vděravých podkolenkách
smála jsem se, až jsem spadla ze střechy
Zvětralé večery, zhnisalá rána
ZVĚTRALÉ VEČERY, ZHNISALÁ RÁNA
ve čpavkem prosáklé zažloutlé trávě
skudlankou nábožnou která teď právě
slačností vrhá se na tělo Pána
In the House of Dust and Cobwebs
In the house of dust
you’ll find all those memories which
haunt you when you close your eyes and
dwell in the land of sleep
Epitaf krysy
Ležíš tu sama, Sivá
Krev slepila ti hebkou srst
již nikdy nevyceníš zoubky ostré
v pitoreskní napodobenině úsměvu.
Deset perel, deset křídel, bolest jedna
Hladím tvé prsty ty mlčíš
Jsou křehké jako duše skla jako křídla
Lámu ti je a ty křičíš.
I já křičím jsem stále stebou vhodině nejtěžší
Světlem kostí
Večery tonou mi v hlubině
Jak hadí jazyky jsou ruce na klíně
Kdysi bych plakat chtěl kvůli své nevině
Teď smutek zmizel, snad ve víně.
Návraty
Pozorovala to štíhlé křehké tělo. Byla to taková krása, že to až bralo dech. Tolik toužila se ho dotknout, ale neudělala to, přišlo jí, že by to bylo jako setřít pel zmotýlích křídel. Zmotýlích.
Zrnko čaje
Vznáším se
Vzhůru
Temnou houštinou
Teplem a měkkostí
A voda volala a křičela
Konečně byla na místě. Zastavila se a rozhlédla se kolem sebe. Nikdo tady nebyl, i když byl krásný, jasný pozdně letní den, jako stvořený ke koupání. Břehy lomu byly úplně pusté.
Severus vs. Sever, Albus vs. Alb aneb skloňování jmen v Harrym Potterovi
Nevíte někdo jak by se měla správně skloňovat jména Sirius, Severus, Albus, Argus. Je opravdu bez debaty a jedině češtinářsky správně 2. pádSiria, Severa, Alba, Arga. 5.
Když Adrasteia nalila víno
Příteli, teď stebou piji
Zezlatého džbánu
Stíny tvé se na zdi míjí
Když noc pluje kránu
Mandle
Padající soumrak barvil zemi do ruda a po nebi závratnou rychlostí pluly mraky podivných tvarů.
Sedmnáctiletá Ester Schmitzerová na ně zírala sširoko rozevřenýma očima, ale neviděla je. Neviděla ani udýchanou, zpocenou tvář světlovlasého muže, který se nad ní skláněl. Necítila jeho horký, štiplavě páchnoucí dech ani jeho hrubé ruce, které jí vyhrnuly sukni a rozervaly blůzu.
Mýtus vyplazeného jazyka
Při jednéz nekonečných a zajisté plodných diskuzí s mou sestrou Estel jsme připadly na zajímavou věc - na mýtus vyplazeného jazyka. Ptáte se, co to je.
Zkuste si vzpomenout na to, jak jstebyli malí a hráli jste si s kamarády na to, že někdo umře - a netvrďte mi že jste si hráli jen na hezké věci (pokud ano, tak si tohle ani nečtěte:). Nevím, jak to bylo u vás,ale mrtvoly námi ztvárněné měly vždy vyplazený jazyk.
Potrestané sny
Krásnosmutně hrají smyčce
tak sladce a hořce,
že bych tolik chtěla plakat
Pro něi pro sebe
Když si znovu nasazuješ masku
Slabost svou jsi ukrýval
v krvi nevinných obětí
A přitom sis namlouval
že se tou krví posvětí
O školníkovi Kostějovi
Vzimě toho roku školník Alois Hlína těžce onemocněl a po dvou týdnech marného boje zákeřné chorobě podlehl. Škola pomohla vystrojit rodině pohřeb a na jeden den se i vyvěsila černá vlajka, ovšem život šel dál a bylo nutné sehnat nového školníka. Tehdejší ředitel dal do novin inzerát ( tehdy možná dokonce inserát ) a brzy se do školy začali hrnout uchazeči o školnické místo, které nebylo nijak špatně placeno.
Spatřiv více než dvacet kandidátů, rozhodl se nakonec ředitel pro asi třicetiletého muže svelmi dobrým doporučením a zvláštním jménem.
Roswell
Stojím tu
Pod olověným nebem zroku 1947
Stojím tu
a se slavnostní vážností svých
Jen na chvíli zůstat
Ten boj je dávno prohrán již
Tvá hlava klesá níž a níž
Můj neznámý, ty pravdu díš;
příští úsvit nespatříš.
Nejněžnější trýzeň
Pojď ke mně blíž,
tiše jí šeptá.
Snad se mě nebojíš.
šeptem se zeptá.
Veď mě, bledé slunce
Motto: Můžeš mě milovat i nenávidět, ale nikdy mě nesmíš ignorovat.
Stojím sama uprostřed ledové pláně. Kolem mne není nic než sníh. Teď nesněží, ale před chvílí sněžit ještě muselo, protože mám ve vlasech ledové krystalky.
Píseň chladu
Jak vánek chladí mě tvůj dech
když rozkvétají na oknech
tu růže
však slzy chladí víc.
Záhadná zmizení aneb ponožkožrout
Domnívám se, že je mou povinností vůči společnosti upozornit na jeden nevyřešený světový problém, který zasahuje do životů nás všech. Ovlivňuje osudy těch nejchudších, avšak poznamenává i mocnářskou elitu.
Dotýká se nás všech, protože každý znás nějaké má, anebo alespoň měl (s výjimkou kmene Hotentotů a křováků zjihovýchodní Afriky).
I já sama mám stímto problémem bohaté zkušenosti.
Neznámému spasiteli
Ptáte se, proč nesměje se
Proč trhaný je jeho dech
Proč zmizela mu radost z žití
A vočích jeho tiše svítí
Mé zlo
Den prvý spálí zemi mráz
Už nepotěší ledové květy na oknech
Oči které zmrzly, oči těch, jimž zastavil se dech
Vden druhý neodolá žádná hráz
Světa vládce
Chtěl jsi ovládnout svět
Mít moc nad všechny krály, vládce
A nyní náhle zdá se
Že už všechno máš
Do ticha
Do ticha zašeptám slova a
Nikdo je nebude znát
Nikdo se nedoví
Co ticho mi odpoví
Mince
Mince
Psal. Na laciném psacím stroji popisoval jednu stránku za druhou a pak je rovnal na hromádku na stole. Psaní mu nedělalo problémy, ale to neznamenalo, že by ho někdo mohl považovat za dobrého spisovatele. I když, možná se i pár takových našlo mezi těmi, kteří si kupovali sešity, ve kterých vycházely jeho detektivní povídky.
Jedovaté světlo
Zakryl si rukama oči a chtěl plakat, ale nemohl, protože se mu jeho oči pod rukama proměnily vohnivé jámy, ve vysoké pece ve kterých pro ocel nezbylo místo na slzy. Všude ho bodaly paprsky světla, které se prodíraly skrz zkroucené mříže jako jedovatí hadi a čůrky moče světlonošů. Pálily, dělaly se mu červené puchýřky. Ale vlabyrintu ran a starých zanícených jizev to stejně nebylo poznat.
Bloudění
Co zůstane zpadlé hvězdy. Jen pár kousků kamene.
Co zbyde zčlověka, když sním smrt vlože zalehne.
Hnijící maso a trocha kostí
Červi sradostí se hostí.
Listy
Listy
Vítr hladí konce větví
Pod olovnatou oblohou
Staré listy pod stromy tlí
L´organisateur
L´organisateur
Bon jour.
Je veux se presenter à vous. Je m´appelle Charles Ange et je suis l´organisateur. Vous demandez l´organisateur de que.
Řasy
Stojím na tvém hrobě
Vítrčechrá tvoje vlasyz trávy
Volám: Vem mě dolů k sobě.
Však z dálky mě jen ptáci zdraví.
Zelenorudá krása
Zelenorudá krása
Kapky krve stékají
Zdrobných, něžných rtíků
Pomalu, lehce, potají.
Paprsek naděje
Venku za okny už byla skoro tma. Garry stál v napolo osvětleném pokoji a čelem se opíral o okenní tabulku. Pozoroval, jak lehce narudlá obloha tmavne a objevují se první hvězdy. Musely však bojovat spronikavou září neonů, která proudila zezdola, srozsvícenými světly aut a za okny bytů.
Smrt
Smrttexttexttext
Skončila kniha,
poslední kapitola a slovo
Srdce bije pomaleji
Poselství
Poselství
Když zpívají andělé
tak poslouchej
Všeho nech a naslouchej