Písmák Deník
I.
. Byla to dlouhá, možná ta vůbec nejdelší noc. Stačilo se naklonit k okennímu rámu a spatřit, že na nebi není ani jediná hvězda.
Mezi dvěma světy - část první
Starší pán se posadil do svého houpacího křesla, pokuřoval svou dýmku a zamyslel se.
Přemýšlel o světu, o globálním oteplování, o ekologii a v neposlední řadě také o svých červených bačkorách s bambulkou.
Zkrátka si udělal příjemné odpoledne, z něhož ho nemohlo nic vyrušit. Tedy, alespoň to předpokládal.
Mezi dvěma světy - část druhá
Kde to jsem. vydechla v duchu Silvána, když zjistila, že není ani u svého domečku, ani na své oblíbené louce, ani v lese za domem a ani u své kamarádky Flavie. Nešlo jí do hlavy, proč by se z ničeho nic měla probrat ze spánku někde, kde v životě nebyla. To přece není možné.
Myšlenky
Ono se to může zdát lehký, takovej příběh, kterej se má odehrávat v jedný minutě, pomyslela si autorka a musela se sama usmát, když si uvědomila, jak naivní byla, když předpokládala, že něco takového zvládne levou zadní. Takže. Co bych mohla napsat. autorka přimhouřila své modré oči a zaměřila je kamsi do dálky.
DREAMING
When I am sadmy friend keeps smiling,so I am getting madand I can not stop crying. My feelings changing crazilyI am more nervous day by day,he keeps smiling naughtilyand I would like to hear him say:„I will be hereforever for you,have no fear,that’s not only your point ofview. “I’m dreaming of a dreamwhich is full of flowers and treesAnd also of icecreams. Those are justmy beautifuly nasty dreams.
Maminko
„Maminko, já jsem tady na tom světě strašně ráda. “„Terezko… Ach jo. “„Mně se, maminko, moc líbí jak to tady všude kolem vypadá, jací jsou tu lidé, jaké jsou tu kytičky a zvířátka. Podívej se na toho krásného motýlka.
Seznamovací kurs
Pátek se ve škole vlekl jako voda. Nechtělo se mi nic dělat. Jediné štěstí bylo, že jsme se ještě neučili a že jsme jenom procházeli školu a Mrázková nám říkala která místnost k čemu slouží a tak dále, samé nudné záležitosti. Jediné, co mi ještě jakž takž zlepšovalo náladu bylo povídání s Lotty.
Portrét
V malíři se mísilo několik nepříjemných pocitů. Představoval si, jak asi chutná smrt, jak moc to bude bolet, jak. Tolik pesimismu najednou v sobě ještě nikdy neměl. Upřeně se díval do starcových nepříjemně tmavých očí.
Portrét II
Olin se pousmál, řka: „Neviděl bych to tak černě, víš, třeba se to časem uklidní. “
Malíři se vhlavě mihla myšlenka, není-li Olin blázen, ale vzápětí ji zavrhl a významně pronesl: „Přijedu za tebou. Čekej mne každou chvílí,“ přičemž zavěsil sluchátko.
Bohužel, malíř si až příliš pozdě uvědomil přítomnost všech těch prapodivných oživlých obrazů venku.
Pan Tau
Já jsem Pan Tau.
Je to poměrně zvláštní jméno. Na ulici se lidi mohou utlouci smíchy, když na mne moji známí volají: „Haló, Pane. “.
Dětství - I.
Často mi bylo líto, že se moji rodiče nikdy nevzali. Nebo spíš – nechápala jsem, proč tomu tak bylo. Všechny děti měly maminku a tatínka stejného příjmení. Moje maminka byla Weberová a tatínek Svoboda.
Lidé moderní doby
Pan Neumann je veleváženou osobou. Nejdůležitějším člověkem v hotelovém průmyslu. Bez něho by se neobešel ani jeden jediný člověk v celičké Praze. Nebo alespoň takhle to vždycky vysvětloval.
První školní den - I.
Tak mě tady máš, nový živote.
Jen co jsem překročila jakousi pomyslnou bránu mé nové školy, zalil mě pocit hrozné nudy. Jasně, byla jsem tady na dni otevřených dveří a tak. Jenže já pořád žiju v představě, že gympl je místo pro šprty a né pro mě.