Písmák kořeny
půjdu se projít
do temných tvých zahrad
chystám se zakopávat
o kořeny stromů
na obláčku
Někde zamazal se šmírem
ten sen pestrobarevný
a na obláčku s klidem
Pán Bůh s fajfkou v koutku
prstýnek
marně sháním rudou růžikterá by byla tak červená jako krevkdyž vytéká z našich ranzahazuju moře pískemstále dokolaruce rozedřené na kostmarně, tak marněse snažím zašít díruve tvém životěsypu si hlavu výčitkamaa přemýšlímproč pro mě zlobua pro něj úsměvproč nejsem dost dobráa kolem krku mě škrtíprstýnek s kamínkem.
moje holka
moje holka hraje pokra na rtu jí visí cigaretakdyž s drsným smíchempřihazujepánovénekoukejte tak okatěna rýhu mezi ňadrymoje holkase mazlí s elektrickou kytarouv mý hlavěhraje jenom pro mětrsátkemmi jezdí po páteřimoje holkatančí na barua tyč jí dělá společnostkluci klopí očia hledají drobný na panákavím, že jako měje berou tvojerozhoupaný bokymoje holkaumí všechnovoní takjak by měli vonětjen andělétrochu kouřea chuť alkoholuna rtechmáš mě na hákukočkobuď ještě chvilkumoje holka.
roxette
asi mi to nevěříšale jde mi o nějvíc než kdyo holkuroxette mě drásajído krvejako tyhnědý očikterý nemáma měly tě zachránitdusím sepiju kouřímk čemuláskokdyžjá to tak chci. umírám pro tvou lásku.
neexistuju
tam kde vítr honí listypod tím velkým stromemv malém hroběleží senco neměl šancibrouknasazený v hlavězmateně mává tykadlydotýká se nervových spojůumíránemámco bych víc řeklatak malánedůležitás jakoukoli bolestíneexistuju.
chci tě mlsat
chci tě mlsata mít tě pro sebesvázat ti vlasylehkým gestemneodmítej moje absolutnoláskokdyž stokrát víšco teď řeknuhladím orlí zobáknež mi rozpáře břichonež mi bude ještě hůřhladímchci tě mlsatpomalu tě nechatrozpouštětna jazykunemám ráda sladkýale tebe bych si dalas pomerančovou polevou.
v neštěstí
skrz tvoje slzynevidím na cestuvšechno se nám zatáhloa já ti ze sebenemůžu dát víccelé moje srdcezdaleka nezaplnítvoje touhysvět je černé místosnad už bych to měla zabalitv některém z ránkdy mi vrányklovou očisama s učeníma bolestíto tady nedávámživot je nejhorší školaa jedno jsme se naučilaláska není cestake štěstív neštěstí.
do pekla
chci pít nonstopabych neslyšela tvoje hlasyvíš láskože nemám rádakdyž mi tvý slavícizpívaj až u hlavyvrať se mia všechno bude okkdyž mi slíbíšsvoji holou kůžina podnoses krabičkou cigaretnevímjak formulovat metalco mi dávají tvý očinenech si ho pro sebevzdej se mispolu s nebemkdyž vlci táhle vyjínech mněz tebe potáhnoutbudu na tebe hrátjako na violuco není z bazarunepotřebuješ vyměnit strunypojď za mnou do pekla.
na poslední cestě
metalová kráskojak dlouho už čekámaž se mě dotknešjemným kytarovým rifemlítám si olověným nebemsplétám bleskydo věnečkůbláznivých nápadůnetrvám na životě za každou cenunetrvám na láscekdyž není mojeztrať se mina cestě přes urnový háj. skrz moje myšlenky.
you don´t own me
you don´t own memám zmatekve tvých větáchodporují mému viděnímému srdci nejvíceod mala se nerada dělímsnažím se krásta pást sena cizí loucekde se vyhřívají tvé rucenemám ráda spoustu věcía na špici vědomížeyou don´t own me.
neexistuje
hlavou se mi honíjak někdo může u někoho klesatv ceněaniž by dosáhl dna.
nezapomeň
živá vodavyschla v pramenijak asi vypadáš, láskoprosímnezapomeňjak jsi mne objímalaa v tu chvíli jsem chtěla štěstím zemřítprosímnezapomeň co jsi mi říkalakdyž se moje srdcetřepotalo ve tvých dlaníchomývej mi láskojemně čelove svých hlubinách.
navždycky
hlavou se honí zběsile myšlenkyco nejsou pro princeznyobčas někdy tě čtujak toužíš po někom jinýma ty nemáš právobrát mi bolesttvářit se ublíženěnemášněkdyhormony dnes píšou básněa knížky plné vlastněnepodstatných věcíto důležité pouze visí ve vzduchuvždycky. navždy mám v sobě chvílekdy jsem ti nestačilatolik jsem chtělaa nebrečjsem taky jen člověknavždy spočítanývšechny odmítnutípříkrý pohledynelibost v hlaseuž nevěřím na láskutu z filmůani na věrnostnavždycky už věřímjen tomu že jsi hezkáa že stojíš za tonavždycky.
tanec
tančíš, víloa vlníš se jako mořská pannavím že stejně jsinedosáhnu na tebea tak si aspoň představujujak hedvábný máš stehnajahodový rtyvoňavou aurutančíša ne se mnouvím,že nebudemtoulat se ránempokrytém jinovatkoupokřikovat na lidia hltavě se líbat v průjezdukonecpustil těvím,že se ti nelíbilvezmeš si cigaretupřipálím timůžu ti koupit pitía kousek tvýho srdcepokreslit svým grafiti.
slečno
slečnozlomil se vám podpateknechoďte už po tom chodníkuna jehož koncinečekají rty a polibekslečnoodhrňte si vlasy z čelaotřete rozmazanou řasenkuto se nehodíplakat pro nenarozenéještě mi slečnořekněteco znamenají vaše očia malá jizva na dlanikreslíte si kolečkav rozlitém pitíslečnovůbec se na mě nedívátenedokážu pustit z hlavy vaše lýtkaa slečnoaž se za deset let potkámesnad neuhnete pohledem.
chutnáš
chutnáš jako cigaretakdyž tě pomalu ochutnáváma ulpíváš mi na rtech jako pel motýlích křídel.
teď na chvíli zavřu oči
myšlenky sekám na kouskypod peřinouse tiše třesua nemůžu se vyrovnats láskouse žárlivostís nenávistínevím v jakým pořadíholá kůže lákájako rty pannyještě jsme se nedotkla všech cigaretještě jsem nedopila až na dnoještě víc se můžu nenávidětza svoje slzyza to že jsem se třepala míši v náručíza překročení rychlosti v obciza to že už nemám ráda Heveinza to že jsem porušila sama sebeza to že jsme tě nechránilavílo. vždyť mě se vlastně vůbec nic nedějejen občas člověk chce co nemůže míttrhat paví pírkaobjímat andělykapat krev po zemia utírat jí čelemněkdy člověka ovlivní i věcikterých se neúčastnía na kolenou ze sebe vyrážínelidské vytíuž jsem pochopilatenhle světa pořád mám na rukoudost holé kůžekam můžu psát veršeze srdce.
že tě mám ráda
vítr ti cuchá vlasyzlatovláskoa podpatky klapají tak silně že mě rozbolela hlavaaž zakopnešvezmu tě do náručeprotože netušíšže tě mám rádaaž ti slaný pokladsmáčí tvářebudu ho chytat do dlaníprotože netušíšže tě mám rádaa až ti znovu ublížímnechtěněkleknu si na kolenoa jedním pohledem zkusímříct že je to jinakprotože netušíšže tě mám ráda.
láska je jen slovo..?
odnikud nikam mi bloudí oči a ve zpětným zrcátku stále vidím blondýnku s tmavými brýlemi na očích ve svých snech se měním v prince s hnědýma očima useknu drakovi deset hlav z tváře ti setřu kapku krve tak ráda bych zemřela žárlivostí pro tvůj šťastný úsměv a zářící oči dva zelený uhlíky taky jsem občas týpek co u baru flirtuje s holkama a zjistím, že drobná blondýnka při tanci krásně voní dusím se nadějí že láska není jen slovo i když nemáme svou písničku a já jsem bez peněz trhavě těžce se ze snů probouzím a pak ti stírám slzy hladím vlasy ve kterých nenápadně hledám korunku.
ďáblovy děti
kruh se uzavírá nad tvým tělem co trhavě pláče a Otec si mne ruce když moje duše ztrácí kousky a oči rudě planou my,ďáblovy děti vydaly jsme se na cestu rozvrátit vám duše.
princezno
pomalu zapadá slunceza stromy na obzorua já si opět představujuže tam za kopcemžije děda s třemi vlasy ze zlataprincové zamilovanído obrazůprinceznyco nemusí žít s drakema jeden polibek tamzachrání dobrov tom zlatě za obzoremsi mořské pannymyjí vlasy bílou pěnoumladí chlapcinasazují život pro láskupro voňavý kapesníčekkrásné šlechtičnya já tadytě milujuprincezno.
můj soud mě shledal vinnou
lehce polechtám konečky tvých řas když v noci se ti spánkem chvějí jde mi pára od duše co třepotá se ve mě podrápaná na dřeň modrou beznadějí zamotaná do strachu jak moucha v pavučině bez hlesu pozoruju že krvácí ti tvář za chvíli až umřu už nikdo neuvidí jak poslední popel z cigarety spadl mi na polštář.
ďáblova dcera
vznáším se nad svým tělemve kterém sídlí ďábela už bez emocí se dívámjak zarývám nehty do kůžea moje zoufalé helpnikdo neuslyšíšeptám si ho do vzpomínekco mi rozdírají očijak trapný je to pohledna vzlykající těloa zlomenou cigaretu hned vedle srdce.
inside my heart is breaking
nemůžu už koukat na svět kde se ráno probouzím sluníčko za oknem nejde vyzvracet dál se dívá na tuny bezcenný lásky a lidský klubíčka už jen studeně mi bije srdce necítím v něm krev a z dálky mě bolí že mít rád je na stupnici důležitosti na nule a já už se nechci probudit do bodajícího sluníčka když v knížkách pro děti se stále píše že láska hory přenáší ačkoli já už vím že láska neuzvedne ani lopatku se smetím.
proč?
neznámo pročsem se zkřivilaa nevarovala těže je to nakažlivéneznámo pročse mi nebe zatáhloa na tebeprší noženeznámo pročti voní vlasyproč, lásko, proč.
polomrtvá
sluneční paprsky plné hříchu mi pálí vlasy a smyčka kolem krku se stahuje v rytmu elektrický kytary jsi moje chop suey svítíš zeleně rozplýváš se mi v kapkách deště a duníš v hromu lásko prosím pojď za mnou ještě.
lituji
láskozabal mnedo košíkuse všemi křivdamipošli mne po voděpřihoď ke mně i cigaretyprosímdopluju až na konec světatam kde se myš mění v orlapaprsky v žiletkytěsně předtímnež se rozplynuproměním seve vlas na tvém pyžamu.
skřítkům
být tak dubovým listem
otřít se ti o rameno
a o podrážku
porušit limity
flying high
zaslechla sem tu melodiilehké déja vukteré mne zabolelotak moc uvnitřže ani nešlo brečetvšechno bylo takovýže už vždyckynebudu radši vzpomínatna lety ve tvýchoblacích.
moje klubíčko
schoulená do klubíčkakoulíš se ve mněod stěny ke stěně.
blonďatý tulipány
pěstuju si v hlavě blonďatý tulipány a počítám jim pihy ( u dvacítky se mi rozmazaly) krví ti kreslím omluvu do bezvědomí jednou ti koupím blonďatý tulipány co nikdy neuvadnou a tak se nemusí věšet hlavou dolů okvětní plátky z blonďatých tulipánů se mi tu válí po zemi stonky nasekané v guláši emocí chutnají hořce.
nemůžu
dnes už jen vleže rozeběhnou se mi myšlenkypo polštářiumřelo něco čeho jsem se nedotklabylo to tak blízkotak proč se dusím tmou.
přesto se všechno dál točí kolem
dotknout se tak nitra lidskostiotvírat všechno pohledema nikdy se neuzavíratkdyž nás chce uchopitnaše vlastní vědomívčera jsme si potřásla rukous klaunema všichni kolem měli červený nosopatrně se dotýkám modřinkdyž se večer svlékámtrhám na kouskypohled na tuhle místnostkde se skrývá začátek i konec.
tenkrát
všechno je stejný jak tenkrátsluníčko dopadá na gaučsvědka naší touhy ( hlavně mojí )a přece je to jinýtenkrátbylo tak snadný milovatdnes vímže milovat je ždímat krevze zoufalých myšleneka tak bych ti tady chtěla kapkama svý lásky napsatže jsi jako tenkráti s mojí touhou po toběkdyž ležíš na tom starým gauči.
kolovrátek
prý ohrané jechválit krásutvýho tělatvojich vlasůstará píseňo tvých dlaníchco se slzytřpytí na nichještě horší moje ódana tvé srdcechvějící sepro nějtrpce.
znásilnění
vytřeštěnýma očimahledím do zrcadlaa vím že střepy nejsou moc ostrýpopálená od cigaretynemůžu zastavit šílení v mé hlavěa pokusy o vyzvracení mýho jáz kouta do koutamě honímoje vina, moje dušečerná spoluvinouna tvém znásilnění.
suicidal dream
zvracením unavená k smrtiležím na zemia kreslím si popelem z cigareta mysl nechává znova a znovabodnouttou chvílí kdy moje láskapřestala mít jakýkoli smyslslzy už mi ani netečoujen krev z nosutaky si s ní kreslímsněženky pro tebeco mi zčernaly.
oslepená
nevím nevím, láskojak to vlastně mámezasténáš mi do snaa mně vytrysknou slzynechci zažívat ty chvílekdy si vyčítám tvou přítomnostláskoprovinile klopím oči.
sněženková
před barákem nám vyrostly sněženkyzářily na nich kapky rosyjakoby plakalypřipomněly mi tvoje slzystejně mě zabolelypohladila jsem je,jejich slzy taky nezmizelymyslím na tebe láskoa na zahradě nám rostou smutný sněženky.
noční motýl
včera jsem tě celou nocchytala do své sítěkřehká jako motýlchránící svůj pelunikalas hbitěsladká slovavábeníjak zelená ti slušínepřehluší vědomíže k citům svýmjsme hluší.
lehce mimo
vidímjak se mi tvůj dechsráží na brýlíchkdyž poslouchám tvoje noční modlitby.
..?..
nikdy nevím jak na tom s tebou jsemprotože nevidíš jak ti stojím nad postelía trhám pírka orlůma za nocí se ztrácím ve tměnenajdeš mě, láskonenechávám stopystavím ti hrad z pískujenže mi praskl kyblíkfouká vítra krvácí mi dlaněnikdy nevíš, jak na tom se mnou jsi.
pro mou vílu
bolavě a vyčítavě se teď díváš že prý už nemaluji zelený srdíčka na bílý papír co to pro tebe asi znamená lehce se dotýkat tváře a zbožňovat tvou vůni poránu ne, lásko, já už srdíčka nemaluju protože mám nafurt dva kamínky zelený nevěř tomu, lásko že sněženky už nekvetou.
pastelkou
kreslím si zelenou pastelkoutrapný zelený srdíčkaa nemám náladuvynášet do nebetvou nesmrtelnou krásuzačalo to tvým pyžamemvypadalas jako medvídějen sem se chtěla dotknout tvých vlasůvidíš,láskoteď se mi to rozmazalo slzamaasi znameníchtěla bych vrátit okamžikkdy sem se ti podívala do očínež jsem se tě dotklaa vystřelit si mozek z hlavy.
když zimou všechno končí
asi už přišel čas přijít o všechno (tak jako ty) a vlastně už sem o všechno přišla podle tvých slov všechno co udělám je špatně už nemůžu naprázdno šlapat na plyn a nechci ti stát v cestě nechci ti dál ubližovat ale už po mně nechtěj abych ti vyznala lásku ( to už jen pro sebe tě budu oslovovat vílo) můj trest už přišel a pomsta bude sladká to mi věř nechci být ten, kdo tu naprázdno mluví věřím ti zbyly mi tu už jen cigarety( je moc dlouhé čekat až mě zahubí) tupý skalpel tvoje fotky( něco jako skapel, jen bez krve) nepůjdu spát do tvojí postele nepůjdu spát vůbec jako včera nemám sílu se najíst,jako včera co všechno nemám všechno nemám už na nic až mi pustíš ruku počkám 4 roky a půjdu za tebou.
sněženka
lásko,vědělas, že už rostou sněženky. jednu jsem ti utrhlastejně mi pak zvadlajako všechno co dělámzabíjím sněženkysnytebea omlouvám to láskou.
dokola
nadnášíš si suknichodidla sotva hladí zemdva smaragdy kradou srdcevílonech mne se dívatjak tančíš.
bezesmyslu
nevím jak se vyrovnats provazem kolem krkus tvýma slzamas tvou bolestí nevím jak se vyrovnats mečem co mi visí nad hlavous tvým zraněným srdcems vůní tvojí šálynevím jak se vyrovnat s tvou nepřítomností s chutí života potřísněného krvízbarveného dozelena.
před spaním
oblékni bílé šatyat tu svítíš ve tměa potichuzatanči mi na špičkáchnež těžký sen usadí se na víčkách.
srážka s životem
klamavý pohádkyo síle láskyreálnýotisky bot na srdcikapky krve na zemiprázdná dlaň natažená do prázdnavykolejený vlaka težce zraněný člověk v něm.
místo spánku
rozdírám se do krvetvou bolestíjeho očido tvého srdceznova,znova,znovamísto spánkutvoje touha po němznova,znova,znovamísto spánkuchtěla bych se užírat žárlivostí (nebolela by tak jako tohle)rozdírám se tvou bolestí.
ze srdce
telepaticky ti hladím dlaňtřeba cítíšmoje zoufalé volánío vyslyšenítvoje řasy mne šimrají na srdcimají v něm už vyrytou rýhu ( lásko, je to jen tvůj sulcus:-)stokrát sem tě chtěla pustit z hlavyutřít slzystokrát jsem si jen víc a víc uvědomilajak zelený jsou tvý očia voňavej vzduch kolem tebev mých snech máš plesový šatya naboso tančíš mezi skřítky.
vyhlídka na noc
stokrát zažitý místomě strašía nikdo mě nedonutíjít vedlekde zívá tvoje postelve skříni je duch a nikdy nepoužívaný stůlbudu spát ve vaněcelou noc ronit slzya jíst osolenou polévku s krvíještě pořád jsem se neodhodlalaměla bych. ještě jsem to nedokázalazamést hromádku střepůz mých snů, z mojí budoucnostia proto se o ně pořád dokola řežuchce se mi spátjdu si napustit vanu.
maluju svou vinu
na kraji temné zahrady sedí u zdi dívka. skoro ji není vidět, tlačí se chladným kamenům. na ramena ji dopadá břečťan,co se plazí po zdivu. má potrhaný džíny, prázdný oči.
trocha vzpomínek
další noc stebou vhlavě
cítím tvoje oči
vypálený mi do duše
a bolím se písničkama
she will be loved
vždycky má člověk ještě dost místana bolesta proto ted nepřestanumučit se tvým hlasemnemůžu s tebou skončitstejně už tě mám vytetovanoua víc a víc se do toho zamotávámrozčesávám vzpomínkysnažím se tě najít v chuti cigaretyve vůni krému na obličejnenacházíma nikdo se mě nezeptáproč už po nocích nepozoruju vílujak se špičkama lehounce dotýká trávy.
umřelo...
umřelo mi kotě. leží mi bezvládně v dlaníchjá pořád vidimjak lapá po dechua rve mi tím vnitřnostidusilo sea stejně nemělo šanciještě naposled pohladímmokrý kožíšeka pohřbím si ho hluboko do sebe.
silvestr
rozmazaná řasenka zima aury cizích lidí kolem všechny ty obličeje se míhají, rozmazávají se zvuk kytary zima cizí hospoda prosím vemte mě někdo za ruku proč se kolem všechno tak rozmazaně točí. ještě půl hodiny no a co. stejně na vás budu jen koukat, jak si přejete "už tě nikdy neuvidim zůstanu sám. " proč ten kluk hraje zrovna tohle.
těžký nic
nemá váhutak proč mi přijde jako stokilový závažímoje láska k toběco nic neváží.
no name
sama v soběna kolenousi tě vyvolávámprotože moje kotěuž jen trhaně dýcháa je těžký to cítitve chvíli kdy si tě do sebe víc a víc vrývámve chvíli kdy bych chtělapohladit tě pampeliškou po tváři.
vánice
pomalu cítímjak mi sněhové vločkypadají do vzpomínek na tvůj dech.
.....
na tyhle vánoce budu dlouho vzpomínat. na to jak se posralo i to co ještě nebylo. můj život taky stojí za hovno. všechny sny, všechno ze sebe, všechnu energii jsem dala svojí víle.
popelko
kdybych byla čarodějkouzelnou hůlkoubych tě oblékla do pohádekprincezno moje. máš ve vlasech zlatoa na nohou jen jeden střevíčeknikdy nepřestanu hledat ten druhý.
won´t go home without you
za jeden úsměvtři kapky krvea slz nepočítanětaky obracíš polštář. přetrhaný vazby s mým městem třeba už to tak nebolípotichujen potichu si pláču po nocíchkdy tě necítím.
co všechno může člověku vypadnout z kapsy
nechápavě sedim v koupelně na zemia prohledávám kapsyasi sem ho ztratilaopravdu, nemám hosvůj životasi mi vypadlse všemi mými snydrobnými radostmia pocitem domovajediný co cítím jako svoje je bolestdrží se za ruku s tou tvojípochodují mi v hlavěuž jen setrvačností jedu po kolejíchsama( ale vždycky jsem chtěla mít kupé jen pro sebe )už nemám o čem snít(ale dál si myslete, jaký úžasný mám život, vždyť já nemám důvod ke starostem)kdybych se někdy chtěla zabítpustim si k tomu chop sueyjak sem ho jen mohla ztratit.
dotknout se plyše
televize zkoušípřeřvat tichocelýho světaa rány chladíms tvojí peřinoupřes hlavuchtěla bych pohladit plyšovýho medvídka.
moje hrůzy
víš, láskokdybys mi vyklouzla z konečků prstůhudba by ztichlaa už nikdy bych ti neřeklao pocitukdyž jsme s míšou zpívalychurch on sundaysvětla by zhaslyty světýlka z tvých očíco svítí uvnitř mněmně na cestubarvy by zmizelyzelená tvých očízlato tvých vlasůa duha kolem tebe(nebo ji vidim jen já. ) ani pomysletže už bych se nenadechlavoňavýho vzduchuco je kolem tebeudusila bych se prázdnem.
pokřivená
polykám tvojí bolestplnými douškya mrzí měže tys moji zradu pít nechtělavypila sis toproto mě furt bolí zádamám křivou páteřpáteř křivákaskloněná nad záchodem chci ze sebe dostat dušizradila jsem tvoje oči,vlasy,rty,rucezradila jsem tvoje potřebuju těnejhorší to bude asi s důvěroua teď se tady tak pokřiveně vykecávámo tom jak mě to mrzí a bolío tomjak přes polámaný most mezi námacítímtebe.
aspoň na chvíli
stoupnem si, láskona skálu a aspoň na chvíliroztáhnem spojené dlaněkřídla motýlía naše pouto bude aspoň na chvílivše co zbydekdyž ostatní jsme zabilysvoje rty podržím na tvýchaspoň na chvília budu (jen pro tebe )ta co se nemýlíaspoň chvíli černýho absolutnanež skočíme.
když kotě umírá
měla jsem seno kotětico se mi choulilo v dlania vůbec nevrnělonepomohlo ani podrbání pod krčkemupínalo oči k nebia drápky zatínalo do kůžeměla jsem senže jeho pulz je nehmatnýa že mi už nikdy nezavrníšmaličká.
tak trochu anatomická láska
myslím, že tě mám v soběcelou mě naplňuješa tečeš mi žilama ( i tepnama )srdce mi tě pumpuje do těladusím se bez tebetak se lásko nebojže mě ztratíšnejdřív bych musela vykrvácet.
sněží
krásně vánočně sněžínějak brzomyslimvločky mi tajou na rozpálených tvářícha mlží mi brýlechlad je všudemůj dotek by tě studilpokud tě někdy hřála uvnitř cítímjen ohníčkyco ti planou v očíchchtěla bych do tebeponořit rukua dotknout se ohně.
nevyhnutelné
vím
že mi sedí v koutě pokoje
ve tmě
tlapkami si myje tělo
hovory s babičkou
ani nevím, jak mám začít. jen bych s tebou chtěla mluvit, a zeptat se tě na věci, na který se zeptat nemůžu. chtěla bych vědět, jestli umřeš, protože já vim že rakovina je svině. a já se toho hrozně bojim.
tanečnice
vím, že vidíšty samé dlouhonohé ženyv rytmukterý by ti hýbal bokamaa taky vímže tvé nohyby to zvládly lépev souladu s dušía já na ně nechci koukatbolí měže v záři reflektorů nejsi tymoje tanečnice.
až jednou
až mi to jednou naskočí v hlavěnapíšu ti báseň lehkoujako pírko napíšu ti o tomjaké to je tančit na špičce jehlyproplétat se mezi citya touhou nezranitrozdávat bolestmožná k tomu přihodími počítání minut do východu sluncežmoulání mokrýho kapesníkua zamatlanou obrazovku počítače ( má smůlu že v něm jsou tvý fotky)třeba bych mohlanapsat moc pěkněo tomjak dobře tohle všechno znášjenže já. neumim toa proto se radši vrátím k tomu kapesníku.
neumírej mi
počítám vteřinyco ještě zbývajívíle která mi leží v náručímá hlavu zvrácenou nazada bílé šaty zamazané krví( ani nevim jestli je moje nebo její)chvěje se mi pod rukamaa opodál nás pozorujeněhas jakou jsem jí bodlaněkam mezi míchu a srdcenikdo neuslyší moje modlitbyza každé další otevření očíteď už jen čekámaž mi zhasnea přestanenepravidelnědýchat.
když bolí duše
poraď mi, láskoco dělatkdyž sílí tlak za hrudní kostía v očích se tlačícelý rybníka kolem mě zníjsi dospělámusíš být silnáneklesej na kolenaa nikdo si nevšimlže už dávno klečímtak mi řekni, láskojak se dělábýt silnáco mám dělatkdyž se kolem mě svět rozmazáváa ta šmouha nemá smysljestlipak mi, láskořeknešco dělatkdyž bolí duše.
pusa za ucho
asi nikdy nespočítámkolikrát jsem měla chuťpohladit tě( a kolikrát jsem to udělala )a kdybych mohlaoptala bych se těkolikrát ještěsi omotám tvoje vlasy kolem prstůjenže to asi taky nevíšbude lepšíkdyž ti jen takzdánlivě bezstarostnědám pusu za ucho.
víla
lehce mi vcházíš do snu
a z tvých stop
vyrůstají sněženky.
usměj se
s trny v očícha spálenýma rukamasbírám hvězdyabych ti je zasadilado dolíčků ve tvářích.
sen
ve snujsi se opíralao konejšivá ramenahladily tě očisilnější než bolesta srdce jsi měla v krkukdyž ti z očí svítil životje mi lítože ránomáš už zase jen mě.
zelený drahokamy
zelený oči mají jen kočky(včetně tebe)blýskají se ve tmě vzpomínekna který padá popelz laciných pouťových růžía slzy z dávno vyřčených slovmáš svůj světdotýkám se ho tak něžněa pokaždé něco rozbiju něžněbavím se zabíjením letních víla průsvitných iluzíkreslím ti do kůžestopy hříchua tý svý něhypodívej se na mětaksmaragdověa zavři oči ,prosímpálí.
neuteču před sebou
Viděla jsem tvůj obrys
skrz sklo autobusu
dnes
v polosnu
sem špatnej řidič
Chtěla bych napsat epos
o tvojí kráse
(copak to jde s krabicovým vínem a cigárem. )
marně přemýšlím
chtěla bych být někdo jiný
kdybych mohla být někdo jiný
zářily by ti oči
neplakala bys
( kdybych neměla jenom jeho koutek)
nevěřím
nevěřímže to skončiloa tvoje vlasy nebudou zlatě zářita už mě nepoprosíš, ať ti namažu záda ( s rozechvěním )pohřbím se ve vzpomínkáchna tvoje ranní zamlžený očia měkký dlaněléto.
jen taková normální noc
A zas se to vrátiloten pocitpo pauze je mnohem silnějšíztrácím tědržíme se za konečky prstůmokrý studeným potemkloužou. znáš ten pocitkdy se ti svět scvrkne na jednoho člověkakterý ti umírá před očima. netušila jsemže slzy můžou ledově studitže mi v noci kolem postele chodí nestvůry s vypoulenýma očimaže mě někdo může tak zaplnita už vůbec sem netušilaže nejsem všemohoucíže svět může hořetživot zčernat.
moje odpovědi
kdybych znala odpovědi na tvé otázky
do očí bych ti dala hvězdičky
a do dlaní vložila ty jeho
les by zašuměl.
Až tě jednou budu mít dost
Až tě jednou budu mít dost
pošlu ti zpátky tvůj úsměv
fotky shrnu na jednu hromádku
a pohřbím sama sebe.
můj čas
všimla sis, jak ručičky hodin
zrychlují svoji otravnou cestu
po ciferníku.
čím to, že Vánoce jsou tak často.
jsem tvůj Titanic
zakouslé do sebe jako psi
se nechceme
vidět
takhle
smysly
Koukám na hvězdy
s tebou
( jenže ty o tom nevíš)
Vnímám tvou kůži tak jasně
prázdnota
odpadkový koš
dlouho ho nikdo nevynesl
měl by se vysypat
leží v něm jen mé srdce.
moje spadlá hvězda
minulost odešla
stejně jako tvé rty
a vzala sebou moje srdce
Jako hvězda spadlá z nebe
Když jsi pryč
Byt tak divně prázdný bez tebe
tvoje postel
rozházená
tvoje vůně
*
Naučila jsem se znát tvou vůni
vůni sněženek
utržených o půlnoci
kdysi
neodemknu tě
Stojím u dveří do tvého srdce
někdo jiný už ale vešel
a já ještě k tomu
mám klíč
Pro tebe
Ani moje rodný město
mi už nepomůže
nevidomě koukám do výloh
drogerie. sport. hračky.
Chuť na cigaretu
okny se mi do pokoje dere tma
mísí se mi s myšlenkama
. to je hodně blbej recept
výsledkem je mrak v hlavě
potají
bříška prstů mám popálený
to jak jsem se dotýkala tvojí tváře
v noci
tajně.
zlodějka
Chci být sama ve tvém pokojikde kolem mne poletují polibky( nejsou pro měale kradu je. )trápím tě. ne,zlato, tak to neníjsi do mě jen zabodnutáa víš,že vytahovat nůž z rányse nesmívykrvácela bych(vrostla jsi mi do srdce)mám tě ráda, ale. já vím, kde mé území končía za nímuž bych to nebyla ty a jáproto kradu dotekytvou hebkou kůžii stisk rukyz té druhé stranykam nikdy nevkročíme.
stýskání
Tak nějak zvláštně
skořicově
dnes zapadá slunce
A ve vzduchu je cítit
strach
Noc se pomalu překulila v den
a mě stále konejší
ve svém náručí
strach
sakra..chybíš mi
podstupuju odvykací kůru
od tebe
odvykám si
ale nezvykám
bylo...nebylo
jako by to bylo včera
když jsi vyšla z koupelny
a obyčejný triko na spaní
ti slušelo jak plesový šaty