Písmák Béďa
A je to tady, Béďa dodýchal… definitivně. Nedá se nic dělat, jednou to přijít muselo, chtě nechtě se stím musím smířit. Naštěstí jsem se na tuhle možnost včas a dobře připravil, takže jsem schopen se snastalou situací vcelku bez problémů vyrovnat. I tak mi nějaká ta slza ukápla.
Řeka
„Péťo, zítra půjdeš sHonzou na stavbu sám, já musím do práce, ano. “
„Ano, maminko. “
„A Péťo, ne abys Honzu zlobil. Péťo, slyšíš.
Tutovka
„Hm, tohle je teda paráda,“ obdivoval Olda naleštěnou stopětadvacítku, vystavenou za výlohou prodejny Motor-Honda. „Trkvas, nečum furt po těch babách a pojď se taky podívat. “ „Co tó. “ „Povídám, abys nečuměl po kozách a šel sem, ty poleno jedno hluchý.
Mendy
Mendy je kámoš, nejlepší ze všech. Takový, který za vás strčí ruku do ohně a nevyčítá vám, že se spálil. Moc lidí jako Mendy není. Dneska je zase tady, čeká dole… i sKlárou…
„Polez, dělej,“ zašeptal Mendy a přikrčil se za křovím.
Nevěra 3
Alena odložila kabelku vpředsíni na stolek a vešla do obýváku. „Jé, co tady děláš. “ zeptala se překvapeně. „Co by, čtu noviny,“ koukl jsem na ní.
Nevěra 2
Ani ne za týden po mém prvním neúspěšném pokusu o nevěru, jsem doma nahlásil další poradu. Vladěna na vylitou kávu dávno zapomněla a pozvala mě ksobě znova. Nedokázal jsem říct ne… „Kávu. “ zatvářila se uličnicky jen co jsem dosedl na gauč.
Nevěra 1
„Jdu spát, není mi dobře…promiň,“ oznámila mi Alena když vešla do ložnice. Tvářila se při tom tak sklíčeně až mi ji zabylo líto. „Zase ten žaludek. “ zeptal jsem se starostlivě.
Zuby
„Auuu…aua…auuu,“ skučel jsem sice tiše, zato vytrvale. „Auaa…auu…“ „To je za trest tohle to, kdo to má pořád poslouchat. “ nevydržela už moje kvílení Petra a schovala hlavu pod polštář. Po chvíli ji ale vytáhla zpátky, nejspíš ji ktomu přinutil nedostatek vzduchu, kterého je pod polštářem zoufale málo.
Koupaliště
„Ty chceš jít opravdu vtom vedru na koupaliště. “ Zeptal jsem se Jitky po té co na sebe oblékla nové plavky a vykrucovala se vnich před zrcadlem. „Ježíš a kdy jindy by už jsi na ten koupák chtěl jít. “ Odpověděla mi otázkou a pořád se při tom prohlížela vzrcadle.
Houby
„Vstávej lenochu, vstávej. “ Hrůza, nic horšího člověk po ránu slyšet nemůže. Ke všemu když je na dovolené a posilující ranní spánek si po celoroční dřině zaslouží. „Vstávej, slíbil jsi to, a sliby se mají co.
Dvakrát měř
Hynek do sebe narychlo hodil dvojitou vodku, zapil ji mattonkou, položil na barový pult zmuchlanou bankovku a vyšel zbaru na ulici. Venku už bylo šero, pouliční lampy se pozvolna rozsvěcovaly a na ulici po které se během dne pohybovalo spousta lidí a lidiček, bylo teď pusto a prázdno. Hynek měl na dnešní večer domluvený kšeft. Nic zvláštního, zatáhneš chlapa do tmavého kouta, dáš mu tři čtyři rány pěstí do žaludku, nebo na solar.
Kdo jinému jámu kope...
Klára byla se svým životem spokojena. Pravda nemohla si pořád jenom výskat, ještě docela nedávno jí nebylo zrovna nejlíp i teď by se spousta věcí mohlo dařit lépe, ale držela se zásady, že člověk se musí umět radovat ztoho co má a nebrečet pro to co nemá, nebo nemůže mít. Když před třemi lety otevírali smanželem malý obchůdek, byla to spíše taková znouze ctnost. Ona sama do té doby vystřídala spoustu štací jako prodavačka toho či onoho a Standa, její muž jezdil tehdy sdodávkou u dopravní firmy.
Úřednice
Když jsem dorazil na úřad, byly zrovna tři hodiny. Proštudoval jsem orientační tabuli umístěnou vpřízemí hned za vchodem. Stavební odbor by podle ní měl sídlit za dveřmi číslo tři. Našel jsem to celkem vpohodě, nikde nikdo, chodba prázdná.
Evžen
Znáte to, ranní vstávání, pak rychle do práce. Po práci zase pro změnu spěcháte domů. Někdo se potřebuje porýpat na zahrádce, někdo pohádat se ženou, někdo sdětmi a tak pořád dokola a dokola, den co den, týden co týden. Takový běžný životní stereotyp… „Pořídím si psa,“ povídám zničeho nic ženě, při sledování dvoustého padesátého osmého dílu jednoho nejmenovaného televizního seriálu.
Strach
Víte co je to strach…. Že ano. Možná, proč taky ne, všichni přece vědí co je to strach. I to malé děcko se bojí cizích lidí a křičí zoufalstvím a strachem, ocitne-li se samo uprostřed cizích lidí bez mámy… Jsou ale na světě lidi, kteří neví co to strach je, nebo si alespoň ve své zaslepenosti myslí, že to neví.
Letní láska
Seděl jsem na staré prosezené židli své oprýskané kanceláře, nohy pohodlně uložené na stole, vjedné ruce čerstvý denní tisk a vdruhé cigaretu. Ze stolu příjemně voněla černá káva, ještě byla horká a já raději vlažnou, tak akorát. Vedle kávy se povalovalo spousta papírů, mezi nimi i účty za nájem, vodu, elektriku, plyn a bůhví za co ještě. Tyhle dny vměsíci jsem neměl rád, účty se hromadily jeden za druhým, termíny splatnosti za dveřmi a stav mého konta nebyl povětšinou příliš uspokojivý.
Jak se do lesa volá...
Jak se do lesa volá…
Dneska ráno byl zvuk budíku ještě nepříjemnější než kdykoli předtím. Helena šla večer pozdě spát, vlastně šla spát už dneska, bylo totiž okolo půl druhé když ulehla do postele a to se ještě převalovala ze strany na stranu než se ji konečně podařilo usnout. Vždycky když se blížil konec měsíce, měla vpráci frmol a protože se to nedalo stihnout během pracovní doby, byla nucena kolikrát zůstat přesčas a domů se pak dostávala až kvečeru. Naštěstí to vždycky trvalo tak týden a pak už byl zase relativně klid.