Písmák .9
Prosím, pomôžte,
netuším ako ďalej.
. a u stánku v tieni lipy
hľadá nádej.
.10
Ách,
už som ťa mal na dosah.
. a teraz tvoj obraz splýva
s farbou piva.
.11
S hrdostí ve svůj vzhled,
krásu, ve své schopnosti,
hrdě věřím v rychlý vzlet.
A s prsty na mobilu
.12
zda-li ležíš nebo zda-li koukáš
se na mně zepředu .
. nevím, jestli pevný jsem,
jestli milovat tě dovedu .
.13
Čo čakáš od iných,
ak jasno nemáš sám.
Predpoveď počasia
sa mení v sebaklam.
.15
Uzamčen na dvanáct západů,
nabízím podíl na mém nápadu.
Já můžu žít svobodně a lhát,
na oplátku smíš mě milovat.
.16
Ako z klobúka ľudí stretávame,
v električke, v obchode, v chráme.
Však len na nás je,
či to, čo sme získali
.17
Píšeme život poéziou,
túžime, aby sa poézia stala živou
avšak slovám ukrytým v rýme
aj tak neuveríme.
.18
Konečne si plní túžby
u vojenskej služby.
Granáty, bomby, míny
vyvinú ho z viny.
.19
Po ceste plnej vibrácií
stojím hrdo pred davom
ovácií.
A v kuchyni u dreveného stolu
.20
na křídlech noci nese se
deprese,
dech její vane bez ustání,
touha spěje k bodu tání .
.4
žádná zperel se tak netřpytí,
spíš. jak bych řek.
je mi znich na blití.
však tebe chci uprostřed
.5
Na ceste vlakom
pýtam sa vakom
svete sa hýbem.
A v tej rýchlosti
.6
Mobilná doba, no čo už.
Pár písmen so ženou
a si muž.
Cez pár písmen do mobilu
.7
pod čarom krásy
prstami hladím vlasy.
Pri vôni hebkého strihu
si usteliem vo výstrihu.
Babičce
. babička se na mě usmála.
Ajá četl vtěch rudých rtech,
že ina vzdory té tíhy na zádech
ráda by se smými vlasy pohrála.
.1
neviem ako, ale stalo sa,
že opät som dostal
ranu do nosa.
Avšak inapriek bolesti
.2
. avoku jejím se třpytí slza,
nevychovaná, příliš drzá
až popojela zoka ven.
Ajá skapesníkem vpěsti
Zastavený čas
Vrátili ste mi čas na ruku
práve v dobe
keď som nenávratnými krokmi
odtikal preč
Nahota bez ochranky
Konár sa kolíše
a na ňom mäkkýše
boja sa o svoje schránky.
Prudko vietor fúka,
Pieseň pastierova
Veniec som zvil
pre malé telíčko
žltej púpavy,
pre najkrajšiu z víl
bez názvu 5
Zatuchnutá v šere nočných lámp,
zahalená v jemnom hodvábe samoty
blúdila po tajomnej hmle
úsediacej chladivej rosy.
Spánok vášne
Malý plamienok plá malá sviečka,
keď schúlená do klbka zatváraš viečka,
keď schúlená do klbka unikáš k spánku
tak snivo ľúbezná, halená vo vánku
bez názvu 4
Sú len oči,
čo dívajú sa do vnútra rozpálenej sopky
a pohľad tak spaľujúci a blčiaci
v jej epicentre.
bez názvu 2
∆
Zhodil som zo seba všetky šaty.
Len nahota blýskala
všedným dňom,