Písmák Noc
Je noc, je čas odloučení, hvězdy v dálce šeptají, ve smutečním ošacení pláčou tiše potají. Černým hávem zahalené, ověnčené perlami, vroucím steskem rozpálené skrápějí zem slzami. Je noc, je čas odloučení, přečti, milá, zprávu mou, že v bolestném osamění, strádám spolu s oblohou.
Teplo rodinného krbu
Teplo rodinného krbu „Přinášíš nové zprávy. “ zeptala se paní Becquerelová, když hodiny odbily deset hodin večer a strakatý mourek vklouzl do potemnělého pokoje a ve svém téměř ladném pohybu zašelestil o okraj pootevřených dveří. Na okamžik se opět rozhostilo hluboké ticho, v kontrastu s vyřčenou otázkou ještě tíživější než předtím, kdy paní Becquerelová dřímala povrchním spánkem nepokojné stařeny. V napjatém očekávání odpovědi se snažila zadržet dech, ale vzápětí netrpělivě otočila hlavu směrem ke vchodu.
Křišťálový palác
Na neznámém místě se kdysi tyčil nádherný křišťálový palác se spoustou vysokých špičatých věžiček, z nichž se královské rodině a hostům nabízel romantický pohled skrze veliká skleněná okna do nekonečně rozlehlé zahrady zahalené namodralým mlžným oparem, jehož celistvý ospalý ráz narušovaly jen tu a tam problesky divokých barev vzácných květin, jejichž příjemnou vůni byste kdekoliv jinde marně hledali. Tímto okouzlujícím obrazem se den co den lenivě opíjela mladá princezna, svým zjevem dosti podobná prostředí, v němž žila od narození. Řekli byste, že je jako oslepující odraz jarního slunce na teplé mořské hladině, stálý, a přesto měnivý. Nablízku, ale nedosažitelný.
Lovec
Lovec
„Vzpomínáte si, chlapci, jak jsem vám říkal o dni zvěře. “ ptal se muž naproti mně. To, že byl vousatý a vrásčitý, jsem věděl jen proto, že jsem ho znal, protože teď seděl ponořený ve tmě a zářily mu pouze oči, v nichž se odráželo světlo posledních řeřavých uhlíků dohasínajícího ohniště. „Ten den, kterej přichází jednou za sto roků po prvním jarním úplňku.
Deník
Deník
Den 1 Oslaven ať je můj deník, ten, jenž mi poslouží jako paměť smějících se dní pro časy zamračené i jakožto připomínka chmurných myšlenek a dojmů pro větší radost z chvílí jasných a veselých. (Pochybuji, že budu ve špatné náladě chtít cokoliv číst. ) (Pochybuji, že si budu chtít dobrou náladu zkazit temnými vzpomínkami. ) Pochybování.
Procitání
. a jak v krabičce ubývalo čaje, sloup vodopádu povstal z hlubin víru, můj portrét stvořil mistr v okamžiku, pára lehká v konvičce si vlaje, pan Brown mi zahrál scherzo na klavíru, slunko dětské sálo ze šeříku. Novou jako vždy, když zpívalo svou melodii, tají čirá okna, obrázky se roztavily, v geniální kompozici skládají se barvy, já napínal máslo chlebu, ladil struny harfy. Přemýšlel jsem, jakou bude míti příchuť Dnes.