Písmák taky už mám svůj epitaf pyčo
uplyne rokmé tři řeky se pod ledem na čas uložízběsilý krokspěchám domůkde nečekáš mě na ložinemám tam teplý čajnatož párek. mě dávno život na hrob psal:"neprožil nikdy žádných válek. shnil. no tak ať si hnije dál".
5
zkus zahřát hlínu ve svých dlaníchkdyž podzim už ji v moci máže nejsme dvojka k pohledání. a zima že je nádherná. snad pokud podzim šanci dá jí,když pospíší si s odchodem. pak sejdeme se mrazem zbitínad marcelovýmnad hrobem.
stará bába
v třinci na náměstíu obřích truhlíkůstará paní jde s chomáčem ředkvínikdo ji neserenikdo ji nevidínese ty ředkvičkyjako by nesla kytku na hrobchlapovi, kterýho kopla do řitikdyž u kina kluci skáčou se schodůzavolá na ně fízly.
4
letní čas dává mi klesnout až na dnopokud mě na něj už nestáhlo jarosnažím se vzpomínat, jak se dá vymazatpaměť na jména a mobily mrtvýchi když je červenec spasitel podzim se blížípřichází sám a nese ti k oběduzbytečné nářky nad kámoškou Silviíkterou před třemi dny vytáhli z jezera.
3
už jen dva měsíce. nesnaž se pochopitcelé tvé souženíbylo jen vtípeknakrmitvykaditupravit kravatuv samotěpodobné té mladých dívekposlední ubožákposlední kaskadér. svíjím se jak had ve smradlavém výmolupřede mnou kolejea za mnou - taky nicvyrábím dál svůj hrobna konci tunelu.
2
znám svoji zahradu vícnež je zdrávo;se sklizní, s rozmary počasí zavane vítr (tak čtyřikrát za rok)s ním vždycky někoho pověsítlející listí se sbíhá na hromaduposlední žížaly vzal už déšťna zápraží si pak peru své prádloznám svoji zahradu vícnež je zdrávo;s tažnými ptáky zas odešla k čertujak všechny předchozí nepřijde zpětostatně, má na to snad trochu právozná moji zahradu vícnež je zdrávo;.
1
předčasně přišlo létoa zabilo zas jednou třešně na zahradě;procházela ses venkovema vůbec, bylo mi blazekladiva mraků padala k zemiomšelé lustry prskaly z tělhnijících v zahradě věčného spánkua kostel k večeru osiřelkdyž jsi pak vstoupila ústy městado hospod, divadel, klubů, chrámůviděl jsem poprvé skutečné smutkyohnuté větrem, ve svitu lampa noc byla tolik lidskáže jsem z ní sám měl strach.