Zahubený sen
Můra, můra vlítá oknem
Co ve světle se koupá
Hned na ní kvoknem
Leť pryč ty hloupá
ZÁPAD SLUNCE
Žhnoucí obr pomalu padá do hlubiny světa
Vmých uších šumí nejedna věta…
Špičky stromů jak hroty zkrvavených kopí,
Marně touží bodnout do nebes….
Severská růže
Po pláni zběsilým tempem vichr běží. Vše živé stačí se ukrýt jenom stěží. Sneutuchající silou bije můj společník na malé okenice. Pevně vládne těmto krajům, kde kráčí jen sněhově bílé obří stvůry.
Sokolí let
Ránem mne nadnáší mírný vánek a sgalantností sobě vlastní zdraví mé rozevřené perutě. Na obzoru zříš zlatavý opar vycházejícího slunce. Pode mnou pomalu utíká nekončící les. Klesám střemhlavým letem kzemi a můj křik zdraví probouzejícího se žhnoucího obra.
Víc než tři tlačítka aneb jak se na svět dívá hrnek čaje
„Nazdar skleničko. Jak se vede. “
„Ale docela to jde, zrovna se vracím zmanikúry. Taková pohodička.
Hostina bohů
Bohové Ansalonu, mého rodiště, mě přestali zajímat. Ani Paladin vpodobě stříbrného bojovníka, ani Gileánovy váhy spravedlnosti a dokonce ani černá bohyně Thaksis vpodobě pětihlavého draka mi už neměli co nabídnout, nemohl jsem se od nich již více naučit. Ve věži Vysoké magie vPalantasu jsem se proto rozhodl načas opustit svůj vlastní svět a zkoumat vše cizí. Já Reistlin jsem se za pomoci svého umění vydal do zemí všech Helénů.
Okouzlený kouzelníček
Ze svíce na stole odkapává vosk. Mladý mág v modrém rouchu sedí a píše. Chvílemi na tváři úsměv, chvílemi stopa smutku se tam objeví. Do knihy s ním hledí malý černý ptáček.
Karty
Karty
Starý muž teď tiše sedí
a před sebe mlčky hledí,
Vzpomíná, jaké to bylo kdysi,