Písmák Ultra Super Vyspělá a Moderní
Pravdu i Spravedlnost
v najivní ze Srdce směšnou
. PROMĚNÍ.
Pak teprve maj v černé duši pocit hřejivého uvolnění
Pohádková Oslava
22. 01. 2011 konečně bylo po všem a já měl svůj klid, večer čistě pro sebe kdy jsem mohl vypnout a jen tak proplout ve svých myšlenkách tiše nocí.
Bylo to v mém oblíbeném klubu na té proslavené ulici na které rozhodně nic slavného nevidím.
Jemná chuť ty mý hořký
Háčky na ryby jsem vložil
do zdí
Hlavně ty na štiky.
Sny o štěstí jsem zbalil zpět do pavučin
Karvai...
Sú ty vzpomienky…
Ako som chcel na majálese seknút toho týpka, ked si do nej tolko jebala, lebo ako som poprvé chčal tým oblúkom nad tebů. Či ako som tú vyjebanú horákuvku s tebú vytančil…Ako som poprvý krát vodil kvoli teba auto zrana totalka najebatý…a ako som sa to ráno zobudil ve vlčiach vlasoch…či ako som to auto zprvy zabúchol a boly tam ty vyjebaté klúčiky.
Ako som uplne na tu pitku zmaloval ty steny u teba, lebo som byl tolko z tvojich rodičou posratý. Pak hadzel kotrmelce s tým pizza skútrikom.
Jsou dopisy co nikdy nedojdou...
Ahoj jak se máš. Už sou to dva oběhy okolo slunce co dala si mi pro mne tak děsivý kotel. To víš život se krátí,miliony cigaret padly v popel. Neslyšel jsem od tebe ani slůvko, snad nevadí že jsem popřál k narozeninám.
Bílá vs Černá
Nepomohla mi slunečná hřívaStále mne drtí v duši její tíhaNepomohly mi ani tvé blankytné studánkyStále jsem spoután černými copánkyNepomůžou oceány novejch hercůaniSpálená těla od koberců. Mou vyschlou duši nikdy nezvlažíšMou trpkou horu nikdy neslaníšJsem z jiného světaJsem z ostrova kde nebem rudá barva létáJsem z nejčernějšího plakátuKde sedí nápis Bude hůř Propletená těla do křivejch obrazůMysl jinde - plná smutných úkazůPropletené osudy křivejch cestRozdrcené srdce a pohmožděná pěstVím máš mne rádaSnad odpustíšMé svědomí tohle nechce néstMusíš v jiných dlaních něžně kvéstŽiju v jiné víře Mám v sobě jedno černé zvířeA srdce už jen na papíře.
Sny z reality
Stál jsem na proti toběOpět cítil hořkosladko v soběPohlédl němě do tvé tváředo těch černejch očído té svatozářeNatáhl jsem proti tobě svou dlaňVypadala jsi opět strašně i krásně Jako drak, jako laňPozoroval tě z blízkaA přitom z tak strašný dálkySrdce opět bilo polykalo kostičky zavěsilo se na korálkyostrý krystaly smutkuChtěl jsem ti říct jak moc tě ještě Milujinemohl jsemJen mne vzpomínka zastavilaNa ten den kdy jsi ve mne vše utopilaDal jsem ti navždy své srdceDal jsem ti svou láskuVšechno jsis rozmyslela Ale vše vzalaMá duše ale by to srdce potřebovalaAby taky možná někdy opět milovalaVzala jsis vše rychlostí zvukuaž mne to přes bubínek v srdci praštiloOd té doby ve mne už jen tiše pršíBolest z mýho vědomí v proudech sršíObčas si říkám měj se fajnStále tě mé srdce u tebe milujeAle už jen pro sebe V duchuSmířil jsem se s tímSnad jen že tvou ruku lámu v soběto doma asi nikdy nepovímMožná si jednou na mne v dobrém vzpomenešA naposledy za mnou ke hvězdám na večerní obloze pohlédneš.
Ranní
Přivázal k srdci rovnou dva papírové drakyAť vylétí a roztrhnou jej mezi mrakyAby nebe rudě zářiloKaždý večer se tak tvářiloRoztrhlý úsměv nemocnýchTěch všech lásek bezmocnýchKolik to asi stojí odříkáníKolik ještě bude podlomení a znovuvstáníKolikrát asi vstane na těch nohách zpřeráženýchAby opět viděl rudé nebe poražených.
Můj Anděli
Dokouřit poslední cigaretuNaposledy spatřit koncová světla. Ujetej vlakaPoslední stanice daleko. Víš že žádnej už se nevrátíA taky že žádná hvězda na nebi už pro tebe nesvítí. Akorát čas jít a hlavně nesnítSnažit se tě v srdci nemítStanice peklo je tak nějak blízko i daleko.
Půlroční
Ach holka dnes je má mysl tolik zmatená
Všude už jen cesta chladná kamenná
Nevím kterou bych se dal.
Snad abych na černo
Oo Sněhová oO
Ze sněhových vloček poskládám siMěsto z útrpnejch vět
A přes noc na náměstí mráz srdce vypálí
Na poklopy kanálů vyrazím svou dušiTen ledovej svět
Budu koukat z povzdálí
A co bylo včera není dnes...
Ó jak bolí pohřbíváníPřes verše povídáníVšak víííš. Drahá první paní. Však se těm časům srdce klaní
Možná obě a možná néKonce bývaj prohrané
V prázdných tvářích vidím zášťVysmívavý xichty zvlášť
Ó není lehký žití být jen jeden z nás. Každý by se rád chvíli pás.
Tam
Mezi ploty s prsty naděje těch černých snů a také dál než je tma
kdepohled na růžoví bez květů prorostlé oky citů
jenž hlupák z dávnejch dob vymřelých
co trhá srdcovlky z mrtvých oceánů na zbytí
Na rohu těch dní
Copánky z tepen spletené
co byly jako volánky
naděje spálené
Pohledy planých tváří bez jména
Noční malování
Pod hvězdným nebem ti dnes
Úsměv vysadím
A zpátky k tvým rtům přivoním
(špi kochaně špi - napovím)
Píseň hořkých rán
Až se jednou z týhle díry odlepím.
Až to tu vše nechám a odletím
Zbydejen stuha černejch bolestí
zklamání
Pieseň čierných rán
Až vše oddělám a vše zaplatímpoprvé si odpustímTak ti zavolám a odletíím
Už nikdy nespatřím tvou tvář a neucítím vůni kopretin
Naposledy slyšet hlas,citít krásu krásZeptám se jak se máš a co děláša proč umřelo co bylo v nás
A až to položím padnu na zem a zmizí stínVítr bude vát ty budeš stát a já už nebudu se smát
Až Země bude zpustlá, řeky otrávené, moře zčerná a ptáci začnou padat z nebe, pak v poslední chvíli? - budeme v prdeli a naučíme se ctít Zemi.
Spatřil jsem vohni plameny vášně i žár láskyV pohybech toho živlu tvary vrásky
Hřejivý pocit obětí i bolest spáleníDokonce chuť popela a tíhu vzdálení
V uhlících obrazy škvařených vzpomínek
V kouři sny a pomíjivost těch koninek.
Večerní
Jak skromně a tiše hraje
Klavírní sonáta pro sonet
O tobě
o mne.
Noční
Utopil své oči
tep jsem nechal ať je kočí
čeřil hladinu
Dech si pohrával s vlnkami
CoUž...
V pravidelném rytmu plamene
Sleduji siluety mý lásky
Co je z kamene
Nad hlavou velký vták po kružnicích
Paralelní
Loučím se s těmi dny
byly to
Poslední z těch slunečných
To ostatní pomíjím
I já pršívám
Lásku moji. si někdo bere. Nad sklenkou vodky. hraju sis revolverem.
Pain
Poslední pohled v očích tvých
Do těch zlomených
Tiše stál
Slza po tváři tekla
Barová
Tak pověz synu
Copak tě přivádí.
Otče.
Každý večer do baru chodívám
Něco v množství malém
Kolo osudu mi zatočilo
asi zákon akce a reakce.
Občas si říkám jakou mám pevnost.
V krutu. tahu.
Vražda,monolog
Dnes jsem zabil strom. Ten co mám tak rád, jako malý jsem si v něm hrával. Byl to můj domov kde sem vždycky utíkal před vším co sem neměl rád. Nikdy bych si na to nevzpoměl.
Bílá mléčná
Mám dnes touhu
Touhu procházet se s tebou
Mléčnou dráhou po cestě z nugátu
Utrhl bych ti sedmikrásku z marcipánovýho plakátu