dramata poezie

zahradou za zradou
máchou voní ticho kůže
když s vnadnou návnadou
v trní trne nenapoví rtům že

*

… rozpoznání čínského myšleníjako kvalitního spojence při hledáníalternativ… Oldřich Král
jak mohu taképoužít tvoje myšlení, zlobivý,při hledání svých alternativ.

* *

…myšleníje tu zcela legitimně nahlíženozvnějšku… …text je čten překladem… Oldřich Král
tvé myšlení, zlobivý, nahlížím zvnějškučtu jejenom svýmpřekladem.

*

Až teď se uvolila chápat …evidentní podmíněnost a omezenostjako výzvuk pochopení vlastní podmíněnosti,k uznání vlastní omezenostia tím i své mimořádné zvláštnosti. Oldřich Král
Jsou mi tvé limity, zlobivý,výzvou k uchopenímé vlastní omezenosti. Jsou mi tvé mimořádné zvláštnosti, zlobivý,výzvou k uchopenímé vlastní mimořádné zvláštnosti.

**

Hnací motory evropského stroje, Pravda a Pokrok, přivedly evropský i mimoevropský svět během 20. století až na kraj života. Protože pravda byla jedna a pokrok byl nezadržitelný, vylučovala pravda alternativy jiných mínění a pokrok vylučoval rovnováhu. V koridoru Pravdy a Pokroku se nebezpečně zúžil manévrovací prostor života.

****

Evropské myšlení je založenona strategii zmocňování se světa,z něhož jsme se vymanilise zárukou 'transcendentálního boha'či jiné nezvratné autority nad námi. V čínské tradici…rétorické operace měly vrch nad logickýmipoezie měla vrch nad prózoupragmatický a dialogický étos myšleníbyl rozhodující Oldřich Král
Co je pro mě důležitější:Kdo jsi ty a kdo jsem já. neboO čem a jak jsme spolu.

*

Teprve vnitřní zpochybněnía stále patrnější vnitřní nesamozřejmostněkterých západních maximnese změnu. Oldřich Král
Sebereflexe patří samozřejmě k mé práci. Jak ale do ní zahrnouti tvojezlobení. Sebereflexe patří samozřejmě k mé práci.

* *

Evropské myšlení je založenona strategii zmocňování se světa,z něhož jsme se vymanilise zárukou 'transcendentálního boha'či jiné nezvratné autority nad námi. V čínské tradici…rétorické operace měly vrch nad logickýmipoezie měla vrch nad prózoupragmatický a dialogický étos myšleníbyl rozhodující Oldřich Král
Co je pro mě důležitější:Kdo jsi ty a kdo jsem já. neboO čem a jak jsme spolu.

*

- odsunoutspecifický rozhovor čínských "filosofů"ze sféry logujednou do sféry mýtu,jindy do sféry básnictví,rétorikyči politiky;tak či onak je vyloučitz dějin filosofie… Oldřich Král
Kam,do jaké sféry,já svou terapiíodsouvám tebe. A kam vylučuji své nezdary.

***

…přiznání…nekompetence či nevzdělanosti(tomu druhému)jakoby patřilo k dobrému tónu evropského… diskursu. Oldřich Král
přiznánínekompetence či nevzdělanosti tvé 'poruše',tvým 'bludům'a 'přesvědčením'jakoby patřilo k dobrému tónu mé terapiejakoby patřilo k dobrému tónu našeho vztahua jakoby k dobrému tónu mé terapiepatřil i můj předpoklad tvénulové kompetence či alespoň její marginalizace.

**

Teprve vnitřní zpochybněnía stále patrnější vnitřní nesamozřejmostněkterých západních maximnese změnu. Oldřich Král
Sebereflexe patří samozřejmě k mé práci. Jak ale do ní zahrnouti tvojezlobení. Sebereflexe patří samozřejmě k mé práci.

*

Pravda (evropská) …potřebuje důkaz logické správnosti…nebo průkaz víry…Pro takovou pravdu nemají Číňané slovo. Nehledajíce pravdu, nýbrž cestu,potřebují to, co činí tuto cestunatolik důvěryhodnou a spolehlivou,aby se jí dalo jít. Důkazem pravdy je vždyckypoužitelnost a účinek. Oldřich Král
A jaká cesta vedemezi dvěma našimi pojmy, mezidiagnózou a terapií.

* * *

…nechtěli být toliko trpnými svědky či obětmidějinných procesů a událostí,nýbrž jejichvědoucími a jednajícími…protagonisty Oldřich Král
copak vím o tom, co činím. co všechno o tom nevím. jak se stát vědoucím. činím jen to, co si myslím, že činím.

*

…komu je okolní svět v zásadě nepřátelskýa on je v něm cizincem, tomu nezbývá, nežhledat Pravdu onu objektivní,na něm a vlastně i na světě nezávislouPravdu,skrze niž by si konečně přivlastnil světa v níž by - konečně - našel spolehlivý kompas. Oldřich Král
To co mě děsíTo co mě tady vyděsilokonečně nekonečněnacházímco s teboukdyž mám svůj kompasv soběkdyž mám svůj kompaso tobě…Teprve když o toběmám Pravdu,teprve když o toběmám i Názor,teprve když o toběvím,teprve potomjsi.

* * *

Pohybem Dao je pohyb zpátky. systém Laozi
Pohybem léčení je pohyb - kam.

*

…i když i slova mají svou hodnotua touto hodnotou jsou myšlenkya i když myšlenky mají svůj smysl,tento smysl se nedá přenášet slovy. Zhuangzhi XIII [Džuandž]
Jako když vypnou proudNáhle aNajednouvypnutý proudod toho okamžikuzatrnedo zkušenostia další proud, když ještě teče,dokud proud ještě teče dál,tu těžko stvořenou zkušenostzákonem entropiepomalu, pomalounkunaleptáA moje zkušenostzadrhlá ve znalostpomalu, pomalounkueroduje…Znalost je. Podobně jak všechno, co je,znalost je z jiného světazrozená z mrtvých,z vychladlých bodů jiného světajiného člověko-prostoro-času. Nesu ji s sebouv naději na její - Opět(zatím v mé představějen shodou obraznostív redukující znalostijá, jenž jsem zkušenost učinil,a jiný já, který ji užívá,má stejný název: já)Teď spolu mluvíme,vy a já,jakoby bez prouduvyměňujeme znalosti.

* * *

…pro čínské usedlíky…Svět nemusel být objevován. Svět musel být obnovován. Oldřich Král
Ale pročby muselo býtobjevovánodítě. Ale pročby musel býtobjevovánpacient.

*

pro Aristotela
byla kritériem správnosti výrokůteoretická definice aletheueinco to je být pravdivý Číňané hovořili o tom kdyjsmepravdivíOldřich Král
abych byl pravdivýmusím mít pravdu. a když mám pravdujsem pro tebe pravdivý. co když opravdu
logika je otázkou sociálníOldřich Král

* * *

někým jsema někým jiným se stávámale jak můžu současněněkým býta někým jiným se stávat. jak divně to vidím svět.

*

Staří Číňané měli jedno metaforické pojmenovánípro kritické čtení,pro rozumějící naslouchánía pro přátelství: zhi-yin (dži-jin),doslova: znát tón, slyšet hlas… Oldřich Král
A tak tu sedímeMyslím si -čtu tě dost kriticky. naslouchám ti a rozumím. proboha. pro přátelství prýpřece mezi námi není místo.

* * *

vlastnostiindoevropských jazykůmáme sklon brát za podstatnécharakteristiky jazyka vůbecsetkáme-li se s jazykyjinak organizovanýmimáme sklon brát jejako zvláštní případy jazyka. jež se odchýlily od vzorupůsobícího jako normaOldřich Král
nejednou svoje vlastnostimáme sklon brát za podstatnécharakteristikyčlověkaa setkáme-li se s jinakostíbráváme ji jakoodchylkuOd vzoru. Od normy.

*

V evropský ústavě je prej napsaný,že s ní musej souhlasit všecky státya když tu ústavu nějaká zeměneschválí, tak ta ústava prostěneplatí. Některý země s toudletouevropskou ústavounesouhlasily. A my pořád eště špekulujem. Platí ta ústava nebo ne.

* * *

Vědecká racionalita postulujeuniverzální vzorce, ježpodle níjsou anebo budouvlastníveškerému civilizovanému / kulturnímuchování a myšlenína celé této planetě Oldřich Král
Jakýpak člověk ty vlastně jsi, zlobivé dítě. A já.

*

"čtení" cizí kultury vyžadujehlubokou znalost této kulturyje to kruhcizí kulturu poznáme čtením této kultury…správné čtení samo… předpokládá hlubokouznalost ochotuschopnost … vyvázat se z vlastních kulturněpodmíněných stereotypůpojmového chápání skutečnostije to problém perspektivy z níž čtemezpochybňování čínské filosofiespočívalo na nedostatkudobrých solidních poučenýchpřekladůOldřich Král
je to kruhskutečnost poznáme čtením této skutečnostičtení předpokládá hlubokouznalost ochotu schopnostvyvázat se z vlastních znalostíz podmíněných stereotypůz pojmového chápání skutečnostije to problém perspektivy z níž čtemeale spočívá moje neznalostv nedostatku mýchdobrých solidních poučenýchpřekladů. je to kruhtvoje zpochybňování, zlobivý,spočívá možná také na nedostatku tvýchdobrých solidních poučenýchpřekladůkolik obrazů o tobě potřebuji. MKN-10. DSM IV.

* * *

možná k soběmají blízkomoje něhaazabíjení.

Uff! Myslel jsem, že to bude menší fuška.

Nedáte mi teda nic zadarmo,dospělé děti rozumu. Tak vzhůru, rukávy, do roboty. Tedy…Přitažlivé hermeneutické retro, které jstepřede mnou otevřeli svou reakcí na pármých veršů, je přesně to, co jsem potřeboval. Vůbecmě až dosud nenapadlo.

*

vy staří zkušení psychiatři. já se k vám nemůžudostat blížvy víte, jak blízkost někdy bolí. jak velký strach a zlost a vztekdotykem můžeme vzájemně probuditale kde najdu sílusvou blízkostz tohohle strachunezabít. kde najdu síluhned od začátkuneumřít.

* * *

Ve škole ani doma jsem se to nedověděl. Donedávna jsemani netušil, že něco takovýho by mohlo bejt vůbec možný. Poznal jsem jednoho chlapa. Nic moc… Nepadli jsme si zrovna do voka.

*

neto přece neníNěco Někde Nějakto danéco já opisemopisuji…pokaždé znovu se vztahuji . a přeci bych rád, abyNěco Někde Nějakprávě se zase vztahuji. vášnivou krvíNěco Někde Nějaktvořím.

O mé terapii

Dali prášky podle rady,
mraveneček stůně dál. František Hrubín
působím terapeutickyslovema gestema prožitkema přitom se ptámkam. nač. (zato vím:působím na dítěnazvané zlobivé působím na tebenazvaného ty)…ale kdo jsi, zlobivý.

1. FILOSOFIE - PROCHÁZKA LESEM

2. PSYCHOTERAPIE-SESTUP DO JESKYŇ

3. DOHOVOR-TMA NEBO SVĚTLO?

4. KONEC-CO DÁL?

*

jako dvakrystalyk sobě se točímeploškou či hrotemjako dvěchemické sloučeninyhotová sloučená dobra a zlanajednouna stoncích valenčních orbitalůrozžíváme se v propojenína jehož krajíchznovu a znovuslučujemenová a novádobra a zlaznovu a znovuslučujeme sebekrajina lesopolíhrouda a sníh a větve bez zábranu prostřeného stoluprožíváme se svými kmenymožná že sloučeninyreagujía možná reakcíteprve vznikajíhotoví možná se k sobě jen otáčímeploškami hroty tvoříme vztaha možná vztahovánímnově se rodíme.

* * *

žijeme s odvěkýmvýmyslemevropské mysliže totižz chaosuna počátku(či jinak v bezčasí znovu a znovu)počinem navenekpovstáváNebe a ZemSvětloVody a KlenbaSoušDen, Slunce, Hvězdy a NocRyby a PtáciZvířata…Jážijeme s odvěkým výmyslemevropské mysli:skutečnost
je
naproti tomu staří Číňané tušili:skutečné
působí.

* * *

to abych vystoupil ze želez…rád bych se s vámi dnes o něco podělilnevím jak začítnevím jak skončímrád bych se s vámi dnes o něco podělilpůvodně jsem se chtěl pochlubitukázat, jak dobře v DPL dělám svou terapii -- pracuji se sebou - pracuji s dětmi - původně jsem se chtěl pochlubit- jak umím vycházet s kolegy -ale teď chci vám říct, jaký jsem hlupáknemám rád redukci slova a pojmy a vědu a bytízkrátka to světové poznánía jiná klišénemám rád redukci životado želez mysliale teď - chci vám říct, jaký jsem hlupákprotože pokaždé když si sám zkusímzachytit, co se to dějevysvětlit nastalésdělit svůj zážitek…přestože sám vůbec nemám rád redukcijak začnu navyklým způsobem mluvčit- sám nějak překrucuji přetvářím aredukuji - žasnu co náhle mi vyrůstá z prožitého. cože to vlastně sděluji. v nejlepším případě prožitek jiného druhuprožitek sdělování. rád bych se s vámi o něco podělilnevím jak začítnevím kde skončímrád bych dnesve vaší laskavé tolerancihlupáka uvnitřvyzkoušel…uvolnit ze želez mysli….

* * *

ani ta největší zkušenost mojeani všechnestačí na celé Teď.

(nepro)Míjení

Přišla jsiv hnízděhorký vzduch nad tvými černými vlasyrozumně říkáš, že máš rozumrozumně říkáš, že máš rozumrozumně říkáš, že máš rozumskrývám svůj soucitrozumně rozumně rozumně rozumně rozumněProboha. Polykáš prášky jako když kašpárek visíze dveří zámku ve filmu od Karla ZemanaPolykáš prášky jako když noha kašpárka visíz pootevřených dveří nad propastíProboha hlavně musímerozumně rozumně rozumně rozumně rozumněPřišla jsiOdcházíš(9. 2. 2002).

eště mám tvou náušnici

eště mám tvou náušnici. eště mám tvou náušnici na krkuna kůži hned vedle fialovýho ametystumihla ses pod vokovanejma kolama týdletý naší mašinérietři vostrý trny kohoutího hřebene na vyblitě světle modrýtak to tam mám tak to mám na vobrázku co tu po tobě zůstaldyž si vzala rohaten vobrázek je křídoukdo eště uvidí tvuj vysněnej strom, Anděli. tvou čínskou červenou perokresburušíme spolu pravidla, co nejsou k životu, co sou tak akorát na hovnonevidim do tebenevidim kolik je v tobě světlaseš tmaváhavrani krákoraj z tvejch hnědejch vočí'Tak dál. 'do prdelestydim se za tu svou nevohrabanostříkáš mi Mikipane Miki a směješ seale kde teď seš, Michalo.

Moje cizí bolest

Tichý dnyplynou a plynou a plynou a plynou a plynou, až shoříme jak -pohřební svíčkaTichý dny, ty už mě docela dráždějBarevný sklíčkatichý dny vraždějKolem cizí lidiTvoje cizí tvářMoje cizí bolestMoje kyretážDoprostředprázdna a naděje vyrostlo několik hojivejch vodstínů zlaSalto mortale. Doprostřed Pomalu roste v mejch vočíchSalto mortale. Doprostřed skočimKolem cizí lidiTvoje cizí tvářMoje cizí bolestMoje kyretážNapomocobrovskej kostel mi z náměstí vyštípnul šíleně krásnej prostorDu hlavou dolůNapomoc svý touze zavřený v hroběDu hlavou dolůNapomoc soběKolem cizí lidiTvoje cizí tvářMoje cizí bolestMoje kyretážVrávorámNade mnou mříže a nesrozumitelný kecy magorů kolemStrach směje slzyVrávorám Nevim co. Nevim jak.

Stáří I

Kde jsem je nechal. ty brejle. Tady ne. Tady taky nic…Kde jsem je sakra nechal.

Vteřina života

choulím se pod peřinouteče hořký čaja opilec se opíjí svou další dnešníúlevoupohled skoro mrtvé z auta v Modrémlčenlivým pohledemmlčí, že se tady jako páteřlámeverš KŘUP.

Kovově lesklé

Kovově lesklé i popsané čínskými znakyStíny a tvary se s jarními sněhy rozplývajíNač ještě čekám. Samotný u stolku - v čajovně na okraji(8. 10. 2002).

Delfín

Rád bych se dověděl jaké mám v životě možnostiKaždý tady hraje v karty Každý svoji slanou knihu mrakůNěkdo tu zlost neslyší Stísněně hovořím s růžovou barvou říčních rakůNemáte nějakou přikrývku. Nespávám pod mostyV noci jsem uviděl dědečka Byl trochu s hadicíKopal kosou trávu mezi hruškou Sekal zralé klasy kušeBil mě Ale jakoby normálně Hadicí spletenou ze rtů mrtvé z bušeHlasitý leguán ztopořil gumovou praviciNechte mě Jsem hodný Dobrý jsem Prosím vás nechte měZeptejte se mé maminky To ta moje bolest Není vidětSedí tady ve svalech A tady v kolenou Proto mi někdy nerozumětJá od vás ničeho přespříliš nežádám Jak je mně. Kdybych tě opravdu miloval. Alespoň trošičku…Tíhu lásky s vlídným lhaním prášky ani ženy neunesouKluk má větší možnosti milence Chtěl bych mít partnera Kluci lásku snesouV zeleném rendlíčku manželka navaří kašičkuRád bych se dověděl jaké mám v životě možnostiKopal kosou trávu mezi hruškou Sekal zralé klasy kušeNěkdo tu zlost neslyší Stísněně Hadicí spletenou ze rtů mrtvé z bušeNemáte nějakou přikrývku.

Denodenně

I. poslouchám tvou smutnou muzikuje mi najednou nějaka tak žena muže opouští…kde je ta radostže jste se tenkrát s Vlastou nerozešliMartine. co se s ní stanekdyž uprostředskupiny přihlížejících ženrukama z úctyjednoho před druhýmdnes a denněna kolenoujak na hranicispolu se rvemeII. noříme se včera do sebedo lásky do moci do slizké bolestijak úsvit do čekáníbráním se tvé sílety zas té mébráním se svrbění vzadu na křížiutlačuješutlačujujsem přesvědčený že ti chci otevřít oči, táto,všemu co nevidíšzděšenému že nepřipouštímsamozřejmostineslyšíšneslyšímjiní slyšímáme strachkymácímejsi přesvědčenýmé mocijako ty tvojezačínámvidětkořenykořeny své moci nad lidmihrozen tvých úspěchů ředitelezačínášale já nevidím jako tyjako ty nevidíš to co jáco ty mi tak můžeš říkat.

Děvčátko

StojímeStojíme tadyStojímeStojíme šíleníStojímeStojíme tadyVidím těVidím tě dítěVidím těVidím tě děvčátkoVidím těVidím tě chci těPřeletímPřeletím mořePřeletímPřeletím výčitkyPřeletímPřeletím Bože. Klekni siKlekni si dítěKlekni siKlekni si děvčátkoKlekni siKlekni si chci těBojíš seBojíš se letětBojíš seBojíš se blízkostiBojíš seBojíš se vědětDržím těDržím tě dítěDržím těDržím tě děvčátkoDržím těDržím tě chci těBlizoučkoBlizoučko nebeBlizoučkoBlizoučko vesmíruBlizoučkoBlizoučko sebeČervánkuČervánku dítěČervánkuČervánku děvčátkoČervánkuČervánku chci těHorečněHorečně s větremHorečněHorečně do výškyHorečněHorečně peklemTisíckrátTisíckrát dítěTisíckrátTisíckrát děvčátkoTisíckrátTisíckrát chci těSukýnkaSukýnka hoříSukýnkaSukýnka úzkostiSukýnkaSukýnka shoříUmřeliUmřeli dítěUmřeliUmřeli děvčátkoUmřeliUmřeli chci těStojímeStojíme tadyStojímeStojíme šíleníStojímeStojíme tadyStojímeStojíme tadyStojímeStojíme šíleníStojímeStojíme tady(26. 3. 2002)

Ryby

pocity jako ryby měňavé k hladině vyplouvají……mihotavý svit je u hladiny tiše mění……nikdy se neobjeví co dole v hlubinách. už dávno není…. noční sny jako ryby měňavé k hladině vyplouvají……mihotavý svit je u hladiny tiše mění……nikdy se neobjeví co dole v hlubinách.

o vím

kořen z dosud nevyřešené rovnicea z okamžiku zas vykvétáslovoslovo jak závěr a závěr jak názor a jako výsledek poznání závěr jak úvaha a klíčk tajemství závěr jak kapka v mlze kdy kolem jednoho jediného kondenzačního centrarázem svítí slunce tak najednou zničehonic –tak to je v té chvíli kdy najednou zničehonicvím. jsem jiný – vímpavoučí bohyně upletla další záchrannou síť do mé rozechvělé jeskyněnovorozený nově stvořený jak tenkrát na začátku: Budiž světlo. každý dentisíckrátzávěry zavírámjenomže dnes už mám maličko strachdnes mám strach za všechny nešťastné za všechny chudé zraněné pochmurné zlomené převálčenévteřinytady v hrudníku mám strach za všechny nešťastné za všechny chudé zraněné pochmurné zlomené převálčenéživoty lidí kteří to slovo nenašlianebo zapomněli anebo v bláhové naději věřili závěrům co v tísni zas jenom pro sebe úlevně nalezli jiníopravdu nemůžu vyslovitsvoje slovoaniž bych současně někomuneublížil.

ticho

tichoa křiks pláčem tvé rozumné složitostibojím se mluvit o tobě otevřeněproto tohle píšuproto takhle píšučlověčemám z tebe strachBožety holko z pasťákuty doktorkomám z tebe strachty psychologuhrůzu z pláče své rozumné složitostikolegomého strachudoktoremých přánípřítelkozlých obav

několik prostot

ale prostor náš –ale prostor kluků –co sedí dál když mají vstát ještěi když jeautoritata dospělá ta v bílémplášti vybídne říkám tivstaň. takřeknou nevstanu a klidně sedídáli prostor můj –čeká je kriminál.

zimní

volal mi kamarád z plzněje právě na dnějá už se odrazil řekl jsemv pondělí napadl sníhvolal za deset minutprý u nich chumelí. opravdu se mi to staloje tohle ještě poezie.

odhodlání

stůj co stůj. . . stůj co stůj.

. . . ženě

které u kotníků právě tečevelká řekabos v modřekostkované košilinesu svůjzáchvěvta žena si totiž nejdřív oči naplnilaúžinouco čeká na křišťálovýpříběh zatímco někde jindemožná tam dolev podkroví zklidněného tělata žena s dušízkušeněa beze slovakrčí ramenyproboha přineste už někdo pro to zvíře aspoň trochu sena. (14. 11. 2002 večer v Ústí nad Labem).

Svatební

černé nohy pod ubrusem nesou pomeranč touhry k našim zubcůmchramstto podstratné vyhrůztá z lásky křížemkrážpředevším mezi druhou a třetí hodinou vraníkdy se aspoň jednou za krok v Evropě zastaví všechny vlakly světaprávě v té vteřině mezi druhrou a tředrtí flaškouna stole od vinynecháš se ucabrtatkdyž vtom mezi jemně rozchlíplými sny vyzázří smrtnejdřív trochu jako skřípanec jenomže trvdá jen dokud nezazní zvon: Už už. říká ten zvoun: Už už. protože paprosky mezi stromy tančí stříbrvnou pavučinouod nební louky do bezplačného závlivu uprostřed krabičky záhaleka pakod radosti k čelu a pak. mezi dvě čáry extázea přesnosu.

On

Možná to ani nebyl OnNemůžu tomu uvěřitMožná jenuletěla chumelenice nad pracovním ránem uprostředprérie v daleké vysoké HavajiZ páry kolem mne jako by se z ticha právě teď sráželOnJenomže sotva se tam podívámSotva tím směrem - kde asi právě je - upřu pohledRozplyne se. A přitom je tuPořádVšude kolem(12. 2. 2002)

Stáří II

Kam jsem si dal brejle. Kam jsem si dal brejle. Kam jsem si dal brejle. Kam jsem si dal klíče.

Předěly

Kam půjdem, má milá,až nás rozdělí čas. Půjdeme na pole, rozmilý,tam padá předěl i stráz. Kam půjdem, má milá,až nám vykvete blín. Půjdeme do strnišť, rozmilý,nebyl to než pouhý šprým.

jsemblázenjsemblázenjsemb

asijsemopravdublázenmohlbychsvojepsychopatienazývatstavytvůrčíkrizeneboťjsemhysterkaanankastanetikhraničníporuchaatdmohlbychsvojepsychózynazývatstavytvůrčíkrizelatentnípsychózahebefrenníparanoikamámrádsvéhopsaapodcarlgustavjungsámsoběcíleněnavozovalstavytvůrčíkrizenechtemiprosímmojestavytvůrčíkrizemátetuvšichnitakkrásnězelenévlasyztónůmandragory.

Příběh

Zase máš nahnědlý řasyZase máš červený prsa i gestaSkováváš pod dekou boláky Světlo tě rozpouštíZběsile ječíš jak idiot: “Héééj. ”Čekáš už věky na lásku na lásku na láskuZase máš starej strach Héééj. Zkoušim to bejt jako všichniZkoušim to jak všichni polykat cityKolikrát na konci tunelu nevidim ani tmuNatožpak nirvánu Nebeskej rájAsi se brzy poseru poseru poseruZkoušim to do ráje Jááá. Těšim se až jednou my dvaTěšim se až my dva pudeme pouštíSpolu tam ležíme co já vim v dřevěný stodoleDechem nás hřeje jen dobráckej vůlNajednou se nám narodí narodí narodíTěšim se Těšim se Jůůů.