Cesty... I.
nedá se jít zpět
ani po vydlážděných cestách
neutuchajícími
šlépějemi
Za obzor...chtěného.....
Za obzor se dám
s křídly počítám
vlastně už jsem se dala
se vším, i s tím co se nepočítá dřív
čarodějka v současnosti I.
čarodějka mockrát mávala křídly
ohořelými
urousanými
rostly jí nové
přítomnost
přítomnost ví
originalita naznačí
a to důležité
nejdůležitější
Za obzor...
nahlédla jsem za obzor
ušla víc kroků
než bylo záhodno
otevřel se nový svět
Pocit...
pocit přítomnosti
pohled z očí do očí
ruce v záplavě vlasů
jež působily jak hadí mláďata
Čarodějka dnes....I.
řítím se s řekou
proud mne strhává neustále
záchytných bodů
bylo pár
Čarodějka dnes....II.
teď možná
nápomocmou náruč má
jednoho stromu
podél oné řeky
Rozloučení s babi...
opustila jsi mne náhle
nás všechny
asi už byl čas
zůstaneš v naši ch srdcích
Duševno...
od duševna počínaje
chci se odprostit
od krkavců
od vášní
svět...?
rozkládám se
v duších světa
hledám kde není
rohrnuji větve přízraků
Na dlaních...
za žhavou oponou
rozkládám stíny
tříbím pírka
mozaiky utápějících
Kousíčky mého já... II.
6.
trny
to málo co se rozkládalo
utrhal nevšední vítr
Kousíčky mého já... I.
1.
Kolik ještě
na kostele odbijí
rozpráší se křídla
Dny, co klovají čarodějku do hlavy...
Dny
co klovají do hlavy
a černí
zžírají duši mou
krkavci
když přiživovali se
byli v pohodě
ted zachytit se kolem
/od/létajících nelze
Čarodějka dnes...
čarodějka křídla roztáhla
na chvíli
chviličku pouhou
i na věčnost
Těm...
. poskládej a posuď
zda osud přeje připraveným
ukřižuj a zabij
příležitostné prozatím
Tříštění
Tříštění
Sluníčko svítí
když kvítí se naklání
a pozastaví dech
NAIRA část 17.
NAIRA část 17. :
Tomova zpověď.
,,Tak jo," Tom začal opatrně. ,,Potřebovali jsme někoho dole.
výkřik
co paže pevně dají
s pohledem
hluboce do očí
známý svět se propadne
přežívání...
žití
vyskytoval se už dřív
jak vzrostlý strom v parku
kde všimneš si pokaždé
ráno
Čarodějka a Démon z hor
Čarodějka a Démon zhor
Vkrajině kde vládkyně
bělohlavých spárů spí
bloudila duše nad lesy
Když slunce zapadá...
Když slunce zapadá…
Včase plavu už dlouho
nemůžu najít správný směr
dívám se občas
...a někdy vychází
…a někdy vychází
Roztrhané ráno
škrtí spěchem zas
napospas šermířům situací
...po noci přichází ráno
…po noci přichází ráno
Utrhni mi pár hvězd sebou
ať vidím na cestu
a ještě aspoň na chvíli
než ve snu protančíme údolí
než ve snu protančíme údolí
novou krev do žil
na pár chvil
a trošku dál
.....................................
. nechápeme se
nikdy jsme se úplně nechápali
myslím
nejde to a nepůjde
hlubší doteky...II:
V.
s tikavým
dechem na krajíčku a po
vláčně už bylo
hlubší doteky prolétavších...(trochu čarodějčí)
I.
vítr schovávám do kapsy
a stáčím pramínek padajících
tam kolem
Časoprostory III.
Časoprostory III.
Krajinou mloků a štěkajících psů
svánkem pamětních stromů
kořeny pomalu usychajícími
ne...
i umřít v tvé náruči
při prolínání
k nerozeznání
připadalo mi neskutečně reálné
Časoprostory
Časoprostory
I. Zatoulané
střípky myšlenek jak stékající slané
hromadí se
Křídla VI.
Křídla VI.
…do svitu hvězd
jen siluety našich těl
ochutnáme pohledem
kdo rozsoudí nás
kdo rozsoudí nás
svět se neustále kutálí kolem nás
a vydáni jemu napospas
zíráme do budoucna
Křídla V.
…neznámá snová…
se snovými křídly
těmi úplně novými
dotýkám se hvězd
Křídla IV.
Křídla IV.
…hrob…
…tak ubíjej mě, škubej, jen tak dál
i těch posledních pár, co mi zbývá
Křídla III.
Křídla III.
Motýlkoví andělé…
naučili mě vznášet se
spocity
Křídla II.
Křídla II.
…křídla ve snu…
roztáhnu čerstvá
prolétnu nad loukou pampelišek
Křídla...
Křídla…
dusí mě
ze všech stran
křídla, co měly se dávno rozpadnout
Výstřihy/aneb: město/místo s inspirací SUPERKOULE
bylo mi asi sedm
museli jsme se stěhovat
bouralo se
příděl vbetonové
O jednom nejmenovaném z písmáků....
………. I.
měl jsem párkrát rande
akorát tak boty od bláta
jediná …
Prostorem VI.
…jak vlaštovka
kníž nastěhovali se kukačky
jak
osamocený strom vpoli
Prostorem V.
. stahuje níž a níž
ten plášť letitý
jež nejde odhodit
jen bičující déšť napovídá
Prostorem IV. ...
…odsouzené
…choulím se
do zákoutí svých snů
po schodech
Visíc na podstavci chtění
…vysoko
a střemhlav dolů
svištím mezi stromy
hladím se světvemi
Prostorem III.
…zachycené
…z rozkvétajících
co prostoupili mou duši
orosil jsi vláhou
Prostorem II.
…sevřené prostorem
nač jsou mi
silné paže
jež podstatu nezachytí
Prostorem nastavené
Prostorem nastavené
ten sen
který
na dlaních chvíli hřál
...čarodějce do srdce
…čarodějce do srdce
vůni čerstvě rozkvetlého
ještě cítí ve vlasech
mžikovými vzpomínkami
Čarodějka nad propastmi....
…čarodějka nad propastmi
…z křídel
…chránila
rozdávala
čarodějka ve stínu hor...
Čarodějka ve stínu hor
…najdeš ji skomírající
vchatrči ze střípků
zněkdejších zážitků
už jen pro ten pocit
už jen pro ten pocit…
rty od krve
vláhy na rozprach
houpe se rozkvetlé
zachycení...
Zachycení…
ozimnilo se
šimrá za krkem nepříjemně
oranžovou přivírá
...konečná stanice...
24. -25. 8. 2011
o co se furt snažíš
skřížkem po funusu
málo bylo třesoucích
čarodějka v nesnázích
čarodějka v nesnázích
čarodějka je samý šrám
krvácí zvíce ran
písek jí skřípe mezi zuby
soumraky okamžiků
soumrak příliš dlouhého okamžiku
už dlouho se blýská
bez jediné krůpěje
té shora
závoj bosých slov...
závoj bosých slov…
vkouscích slov
naboso běžím
snánosy
Jsou, či nejsou chvíle procitnutí...
Jsou, či nejsou chvíle procitnutí…
Jsou chvíle
kdy potřebuješ roztáhnout křídla
i víc
odpoutávání z náhod
na okraji lístků
ještě kvetoucích
za odrazem posmutnělé
dotyky
touha po odpoutání
touha po odpoutání
tají se dech při myšlenkách
na stopy zítřejší
či včera
dohořívající lampion...
dohořívající lampion
shora
vyvrácení
na okraji propasti
ty kousíčky ve mně, v nás, spálí jen čas...
kousíčky
nedozvím se
nikdy včas
co kousky
K.O.U.L.E./Anděl na houpačce
Anděl na houpačce
vepsaná do duše krví
smáčí beznadějný déšť
skaždým dalším rozmáchnutím
,,barbar II."
bezmocnost ťapká obtisky ve stínu
přehlušující našeptávání
marnost šesté strany
odpovědi odplouvají prachem
K.O.U.L.E./ barbar
tma nejde spát
nikdy celá
zůstává stebou
zachycena
ale co když...
co když je to úplně jinak
povídá se něco o řece
a o zdravé ruční
a o trpělivosti
vzpomínka...
po noci přijde někdy ráno…
po ní
horká
rozpouští se v ústech
jejich...
ve vyšších sférách nepolapitelní
přesto
postranními uličkami
připoutáni ke svému
K.O.U.L.E./plná krabice
co úsměv na tváři vyloudí
dárkem i jen tak
u …desátiletých
kdo zná…ví
...našla jsem jednu...
…našla jsem jednu….
jaro dotýká se sotva
příslibem
náručí
ronící kopretiny
ronící kopretiny
louka posetá kopretinami
větrem se potácí
tvůj stín
čekání na vítr
nesmělé vločky
pod prsty drolí se
zábradlí
stín myšlenek
mrazivá
zima se neptá
šeptá do uzamčených skříní
zamrzlé viny
v propadlišti
tam, na vlnách...
tam, na vlnách
klavír
dotýkal se tóny
mých ramen rtů
neboj se rána
neboj se
nebezpečná nejsem
vypařím se
jak pára nad hrncem
Vítr ve vlasech
vítr ve vlasech
předsudky
udělaly pár posledních temp
křidélka vodlescích vína
Vysvléknutí z dlaní i křídel ( II.)
Vysvléknutí zdlaní i křídel
Jara Agens:
. když čarodějkám
křídla někdo zapálí
vysvléknutí z dlaní
vysvléknutí zdlaní
nezralá vrba
do lesknoucí se hladiny
dotýká se
Vyvrhel snů...PÍSMÁK MÁ TALENTmalárii
Vyvrhel snů…
chvilka
dej mi
chvilku pouhou
malá smrt II.
pro Agnes:
krev se sladce mísí
slzy kanou a štípou
smrt láká
čí zakousnutí
na dlani
rozprostřeno kolem
přemítání
rozpouští se
...na inspiraci
. na inspiraci
mnohá sklenka platí
slova lépe plynou
myšlenka se jen tak nevytratí
piš Agnes
piš Agnes
na vše kolem sebe
vyšetřím čas
a popíšu i nebe
malá smrt, ta pravá
malá smrt, ta pravá
dotyky roztávám
hlas se třese
je slyšet polknutí
tichá smrt
maminka ti neříkala
že se má mluvit pravda
tak jen tak dál
dál
čarodějka ztracena mezi rybami...
čarodějka ztracena mezi rybami…
pod dotykem
lístek leknínu
černá
pro čarodějky...
pro čarodějky
čarodějky vydrží
musí
chtějí
vnitřní boj
vnitřní boj
kde jsou
ty ve mně hluboko
pod jakým povrchem
stíny co se nechtějí rozpustit
stíny co se nechtějí rozpustit
odpoutat
vymanit
zapomenout
jedna z realit toulání
realita toulání
toulání I.
včerejší noc
rozpustily paprsky do očí
okřídlené ploty...
okřídlené ploty
ploty
vysychá hladina bytí
nelze víc
poslouchej...
poslouchej…
někdy je za pár slůvky
víc
než za vyprávění hodin
vypálené tehdy a dnes...
vypálené tehdy…
vypálený podpisy do kšiltů
svůní na rozprach
kde ztrácí se letní
prší mi do duše II.
až jednou vyjde slunce
nezastíněno černými mraky
a ozáří koberec zelený
pampeliškami zlatý
prší mi do duše
prší mi do duše
už dlouho
skrz dlaně otevřené
a řasy nestíhají
čarodějka na cestě...I.
dotkla se lístku leknínu
pohnul se
naklonil k nebi
vyslal zář nepatrnou
ve stínu louží
v odrazu rozpouštím se
v molekulách vody
co ví
naber mě
s noční tmou
s noční tmou
hřeješ mě svou křehkou náručí
zebeš do nohou
brníš vloktech
čarodějky lekníny...
čarodějky lekníny
nabrala nočních květů do dlaní
tajemnou vůni rozprostřela kolem sebe
čarodějka co toulá se po nocích
stín na zdi
stín na zdi
odraz na protější zdi
stínu co prolétl před chvílí
drolí se vzpomínkami ve větru
černá křídla/aneb noční rituál IV.
. našla jsem křídla
byť pro pár chvil
sice jsou černá
a ztěžklá splínem
odpověď: Overkill/Pojď se mnou...
až mě z toho mrazí
osud si nevybírá
a my se ptáme proč
proč zrovna my
noční rituá lII.aneb odpovědi
Overkill:
odvaha ani náhodou
než přežívat a toulat se
temnou nocí sama
babi V.
babi je doma
doktoři se pohádali
co by na ní ještě zkoumali
proč to protahovali
noční rituál II. aneb čarodějka démonovi
shořela bych na prach
pro touhy co za to stojí
pro zážitky co se neustojí
pro čas nadevšechno
noční rituál
noční rituál
černá křídla labutí
mávají nade mnou zas
prohýbám se vpáteři
pro...
zmítat se pod tebou
vysávat navzájem až do krve
pod temnou oblohou
dát průchod dychtěním o trofej
opakující se sen...
smráká se
potemněla ulice
babička bůhví proč
drží mě za ruku
babi IV.
těšila se strašně domů
už jí skoro nic není
jen ty poslední vyšetření
ct hlavy už skoro vpohodě
bloudící duše II.
. shořet chci
pod doteky démona
za šepotu v korunách stromů
co naklánět se budou a zvát do stínů
na rozcestí
na rozcestí
pražce zarůstají trávou
kam chtěly co ví dnes
o koutech nepoznaných
bloudící duše
bloudím
a hledám dotyky
stopy na mechu
cestičky kapradím
čarodějka odkládá
paprsky do očí bodají
vysušují vláhu
myslíc si, že hladí
čarodějka odkládá
dáma noci
skřídel rozpouští se
včerejší noční pocit
a ony do mechu
za neviditelných vzdechů noci
odpověď
dojemná
i vypovídaná
písmák ti sedí
nabídl ti náruč svoji
čarodějka právě dnes
čarodějka dnes
připisuje jeden z křížků do nebes
chtěla by se proletět nad světem
nakouknout tam
babi III.
červotoči bezmocnosti tloustnou
kam spínat ruce
protknutá slza
vsucho
čarodějka čeří
čarodějka
čeří hladiny snů
naslouchá voláním
příštím i ve věčnosti
někdy to bolí
trhám na kusy
co se dá
přede mnou padl most
myšlenka umřela
čarodějka na dosah...
…. v patách stínů
kráčel jsi svou
spatříc tě čarodějka
s nadějí natáhla ruku
babi
nestačí
že sobavou
dívám se pod každý krok
sleduji i to co není
vytrženo, aneb nositelka temných andělských křídel...
vytrženo…… …aneb nositelka temných andělských křídel
on: nemam co pit
ona: fakt nemám nějak náladu
na leccos
chtěla jsem...
připadám si jak vzatmění
co bylo mé už není
potácím se na pokraji
zatčení všeho
slzy věčných květů
slzy věčných květů
obraz vzrcadle vlní se
to jsou jen slzy
na dlani rozpouští se
procitnutí
procitnutí
za ubíjejícího deště
chtěla jsem si přát
po jeho úplném vsáknutí
jen škrtnout a...
jen škrtnout a…
cítím pod bosými
příjemný
měkký chlad
svírající toulání
toulám se kalužemi
sotva
dotýkám se tvých slov
odrazy vláčí
na pokraji
na pokraji
byla jsem na pokraji
nebo se mi to jen zdálo
něco ve mně se utrhlo
noční
dotkla jsem se měsíce
i hvězd
sklouzla se s tebou
po mléčné dráze
vytrženo...
vytrženo…
vůni rozkvetlých nocí
rozfoukává rutina
lidských pokolení
Pod povrchem...
pod povrchem -země
jako kořeny
krysy
možná ještě níž
Čarodějka IV.
čarodějka IV.
navázala si novou nit
by mohla pozašívat
další kousek nebe
>>> BITVA PSAVCŮ 67. KOULE - zadání tématu nového kola <<<
Co se skrývá pod povrchem situací běžných, nebo…pod povrchem země, …či vnímání, dotyků, gest, myšlenek, citů, náhod, vyřčených i nevyřčených slov… Fantazii se meze nekladou…a to tu, na písmáku jako takovém, platí dvojnásob…aspoň myslím…tak se těším na příspěvky…;)
Téma:Pod povrchem
Čas:24 hodin cca (soutěž bude ukončena zítra, tj. 7. 7. ve 20:00)
Forma:libovolná
přání nebo sen
přání nebo sen
vznést se na peříčku snů
klikatit se sřekou údolími
prstem si malovat mezi stromy
ve tvářích
ve tvářích
odrazy
hlubokých hladin
jak obrazy neviditelné
na dosah
na dosah
nepatrnost okamžiku
se soumrakem ztrácí
hluboko
...ano tati, už jedu...
Volal, sotva artikuloval po zákroku
že už můžu přijet
Pak znovu
že už ho vyhazují zpokoje
K.O.U.L.E./Modrá
modrá
mžourání pod tebou
se stéblem v ústech
a tisíci
střemhlav
Bezesný spánek je střemhlavý skok do dalšího dne.
. a ten s mnoha sny, je o ně krásně prodloužený.
Někdy méně znamená více
Někdy méně znamená více
Chabé světlo dopadající na příkré schody vzhůru pomalu sláblo. Tlustý stočený provaz podél stěny nabízel jediný záchytný bod. A taky napovídal, že ještě nejsou zdaleka nahoře. Zvědavost byla silnější.
zmítají mnou
jako sopka
vpíjím se do země
do ztracena
ledově
bez křídel
bez křídel
vypluje někdy
co skryto mělo být
nechtělo se choulit vkoutku
šeptající stromoví
šeptající stromoví
překračuješ
neviditelná klubka drátů
podobně ostnaté
nejen o peříčkách
nejen o peříčkách
křídla zapletly se do sítí
vítr rozmetá zbytečky sprachem
stékající
zmačkané pocity ve vzduchoprázdnu
zmačkané pocity ve vzduchoprázdnu
rozpouštím se ve vzduchoprázdnu
slov určených kpohlcení
nicota kolem potají se plíží
K.O.U.L.E./ Lastura
lastury
zrozeny ze třpytu hvězd
zhloubi rozbouřeného
vykreslené do drsné krásy
Skrytá vznášení...
Stíny
Ve stínech toulat se
někdy je potřeba
víš
vrcholky zrcadel zdí
vrcholky hor utápí se voblacích
šlehačka stéká po skle
chuť zmrzlé jahody rozplývá se na jazyku
spolknutím řítíš se temnou jeskyní až na dno
K.O.U.L.E./Inzerát
koupím tančící svět
jen na chvilku pro sebe
nebo alespoň kousíček
blízko problikávajícího nebe
K.O.U.L.E./ Tolerance
tolerance
jakou mají ptáci voblacích
střemhlav do úkrytů
vítr skrz skuliny ke hvězdám
miluju ve mě...
miluju kočičí pohled za něžné pohlazení
spaní vchladivých peřinách do sytosti
víno co na jazyku už tak temně těžké není
paprsky na tváři vranní vláčnosti
snově pocitová...
otevři svou dlaň
cítíš vzduch kolem
pohlaď ho
dotýkej se
Odrazy na chodnících životů...
rty
drolí se samotou
běžící žilky po zdech
rozpraskané rty vadnoucích květů
...sladce smrtící
zahalené do mraků vznášející
sny zpod peřin sotva zahřátých
sladkými hrozny okamžiků posbíraných
konečky šmejdí si po zemi
křídla hladin
křídla hladin
po špičku napjatá noha baletky propíná se
křídlo ptačí třesoucí se ve větru
prsty co běží po strunách harfy
K.O.U.L.E./oslava
…na koho ódu pět
vdnešním světě
chamtivým
a po odvetě
...tak zase někdy...
…fialkami ve stráních vonící čas
ptáků křik ve větvích po prvním hřejivém dešti
zní jinak, všimli jste si toho někdy
vdálce bělomodrý třpyt hladiny
jedno letmé protloukání...
před dvaceti lety
co stebou
když už nejsi panna
ale
...náctileté s nocí
…náctileté s nocí
už je to dlouho
i vzpomínky byly vpeřinkách
zprvních diskoték
...mrknutí
průhledné odlesky
tříští se ode dna
vstříc tvému nádechu
stoupají houpavě
poušť zítřků
poušť zítřků
proplétá se svými obrazy
zrnky
co až zamrazí
K.O.U.L.E. / Postava, místo, věc
Nekonečná poušť
Horolezkyně
marně hledá hodinky…
Opuštěná autobusová zastávka
rozkládající se duše
rozkládající se duše
hořkne i vzduch
polykám sůl
přivírám příště
jak dlouho ještě
jak dlouho ještě
jak vši co nereagují na šampon
zmutovaný dobou
užírají si to svý
podle tebe ne
podle tebe ne
vpadání
slov
je tvá krása moc jich neřekneš
křičící modravým
konečky prstů lehounce
třídíš vzduch kolem
místy hutnějším se zdá modravým
nesladkým se líp proplouvá
touha čarodějky
touha čarodějky
lítala jsem po kousku světa
oddychuji na chvíli
cítím vítr ne ve větvích
život
citáty
Život je jak počasí
nesmíš ho brát vážně…
…a už vůbec ne předpovědi…
KOULE / Klavír
ztichlý
opuštěný dům
daleko vboční ulici
drobky omítky
čas rozdmýchaných lží
čas rozdmýchaných lží a stínů vyhaslé svíčky
mřížkovaným snem
zachytíš let motýlí
vůni
kapičky stínů křídel
zdechu stínů
visících ze stropu
snažím se číst nevyřčené
hnětu
i horký led vnímá dotyky..
praskot ledových ker
tříšť pohlcuje pot
dotyky tají pod kožešinou
plíží se malá smrt
kotě
kotě
je tvor nevšední
samo se svým zdánlivě dlí
a přitom o všem stebou ví
poslouchej kolem
poslouchej kolem
drnkot skel
ploutev se mihla
stavidla bez dotknutí
havran
havran
havrani už odtáhli
kromě jednoho…co říkáš
…žes nezapomněl…
jak strom co válčí s okolní krajinou
jak strom co válčí o světlo sokolní krajinou
můžu se řítit celým světem
vykládat bludy…ne tvým dětem
obkroužit celou planetu
vlčí mák
bloumá zatoulaná
tápe
by zakotvila
přichytila na vlajících vlasech
vzácná všednost
obraz za víčky
odráží se od stěn
kolem proplouvá podstata
jíž dotýkáš se
K.O.U.L.E / Soused vtipálek.
Zamáčkla budík. Přitáhla si peřinu. Ještě chvilku, chviličku a…
,,Crrrrr…“natáhla rukua vzápětí si uvědomila, že zvuk je odjinud.
A znovu a klepání na dveře.
tanec bílého dechu
na vodní hladině
rozkvetly lekníny
vmrazivé kráse
vítr rozfoukává je do běla
kapičky vláčného snu
na křídlech vážky
do okének paměti
rozletí se po kapičkách
stékající sen
prach v koutcích úsvitů
vkoutcích úsvitů
vláčí svůj stín
ve střípkách
snů měnících se znoci
duha se občas vrací
rozběhlo se po stráni
třepotání motýlí
vmnohabarevné květy se proměnilo
jež rozkvétaly lístek po lístku
KOULE / Pošetilosti
Pouhé bláhovosti
Ospalé nápady
Šílené nerozumy
Extrémní elementy
temných hvězd splín
brouzdají myslí
unavují
i stíny se pohybují
občas kam nechceme plují
nechte mne spát v trní
krev prolitá vslzách neštípá
falešná pohlazení víc bolí
na hladině netvoří se kruhy
němé
já ..... ....
na tmavé hladině
třepotají se a plavou
odráží se
myšlenky všelijaké
zahlédla jsem siluetu labutí
myšlenky roztěkané
šustění křídel
tlukot srdce
silueta labutí
vášnivě modravá hlubina
otisky dlaní prstů
na skle smáčí se modravým
světlem proplouvá
mezi tisíci bublinkovými sny
nerozpustitelné věčně se plížící stíny nezašlapeš
studeným dlážděním prorůstá tráva
že i pouhým okem vidíš to
utíkáš, co ti síly stačí
sotva popadáš dech
Zvědavá vločka
Snášela se pomalu kzemi
kapička vody převtělená
soživlou náladou
z bílých žilek vykreslená
soutěž koule-akrostich-MIMO...;)
soutěž koule
soutěž koule nová je tu
těž koulením písmen, vět
koule vrátí ti to vletu
noc
noc
zapadající slunce
se ponořilo
do osamělé náruče košatého stromu
dům kopretin
počítáš lístky
od středu do neznáma
jaká dáma dá ti mat
vsametu pod skříní
ROMANTIK /Vánoční čas
vánoční čas
noční často je a leccos skrývá
ční častým pomžikáváním
čas kdy třeba i ty prozříš
K.O.U.L.E. blázen
Jsem blázen
když na tebe vzpomínám
stebou jsem
chtěl létat ke hvězdám
a jakou barvu bude mít...?
jakou barvu bude mít.
chtěl bys
jen tak na omak
kácí se světrem
roztroušená
roztroušená
studený pocit projíždí tmou
nad hlavou šum křídel pátrá
po čem vhloubi trnu
Když nemůžu v noci spát
když nemůžu vnoci spát
i stěny mají otevřené oči
ty dokážeš si hrát
a já
chci...
zvláštní ticho kolem
vzduch pláče
stěny spí
skřípot kolejí
K.O.U.L.E.Hurvajz
Tma. Neproniknutelná tma i vzákulisí. Kde odloženo je vše. Dnes i ty loutky.
Hurvajz
Hurvínek se nasral.
Kňucící Žeryk
si zadírou v oknělíže prdel.
dešťový vír proudící (z) do nitra
ráno
zamřížované rychlými nářky
odnáší
od jednoho kdruhému
vlezlá...
pomalu ale jistě
zatíná drápy
plíží se pořád
nedokážeš ji zahnat
pohlazení zdánlivé
mhouřím unavené oči
modrá kontrolka se rozdvojuje
letí kolem zobou stran
na křídlech vážky
rozloučení..................................................
rozloučení
vím
čekala jsem to dny
týdny
K.O.U.L.E. moře
moře hraček pod stromečkem
je tvůj věčný dětský sen
moře věcí kdispozici
to snad nikdy nenajdem
17 listopad před 20 lety a dnes...?
Kryla jsme si broukali
zakázané ovoce
schovávali
vím, že tomu nerozumíš
zrcadel stín
ve stínu
uprostřed kaluží
zůstal obraz včerejšího
dne viset
posbírané za deště a z tebe
listy se třepotají pod tíhou deště
civím zokna
a přemítám, co chci ještě
průhledné kuličky co po nich se kutálí
Vše nej mým rodičům...
Dnes mý rodiče
slaví 40let spolu
v dobrém i zlém
proč smutná jsem
K.O.U.L.E. školka
školka nově vysázená, podívej
kol kamenného srázu, vedle louky
o lkaní ptačím ví; líbí se jim řádit v ní
lkaní před plotem nevadí; hub tam poroste
roztržitě trýznivé
rozfoukané měnící se
problikávají kolem
číhají ve stínu
za sloupem, za domem
ŽÁR všemohoucí, nespoutaný a vůbec všelijaký...
dokáže vybělit až do morku kostí
i dávat život mnohému
polední léčí i zabíjí
ten věčný slunce žár
houpavě hloubavá
střípkově houpavý sen
hloubal na nitce osudu
zda otevřít má očím
vnímavějšího pohledu
mokré toulání
mokré toulání
houpu se na dešťových provázcích
vsakuji se snimi pod zem
řítím se neznámem
zimomřivě srdcem protknutá
zimomřivě srdcem protknutá
těžká mračna soupeří svými chorály
blesk rozčísne oblohu ve dví
srdce za tichého řevu puká
(věc) před domem
před domem
ani nevím
která ztěch dvou zůstala
i když denně chodím kolem
K.O.U.L.E./věc
Každý ho má a každý vlastní,
i malé dítě si dnes ze starými nezadá,
co to však dnesa zítra věstí,
to se vám budu snažit nastínit teď jenom já,
přemítání
kolik probuzení
kdy vyhoupne se nad obzor kotouč oranžový
a červánků
schovávajících se za rozplizlé potemnělé beránky
K.O.U.L.E. Opona
opona pomalounku stoupá
po nablýskaném jevišti
ona vupnutém kostýmu
na špičkách přichází
7+ aneb o jednom nenápadném životě lidském...
…,sladkých‘ -náct
urvi
co se dá
našeptávalo mi
kapka
kapka
skrz sebe kousek pošle
co promlouvá štětcem
vyplave
K.O.U.L.E.-pověry...
…ráda jsem babičku poslouchala
bylo mi asi pět
jednou a naposled mě do kostela vzala
…prý nevěří
jedna malá létavá...
jedna malá létavá…
než úkryt opustí
choulí pod listím
zatoulaná
nestihla jsem...
nestihla jsem…
rozhlížím se do všech stran
kde najít mám
co hledám
K.O.U.L.E.-sirky
o sirkách:
…skoro plná krabička
když chybí ti párátka
na jednohubky
,Nová' balada o smutné dívence
nocí se nesl dívčin tichý pláč
křečovitě svůj polštář objímala
modlila se proč to všechno a zač
jedinou spřízněnou duši nemněla
O jednom životě kočičím...
copak chceš ty ,hrbatá‘
na klín a pomazlit
ještě že jsi tak chlupatá
snažíš se zatím žít
K.O.U.L.E. Zážitek
…,kočičí hlavy‘
cítím pod kroky
vše co se odehrálo
na dláždění starých měst
NAIRA -úvod -sci-fi ,,románu\
Na kopci, lehce ozářeném pozdně odpoledním svitem unaveného slunce, se na kusu skaliska mihla postava. Vzápětí ji pohltilo blízké křovisko. Jako by nespustilo oči z vyběleného kamene, po kterém se marně plazil mech. U země ještě zelený, výš vysychal.
úsměvy na nitce
mám vkapse
schovaný úsměvy
namotaný na nitce
jak na jo-ju
pátrám po zářících
pátrám po zářících
slunce hledám
s temnotou
ve svících živých
tříštím se do ticha
tříštím se do ticha
nořím se
odrážím se zprostorů
rozprostírám se do ticha
Kdo činí...
Kdo činí rozdílu, pro ty, jenž tančípřed okny a ty, co jsou (skryti) za nimi.
K.O.U.L.E. pro múzu
pro moji múzu
plaveš si nocí
nejradši ve víně
slova jsou sytější
K.O.U.L.E. ...aneb moderní ,pohádka'...
Moderní ,pohádka‘
Na rtech příchuť lesních jahod
vočích něžné pomněnky
pluješ polem šťastných náhod
dešťové pocity...
dešťové pocity
umírající svítání
vylouplo se svěčnosti
chci svyprahlostí
Sběratelství (,,pokoulové")
Sběratelství není nuda. Ta je s tím, kdo nesbírá nic.
K.O.U.L.E. sběratelství, aneb každý něco sbírá...
sběratelství, aneb každý něco sbírá
každý něco sbírá
motýly, mince, podpisy
fotky schránek na dopisy
dohra
posbírej mý vlasy zpolštáře
cit zamkni do šuplíku
touhu schovej si pod svý oltáře
ty můžeš mít
Říká se tomu...
plíží se
mezi chloupky na kůži
lehce brní
po cestičkách žilkami
Tam venku v trávě a...
tam venku vtrávě a…
prsty rozhrnuji
vysokou trávu před sebou
oranžový kotouč mě láká
Doznívání léta
Doznívání léta…
dnes neprobouzí mne
hladí čím dál míň a míň
paprsky včera hřejivé
K.O.U.L.E.Socha...
studenými ohýnky
loučí se listí
všude kolem si pohrává
nejen vkoutku zahrady
K.O.U.L.E. Hnízdo...
prázdné
roztříštěné nitro
povídá si
dechem ptačím
Sype se na tebe
Sype se na tebe vše kolem
tak urvi co se dá
a třeba i uteč
než v tom zůstaneš.
stěna z řídkého skla
stěna zřídkého skla
řítím se mezi obojím
ve věčnosti
potřeb a (po)citů
zhasni (se)
zhasni (se)
kužel tápe po protější
co ví věky
prasklinami zavátými běžnostmi
K.O.U.L.E./Háber/.....
…o ,,tobě“…
skládáš se zpevných obrysů
všelijakých vzpomínek
znestálých bodů
do ticha...
po kotníky samotou
se svým já
střádajícím nevyřčeného
do ticha
K.O.U.L.E.:Adrenalin
Užívali si dovolenou ve Slovenském ráji. Vystřídali její rodiče smladší sestrou a spřátelenou rodinou na tehdy podnikové chatě. Byla by škoda toho nevyužít, když jí to konečně dovolili. Plnoletá byla dávno a jejího přítele taky patřičně,proklepli‘.
ROMANTIK: Místo kam se rád vracíš
Místo, kam se ráda vracím.
…vzpomínkami do dětství
do let
kdy už nebyli jsme
Tak pohrajte si...
tak pohrajte si…
černočerná zas plíží se
jak bestie
dychtící po krvi
Věčný noční i neviditelný přítel
věčný noční i neviditelný přítel
skelný pohled
můj
či úplňku…
K.O.U.L.E. Rumba v červeném..
Byla srodiči na dovolené. Snad na poslední. Bylo jí fuk, že bůhví kde u moře a bůhví vkolikati hvězdičkovém hotelu. Nenáviděla to.
Proplouvání
proplouvání
ledovým chladem hořím
až do krůpějí
ledasco kolem sebe bořím
..vím, že..
vím,
že víš, že vím
přesto si pohráváš
smou myslí i trpělivostí
hraní na dlani
hraní na dlani
pomalu rozevírám dlaň
choulí se tam malé, téměř neviditelné
zdánlivé
nicota
nicota
na vlnách bouřlivých usínám
noc co noc ptám se
hledám vkaždé krůpěji
..kolem plující..
kolem plující
mnu vlny rozbouřených
neučešu je
jen soucitem
Zelená planeta
Zelená planeta
Jo, už jsou blízko. Planeta nebyla modrá, jako ta naše, ale zelená. Co skrývá ta barva. Srdce jí začínalo bušit rychleji.
...plout časem...
plout časem
ponořuji se
pluji vtom nitru
užívám si živých
K.O.U.L.E.Příroda
Je tomu asi patnáct let, co byla sbývalým manželem na jedné zpár dovolených. Bylo to něco jako opožděná svatební cesta na poslední chvíli a dokonce na jednom zKanárských ostrovů. Fuerteventura nebyla tak známá a frekventovaná jako třeba Grand Canaria, ale o to větší tam byl klid. Málo turistů, teprve se sem tam stavělo a někde to vypadalo, jako by se čas aspoň na jedno století, i víc, snad úplně zastavil.
vlaštovky
vlaštovky
nasávám vůni noci
zábradlí studí
svěží vánek hladí
...prokapáváš...
prokapáváš
prokapáváš skrz mě
jako déšť
co chce dodat
hvězda
hvězda
zrodí se hvězda
jež shoří vzápětí
vtvoje smysly se promění
váhavá
váhavá
touláš se myšlenkami
já taky
chceš, říkáš pohledem
zvědavá či...
zvědavá či…
splynuli jsme
roztrhali na
tisíc kousků
K.O.U.L.E.: Ovoce z naší zahrádky
Já se mám, skládal Jirka slova sám
těšil sena chvíle taneční
klouzání po parketu
když housle zní
Životodárný déšť
životodárný déšť
prasklina šíří se ledem
oživuje
hřeje tvůj sen
Soutěž - Napište báseň z vyjmenovaných slov
b: Obyvatel Bylan Zbyněk
bydlí vbytě ipříbytku
a ze zbytků z Hrabyně
snábytkem, bez dobytku
myšlenka co míří do srdce
myšlenka co míří do srdce
myšlenky co třou se o rozum
málokdy pochodí
súspěchem
,,akrostich" jinak
akrostich
akr ostychu snad stačí
sta čítají křídla ptačí
ptá, čí je onen se ona
Akrostich: Noc (K.O.U.L.E.;)
temná a čarovná od jakživa
noc snad pro úplně pro každého
je otevřená dokořán a hlavně
mysli tvé bez lží a přetvářky
.slévání...
slévání
soumrak dne
po kapkách rozpouští se
do nechtěného rozbřesku
...jitření...
* *
zdalipak jitřenka jitří * *
počítá víc než do tří * * * *
dokáže city jitřit *¤* * *
...jitření...II.
jitření
jitro se za oknem kření
ji vmysli napadá (zas)tření
již po noci temné není na umření
...po dešti se krásně létá...
po dešti se krásně létá
krásně se dýchá
třpytivými slzami voní mech
lákají i stromy
K.O.U.L.E.:...radost.....
…pokud našla jsi někoho
ským svět tě baví
duši bez které
ti smutno je
Když slunci se nechce...
zparapetu dne
stékají o b č a s
krvavé
když slunce
když křídla vášně...
když křídla vášně…
když křídla vášně
hladí po tváři
a obloukem
,,chtění''
,,chtění‘‘
…hebké na dotek
už prozkoumáno jest
výšin taktéž
...všudypřítomné...
…všudypřítomné…
…prohání se scitem
po stříbrné hladině
chtěla bych někdy
...přemítání o snu...
…přemítání …
dívám se
zočí do očí
čerstvému snu
přemítání
přemítání
pře lecjaká
mívá stránek více
tápe kolikrát kolem
Vzpomínka na Haničku Kupčíkovou...
…ve verších
klaněla se zemi
uměla si pohrát
spřírodou…
Část ukradené zpovědi: ...nejen dnes...
Část ukradené zpovědi:
…nejen dnes…
…ale nakonec
ta stejná otázka
K.O.U.L.E.,,bludičky světlušky jiskry ohýnky ohňostroje"
„bludičky světlušky jiskry ohýnky ohňostroje…“
Při úplňku vtemném lese
nenápadná světélka
skrytou vášní rozhoří se
...závoje...
…závoje…
stébla se vlní
vítr tančí
písek ve spirále času
...hranice sil...
hranice sil
hranice sil, se jen zdá
nic se silami se nezavdá
silami, kterými se kdo potýká
...chmýří úletové...
chmýří úletové…
chmýří lehounké
míří snad ke mně
i říkám si znova
Chmýří
Chmýří
Oknem dokořán
vlétlo zatoulané chmýří
z pampelišky
Výři, netopýři a jiné chmýří...
Výři, netopýři a jiné chmýří…
Pýr šíří své chmýří
Paříží se smrt
a strach plíží
Křídla mám...
křídla mám
spadnout na zem
znovu postavit se rovnýma
často nutí
déšť přítomnosti
déšť přítomnosti
déšť přítomnosti neustává
vsakuje se pod kůži
vtírá se do slov
kapky minulosti
kapky minulosti
kapky minulosti
nevysychají
občas vmysli cestují
opar zítřků
opar zítřků
mlžný opar toužící
po naději lepších dnů
plíží se při zemi
...havěť otravná...
marné počínání
ráda jsem tančila
vnímala vůni okolí
jeden mě přesvědčil
jak kočičími tlapkami
když přítomnost selhává
zbývá lehce našlapovat
jak kočičími tlapkami
do toho co bude před námi…
...už nechci...
už nechci
topím se
zase se topím
když už se mi podaří
Někdy je to jedno...
Někdy, ať děláme co děláme, okolní svět je hluchý….
...plíživé vtírající se stíny...
…plíživé vtírající se stíny…
trpím
útočí ze všech stran
klovají do spánků
..napjaté nitky...
napjaté nitky
vše je propojené
tenounce
neviditelnými spojeními
KOULE TROJBOJ: Dlouhá kaše
Stará známá putyka
stejný obraz se naskýtá
objedná si jako vždycky
sotrávenou náladou
KOULE TROJBOJ: obraz od E.Hoppera Evening Wind
Ráda byla ve svém rozsáhlém domě sama. Možná i víc než jindy. Mohla si dělat, co chce, úplně co chce. Bez vyjímky.
KOULE TROJBOJ: Deník zabijáka
Deník zabijáka
Užíval si života
vychutnával si chvilky
pozorujíce ostatní
KOULE TROJBOJ:náhr.téma: Mezi řádky I
Mezi řádky
Pokaždé když píšu
ať verše
či povídku či jiné
KOULE TROJBOJ: náhr.téma: Mezi řádky II
Mezi řádky
Byla ráda, že došla domů sama. Sice trochu víc pila, ale nebyla si jista, že dorazí bez něčí pomoci. Ale zvládla to. Sice je plnoletá, ale ne dlouho.
Nadějné toulání
Nadějné toulání…
Na toulkách prostorem
a časem
jsou místa
Kapičky v nás...
Kapičky v nás
Kapičky rosy vnás
pozastavit chtějí
o čem ani
Citový kotel
citový kotel
vypustit co dere se
na povrch a vře
mysl neovládá
Život tam někde...
Život tam někde…
Už zase. Je to už poněkolikáté, co se ocitla vyvržena ze skupiny. Ne ocitla, to není to správné slovo. Prostě ji vyhnali, surově, bezcitně odtáhli mimo jejich tábor.
Rituály
Rituály
Máme jich, my lidi, strašně moc. Nemluvě o zvířatech. Ale popsat je všechny, to by bylo na neskutečně dlouho. A spousta z nás jich víc, či míň, ať chce, nebo nechce, přeci jen dodržuje.
dotkni se prázdna
dotkni se prázdna
kapky tmy
plíží se mým nitrem
povolané tajemnými
jo, ještě...
jo, ještě…
letmé pohledy
doteky
hloubkové zkoumání…
Na pokraji...
Na pokraji…
Nasávám a cítím
nejen tebe
toulali jsme se
je, není...
je, není…
unaven světem
do náruče všednosti
nechceš mě
Jiskřivě smutnící toulání
jiskřivě smutnící toulání
odpoutat se tak na chvíli
od pevných vod
skočit do neznáma
Racek
racek
skromné slunce
to na chvíli vzdalo
aspoň nesvítí do očí
živly v nás
živly v nás
vítr si vane po svém
nikomu nic neodpouští
déšť se neptá
Zranitelnost okamžiku
zranitelnost okamžiku
dlouhé okamžiky trvá
než rozvine se květ
o pár míň možná
Noční překvapení
Noční překvapení
Temnou ulicí
odskakuje od stěn
ne neznámý pocit
Studna (...s...tu...dna...)
S…tu…dna…
Stud nabízí se při šepotu
tu dna si hoví, sic nemoc králů
u dna životní pocity jsou
Strom...
Strom…jen a jen můj
Těžko říct kolik znás, ale určitě dost, má svůj strom. Nebo někdy měl. Jako třeba já. Vzpomínám na ten zdětství.
Řetízky touhy
řetízky touhy
na sklonku svítání
včerejších dnů
brnkám se snítkami
Cesta
Cesta
cesta životem bývá složitá
lepší jsou ty snové
kolikrát člověka pohřbívá
Co chci ve mě zůstane
co chci ve mě zůstane
plynu si nocí
stoulavým pocitem
vnímám čerstvý déšť
Zrozena ze sebe sama
zrozena ze sebe sama
chci vyplout ze sebe
až do modrobílého nebe
koulet se po obláčcích
Zrozena z hlubin moře...
zrozena zhlubin moře
plula si na dně mezi korály
takové malé nenápadné nic
vířila kamínky, písek od lastur
Rodím se z hlubin vesmíru
rodím se zhlubin vesmíru
zhlubin vesmíru se rodím
hladím si planety, hvězdy
hovím si vmlhovině
Topím se v modré
topím se v modré
kloužu po mapách vzduchu
hřbetem ruky si povídám
bříška prstů hledají čerstvé závany
Jak kulička z chmýří
Jak kulička z chmýří
Kutálím se jak kulička zchmýří
nerovnosti mi udávají směr
občasný vítr mne nazdvihne
Má mysl je nahá a rozfoukaná
Má mysl je nahá a rozfoukaná
Mrzne až se potím
má mysl je nahá
snad ji brzy pohřbím
Chci mít mokré ztráty
chci mít mokré ztráty
chci mít
mokré ztráty
jako ty
svět jako složitá rostlina
svět jako složitá rostlina
možná je svět
jak vysoká
složitá rostlina
Dveře
dveře
zas nechals mne
před nimi bezradně stát
nazpaměť je už znám
Jak vítr mezi stromy
jak vítr mezi stromy
řítím se životem
jak vítr mezi stromy
jen někdy vnímám rány
Dozvuky:Co jsem ti měla dát víc?
Dozvuky:
Co jsem ti měla dát víc.
Jsem zmasa krve a kostí
tak proč mě máš už dost
Hýčkej si mne
hýčkej si mne
chvílemi svítím
jak rozzářené slunce
jak jedna záchranná lampa
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Abychom se rozhodli pro to správné,
radíme se snejbližšími,
tak se ujistíme, že naše původní rozhodnutí,
soumrak citů
soumrak citů
nastává náhle
úzkost zdalšího
ledabyle obchází
,,pohádka?"
byl jednou jeden nádherný kraj
neobvyklý klid vněm panoval
tak jako jeho přemoudrý král
kde kdo se dobře měl a na nic si nehrál
tak utrhni a přivoň si ke květu mému
tak utrhni a přivoň si
prober se
cítíš tu vůni
jsme na louce
jen se rozhodnout...
kdo dnes věří vlásku
snad vpřitažlivost se dá
voční spojení
dvou
co zbývá mi, než...
chci tě zoufale
svíjím se žádostí
umírám toužením
vpíjím se lítáním
návrat ze snů
návrat ze snů
vrať se mi zúdolí snů
vyrvi mě zkořenů
rozdrásej mou duši
rány ze tmy
rány ze tmy
už dlouho ve vzduchu viselo něco strašného
proběhlo spousty malých bouřek
sluníčko však vždycky vykouklo
stíny
stíny
bojuji se stíny za zády
s mračnými nade mnou
subíjející neúprosností
Noc...
Noc je mým světem
temnota mou přítelkyní
vnoci mě
ledacos chytí
Co chtít..?
Co je očišťujícím deštěm
když chci ještě a ještě
nebo křičím
že už nechci víc.
Za čím jít..?
Potácím se mezi sny a realitou
kam mám jít
kterým směrem se obrátit
za jistým hmatatelným
Šmouha a skutečnost...
Šmouha na zdi
se na mě dívá
kčemu se asi chystá
čemu to odpovídá
Ze stop lze číst...
Ze stop vpísku
lze číst jasně
víš, kdo tudy šel
nebo jaké zvíře
Zas to číslo, ten čas 22:22 a já nevím co s tím?
Zas to číslo 22:22
nevím, co to znamená
netuším, jak bych to vysvětlila
děje se mi to už dlouhý čas
Tak ponoř se a nech se vést...
Tak ponoř se a nech se vést…
Skláníš se nad svým snem
nečeká tě nic vábného
nechceš se vrátit na zem
Labyrint
Můj život
je spletitým labyrintem
spousty slepých uliček
co nikam nevedou
10.2. má svátek Mojmír
Jak žít má muž
když pojmenovali ho
, jeho mírem‘
má být kokolí
Stojí to za to?
Dívám se na svět
zamlženýma očima
stojí za to
ho zachraňovat
Pořád tu bude...
Posloucháš vítr
zda sílí
nebo tiší se
můžeš volně dýchat
Někdy stačí...
Někdy stačí jen chtít
i očima lze
budoucnost vzít
jindy se na kousíčky rozdrobíš
Vyrvěte mne...
Vyrvěte mne i skořeny
a přesaďte
na jiný konec zahrady či světa
bych se zbavila toho plevele
Toulavá myšlenka
Toulavá myšlenka
letí světem
pohrává si
sčím jak může
ČARODĚJKA III.
Co je to řádění
dvou nadčasových bytostí
vnaprosto jiných dimenzích.
Něco co nemůže zažít obyčejný smrtelník
Jsem nic...
Jsem malé nic
skáču si jen tak odnikud nikam
jak po klapkách klavíru
co už není slyšet
Kapka rosy...
Jak se asi cítí
kapka rosy
když se narodí za rozbřesku
a musí trnout
Být tak...
Být tak hvězdou na nebi
sledovat vše zvýšky
snadhledem
pod ní
Modrý opar snů...
Nad pohasínajícím večerem
zrozfoukaných červánků
vznáší se zlehounka
modrý opar snů
Nemůže to přeci tak být...?
Uplakaný štěstí
sedí na rohu ulice
už nemůže dál
nikdo si ho nevšímá
Může za to vítr... (III.)
Může za to vítr
žes měla potřebu
schovat se za řadou domů
může za to vítr
Vítr II.
Vítr ten vytrvalý nezbeda
rád si slecčím pohrává
třeba slistím spadaným
jak klaun smíčky
Slza bolesti
Lesknoucí se
kapka slzy
jež opustila lístek růže
zkrvavěla
Co dokáže vítr?
Co dokáže vítr.
Dokáže být kouzelný
když čechrá ti vlasy
jak doteky milencovými
ČARODĚJKA II. aneb čarodějka a ďáblové či démoni..
ČARODĚJKA II.
. aneb čarodějka a ďáblové či démoni…
Máš pocit
že jsem zvíře
Múzy
Múzy
Múzy, ty potvůrky otravné
nenechají si říci ne
lítaj kolem a pokouší se
Není snadné žití...
Není snadné žití
když se člověk všelijak cítí
a mnohé se na něj řítí
co znesnadňuje jeho živobytí
Toulavé touhy zítřků...
Toulavé touhy zítřků…
Ozývá-li se toulavá touha
tou hasí se žízeň jen
žeň jednoduchost zítřků sny
Vzpomínky na dětství: Olinčin děda a slepice..
Konečně si na sebe našly chvilku a mohly pokecat u kafe. Byly už kolik let nejlepšími kamarádkami. Sice každá měla svůj život a teď i do práce měly od sebe daleko, ale zatím bydlí aspoň ve stejném městě. Už si ani nevzpomene, o čem přesně se bavily, probíraly kde co jako obvykle.
Rozpadající se čas...
Málokdy
vnímáš
rozpadající se čas
co postupně
Když ohnivá vášeň pohasíná...
Ohnivou vášeň
nelze zastavit
natož se jí nabažit
dokud trvá
Pudlík...aneb naučme se dívat víc kolem sebe...
Pudlík
Zamyšleně se vracela domů pozdě večer, jako obvykle. Srazila se vdomě u výtahu se sousedem. Podržel jí dveře, usmála se, poděkovala. Cítila se trochu trapně.
Kam poletíš až uschneš?
Kam poletíš, až uschneš.
Za oknem padá déšť
rozmazává pohled zněj…
…přivírám oči
Zasněžená etuda..
Zasněžené etudy
Tak jak malé zimní tanečnice
rozpustí se většinou
než země se dotknout stačí
Když se stmívá...nutí ji...
Když se stmívá
mívám pocit
po citlivých místech
mi stehy trnou zimou
Za mřížemi snů...
Za mřížemi snů…
Za mřížemi snů
co zůstávají skryty
i na věky
O ráji...
Kdyby vše šlo vyřešit tak lehce
jak procházkou vrůžovém sadě
nebo jak se to říká
zmáčknout knoflík
naira feat. oldriverman
brány radosti se otevírájí euforie z nejčastější drogy mě láká a volá siréna nejsvůdnější ta mrcha***zrádná neukojená ozývá se po svém a nedá si říctchce snad něco víc čeho nedočká se***dočká se***ať se promenáduje jak chce***vypíjí vše neb ona je pitím milenkou stále sexy***a jak se s žije s okolím***pozvednout láhev a hle rozkoš skutečná okolí ji nenávidí tak jako všechny skutečné lásky ***co ztratily se v tmách
Závěje noci...
Závěje temné noci
dusí
svou samotou
roztát dokáží jen
Jsi jako eskymo...
Jsi jako eskymo…
Až mě mrazí
jak na pohled studíš
má nezkrotná dámo
Podivný pocit...
Chladnou nocí
podivný pocit uhání
jak by nám bylo
kdyby nebylo teplo kmání…
Závěr pohádky... jen tak... pro dokončení...
Když se opět vzbudil a snad už skoro vpořádku, ucítil pro změnu bolest vrukou. Přesněji řečeno vzápěstí. Kolem něj bylo šero, chvíli trvalo, než se rozkoukal. Pak zjistil příčinu a zděsil se, až zařinčely řetězy.
Prostě kočka...!
Prostě kočka….
Jen svítivá očka
jsou někdy vidět
když plíží se ona
Uspávanka
Uspávanka…
Sluníčko pořádně zívá
půjde už asi brzo spát
měsíček ten si zpívá
Svítání v nás...
Svítání vnás
nezastaví čas
někdo jen párkrát
někdo celé žití
Když zhasne tma...
Když světlo zhasne
může to být i krásné
co ale když
zhasne tma….
Co poslouchat...?
Co je vnás
celý čas,
jaké touhy,
čí osudy.
Toulat se dnem nocí...
Toulat se dnem nocí…
Toulat se dnem a to snad skoro každý
se většinou musí ať tak nebo jinak
toulat se nocí to už každý ne ,jen ten kdo chce
Pokračování pohádky po téměř 30ti letech...
,,Uklidni se Jane,“ řekla víla. ,,Jedno po druhém. Neboj, udělám, co je vmých silách. “
,,Já taky,“ špitla panenka a už seděla na Janově rameni.
Ariana... (1. část-Procitnutí..)
Začínala přicházet ksobě. Pomalu pomrkávala očima a zatím pozorovala jen své řasy před nimi. Ať se snažila sebevíc, dál se zatím nedostala. Radši podlehla únavě.
...dvojice...
Nerozlučná dvojice
je i slunce směsícem
bílý den co snocí se střídá
levá bez pravé nohy
Jak snášela fyzické napadání...než...
Nemohla se mu podívat do očí. Nemněla na to žaludek a ani to přemýšlení, jak se má tvářit… Šla pomalu smírně skloněnou hlavou. V duchu si přála, aby nepotkali moc lidí. A taky se snažila moc nekulhat, ale to se nedařilo.
Zima nedělá co má....
Zima nedělá co má
se sněhem stále vyčkává
možná spoň na horách
najdem zasněžený svah
Cítím a chci...
Cítím se silná
a mnohé za sebou
ale nedokážu
být sama se sebou
Co znamená...
…jsem tu jen sama se sebou
a smyslí toulavou
přemýšlím si tu nad světem
co od něho chci
Nejen snít...
Nejen snít…
. nechci už jen snít
trpět životem
jen trnitými cestami jít
Náhrobek s písmenem M
Náhrobek spísmenem M…
Zdál se mi sen
temný vítr vál vněm
ponurou atmosféru měl.
...novoroční...
Starý rok se rozpouští
jak špinavý jarní sníh
Nový snad dýchá na lepší čas
skrásnými úmysly přivítat nás
Jak přišla na sestřino znásilńování...
Konečně zůstala sama. Potřebovala být jen sama se sebou. Utřídit si myšlenky, zvážit to čím prošla a rozhodnout se co dál. Nabízelo se jí toho víc, ale rozhodnutí bylo jen a jen na ní.
Když nebesa skrz slunce pláčou...
Když nebesa skrz slunce pláčou…
Zmraků stékají tisíceré slzy
po vzdeších slunce neslyšných
naštěstí znamená to, že brzy
Smrti vstříc...
Smrti vstříc
Kdy jsme rozhodnuti
jít smrti vstříc
když už
Zima nedělá co má...
Smrti vstříc
Kdy jsme rozhodnuti
jít smrti vstříc
když už
...
Vánoce se nám blíží
jak se mám ale usmívat
před týdnem zemřel známý
a včera kamarád…
Vzpomínka na dědu...
Vzpomínka…
Už nezbývá ti žádná stvých zim
neucítíš vůni kopretin
na zahradě cos měl tak rád
Věřit na zázraky...
Věřit na zázraky…
Zázraky
ty se nedějí
jsou jen jistá
Vznášet se nad zemí..?
Když on anebo ona
stojí pevně na zemi
může se ten druhý
vnášet nad zemí
Zimobraní...
Podzim se tichounce klaní
na stromech listí už není
toulavý vítr se prohání mezi větvemi
tráva žloutne choulí se ke studené zemi
Paní zima trápí nás...
Paní zima trápí nás
letos dává si na čas
vlhký a šedý pohled zokna
připomíná čeho je schopna
,,Novinka" pro Nerouška...
Neroušek je oblíbený
copak komu ještě poví
kdo na něho hodný je
tomu radí, tipuje
Z Vesmíru do nekonečna
Zvesmíru do nekonečna
letí myšlenka
co je věčná
myšlenka života…
Sním...?
Sním či bdím
někdy nevím…
…o něčem se dá
jen toužebně snít
Říká si sen...
Říká si sen…
Jen si tak
okolím brouzdat
jak kolem plynoucích
Nelze se ptát jich...IV
Nelze se ptát jich IV
Není zbytí
jak ulehčit si žití
a dál vnich
Zbloudilé myšlenky...I
Zbloudilé myšlenky…I
Zbloudilé myšlenky
zmateně kráčí
nechtějí bodláčí
Zbloudilé myšlenky...II
Zbloudilé myšlenky…II
Zbloudilé myšlenky
bojující o místo
vnaší mysli…
Dívám se jak spíš...
Dívám se jak spíš…
Dívám se na tebe
na tvé spící tělo
opět po dlouhé noční
Jak jsem pochopila M.A.T.R.I.X...
Jak jsem pochopila Matrix…
…teda aspoň trochu. Nebo bych měla asi začít úplně jinak.
Sci-fi je můj nejoblíbenější žánr. I vknížkách, i ve filmu.
Nahrávací studio na sny tak mít...
Nahrávací studio na sny tak mít…
Nahrávací studio na sny
tak mít
prožívat znovu pak
Jak jsem začala psát verše...
Jak jsem začala psát verše…
Nebyla šťastná vživotě
myšlenek plná uvnitř
co chtěly na světlo
Neuvěřitelný rok...
Neuvěřitelný rok…
Neuvěřitelné se mi to zdá
že už rok jsme spolu
my dva
Co je to láska...?
Co je to láska.
Oblouznění
chtíč
být z toho druhého
Nelze se ptát jich...III
Nelze se ptát jich…III
Ach ty stěny kolem nás
pořád mi nedají spát
zvednu-li knim oči
Jak s dětmi v dnešním světě...?
Jak sdětmi vdnešním světě….
Tatínek na víkend
svý dítě má
co od ,,nebožky“
Jen si tak snít...
JEN SI TAK SNÍT…
JEN SI TAK
PLOUT A SNÍT
VMYSLI OSTATNÍCH ŽÍT
Ty nevíš...?
Přiznej se prosím
o čem chceš lhát
o životě snad.
O čem chceš.
Kousky nás...
Není radno o všem lhát
lépe pravdu povídat
věřit jemu
sobě
On a ona...
Miloval ji a moc
dělal si starost
pitval její minulost
hladil jí vrásky
Ona a on...
Šla svou cestou
kam ji osud hnal
nevěděla najednou
co vlastně dál
Ona...
Dávala mnohem víc
než život po ní chtěl
víc, než žádat
ji kdokoli o něco měl
Ona a život..
Brala život
jak kolem šel
nepátrala po podstatě
na co myslet na to
Oni a my...
Za dávných časů
možná bylo znát
co způsobí
v tom či onom zvrat
Ony myšlenky...
Myšlenkovým pochodům
člověk neporučí
přijdou si jak chtějí
nikdo je nepoučí
Nevinná SMS
Nevinná SMS:
Těším se za tebou
do postýlky.
Odpověď:
On a my...
Život je jen sen
a je na každém z nás
kdy se z něho
chceme brobudit jen.
Nelze se ptát jich...II
Nelze se ptát jich… II
Odehrávání starého i nového
všedního i smysluplného
někdy je to fajn
Starý kufr s dětstvím...a pohádka...
Pohádka
(. napsáno asi roku 1980, když mi bylo 10. )
V jedné vesničce žil chudý chalupníkův syn Jan. Oba rodiče mu zemřeli bídou a Janovi se nechtělo dál zůstávat vstaré děravé chalupě u ubohého políčka, tak se rozhodl, že půjde do světa.
Nelze se ptát jich...
Nelze se ptát jich…
Ptám se šedi, na bílých stěnách
jsou jediné mé svědkyně
kdy stály při mně, co vše vědí
Tehdy...a teď...
Tehdy…(a teď…)
Já měla štěstí
ne…jen si ho namlouvala
já měla lásku
Ani nevím komu, nebo čemu...
Neustále přemítám
cože to vlastně vmysli mám
jen dnešní den
či zítřek složitější
V nás...sny...a realita...
Vnás…/…sny/…a realita…
Taky se vám stává
že něco jste říct chtěli
a vzápětí to zapomněli
Kam až...?
Kam až.
Jak kapka ranní rosy
co na zem jen tak nedopadnout nehodlá
ale užít si ten mezičas
Nejen deštěm prosycená bouřka...
Deštěm prosycená bouřka…
Prší, konečně prší a prší
krásně mohutně se snáší déšť
znebes zpřeplněných mraků prchají
Já chtěla...
já milova a chtěla
a pak na ledasco zanevřela
myslela jsem že znám svět
a na zpaměť
Čarodějky vášeň, chtíč a touhy...
Čarodějka chce démonovo celé tělo
vychutnat si vzdychy, vášně zněho
chce ho ksobě přilákat
nažhavit ho, by ji chtěl
Noční vítr...
Noční vítr…
Ten noční vítr byl studený
zahřály mě až polibky
na tváři, na šíji
S měsícem...
S měsícem…
Noční tajemné nebe
já sama směsícem
září, až ztoho zebe
Vášeň...
Vášeň…
Doléhá ke mně vzdálená hudba
vtírá se mi pomalu do těla
jako by to nesměla
Čarodějky splín.../ Samota...
Čarodějky splín…
/ … Samota
Čarodějka má splín
smutno je jí, co stím
NAIRA část16.: Rail a ONI / Naira ,,v bezpečí''
Rail a ONI. / Naira ,,v bezpečí vtáboře‘‘.
Rail byl notně vyčerpán. Trochu se podcenil.
NAIRA část 14.: Džungle je nebezpečná pro všechny.
Džungle je nebezpečná pro všechny.
Tom se snažil počínat si co nejopatrněji. Zdálo se,že okolí je klidné. Našel část Naiřiných věcí.
NAIRA část 15.: Mezitím dole...
Mezi tím dole.
,,Máme tu signál v neznámé oblasti. "
,,Ukaž. "
,,Podívej, tady a před tím jsme zaznamenali pokus o sebezničení, jež byl vzápětí zrušen z té samé frekvence, i ze stejného kódu.
NAIRA část 12.: Pokus o záchranu Nairy...
Pokus o záchranu Nairy.
Tom šel jako obvykle první. Když se mu něco nezdálo, zastavil ostatní a šel na průzkum. Vrátil se většinou za chvíli.
NAIRA část 13. : Zpět v táboře...
Zpět v táboře.
Proboha kde jsou ostatní. Ať se rozhlížel, jak chtěl, Kiri spatřil jen dva lidi. Oba měli na šatech krev.
NAIRA část 10.: Tam dole...
Tam dole.
,,Střídání. "
,,Jo, jasně, pojď si k tomu. "
,,Něco novýho.
NAIRA část 11.:Probuzení se Sarí...
Probuzení se Sarí.
,,Bože. Kde to jsem. Jo, jo už vím.
NAIRA část 9. :V táboře.
V táboře.
Rail se snažil zaostřit, v odlescích udržovaného ohně, kolik jich tu nocuje. Spočítal tři stany. Asi po dvou lidech.
Pravda je ve hvězdách...
Pravda je ve hvězdách…
Pravda se těžko hledá
najít ji dá někdy práci
(a taky se nevyplácí)
Touha vykřičet 2 (nebo 4..)
Touha vykřičet 2 (nebo 4)
Pro expřítele…(. i když to nebude nikdy číst, nikdy nečet a stejně by to nepochopil. )
Stékají mi slzy po tváři zas jedna ztěch probděných nocí
snažila jsem se, ale nejde to není mi vtom asi pomoci
Opravdový přítel...
Opravdový přítel…
Kdo osuší slzy
když bolest vsrdci usadí se
kdo vyléčí rány
Tenkrát sama...
Tenkrát sama.
To bylo tenkrát
najednou byla sama
po letech nezvyklá situace
Potkaly se...
Potkaly se…
Potkaly se náhodně
ne ona a on
ale duše křehké
Tričko...
Tričko…
Vzala jsem si na sebe tričko tvý
myslela jsem, že tě až zítra večer uvidím
a ta představa, těch moc hodin
Touha vykřičet...
Touha vykřičet…
Je krásné,
že mne někdo tolik chce
touží po mém těle
Zlomek sekundy...
Zlomek sekundy…
Potkali se nečekaně, náhle,
myslím, že zrovna vracel láhve,
jeden pohled zočí do očí,
Noční můra...
Noční můra.
Temné stíny plíží se
noční můra vkrádá se
prožívám nepříjemné
Ze sedmého patra...
Ze sedmého patra.
Temná tmavá noc
nikde ani hvězdičky
jsou vidět jen
NAIRA část 8. :První setkání s ,,nimi":
První setkání s ,,nimi".
,,Uklidni se Raile. " Tom ho držel za rameno, ,,Vezmeme to tudy. Pojď za mnou.
Čarodějka zpět: Čarodějky přemítání...
Čarodějky přemítání…
Čarodějka je zpátky na chvíli snad
upíná pohled do temné noci
přemítá jak by použila svých vnad
Čarodějka zpět: Čarodějky vášnivá noc...
Čarodějky vášnivá noc…
Kouzelná temná noc
jen měsíc snad svítí víc než obvykle
to dává čarodějce moc
Mít křídla nad hlavou...
Mít ,,křídla“ nad hlavou…
Proletět se nad světem
okusit křídel ptačích
vnímat svět, krajinu zvýšky
Kouzelné ráno...
Kouzelné ráno…
Těším se, až mne probudí
ze snu paprsky slunce
prodírajíc se mezi stříbrnými lametami žaluzií
Než vzít do ruky nůž!
Než vzít do ruky nůž.
Než vzít do ruky nůž,
lepší se utápět vkrvavých kapkách
sluncem nasátého moku
NAIRA část 6. Vhorkém létě bylo bezpečněji... část7 Špatné rozhodnutí
V horkém létě bylo bezpečněji.
Vystoupili z rychlodráhy. Ohlédla se za zpátky ujíždějící zelenožlutou oválnou věcí, která je tu vyplivla. Za jak dlouho a jestli ji vůbec uvidí, pomyslela si.
Co hledat v mracích...
Co hledat vmracích…
Spočinout zrakem vbouřlivých mracích,
natáhnout ruce knim…
. ne, nelze si vzít znich, to co bych chtěla,
NAIRA 3část:Noc před výslechem 4část:Naiřin výslech 5část:Nový úkol
Noc před výslechem
,,Chci být dnes večer s tebou. Prosím," Rail šeptal do ucha Naiře ve výtahu.
,,Já nevím. Není to příliš nebezpečné.
NAIRA 2část : Tam venku...
Tam venku.
,,Kudy se dáme. "zeptal se Rail, ,, co vlastně potřebuješ, aby byli tví nadřízení spokojení. "
,,Aby byli spokojeni.
Touha...
Touha…
Cítím, trpím, vnímám vše,
prožívám, užívám si mnohé,
vášeň, touhu, snění,
NAIRA 1část: Pod povrchem
Naira
Pod povrchem.
Sluníčko pomalu zapadalo. Čas povolený k pobytu nahoře skoro vypršel. Nezbývá jí nic jiného než se vrátit dolů.
Život ubíhá...
Život ubíhá…
Život nám ubíhá pod rukama,
někdy doslova mezi prsty,
jindy je přívětivější,
Sněhová vločka...
Sněhová vločka…
Sněhová vločka
snáší se
ve své křehké kráse,
Co je to zamilovat se...
Co je to zamilovat se….
Co je to zamilovat se….
To už je dávno…
…to co kolem se událo,
Chvilka bez tebe...
Chvilka bez tebe…
Jdu spát, spíš se o to pokusit,
najednou je hezčí žít,
zamilovaně hledět a snít…
Zatoulaná...
Zatoulaná
Zatoulaná jak lístek ve větru,
co neví kam dopadnout má,
kdyby tak ještě zafoukal
,,Krutý " život...
(Krutý) život…
Život si snámi někdy krutě pohrává,
člověk aby, si zvykl na mnohé,
jak si snámi někdy zadává,
Zklamání...
Zklamání…
Po prvním dlouhém manželství,
po letech krutého zklamání,
zůstaly jí jizvy i na těle,
Přítelkyně...
Přítelkyně…
Naproti mně sedí to milé stvoření,
co má skoro vždy úsměv na tváři
a i z maličkostí se jí oči zazáří,
Život je snad jen sen?
Je život snad jen sen.
Připadá mi to jako sen,
ze kterého se mám každou chvíli probudit,
co osud mi ještě chystá…
Čarodějky sestra...
Čarodějky sestra…
Čarodějka se chtěla proletět,
nad světem,
však zprávu našla,
U okna...
U okna…
,,Dívám, se dívám…a ty spíš….
matně se leskne………. kříž…. “
…z rádia se line známý hlas,
Čarodějka a víla...
Čarodějka a víla…
Čarodějka se opět zatoulala,
do krajiny neznámé
a aspoň pro chvíli,
Čarodějka sama...
Čarodějka sama…
Čarodějka je opět sama,
další noc jen sama se sebou,
snad nemůže se dočkat rána,
Sen...
Čarodějka přijde vnoci,
když budeš už usínat,
chce tě mít zas ve své moci,
vstoupit lehce do tvých snů
Zpověď
Zpověď
Svět je jak valící se rozbouřená řeka,
nebrajíc ohledy kam se řítí,
či ke zkáze všeho vůkol,
Čarodějka...
ČARODĚJKA
( Naira)
Za svitu luny smutná čarodějka,
tiše se toulala po nocích