Písmák Naděje
Kapička krve leží mi na dlani
a do ní spadne slza smutku
kde se to nacházím.
Snad bdím či sním
Tak jsem žil...
Zkus pohladit lásku i když bolí
zkus pohladit ježka i když píchá
zkus pohladit víru i když nevěříš
zkus pohladit něhu i když ji nevidíš.
Cesta I.
Cesta
1. kapitola
Stojím na jednom nádraží a marně přemýšlím, kudy pokračovat dál.
Je ještě brzo ráno. Slunce teprve zívá v měkkých peřinách a první
Cesta II:
5. kapitola
,, Dobré ráno, " vítá mne něčí hlas a já si najednou nemohu uvědomit, kde to jsem a komu patří ten smích. No baví se dobře, když se dívá, jak se soukám za spacáku, netuším, jak jsem se do něho dostala. Jenom matně si vybavuji předešlý den.
Cesta III.
8. kapitola
Něco mě pořád šimrá na tváři. Vím, že už je den, ptáčci zplna hrdla cvrlikali, ale mě se nechtějí otvírat oči. Toužím ještě ležet a hlavně nikam nechodit.
Cesta IV.
12. kapitola
Den utekl jako voda vřece. Je to příjemné se válet i když asi bych to dlouho nevydržela. Pomalu se vracím knašemu tábořišti.
Cesta V.
16. kapitola
Pořád jdeme podél kolejí, držíme se za ruce a povídáme si o všem možném. ,, Kreslíš opravdu krásně a co tě ještě baví, kromě toho, povídej, prosím. “ ,, No zatím pořád studuji.
Cesta VI.
21. kapitola
Po vynikající snídani se jdu ještě umýt ke studánce. Petr zadupává poslední nesmělé plamínky a můžeme vyrazit na cestu. ,, Pavli, nemá cenu se vracet ke kolejím.
Cesta VII.
26. kapitola
,, Slíbil jsem ti, že až vyjdou hvězdy, tak ti něco naznačím, ale tvé nenadálé koupaní, “ zase se nádherně usměje, vše změnilo. “ Přisedne si ke mně co nejblíže a podívá se mi do očí. Všechno začínám chápat.
Bílá veranda I.
Bílá veranda, ten známý kout mého dětství. Vrohu vždy stávalo houpací křeslo a kolem něj plno plyšových hraček a knížek. To babička mě brávala na kolena, houpala a četla pohádky. Jak jsem ty chvilky měla ráda.
Bílá veranda II.
Už tu nejsem sama, Byla jsem tak zabraná do své minulosti, že jsem neslyšela, jak se otevřeli dveře. Přede mnou stál starý muž. Díval se na mě dost užasle. Asi přemítal, co tady dělám.
Bílá veranda III.
Ale dost povídání, jdu postavit na ten čaj. “ ,, A mohli by jsme si ho dát venku. Moc ráda bych se ještě houpala vtom křesle. “ ,, Dobře, tak já přinesu nějaký malý stolek, myslím, že tu kdysi nějaký stával.
Bílá veranda IV.
Týden utekl jako voda vřece. SDavidem jsem se velmi sblížila. Nahrazoval mi teď rodinu, kterou jsem už dávno ztratila. Teď už se mi vůbec nechtělo vracet a vše tu nechávat.
Ticho
Uprostřed nadějí stál
do ticha volal jméno své
to jméno proklínal
a přesto miloval
Zkus chytit vítr do rukou...
Zkus chytit vítr do rukou
zkus chytit myšlenku
mění se čas, mění se doba
a ty zkoušíš stále znova
Blázen s duší s vou...
Životem proplouváš
s tkaničkou rozvázanou
nevíš kudy kam
kam tě botky ženou.
Svět iluzí
Tužka a papír
to stačí mi ke štěstí
básník se srdcem malíře
jak málo stačí ke štěstí
Hledám nové autory do internetové redakce
http://www. vh-obrazy. comKaždý kdo by měl zájem k nám psát,ať si nejdříve prohlídne naše stránky. Pokud to bude myslet opravdu vážně, ať mi napíše na kontakt, který mám uvnitř stránek.
Hlína s vůní osudů...
Hlína s vůní osudůvtiskne svou tvář do tvých dlaníteď máš v rukou celý světbez masky a v tichém snění.
Dotek života
Hedvábný papír jemně zašustí.
v dálce slyšíš spadnout list.
Dotkne se něhy
a těch pár řádků
O pavím plášti
O Pavím plášti
Letělo pírko krajem, vítr ho zavál do všech končin světa. A já měla toštěstí,že se dostalo až ke mě. Každou zimu jezdím k babičce na chalupu. Kousek od níje krásný park, kam chodím často na procházky.
Život
Všechno končí a všechno začíná
život je jak vodní hladina
na začátku jsi kladný hrdina
a na konci tisil
Netopýr na balkóně
Červená modrá bílá (bílá)
vlajka netopýra
inspirace visí na balkóně
hlavou dolů a volně
Pravda o kom...
Za ucho si růži dám
a básen ti složím
nebo se složím sám
a růži ti ke kolenou dám.
záliv snílků
Záliv snílků na malou chvilku
z ranní mlhy se vynoří
všem snílkům světa
ta první věta v hlavě se vytvoří
Zkoušíš...
Zkoušíš uchem jehly
protáhnout celý svět
přitom se píchneš do prstu
akapka krve
básník ze srdcem...
tužka a papír
to stačí mi k životu
básník ze srdcem malíře
jak málo stačí ke štěstí
zkus pohladit...
Neboj se pohladit kopřivu
i když pálí
upřímnost někdy bolí víc
a není to jen zdání
Zamyšlení...
Nádherné verše. Co víc ti k nim říct, rodily se v bolesti smutku pro někoho kdo byl a už není. Láska má tisíce podob, radosti i zklamání, člověk který miluje dokáže létat na místě a dokáže i na tom místě umřít. Kolikrát člověk musí vzlétnout, aby pochopil, že když miluje tak dává vše a nesmí žádat nic nazpět.
Zasvěť mě...
Zasvěť mě do tajů,
zasvěť mě do umění,
do světa zázraků,
do světa milování,
hvězdy..
Hvězdy padají
jedna za druhou
hvězdný déšť
protkaný duhou
může to být cokoliv...
Červené bříško,bílý vrch,
oblé tvary má to.
Dvě tlačítka,černý drát,
občas svítí,občas zhasne,
kolíčková symfonie
Kolíčková symfonie v c-dur tonine
ta každého posluchače
ihned zaujme.
Les se ztišil,ptáci zmlkli
Přátelství
Přátelství
Co je to přátelství. Každý tomu říká jinak, každý tomu jinak rozumí.
Je to něco co se rodí z minuty na minutu,
ale někdy to trvá dny ,týdny i roky.
modrá nostalgie
Znám jednu báseň,
ta v hlavě mi stále zní,
marně přemýšlím,
jestli ji někdy pochopím.
můžeš všechno....
Skládej básně na přání,
skládej básně pro potěšení,
ty můžeš všechno,ty nesmíš nic,
ty nejsi nikdo,ty jsi nic.
noční flám...
Tma visí ve vzduchu
jak cáry roztrhaných hadrů.
Po stěnách mi běhají
světelní duši
Podej....
Podej mi přání na dlani,
daruj miúsměv svých očí,
vetknimi stuhu do vlasů,
předejmi duši zašlých časů,