Písmák dotyk
Všemi ulicemi přibíháš. Náměstí je tě plné. Setmělo se - světelný odstupkrátce před tím, než se tě dotkneprvní vločka.
dlouho jsem tě neviděla
jak postupovala noc
a háčkovaná krajka se šířila
po rukávech jako příliv
jemných očí
mezi černou a bílou
Okno je zavřené.
Sedím na koberci - pode mnou
pevno, jasná struktura jednoduchého
vzoru mezi osnovou a útkem.
dluh
A zase se smějeme do polštáře, aby
do deště slova necákala
svůj odlišný zvuk.
Ukazuju ti jeho fotku na Obřím hradě
Odpolední příběh
V dalším momentě královna včel zdřevěněla.
Pokryla své království stínem
nevlajících vlasů
- krátká tma bílých severských nocí
Zkamenělé odpovědi
V těch místech pod jezem
se Berounka rozdvojuje
- rozkročena jako před silným hodem
- slunce v zátylku
Tvůj hlas
Tak rovná se
do řady jeden den s druhým
- jak ostrovy, co nevěří
lidnatým pevninám
Bral jsem koupel, na záda si nedošáhnu
Teď v osm usínáš.
Kvůli jednomu jsem se zbláznila.
Naučila jsem se to.
Šedá je teorie, zelený strom života.
Podzim
Večer barvy zvenku
vtahují se do žil
a ze snů pak zpět ráno
do světa kolem
Dvě jezírka ve Skryjích
Zb. přechází po dřevěném můstku
od jednoho břehu k druhému.
Jak jde, lávka se houpá.