Písmák Věčný boj žen
Nosím černé brýle,
abych nezažila trapné chvíle.
Když se kolem mě modelky mihnou,
pihy mi na nose zhnědnou.
Šílený úvod
Po něm se mi stýská zas a zas,
a u mě jakoby se zastavil čas, ten proklatý čas.
Já proti němu nezmůžu nic,
i když jsem z Bohnic.
Lístečky jabloně
Lístečky jabloně se kzemi snáší.
Lehounký větřík si snimi pohrává.
Vytvářejí spolu krásné piruety.
Loučí se tak se svou jedinou láskou.
Čarovná noc
Paní Noc mi dala křídla
a já se vTobě zhlídla.
Čekám spoustu let už na Tebe,
chtěla bych jen sTebou vzlétnou do nebe.
Co mám ti dát víc?
Co mám ti dát víc.
Snad hvězdné nebe nebo či měsíc.
Raději bych však líbala tvou líc.
Co mám ti přát.
Peříčko
Má láska je jako peříčko holubí.
Tak čistá, něžná a prchlivá.
Peříčko,které bloudí světem
A čeká,kdo ho uchopí do svých teplých dlaní.
Touha
Chci tě líbat.
Ktvým něžným rtům svoje plachá shývat.
Tvou duši vypít jedním dechem,
jak déšť rosy, jež plá mechem
Láska mezi kapkami deště
Co mám ti dát.
Snad slunce či mrak.
Tvá pleť se chladem chvěje.
Půjdem spolu za kapkami.
Romance pro Jaxika
Jsi pestrobarevný motýlek, jsi vmoři skrytý kamínek.
Jsi něžný jako plátky růže, bez nichž je mi hůř a hůře.
Jsi chladiví vánek, který hlídá můj spánek.
Vcházíš do mých snů a já chci smutek slíbat ztvých rtů.
Unavená
Ležím na posteli a jsem na konci svých sil, protože jsem ušla 2 tisíce mil.
Byla to cesta změsta Ostravice, kde mají o centimetr sněhu více.
Bolí mě všechny kosti a už mám všeho dosti,
radši skočím do sněhu, kde najdu svou ztracenou něhu.
Neděle
Dnes je neděle a mě není moc vesele.
Roztál nám sníh na rybníce a stím i mé ambice, že spatřímmého Jágra, jenž vlásce chátrá.
Sází tam svý góly a přitom na mě koulí, ty svý voči modrooký.
Je to šuhaj švarný, ale mám to s ním marný.
Mám se o svou lásku prát?
Mám se o svou lásku prát. Jak se můžeš tak hloupě ptát.
Když je to ten pravý, musíš být jak tygr rvavý.
Kdybych přišla o svou lásku, houpala bych se asi na provázku.
Měj se fajn
Vzpomínáš na ty horký noci, kdy nás láska měla ve svý moci. Na mnoho krásných chvil, kdy jsi mě objímal ze všech sil. Na mléčnou dráhu, kdy jsem přijímala tvou vláhu Na hvězdy padající dolů a my jsme si přáli býti spolu. Na hučící vodopád v dáli a my jsme se jen tak smáli.
zimni rekviem
Zimní rekviem
Je pár dnů před Štědrým dnem, krajina je přikryta bílou peřinou, všude vládne mír a klid, jen vdáli za horami je slyšet vití psa, při poslechu mi žalem puká srdce. Vdomě je pěkně útulno, vánoční perníčky už chladnou na talíři, svíce, kterou jsem před chvíli zapálila, lehce plápolá, vuších mi zní Mozartova Malá noční hudba, je to typická r o m a n t i c ká a t m o sf é r a .
Prohlížím si staré fotografie a vzpomínkám se nedá zabránit. U jedné se mi nadlouho zastaví zrak a slzy se mi derou do očí.
Falešný soucit
Je zde jedna věc, která mě trápí přec.
Je se mnou, když jdu spát, je se mnou, když se chci smát.
Je se mnou celý den, je se mnou, když chci jít ven.
Není od ní úniku, ani když sekám trávu u svého pomníku.
začátek konce
Když pohlédnu z okna ven, hledám tam svůj ztracený sen.
Vrací se mi staré vzpomínky, jenž do sebe zapadají jak barevné kamínky.
Krásné to byli časy, když jsem česávala jeho vlasy.
Nebo každý večer po měsíčku, jsem mu posílala svou písničku.
Asi to ukončíme!
Asi to ukončíme oba, tuhle větu slyším zas a znova.
Možná je to tím, že jsme od sebe tak vzdáleni a tímto se ptám, jestli jsme si vůbec souzeni.
Psal mi mnoho zpráv, že je celkem zdráv.
Ale teď mi nenapíše ani jednu jedinou, asi chodí za jinou.
Blbůstka
Prázdniny se kvapem blíží a mě srdce to jen tíží.
Být s ním, je to největší o čem sním.
Dívat se na jeho očka a připadat si jak ta mrštná kočka.
Nebo jeho nosánek, jenž má jak ten nejhezčí pejsánek.
Jsem šílená?
Po někom se mi stýská zas a zas a u mě jakoby se zastavil čas ten proklatý čas.
Já proti němu nezmůžu nic, i když bych byla z Bohunic.
V Bohunicíhc to mám ráda, protože mám dobrého kamaráda.
Jeho jméno je docent Chocholoušek, jenž mi dá vždy klystýru doušek.
Zkouška dospělosti
Nastal den potu a stresu a já se úplně třesu.
Ibyšek skládá zkoušku dospělosti a mně se třesou všechny kosti.
Na chodbě stojí a přitom se hodně bojí.
už se otevírají dvéře a učitel ho za rukáv béře.
Zája
Když uvidím Záju, cítím se jak v "máju".
Říkám jí:" Zájo, Zájo, Zajíci, kde jsou tvoji maníci. "
Ona to však dobře ví, ale nikomu to nepoví.
Se Štefanem, s Jirkou, s Tomem by si schůzky dala honem.
Zoufalá
Je večer stmívá se, nikdo na mě nedívá se.
Ani ten, o kterém sním každý den.
Už asi nikdy nespatřím je ho oči kocouří, které na mě tak krásně mhouří.
Nechtěně jsem Ibyška podvedla a sama sebe přívedla do propasti hluboké, kdo prožívám zoufalství ubohé.
Probuzená
Sedím v autobuse a chce se mi spát a najednou vidím u pokadny někoho stát.
Juj je to můj brůček, jenž k jeho lásce mám jen krůček.
Jsem tam šťastná jak ta blecha vážná, jenž si vlezla do kožíška a přitom myslí na Ibyška.
Z autobusu vysedám a přitom se sama sebe blbě ptám:" Proč Ibyšek hulí trávu, no proto, aby měl spustu kamarádů.
Co je láska?
Láska, je přeci ta největší kráska,
proniká do všech duší a srdce nezkonale buší.
Láska, je když na louce spatřím konipáska.
Jeho skoky ladné, povznesou srdce vandé na nebeskou výš, kde najde svou skrýš.
Stýská se mi stýská
Po obloze bělavé páry plynou a mě myšlenky v hlavě linou.
Myslím jen na něho, protože nemůžu žít bez něho.
Kdybych aspoň slyšela jeho hlas, který musí být sametový jak ibyškův vlas.
Nebo ho vidět na pár chvil, ale to není možno, protože jsme od sebe vzdáleni 2 tisíce mil.
Podzimní den
Je podzimní den ztmívá se, Ibyšek z okna dívá se.
Je podzimní den ztmívá se a mně stýská se.
Stázská se po vláscích ibyškových, jenž ve větru planou, jak dvě užovky za potravou.
Je podzimní den ztmívá se a mně stýská se.
Pátek
Dnes je pátek bláznů svátek.
Mám žal v srdci a tím chci říci, že mi někdo schází a chápu se bázní, že se nedočkám pondělí, kdy mi česká pošta něco nadělí.
Teď jsem smutna a je mi všechno putna.
Cavarly je můj osud, jenž jsem ho nepoznala dosud.
1. Jarní den
Nastal první jarní den a všichni chtějí jít ven, ale venku sněží a mráz pom polích běží.
Já sedím doma v suchu a myslím na Cavarlyho v duchu.
Je to krásný klouček, a proto je můj kloček.
Přišla mi od něho SMS-ka a já byla veselá jak ta hosteska.
Maryška
Když ráno svítá, Maryška se v posteli zmítá.
Probouzí se se svou frází:"Proč mi škola tolik schází. "
Na autobus ladně běží, i když tašku táhne ztěží.
K oknu si vždy sedne a ani Anežka s ní nehne, ale stejně jí ve škole zmehne.
1. Máj
Nastal první máj, lasky čas a já chci někoho spatřit zas.
Chtěla bych ho spatři moc, protože se mi o něm zdá každou noc.
Najednou mohutné kroky slyším, které se podobají zvukům myším.
Kroky se stále blíží a blíží a oč se mně klíží a klíží, při otázce, kdo se to ko mně vkrádá a svým mohutným stínem mě k sobé láká.
Sen
Vzpomínala jsem na Ibyška a na jeho vlásky, které byly předmětem mé dlouhotrvající lásky.
Jenže ta doba už minula a já jsem se strašně změnila.
Teď jsou mým předmětem oči kocouří, které na mě Cavarly tak krásně mhouří.
Jednou se mi o něm zdál i sen, který byl krátký, ale zato krásný jen.
Trapas
Když jsem šla kolem Ibyškova domu, vzpomínala jsem na tu krásnou dobu.
Říkala jsem, co děla vlásky mé bývalé platonické lásky a co jeho pejsek, jenž povedený je to hejsek.
Jak jsem tato slova pověděla, div, že jsem neomdlela.
Ibyšek na mě z automobilu kouká a přitom cosi podivného brouká.