Písmák Proč ta růže uvadá? (Kterou jsi mi kdysi dal.)
Co bych chtěla abys mi dal. Náruč plnou růží, lůžko zjejich lístků i trní. A hlavně polibek, ten nikdy neuvadne. Dokud budou růže kvést, budu já milovat.
---
moje sny skryté v mých očíchčernobílé i barevnéněkdy počítám vteřiny osaměnía chvíle prázdnotynatáhnu ruku půlnoční pocitpohladím po tvářičas je dar ale pořád tikánevím kdy vybuchne.
psaní
Chci jen psát, nic jinýho. Na nic jinýho nemyslet. Nechávat myšlenky volně plynout na papír. Nechat se hladit a konejšit slovy.
prosím drž mne pohromadě
peklo je uvnitř
drásám svou duši
pěkně to bolí
utéct a nalézt ráj
Nikdy se nepotkáme
Nikdy se nepotkáme
Jako kdybychom žili voddělených světech, na jiných úrovních – zdánlivě vedle sebe, pospolu, ale přitom úplně paralelně.
Jak jsem teď ležela vposteli a přemýšlela o tom všem - zatímco ty jsi o mně vůbec nevěděl, měla jsem takovou představu: 2 sousedící skleněné místnosti. nebo spíše prostory. já vjednom, ty vdruhém, skla začerněná, neprůhledná.
Smutek mi sluší
Tak dost
Smutek přece tolik sluší
Mojí rmutné duši
Ráda naříká si