ZAHRADYVPISKU

Citadela (x)

Kuruk, Bešel, Limal
Jejich velvyslanci dnes přišli s nabídkou
trvale udržitelného míru
Za dvě západní oázy

Citadela (ix)

Roky v poušti mne naučily poznání:
Přetvářka a klam jsou živi
jen do posledního měchu na týden
jen do trýznivého žáru slunce

PéeFka

Hříchy letošního roku
obtěžkaná stínová mračna
porodila přes noc
panenskou krajinu

Umřel jsem

umřel jsem, když hrob svůj jsem si
hrabal
do zamrzlé země, co bych se s tím
páral

jednohupky

Bože, mít tak tu
eleganci
tvořivost,
asi bych i zhřešil

Žalm vánoční

Mí milí
smutkem zarostlí
Jenž přinášíte porce noci
slavnostně přioděné

Mé jméno

Chci líbat a být neslíbán z okvětních lístků tvého mládí Chci poznávat a zůstat nepoznán šibalské oko, které svádí A rtěnkou ti vepsat do diáře své jméno Snílka Básníka a Lháře

Retuš

Na zemi na chodníkuleží mužV modravých očích(nejen očích, ale toho si autor nevšímá a v hlavě se mu začínají rojit myšlenkové asociace)kvete lední růž(rým se autorovi líbí a očividně spokojen pokračuje)
Na zemi na chodníkuleží muž(tak nevšední obraz je třeba ještě několikrát zopakovat; muž s sebou začíná cukat, ale autor se nenechá znervóznit)je jedna ráno,celkem zima už(básník doufá, že i přes svou levnost se tento slabý rým v celkovém díle ztratí)
Na zemi na chodníkuleží mužChlad projel tělem. Chirurgický nůž(‚Když už ne za nosný rámec básně, tak minimálně tohle pár tipů přiláká, a možná, že z toho nakonec bude i Výběr')
Na zemi na chodníkuleží muž(přes postavu se navalil jazyk padlého sněhu)Noc černá a jasná jesametová tuš(z dáli přijíždí sanitka, muže nakládá a za kvílení chvatně odjíždí směr Motolská nemocnice)

2cl lásky

To víno Tě svedlo, Kateřino
Né tak můj jazyk, jen víno, víno
(nevině jsou v tom moje slova
to víno je dnes tvůj Casanova)

Než

Než nanosím teplo
do zákoutí a
tóny do rolniček
Než probudím dravá zvířata

Chci tě ...

nesnáším ten dotek
Bělostných zoubků
na temeni
chci Tě mít rád,

Jen pro dnešní noc

jen pro tuhle noc v tobě spát
pod peřinou snů
nechat zdát
arozeznít

že ně

to, co chci ti říct
ti povím jen mimoděk
mezi řádky a dny
nepřímo

Vášeň motýlí

když v piruetě při svíčce
se tvoje plná silueta
odchýlí severně
o stupeň na míli

Citadela (viii)

Slunce krvácí
už od východu,
má citadelo
Jemný opar horizontu

šest

Když jsi tam, kam nemůžu
jsem tam.
jsem víc, než
ničím

Vyčpělé vzpomínce

jsi zralá na odpis
tak odplav, dělej, zmiz.
už ať Tě nevidím,
Ty jedu plná míso

té, která obětuje

příšlo mi úzko
za všechny ty rány,
které's mi vylízala
za zaschlé sliny v jizvách

Rána

Ráno mi stékaj' po rucefilosofický polucemyšlenka řízne utíkáodtud až nikdo neví kam
Rána mi stéká po rucehladce a háček obraceplevelje v krvi naklíčenpo kůži vzlíná modrý len
Rána mi stékaj' po rucešpinavý šedý onucepaže už ani nedutáco myšlenka, to vendeta

Štěrk

až den se mi nachýlí
k šedině
a plachty zplihle zaplavou
nebudu pískat nečinně

Verita (zalámaný dvojitý kryptogram)

večer kreslil zvenčí mrazem nejerotičtější z variací a tys z vnitřku dýchla na ta prokřehlá okna

ínsREVERsní

ykardmizdopanmítšuop
adárytocmítaz
esazenmšítšuop
aboemítšuopkat

Noci milování

čas svléká ze dne
světelný háv
odkládá
hodinu za hodinou

Catherine

jen uvidět v tvém srdci
tu spoušť
u tvé hlavy
jen ucítím

Suicider [08.10.1995, 189.]

"Hej Ty. Ano Ty. "Pomalu se otáčeljeho pravá noha se octla ve vzduchuStál, snad dvacet roku mělživot v koncích po dalším výbuchuVýraz štvance, oči jako slujtvář zakrytou vlasem"Už ani krok. Stůj.

I kdyby [08.10.1995, 190.]

I když jsem tady a ty tamI když zase snídám sám- jsi moje láska. I když jsou někdy mezi námi mrakyI když býváš sama taky- jsi moje láska. Zítra jako za sto letI když se kolem zblázní svět- jsi moje láska. I kdyby se vesmir rozpadnulI kdyby mě zbylo jenom půl- jsi moje láska.

Drahý můj [28.10.1995]

Drahý můj, jak se Ti stydím psátjak mám Ti říct, že už telnet nestíhámkaždá vášeň pomíjí, už mě víc nefingerujs Internetem dnes končím, drahý můj . Drahý můj . Včera ráno skončilo zkouškové. Sedl jsem před comp a brouzdal gopherem,
když mi systém přinesl Tvůj mail.

Pokání

je zima
v kamnech
topím
koťata svých hříchů

Slon [09.01.1996 220.]

Můj zelený slonna pružinces oranžovými tlapkamimá hlas jako zvonkdyž po pralinceněžně po dlani capká miMůj zelený přítelmá zelené snya jednou nad ránem pravil mi:"Mít tak pár křídelČéče, to bych si žilta volnost, jen vesmír nad námi"Můj zelený slonmá zelený splínpo křídlech, jenž pro něj značí světuž není to onje to jen stína úsměv mizí z jeho vět
~ ~ ~
Takmu sháním po večerechmalá křídla na inzeráta čekám, kdo mi odpovípak splní se po čem touží ve snechon bude zas ráda potom - třeba - zrůžoví .

Dokud ještě žiji

Jestli mne nakonec máš zabít,
má milá,
nenech mne trpět
vždyť umírat po kouskách je nehodno člověka

Samokat

Proklínám všechna nečekaná rána
když vstaneš z postele
rovnou na popraviště vlastních ideálů
brodíš se odřezky citů

Velbloud

K čemu že má hrb na zádech.
To aby na jeden nádech
spoustu vody získal.
A k čemu má dvoje víčka.

Citadela (vii)

Byl jsem dnes ve městě,
má citadelo.
Na trhu vyskakoval
obtloustlý kupčík

Mrtvé včely

Jak dny zvolna plynou
jeden za druhým
stále více Ti připadají
jako mrtvé včely na koláči

Jsou myšlenky

Jsou myšlenky, které
vzlínají jen do pasu;
červené myšlenky
na vlnách hotelů

Thriller [20.01.1996, 225.]

"Odcházím", řekl a my jen tiše kývli"Odcházím", volal než mu došel dech"Odcházím. " zařval, a lidé nudou zívli"Odcházím. " kreslil sprayem po všech zdechJe těžké vrátit dobu zpátkytěžké vědět co by člověk dělat měl,on z života utek' zadními vrátky;"Odcházím. " zašeptal a.

Ještě jeden talk bych si dal [26.1.1996]

Máš velkej hard a myšku,která patří na oltářA filtr máš jak krystalkdyž za ním schováváš svou tvářAle já se o Tvůj softwareani scanner neprosím,Ty jsi věrná jenom Woknůma děkuješ jen jim. Ref: Ještě jeden talk bych si dalJeště jeden talk, krucinál,než se connectnu dál. Tvůj přítel to je FELáka od Unixu zběh'A místo TeXu učí Tě jenmakat ve WoknechA taky breaknout kontaa chodit na KampuA ruce se mu třesoukdyž běží ke compu. Ref:Tvá segra furt závisía Tvá máma jakbysmetA Ty sama umíš všechnoco je mimo tenhle světJen Tvý posty neznaj' hranicděvče s hlasem havranaA Tvý flejmy jsou jak dehetsamý urážky a tma.

Osudová [01.02.1996, 228.]

Podala mi rukua řekla: "Přečti mi osud. " A já líbal drážky její dlaně A celý vesmír se neznatelněuhnul doleva Pak vyzývavě vztyčila hroty svých bradavek A čas se změnil v bezmasou hmotu.

Žití pro potěchu [01.02.1996, 229.]

"Nemáte úctu ke stáří",říká mi starší paní s chvojím"Styďte se, vy jeden hambáři,klidně si sedět když já tu stojíma jedu ještě tři zastávky"Marně čeká na pokorukdyž z jejího kožichu koukají na měoči těch stovek zabitých tvorů,co prožili život zcela klamněv důsledku zvýšené poptávkyPřál bych jí být tím malým mrožem,co oddaně čeká na jeden den,až přijde k němu člověk s nožema život mu změní v dlouhý sten,já pak po nocích slyším jeho řev"Nemáte úctu ke stáří,to dnešní svět vás takhle zničil;to mládí siničeho neváží. "
az jejího kožichu ze stovky činčilskapává na zem černá krev. Pohrdání čtu jí ve tváři, že jsem míň než kůl u plotu Možná že nemám úctu ke stáří: Mám ale -úctu k životu .

Tsunami

Pod povrchem bublá
škádlí a vře
nabírá síly, sílí a roste
zespod se tlačí

Haikedarium

Na louce snopy
odevzdaně leží. Jak
Ty v mém náručí.
Do písku stopy

Zvuky noci

nepravidelné tiknutí budíku
vzdálené zabublání motoru auta
nečekané pípnutí mobilu
tlumené prasknutí skříně

Přísloví

LEŽL
EžLeŽ
LežL
EŽ

Citadela (vi)

Je to v očích,
má citadelo
Všichni ti lidé,
vážení kupci z Persie,

Slova

Slova maj' váhu
To zjištíš v mžiku,
kdy kreslíš další z otazníků
Hle slovo, koule nevinná

Zbytkové nápady a jiné

Krása [27. 07. 200]
Krása nelze vyslovit
- jen tak, za běhu, za letu,
v noci, ve 3 ráno,

Žalm 3 [14.12.2000]

Nejsi sám.
I kdyby Ti
stokrát za zlé měli
A zvony tichem oněměli

Žalm 2 [14.12.2000]

Není stromu bez mízy
Ai tak mezi rybízy
se plevel
občas množí

Žalm 1 [13.12.2000]

Když mluvíš
do vzduchu
a stovky výbuchů
v tobě jak

Re: Zalámaný kryptogram, pro Arachné

Až usnu, přikrade se nenápadně, jako noc černá a tichá, až k temeni hlavy a svévolně kousne
(viz Zalámaný kryptogram)

Zalámaný kryptogram

Zdej se mi, sla
dký sne. Tvou j
eště teplou dla
ň svírám, než v

Kryptogramy na dívčí jména

Zase jsem
doma sám
enom budík tiká.
ňeco je špatně;

ta bestie!

Je večerNa plátně Tvých očívychází modrožlutý sena já se potápímpod azur všedních dníabych dohlédl až na dnotoho, co nazýváme "láska"
až do srdce té bestieco nás užírátu z jedné, tu z druhé strany(zatímco znaveně zíváme)nás, játra Prométheovaabychom padli,popadajíce dech,povstaliznovu vítězní a znovu neporaženiohlodáni na kost časemale obaleni masem citu
nás volákřestními jmény našich děťáteksladkobolně se zarývápod kůrku vzpomíneka představodvrhovánase vrací po čtyřechškemrá u nohou vzlíná po podvazcíchaž do slabinaby se pevně zakouslatam, kde jsme nejzranitelnější
než se probudíšmne nad hladinu vytáhneGolfský proud poznánís plícemi tak plnýmionoho fluida,že až promluvím,mám naději, že opět ucítíš Lásku

...nejmensi.basnik...

-|-
/\\

Nov (mea culpa)

Když duše se minuly myšlenkami
a s hlasitým řinčením
zajiskřily mysli
jápřestal Tě vnímat

Zpráva z tramvaje linky 10 o nezměnném koloběhu života

"Mezi hřbitovy"
vystoupili důchodci.
Teď jen si vybrat.

Červenec

V nedělním slunci
dozrály i Tvoje rty.
Ach, tak moc prudce.

Šárčin odkaz

Šárka odložila korálky,
jen aby mohla do války;
v tom její odkaz tkví.
V čem dnešní děvčata jsou jiná.

Hrátky s čertinou

I kdybys sto roků se dožil
krev bude krev, jež proudí do žil
a ze zahradničení
zas jen zahrad ničení

A rád a jiné

DPH
(o manželství)
Skon růžových
i bílých slov

(bez názvu - III) [27.09.1999]

Podívej.
Křídlem Ikara mával jsem do vzduchuStokrát věřící na zákony aerodynamikya stokrát opomíjející podstatu Slunce. Vždyť i k ženě se můžeš přiblížitjen nejblíž na dostřel jejího srdce,dříve, než Tě plamen její touhypřipraví o svobodu perutí

(bez názvu - IV) [27.09.1999]

A proto vás varuji:Kalich hořkosti má podobu dvouocasého hada,jehož jazyk míří tím směrem,kde se nejsnáz žije.
(a žití v nelásce je pouze žití v lásce, kterou jsme nepoznali)

Citadela (v)

Poslední karavana vezla
snědou otrokyni
vočích jí pluly lodě,
ve vlasech vířilo listí stromů

Do olova básní a jiné

Do olova básní
(pro mládě velkého afrického přežvýkavce s dlouhým krkem a skvrnitou srstí)
Do olova liji slova
zas a znova, slova snová

(bez názvu - II) [26.09.1999]

Já chtěl psátjako když jiskry odskakují od kopyt plemenných hřebců běžících po křemenné cestěJako modrý plamen plazmového hořákuformovat tvrdý, však vzácně ušlechtilý kov Poesie,aby poezie, která vznikne,zanechala otisk v časekterý nesmete první příliv jako hrad z písku na břehu Černého moře

Citadela (iv)

Budoucnost mě děsí
má citadelo.
Občas zahlédnu v poušti
stroje

I like Q

Zdravíčko.
Když jsem se dneska pročítal rootem (www. root. cz) a pozoroval, jak čtenáři ohodnocují díla co do kvality virtuální měnou Q, napadla mne jednoduchá a prostá myšlenka:
Má tento nápad životaschopnost i v takové oblasti, jako je literární tvorba.

(bez názvu - I) [10.09.1999]

zatímco s přáteli bezhlavě žertujemehřešíce na dvojsmysl slova Milovat,naše milování je čím dál průsvitnější,až se staneme dvojicí duchů,která se jednoho večera mine
tak, jako se běžci může stát,že přeběhne cílovou páskua stane se částici v cyklotronu,mementem, které dál kroužína závodní dráze

A sad story [07.10.1998]

This is a sad story
Morning startedwith a nightmare call
The bathroom was coldas arazor blade
I've opened my veins.

Stars in us [~1995]

NAKRESLÍM NA ZEĎ OBRAZ
A VY ŘEKNETE
"TO ZNÁM, TO JSTE VY
ALE KDO JE ONA. "

Citadela (iii)

Kdosi kdysi řekl,
že najít velbloudy
znamená prosít písek
a pochytat, co zbyde

Frying Night [03.05.1997]

Je osmahlá noc,jen topinka hvězdna pánvičce nebe potichu doutnáKdyž rosa ránopak přináší zvěst,že - ač jaro zebe, je křehké jak loutna
Je osmahlá noc,jen čtvrtměsíc žlutýje zaseklý cípkem do saténu černěZas' blíží se ráno,čas umí být krutý,samota dní mne provází věrně
Je osmahlá noc,jen moje tělove Tvojí výhni potichu doutná.

Spinkej [13.03.1997]

Až usneš,půjdu a posčítám Ti skřítky na víčkách,roztočím projektor Tvých snů,pod polštář Ti vložím čtyřlístek(jaro, léto, podzim, zima),do vlasů Ti vetknu měsíční svit,na čelíčkoTi nechám sklouznout svůj polibekA potichoučkujako když vánek spřádá babí létoDo ouška Ti vplují má tři slůvka:"Mám Tě rád"

Momentky

Občas Ti mezi rty
probleskne nenávist
Ten černosmutný pták
Ve snách se mi vrací

Before you`ll sleep [17.02.1997]

Podivný pocit, závan, či klam. Co jen si počít, to přece znám. Kam jen se ukrýt, kde hledat skrýš. Kde hledat úkryt, snad šplhat výš.

Chladnoucí vesmír [19.11.1996]

Z vlasů mi stékaj'kapičky vzduchoprázdna,mé tváře se lekaj'má mysl je prázdnáRty stále čekaj'na dívku beze jménaa dny dál těkaj'jen BOLEST - je stejná.
V chladnoucím vesmíru už není, není zbytíuž jsem žil přes míru, teď přijde krupobitíV chladnoucím vesmíru už není, není místajsme loutky z papíru, tak PROSÍM - upalte Krista.
V módě je nositmasku ze sametupřátele kosit
zasázet rány světuMezi rty prosítjen úškleb místo vděkujá nechci prositjsem REBEL -             rebel na útěku

Lesní haiku

V mechu vyrostla
muchomůrka zelená.
Tu já k smrti rád.

Ráno (Plasské snění V) [28.02.1997]

Po celý život, co naše řeky potečou spolu a navždy,Tě budu chránit aspoň husím brkem a inkoustemaspoň rty a jazykem šermovataspoň svými pažemi nad Tebou podpírat klenbu nebeskouneboť jsi moje LáskaA i když tisíc let jsem čekal, než mi narostou křídla Pegasíabych pak zjistil, že na hvězdy stejně nedosáhnu,netruchlím a nepláču, neboťjedna hvězdička                  sešla ke mně dolu.

Rozbřesk (Plasské snění IV) [10.02.1997]

Nakonectěsně před tím, než jsem usnul ve vánku Tvých vlasůnež Tvé rty se v předsnovém opojení dotkly mýchaby se takto naše myšlenky transformovalydo myslí, snů, nadějí a ideálů toho druhého,před tím, než něžný Morfeus nás přikrylsvým pláštěm, na němž jsou nakresleny hvězdya komety a obři a trpaslíci a Měsíca mí koně, jenž se pasou na Tvé bělostné šíjiV onen okamžik jsem si uvědomil,jak nesmírně bohatý jsemBohatý, ač halíř mi v kapse cinkáBohatý, ač šlapu světem sámNejbohatší, ač sám nemám zhola nic,neboť jsem součástí Tebe     a jsi součástí mne,neboť - jsme nejbohatší tím, že máme sami sebe

Noc (Plasské snění III) [04.02.1997]

Pakjako dítě v matčině lůnějako plavčík u moře, v jehož klidných vlnách doznívá vichřicejak pampeliščí chomáček co předobraz životajak země, do níž's explodovala svým bytímjsem já - kormidelník na bludném Holanďanu naší láskyjenž křižuje na bezmezném oceánu mé i Tvé fantasieSpočinul ve Tvém náručí, má nejsladší láskoVdechoval jsem krásně unavené paprsky Tvých očíUpíjel nesmírně šťastný odlesk Měsíce na Tvých rtechDěkoval hvězdám za minulost, přitomnost i budoucnosta Tvému trojjedinému Bohu za to, že Jsi(neboť i naše láska je trojjediná, to jsme     TY         JÁ              a                  MY)

Citadela (ii)

Dnes ke mně přivedli muže
Kradl ze zásob
aby nasytil hladové krky
Ale to nebyl jeho hlavní zločin

Citadela (i)

Má citadelo. Je další z rán Karavany na obzoru jedou zobchodovat hedvábí ruk perly dna satén prstů Ti poutníci za sluncem nesou jemný odkaz člověka v bezbřehé poušti Tak, jako dotyky nesou odkaz lásky v písku vztahů Ale ani v oné stejnorodé krajině, kde je vidět od horizontu k horizontu každé stéblo trávy nejsou bezpečny před ničivými nájezdy kočovných tlup (které se objeví a zase zmizí dřív, než velbloud stačí vstát) tak, jako láska si nikdy nemůže být jista zítřejším ránem a proto, má citadelo je třeba i v nejblubším bezvětří stavět k ohni hlídky

Podvečer (Plasské snění II) [28.01.1997]

Pak - když i Orion na nebi sejmul svůj tříhvězdný páskdyž samota rozprostřela svá černá křídla nam námikdyž se z hrotů Tvých citů staly načas diamanty(tak krásné tak pevné tak křehké)Diamanty, jimž nelze odolat, pouze podlehnoutKdyž my - svá vlastní štvaná zvířata i honáci           Sví vlastní lovcijsme se zahnali až na místo, odkud již není únikuKdyž každý jeden nerv Tvého napjatého organismužil svým vlastním erotickým životembušil svým vlastním láskyplným srdcemV tom čase, kdy Tvé objetí zesílilo až na hranici křečeKdyž i já cítil, že žiju jen Tebou, Tebou, Teboua nelze to změnit, jako Slunko nepřestane svítitZemě se v něm hřát a Luna zrcadlit,Když jsem pocítil, jak nevybuchlý něžný granát citůhrozí svou sametově jemnou explozí do našeho časoprostoru(abych pak zjistil, že tím granátem jsou naše srdce)
Když jsem poznal, že každý další dotek z Tebe činí dravou šelmu           jež trhá sama sebeTehdy jsem Tě, labuťátko, sevřel co nejpevněji tak,abych Tě uchránil, když rozum už šel spátaby ono roztoužené zvíře v Tobě se nevydalo špatnou cestoua neprobudilo snad těch několik zbylých spáčůVšak dost jemně a co nejšetrněji tak,abych v Tobě neuhasil vatru emocíabych nevylil onen kaštanový oceán polibkůa abych neudusil Tvůj stokrát zrychlený dech

Pozvedám číši

Pozvedám číši na lásku
a toužím se opít do němoty
jen tak mi z mořských oblázků
nezmizí Tvoje mokré stopy

Soumrak (Plasské snění I) [09.01.1997]

Pomerančové Slunko se choulilo do jahodové vaty večerních Plaskdyž v krajkové oblasti Tvé rozpálené krajinyzačaly vycházet dva žhnoucí oharky Tvého tělaČetl jsem svými rozechvělými planoucími prsty Brailovo písmo Tvé horké kůžeVpíjel se rty do vřících TvýchTopil se v ohni Tvých bokůByl spalován Tvým ohnivým jasným pohledemtak jasným, že jsem v něm přečetl celý svůj osud(o Tobě, mně, lásce, dětech, touze, vášni, kráse, světě)tak průzračným, že se v něm dodnes topímA VŽDY BUDU
Za oné noci, noci bezesné, bezednéjsem byl rozdírán dychtivými nehtykousek po kousku až z mých zad zbyly jen rýhyaž jsem se vklínil svou duši do Tvé, má jedináa hvězdy od zenitu k zenitu nám dopřávaly samotu.

Čas zrození a smrti [27.11.1997]

Time of Birth and time of DeathHow different - the first starts breathAnd the second ends. But do I feelThat Birth and Death is equal real.
The start and end of life delightThe first is morning, the second nightAnd now it's ten. But it sometimes seemMy clock is broken.

Janám a Albireovi

Já - Ač Nejsem Astronom -
Andromedou bez ostychu
Nazvu ji, ať zní jak hrom
Akrostich můj v akrostichu

Ňaderno

Jaroletos -tak jak dřívnutí odhalovat záňadříA z vyznání, v nichž má znít citzas zbyde jen: "Slečno, smím si pohladit. "

Lék na stesk [21.01.1997]

Když ráno otevřeš očia já tu nejsemPopusť uzdu své fantasiiajako bych tu byltiše zašeptej:"Dobré ráno, miláčku"A na mé planetěse růžovým jasemrozsvítí malá lucernička .

Dreamer [17.12.1996]

Za mrazu oblékal sochy v parkuměl radost ze sebemenšího dárkuV nečase držel deštník nad vrabčákypopředu učil chodit rakyPo setmění svítil můrám na cestukaprům dával záchrannou vestu.
A teď tu není. Chtěl pohladit vlak:prostě - jen tak,     z lásky .

Mon petit ami [18.12.1996]

Když zháším svícivím, že jsi tady,můj příteli z dálek všehomíraByls' na Měsíci,znáš protikladyživot je Slunce i Černá díra.
Pro Tebe, Princi,pro beránka,pro zhoubná semínka baobabůJá hodím mincípak každá stránkamé mysli už přestane být tabu;Jsem lampář i král,pijan i domýšlivec- tak málo toho o světě vímJít pomoz mi dál- však ještě dříve:
nedovol, abych byl dospělým;Už vím o sopkáchproč dělají spoušť;že bohatý budu i když zchudnuOči na stopkách:"Krásná je poušťprávě tím, že někde skrývá studnu. "
Když zavřu oči,cítím Tvůj stínTvůj jemný dotek na mé kůžiDo sna mi vkročíš -"Víš už, co vím:jsi odpovědný za svou růži. "

Kometa [19.05.2001]

pak's meč pozvedla slovy
plamenným pohledem probodla duši
z rukou smyla pel vzpomínek
Ale já žil.

Fascinován [20.06.1997]

Nejhezčí partií ženy jsou oči;
jen ty mají schopnost zahnat žal,
něžně vtáhnout toho, jenž vkročí,
by uvnitř zůstal, či kráčel dál

Deprimován [20.06.1997]

Nejhorší partií ženy jsou oči;
jen v nich je možno bezradně plout,
ve víru jejich se navěky točit,
být vtažen do hlubin jak železných pout

Oáza smutku [02.04.1996]

V oáze zkázy
dva mrtví sloni
v oáze smutku
dvě zvadlé kopretiny

Láska je mandle [14.05.2001]

Láska je mandle
- to když ucítíš pachuť
hořkých cyankál

Poražen [19.09.1997]

Čím víc do Tebe pronikám,
má lásko,
a odhaluji Tvé nahé jádro,
tím více mne přitahuje

Velký [29.09.1997

Denně zřím
včelky květy opylovat
Dnes už jsem velký,

CzLove [19.09.1997]

Zkuste vyslovit: LÁSKA
Možná, že vyslovíte: SEX
a vaše slova
budou prázdná

Jak smrt je krásné odloučení [31.08.1997]

Jak smrt je krásné odloučení
Dotek ruky,
která není
Obtisk těla na polštáři zbyl

Některé dny [31.08.1997]

Některé dny jsou k uzoufání
pod hladinou modrých dní
Tě pak vidím, moje paní
a mí koňové jsou neklidní

Sun has blue shines [02.03.1998]

Ano, Slunce má modré paprsky
a na nich se houpe plyšová opička
včera zmizela Ti pod víčka
Na nocích jsou nejhorší rána

Zlámaná křídla [05.05.2001]

Když odezní opojné opiáty
a láskou přetečou chuťové pohárky,
pocítíš na jazyku jedovou žlázu,
jíž napliveš do tváře bohyně

Haiku... ? [05.05.2001]

Tak nastal podzim.
Jsem nahrbená lípa
v očekávání.

chci psát [06.12.1999]

po noci ráno
nepozváno
přišlo se optat jak prý se vede
po noci kruté

Gotický chrám [13.12.1999]

Cítím se prázdný
jak gotický chrám
v ozvěně zazní
únava rán

Večerní smutky [17.7.2000]

Prchnul den, lehčí černých sazí
jak stádo vyplašených laní
nikde ni svíčky mihotání
a nikde rozžhavená svíce

Než přijde svítání [09.08.2000]

Pošlu
za Tebe před spaním
polibek Měsíci
tak, jak to básníci

Není dne [24.06.1999]

Není dne, kdy bych Tě nemiloval.
Jsou minuty jen,
kdy zlatý prach
zadrh' se v hvězdných hodinách

Noční [05.05.2001]

Jako když sedmikráskou pohladíš koníka
pod víčka vklouzne ti růžový sen
Než zavřeš oči, už myslí Ti proniká,
dříve, než nad ránem musí zas ven.

Zátiší s tichem [13.06.1999]

Růžový pomeranč prořízl noc
jak Tvůj pohled v den,
                    kdy jsem se nezavděčil
Skřivani přilétli slunci na pomoc

Žádná sláva [22.10.2000]

Tak popošli jsme - žádná sláva
Láska jak čpavek vyprchává,
z hradu zbyl písek, to se stává
A prsten táhne k zemi blíž

Karneval [29.04.2001]

'Víš, co je krásné na včelách. ',
řekla a já z ní dostal strach
'že když je osud přinutí,
svùj život vloží do bodnutí. '

Písečné duny [29.04.2001]

Jak písečné duny čas staví vztahy
z křehkých zrnek písku za lesku luny
a po každém ne zní
nové ano

Rychlík Láska [29.04.2001]

Přiložte pod kotle.
Rychlík Láska
dnes projíždí městem
a nestaví

Tragično [29.04.2001]

Držel jsem v dlaních křepelku
Chyt' jsem ji zmrzlou navenku,
tisknu ji láskou víc a víc
Tak krásně pěla

Suchopád

Proč jen horizont potemněl. Tys květem třešněa vzduchem znělata opojná vůně, paraleladvou lidských těl.
Proč jen má mysl potemněla. Stáhly se mrakyJá zháším svícia kráčím leštit ve zbrojnicisvé muškety a děla.

Divný stát

Navštívil jsem divný stát;v něm zvířata chodilaoděna do lidské kůžeNeměl jsem odvahu se jich ptát,vždyť - proč ona by nemohla,když člověk může.

No cry today

Když posvátní ptáci ztrácí krásný leskKdyž oči ve tmě pláčí, v pláči plave steskNevím jestli ráno, mámo, budu s TebouNa duši je zima, zima, lásky zebouV srdci zlatý šíp, líp je pod hladinouVenku vládne mráz, zas . zas teda s jinou.
Proč růže má trny,když voní tak sladce,příteli můj milý, malý Princi, poraď .

Sním sen poslední

Dnes v noci jsem se probudila vedle mne sladce spala Tvoje vůněTak křehoučká, jako mladě, které stůně,jehož mámu bych nerad si popudil
Dnes v noci jsem se probudil;bylas to Ty, či jen motýlí vzdech. Tou tmou vyrazil jsem na křídlecha ve svítání hledal cíl
Dnes v noci jsem se probudil:objal Tě jako každé nové ránojak půlnoc, po které je dánonalíti krve nově do žil
Dnes v noci jsem se probudil. . ale vše, co jsem nahmatal, bylo prázdno.

Jeden z nás

Příteli milý Hleď na mě chvíli A pak mi pomoz v poli klásku Rozluštit Odpověd na Otázku'Kdo má a nemá právo na lásku. '
(pak ale rychle otoč hlavu ja zmizím v davu neboť za slzy se stydím. )

Krajiny jen tušené

Na obzoru časuza horizontem myšlenek,kam lidské oko nedohlédnea lidská noha nevkročí,leží krajiny jen tušené
V podvečer pak,mezi dnem a nednem,kdy oči už spía sny ještě nepřicházejí,Tě v nich hledámPadá tam zlatý déšťa lotosové kvítkyv té krajině srdcea pod jedním z nichnakonecnacházím i TEBE,nacházím i SEBE.

Smysl života

Po cestě tunelempřijít na tuto zemMotýlům závidětpro krásu jejich letPak - touha odvěká -vychovat člověka;do vínku mu vložitpár rad, jak štastně žít.
No, a až přijde čas,na konečné ztišit hlas.

Testament

Ve zšeřelém tichukteré ruší jen třepot spálených muřích křídel na stolePíšu pod nátlakem světapři nezdravých smyslech svůj testamentAby až jednou mne opustí světměl nadějím svýmjsem co odkázatpár vět
Lásce svévěčné tanečnici na hraně osudu a údolí slzté spalujícívěnuji všechny polibky tajně nakradenéa posvátně schovávanéjimž básně své jsem obětovalnamísto své krveneboťjako je vždy poprvéje vždy i naposledDále pak ranní rosu
z mých slzkdyž po dlouhé nocises nezjevila(vím, po ránu se nebrečía dodnes se za to stydím)stříbro Měsíce(už dlouho jsem si jejpřál ukrást)a nakonecpoklad nejdražší,srdeční kámen ve tvaru srdce
Přátelůmsmečce nejvěrnějšía - proč to neříct -i já jim přítelem byl,půlnoční vytí vlkůnad prázdnými hroby láskybych rád přivlastnilKaždému po kalíšku od hořkostia po kalichu štěstíVšak opatrně pijte dostiani já nejsem studna živé vody

Deep Sleep

Sladen s večeremmne kojil vlaktichem, v němž slyšel jsempadat tmuPřes víčka přelétlbílý ptákodnášel duši vstřícmému snukde čekal jsemv prostřed lásky krásna vstupenku k jízdě,ruku od Zdeňky;když do toho náhlezaskřípal hlas:"Výměna průvodčích. Kontrola jízdenky. "

Up to be cruel

Že pod ranou z biče zas' prohnu hřbet. Tak to tedy ne, to 'si se splet'. Když vzepřu se osudutak zítra tu nebudu. Svět možná dnes slouží Ti věrněstačí jej postrašit trochou té černěa z beranů beránci a z orlů peří
bláhoví bláhoví bláhoví věří.

Človince

Lásko letní, ladná vílo,lukami se zavlniloplavé listi polních lipLáskyplné políbeníplave vlásky při mazlení,"Miluji Tě" - a to je Slib
Slané slzy při loučení,lapen vzlyky v odloučení,přání, aby bylo lípPolibky mé za poledneplovou, letí, letí k jednéčlovince, s níž je nejlíp.

Až

Až mě zajede vlak,dobře mi tak;žádná škoda. Až budeš nad hrobem klečet,nesnaž se brečet;pláč je jen slaná voda. Vždycky jsem uměl spíš brát,měl bych být rád,že o mne stojíš. Něha mých zaťatých pěstí- podivné štěstí -,vím, že se o mě bojíš.

To Kurt Cobain

Pohlédni oknem do zahrady
To Měsíc Tě ruší,
jako Ty má svoji druhou tvář.
Však když už jsi tady,

Slza

Slza je posel plný strachu
studená tečka na Tvé tváři
padá na zem, mizí v prachu
jak třináctka, pátek v kalendáři.

Zuzance

Chtěl bych Ti napsat báseň,
ale pro Tebe se těžko hledaj' slova
a překonat v sobě bázeň
ale zkoušet to znova a znova a znova.      

Tobě

Lásko
Mé srdce je ohořelý pahýl
Lásko
Má mysl patří jen tobě

Jaro

Jaro
je když Ti na řasách roztává sníh
jak Arktická Růže
v čase, kdy i milenci tajou

Deep inside my heart

Jsem víc než jen patník téhle cesty
prázdné jméno na svém hrobě.
jsem víc než něčím.
a za vděčím

Petřín

Slyším křik milenců
Pláč komet z nebe na zem spadlých
Je půlnoc poprvé
Teplo stonků trávy zvadlých

I`m dying

Umírám
Jak strom jenž kvete v poušti
Jak ukazovák na spoušti
Jak čas, jenž kvete zradou,

Ráno

Lucerny jsou chladné po ránu
na římse poskakují kapky
Můj Ježiš si čte v koránu,
má jenom župan a bosé capky

Konec světa

"Dál už to nevede", řekl kmet
a já jej spatřil jak v písku klečí
"Za touhle řekou končí svět.
 Dál už jen na vlastní nebezpečí. "

New

A tak Ti Měsíc svítí do tváře
pod nohama máš pevnou zem
a z hvězd jak z nebeskýho oltáře
slyšís dokolečka tu píseň svou.

All the changing seasons of my life

Když
Přichází láska
je čas rozeznít zvony
do kouta smuteční páska,

Blázen

Jen blázen se ptá, kolik noc má očí,
jen blázen se ptá, kdo nás hlídá;
Země je placka, kolem níž se točí
želva a sloni a tetička Lída.

Číslo Praha je modré

Na střelnici srdce padá čas
na dvě Tvé slzy vzdálen ode mě
S úžasem padá a vstává zas
a nehty mu vrostly do země.

Zkoušková

Pak někdo skočil a řek': "Já ne"
a já v dlaních svíral Tvoje oči
a každý z nás čekal, co se stane;
Pode mnou jak pod listím se červenaly Tvé jahody studem

Impression

Tak jak zbytky zimního sněhu
Stáe mizíš v mojich vzpomínkách
A ač myšlenky jsou v běhu -
Srdce stále mizí v snách

U Otavy

Teskné jsou břehy bez Tebe
a řeka smutně teče,
voda je modrá od nebe
a čas se smutně vleče.

My fantasy

Postavím ti třeba z perel hrad,
v něm rubínovou postel, v ní budeš spát,
nádherné sny se Ti budou zdát,
a nemusíš se v noci nikdy bát,

Otázky

Kolik je barvy v očích Tvých
Kolik naděje za jejich víčky
Kolik úsměvů jak jiskřivý sníh
Kolik lásky žhavé jak knot svíčky

Goodbye, love

Sbohem, lásko, já odcházím,
ať ukončím těch pár trapných chvil
K lásce je třeba dvou, já vím,
však co říct, když jsem jediný tu zbyl.