Písmák Večer s přáteli
Myšlenka malá, myšlenka bílá, zastudila včera z večera,
zahřála mě na dlani, zastudila do čela.
Bílý je jak bílé moře, bělostné jak zasněžené pláně,
ten strop, na který hledím, sama na své lodi,
#5 Legér
Legér dorazil do bytu až ráno. Ze spolužákova se mu nechtělo jet Noctambusem, tak se rozhodl počkat, až začne jezdit metro, nicméně prvních pár spojů zaspal.
To Christ zaspala málem i jeho příchod. Oči proloupla, až když oba pánové seděli u snídaně a živě diskutovali nad nějakou architektonickou zrůdností, která je naprojektovaná přímo do historického centra Paříže.
#4 Čenobílá
Když Christinina ústa opustila útroby muže, svět se na chvíli zastavil. Přesně takhle se totiž zastaví, jestliže se vám stane něco opravdu opravdu trapného. Když se mu totiž opět podívala do očí, jediné, co se v nich zračilo, byl šok.
Ehm, no, co by na to tak řekla.
#3 Proti proudu
Odkaz na předchozí díly: . ZDE.
Kapitola třetí - Proti proudu
Jak Christinina matka slíbila, tak udělala. Když to bylo na měsíc přesně od výhružné SMS, konto vyschlo.
#2.5 Bozi
Kapitola dvou a půltá - Bozi
Věděli jste, že nebe je jedna velká čajovna. Proč tomu tak je. Stvořitelka tak chtěla.
Bohové sedí na roztroušených polštářcích, ti výše postavení na podiu a čaj jim roznáší sama Enethen.
#2 Přezdívky
Kapitola druhá - Přezdívky
Věc se měla tak, Christina si až s mrazivou přesností…nedokázala zapamatovat tváře. Ono by na tom nebylo nic až tak znepokojujícího, kdyby to byly jen ty tváře. Ale z výčtu věcí, které nebyla sto udržet v paměti, tváře byly v jejím případě největším problémem. Co chvíli se jí stávalo, že ji na drink pozval ten či onen, vyzývavě se culil a neustále se ptal, kdy si zas zopakují příjemný večer, Christina ovšem neměla ani páru, o koho jde.
#1 SMSka
Kapitola první - SMSka
Christina pohlédla do zrcadla a nemohla uvěřit vlastním očím - žádné oči neměla. Jen takové zarudlé škvírky, pod nimi obří pytle, pak zarudlý nos a vší tu krásu lemoval afro rozcuch, který byl prostě nerozčesatelný. Tak sáhla po korekční tyčince (poslední zbytek černě vyškrabala z víčka), řasenku musela naředit odličovací vodou (aby alespoň trochu barvila), beznadějně prázdná tubička po lesku skončila v koši. A dost, pomyslela si.
Vysněná Alena
Vypil jsem jí její víno
hudba voněla a víno hřálo
spali jsme dlouho, až do pozdního jara
řekl jsem jí, že jí chci, a ona se dala
Zase ticho
Končí víkend, lásky čas
auto mizí v šedé páře
a mě se lesknou oči.
A kdesi v dálce zahoukal vlak
Víte, pane doktore, vy to tak asi nevnímáte, nebo se možná pletu a zrovna vy nad tím přemýšlíte asi nejintenzivněji, protože máte ke smrti z nás nejblíže, ale život člověka není definovaný jen jeho biologickými funkcemi, jde hlavně o to, aby byl schopen s ostatními komunikovat, sdílet s nimi emoce, zážitky, společné vibrace. A to přece nejde, uznejte, když ležíte připoutaný na lůžku a jen tak mimoděk kroutíte očima. Píp. Srdce vám bije, ale mozek neprokazuje žádnou činnost.
G. Bachelard: "Aby člověk pochopil blankyt nebe, aby pojmenoval jitřenku, k tomu je třeba být ve dvou."
Milý Tóru,
začátkem dopisu bych Tě ráda požádala o odpuštění, že Ti odepisuji až teď, po více než třech měsících. A přitom dopisy od Tebe mi chodí každou neděli. Velice mi pomáhají, spojují mne s normálním světem, na který zde pomalu začínám zapomínat.
Dlouho jsem se Ti pokoušela napsat.
Mlha
Venku je děsná mlha. Trvá již několik týdnů. Je tak hustě mléčná a všudypřítomná, že to spíš připomíná, jako kdyby z nebes sestoupili temní bílí a svými deprese vyvolávajícími těli zahalili všechno živé. Je to zvláštní esence čehosi, co vás bezprostředně obklopuje, ale ačkoliv jste přímo v jejím nejneprostupnějším místě, myslíte si, že je všude kolem vás, vám se však vyhýbá.
Černovlasá
Stála na vrcholku skály s roztaženýma rukama, vstřebávajíc poslední paprsky toho dne. Černé vlasy jí obepínaly ramena, větřík si pokojně pohrával s lemem jejích šatů. Domů se jí nechtělo. Dnes byl letní slunovrat, rodina se připravovala na oslavy a rituály.
ÚChP 3
A pak přišel nový svět:
auto, mobil, internet.
Lidé baží po slávě,
po penězích, po trávě.
Stonehenge
Když stanula jsem na onom zeleném pahorku, slunce jak rudé oko bez panenky se již blížilo k chladivému západu, který je jal uchopiti do své něžné náruče a ukolébat ke spánku spravedlivých, jen aby tu ohnivou kouli mohl druhého dne z rána vyprovodit dovádivý východ. Právě ono kouzlo dodávalo okamžiku, který jsem zde trávila, příjemný nádech mystična, které tomuto místu bylo vlastní. Obrovské studené kamenné kvádry se tyčily ze země připomínaje doby, kdy byla tato země obývána stařičkým národem, který byl v pozdější době zmasakrován a vyhnán na sever. A právě tyto kameny byly jak pomníky těch časů.
Orient 20. století
Orient 20. století
Eliška Sobotová
Květ sakury bílé
plavě pluje krajem
Příběh víly a žraloka
Šla víla, šla po dálnici. Kráčela se skloněnou hlavou a pomalu. Vlasy jí padaly do obličeje, co krok, to zacinkání šňůrek korálků, které jí s motýlem na samém počátku krášlily drobná ouška. Šla víla po krajnici silnice a nikdo ji neviděl.
Ticho a klid
Ticho a klid
Eliška Sobotová
Staň se svým malým snem
Staň se tím, co halí den
Cink! Taky cinkáte?
Malá Eliška přemýšlela nad tím, zda je možné, aby existovala taková společnost lidí, jenž by skálopevně důvěřovala svému vůdci, podvědomě i veřejně jeho myšlenky ctila do té míry, že by přebírala jeho názory a výroky jako absolutně platné, nevyvratitelné návody, jak žít. Jako elementární pro všechno, co budou ve svém životě vykonávat. Jednoduše, zda hodnoty nějaké nadřazené síly se mohou automaticky stát vzorem davu. Když se nad tím Elis zamýšlela, tato natolik nepředstavitelná skutečnost ji zmohla natolik (stejně jako představa čtvrtého rozměru), že si šla lehnout.
Drahým polovičkám
Maxisaunet
Drahým polovičkám
Eliška Sobotová
Trhněte si berlí
ÚChP 1
Probohy lidi
neprošvihněte
prosím svoji smrt.
Vždyť by to byl prd
Stínové loutky
V stínovém divadle
loutkovému princi nebezpečí nehrozí
špagátky napjal na šťopky a čeká
loutkovou princeznu
Stínové divadlo
Stínový princi
nežádej svou vílu
aby se vzdala
nedá se
Stínový Globe
Krátím si chvíli drápáním do stínu
hřebík zabředne do poddajné hmoty
a slova se rýsují
jak verše na mrtvém jazyce Merkuciově
Údolí svatého Kolumby aneb Návrat po irsku
Kapitola první
Barevná
Zelená
Domovní dveře vrzly, postava zahalená v tlusté hnědé šále vyklouzla do ledového večera. Když chvatně vykročila, hrbíc se před silným větrem, nezanechávala za sebou žádné stopy. Sníh, který se v drobných chomáčcích snášel, po dopadnutí na vlhkou zem tál. Máire se na chvíli zastavila, aby prohledala kapsy.
Muž moderní doby
Muž moderní doby
Enethen Deuron
Narodilo se dítě
takové slávy, takové radosti, dojaté příbuzné
Zpěvem proti letargii
Zpěvem proti letargii
Enethen Deuron
Byla to taková ta chvíle
Kdy již nebyla tma, ale vidět ještě nebylo