Písmák Taerna 1
1.
Bylo něco po poledni standardního času, když se Gorgofoné vynořila z proudu Styx a opětovně vstoupila do mezihvězdného prostoru.
Už bylo na čase, pomyslel si Aigisthos. Bezděčně se obrátil ke křeslu Převozníka.
Arandil Harfeník 8
8.
Poslední dny připadaly Arandilovi poněkud hektické. Většinu času mu zabíralo přecházení z místa na místo, vysvětlování beltainových událostí, a snaha ukázat se alespoň v očích nezúčastněných jako ten, kdo neselhal. Vlastním pocitům tím však utéct nedokázal; nutno dodat, že se o to ani pořádně nesnažil.
Arandil Harfeník 9
9.
Večer třetího dne cesty je zastihl na samotném pokraji Faerie, na hranicích s Annuinem. Utábořili se pod skalním převisem a v záblesku posledních slunečních paprsků mohli zahlédnout černé mlhy zcela zakrývající údolí na druhé straně. Mlčeli.
Žáby
Žáby Ve světle napolo strávených hvězdna břehu z popela Dionýs stáljak vězeň z inkoustu - to nelze splést - na vlastní slavnosti komika hrál. Uzavřen do veršů, jež v smíchu pálízahlédl slova snad zrozená v dáli:. brekekeke keks, kva kvak, kva kvak,brekekeke keks, kva kvak, kva kvak. Jezerní dítka zřídel a vod,zapějmě souzvučný chorovod,krásný zpěv - kva kvak, kva kvak - bakchickou píseň jásavou,znějící z bažin dálavou,čarovný zpěv kva kvak, kva kvak.
Stříbrovlasý 3
3. kapitola
Slunce stálo vysoko na obzoru a ozařovalo poklidnou, utěšenou krajinu táhnoucí se od namodralých vrcholků Talyšských hor až k mořskému pobření. Vinice, pole porostlá obilím, sady fíkovníků, pistácií a granátových jabloní, Zelená a hnědá, rostliny a půda. Děti a jejich matka.
Stříbrovlasý 4
4. kapitola
"Tak dost. " Minučehr přecházel po svých soukromých komnatách jak lev lapený v kleci. V kostech mu lomcoval vztek, šílená zuřivost toužící se každou chvíli vydrat na povrch.
Stříbrovlasý 5
5. kapitola
Samota.
Zraňuje, pálí, otevírá.
Tisíce vloček se mihotá ve stěnách z obsidiánu.
Stříbrovlasý 6
6. kapitola
V srdci Túránu, hluboko pod královským palácem, se v komnatě se stěnami z leštěného obsidiánu nachází svatyně, dvojče té, kterou skrývá ve svých útrobách chrám pána všech světel ve Fársu. Planou v ní čtyři ohně krmené dřevem a kostmi; a uprostřed, na kamenném oltáři, sedí vyhublý černovlasý muž, za jehož zády se krčí stíny hadů. Čeká.
Bakchantky
Bakchantky
Hra na smrt.
na milování.
na tisíc a jeden střep vinného džbánu
Stříbrovlasý 1
1. kapitola
Zářivě modré nebe. A touha orlů letící na křídlech větru. Slunce prosvítá za svěže zeleným listím stromů.
Stříbrovlasý 2
2. kapitola
"Pokloň se našemu vládci - co na něho tak zíráš, synku. "
Zaal beze slova poslechl. Neměl ve zvyku otci odmlouvat, zvlášť, když pro to neměl žádný dobrý důvod.
Skrytá Atlantida
SKRÝTÁ ATLANTIDA
Napůl ztracené století
ve džbáncích přežilo pár kapek koly.
Stříbrné střípky se rozletí -
Variace na Ortena
Variace na Ortena
I.
Píšu vám, Karino,
nevím, zda jste živa,
Chandra
Chandra
Vítr tančí v menuetu
podzimně zlatou alejí.
Anděl čeká jednu větu.
Hra
Hra
Nebudu tě nenávidět.
ne, když můžu snadno lhát.
Nedívat se - nejsem dítě.
Stíny nad Lodží
Stíny nad Lodží
(Frostovi)
Holé větve černých stromů
ztracené, když padá sníh.
Arandil Harfeník 7
7.
Trvalo to notnou chvíli, než se Evnisien dokázal vynořit ze stínů melodie. Do očí jej udeřilo světlo. Čistá, neposkvrněná běl, možná lehce se zbarvující do stříbra.
Výprodej
Výprodej Čtyři zdi krychle pod stropem stačímezi sloupy z betonu;čas spěchal rychle, skoro k pláči. výprodej nezná pardonů. Červená cedule mámivých slevse nad bazarem klene. uprostřed příběhů, bitev a plev - kdo si jen rozvzpomene.
Tuláci po hvězdách
Tuláci po hvězdách
(Gavinovi)
Vyhýbání pohledů za maskami tváří.
ostré světlo lampiček, co znamenají svět.
Cynikova báseň o Vánocích
Cynikova báseň o Vánocích
Čtyři kapky šerých světů
na okně se zachvějí
tlapky morčat tkají větu
Zimní divadlo
Zimní divadlo
Nad ledovou, pustou plání,
nad střepy snů a zrcadla
sněžný sokol mraky shání
Vzpomínka na Brno 2006
Vzpomínka na Brno 2006
Možná bolí trochu hlava
po pachuti mlžných sfér.
Opilcům se tohle stává,
Arandil Harfník - prolog
Prolog
Hudba. tisíckrát víc než tóny.
Tisíckrát víc než světlo tryskající z věčně tepajících srdcí hvězd.
Slova se splétají do příběhů, oživují zapomenuté - ale teprve chvějící se melodie je vrývá pod kůži stvoření.
Amor
AmorSlavík nocí tiše zpívá,růže kalich rozevírárudá jako kapka krve,k zemi skane napoprvé. Okvětí jak hvězdy studí,ze snů duši láskou budí;pod oblohou modročernouAmor tančí na zapřenou. Amor, to je strašná mrcha,na každého jednou čeká;na Psýche si z výšky kálí,chodí k žebráku i králi. Střílet svede věru valně,vždyť mnohý vztah vzniká marně;prudit rovněž dobře umí -vždyť kdo lásce porozumí.
Valhala
Valhala
1. Poslední brána oddělí
svět tam venku a svět tady teď,
ztracený duše rozdělí
Múspelheim
MúspelheimOheň hvězda smrt ze sta bran,mraky hořej,jiskry budou si hrát,jiskry jezer, jiskry hor,v plamenech je obzor,v plamenech umírá smrt. Anděléstojí nad krajem,šedý déšťpohřbívá mrtvou zem. Černá loď vyplouvá,v plachtoví zadulasíla věků, strach a klam. Krvavéplameny tančí jen,tuhle nocnenajde srdce sen.
Nilfheim
NilfheimNa útěku další týden,na útěku před sebou,všechno dobrý, ještě žijem,jsme pod hvězdnou zástěnou. Měsíc dotkal svoje sítě,poslední, co tady znám,tak se klidně k nebi dívej…sněží, konec přijde k nám. Zas se ukrývají slovav krvi a za hradbu řas;smíš vyprávět zas a znova,nejde pozastavit čas. Nastav tvář zimnímu vánkupro polibek poslední;uložmě se k smrti spánku…vždyť přežíváme už mnoho dní.
Samhain
SamhainOči jsou slepépro peří kulíka,co bloudí po pláži,svítáním naříkáa vítr vzešlý z vlnpo soli voní. Zápěstí stříbrorozdírá znova,zlámanou dušizaplaví voda. a stíny zbloudilédál nocí bolí. Podzim se naklánía chladem píchá,písek rty zastudí,hůře se dýchá.
Arandil Harfeník 6
6.
Dohonil jej až za prvním ohybem cesty, ale stačil jediný Arandilův pohled, aby mu slova uvázla v hrdle. Uvědomil si, jak Erian prakticky hned vytušila něco málo z jeho skrytých myšlenek. a tenhle sidhe bez jakékoli předchozí přípravy, bez jakéhokoli důvodu k soucitu padl přímo do jeho nočních můr.
Arandil Harfeník 5
5.
Čekal dlouho, ale stále nepřicházela. Ztěžka zaháněl nervozitu; ze vzpomínek se vyplazily odrazy Corvetheena a Arandil až žasl, jak se mu zadřely do duše. "Tohle nejsi ty," pomyslel si, "je to jen past, léčka, okouzlení.
Arandil Harfeník 3
3.
Okřídlený dům.
Hrad z bílého kamene a světlého dřeva. Sedm bran doširoka otevřených vítá poutníky.
Arandil Harfeník 4
4.
Bylo jen otázka času, kdy se Erian začne v přecpané síni nudit a pocítí potřebu jít na vzduch. Nikdy ji netěšilo naslouchat stále se opakujícímu chvástání, neměla nejmenší zájem o historky o časech, kdy vnější svět ještě patřil sidhe, a více či méně obratné poklony otcových hostů pro ni znamenaly podstatně méně než sny roztroušené po zahradách.
Zklamalo ji, jak rychle tam ten smrtelník zapadl.
Arandil Harfeník 1
1.
Tři struny tvoří srdce harfeníka.
Tři melodie proplétají jeho duši.
Smích.
Arandil Harfeník 2
2.
Únava a vyčerpanost. Vztek zmizel už kdesi dávno na počátku cesty. Docházely mu síly a věděl, že se nesmí zastavit.
Kapří pamětlivá
Kapří pamětlivá
Nepokojné duše
vracejí se na místo zavraždění
a nesou na sobě stopy své smrti.
Fairie
Fairie
Záblesky majáků zmizelých říší.
žárovka zabliká nad stohem knih.
Slova se splétají jak hadi tiší -
Ragnarok
Ragnarok1. Šiky se chystají do bitvy prohrané,básníci doufají, že se tak nestane,nevidí obrů val, vír valkýr perutí,v poslední záři hvězd pak nadechnutí…R: Eirohei, stíne můj,následuj, kam ti velí,ve vřavě v bitvě stůj,sny nech si na později. 2. Chystání do boje, meče se zalesknou,snad už znáš pokoje; dnes milenky netisknouti na tvář polibek a štěstí nepřejí…jenom roj vzpomínek donáší naději.
Mag Slécht
Mag Slécht
1.
Věděl, že ten čas jednou přijde; tak trochu to byl i jeho plán. Na polích hořely ohně, hořkým dýmem sytily chladný vzduch. samhain.
Legenda
Legenda
Napjaté ticho. jen tóny se chvějí. Tóny a slzy na špičkách řas. Vítr nad hlavou, co ještě před chvílí zpíval o příboji, zas ulehl do mořských vln.
Valkyrja
Valkyrja
Zákmitem jisker pohaslo nebe,
ztichl řev motorů v labutím tichu.
Samota plamene, co už jen zebe