Písmák Ve směru deště
Na schůzce shady
zaorat krev.
To nejdůležitější zostrova
je podržet rozum
Válka v pokoji
Takhle na pohled skromnosti
odít se do per inkoustu a mechaniky
a poskytnout zase jednou
Pro klid ne.
Mozaika (C)
Udusily nás zapnuté bundy sšálou ke krku
a dál přes hlavy
a do nich to pletený
Takhle člověku vyprahne tužka
Stal jsem se záhadou obličeje (B)
Pak přišla se sponkou války ve vlasech.
A já, abych jí neubližoval, mlčel.
Pak přišla se sponkou války ve vlasech.
A já, vočích jinotaje, zadržoval dech, šamansky papír otáčel.
Předčasná noční můra
Můra nahoře u stropu
nahoře u světla kreslila obrazce
křídly ukazovala abstraktní obrazy
a příběhy dne
VII
Zbraně ukazujou
zbraně dávaj prostor
zbystřujou pozornost
a je potřeba válečnej stav
VI
Zapni TV vizi a nech to plynout
smaragdovitě vnímej řádkovaný sny
a obrazy obracej tě
Zůstaň
A
Když běží se svými krátkými vlasy které nevlají a zdánlivě se ani nepohybují
Vpřímočarém pohybu vpřed
Vtanci pod světly
Bez mrknutí
Příliš malej podnájem
Bojím se zdi abych nepraštil
hlavou nebo jen tak neztratil se
ale prudce silou zvířecí
jako ve filmech
To se stává (bohužel?)
Viděl jí za výkladní skříní
a něco zní vněm zůstalo
snad odlesk, světlo možná tma
každopádně se to stalo
III
Mračna se tiše plouží
říkají dějinám zlato
Lidé ve městech se zbláznili
zemřeli do sebe vjistotě zítřka
IV
Až vpomalé chvíli sohlédnutím poznám její dotek
jako pohlednici pro mne sadresou a obrazem zpátky
pocítím sfinální finesou škubnutí ramen
přestávku mezi světy
II
Kafe, cigarety a ty další věci…
Různý skupenství a viditelnosti…
Vše co tě nad Tím drží
Vše co odráží od středu
I
Vhodině přetvářky
vhodině pokrytectví
odhalím tvář
a trychtýřovitá zrůda lásky
Až zapadne den
Až zapadne den
a noc vzkřísí opuštěná těla
a matky nakojí potomky
sejdeme se
Hlavní skřipec
Hlavní skřipec
Někdy se jen tak lehce posereš zčasu
Zvnitřní horečky
zkočky vbřiše
Stačí málo
Stačí málo, stačí málo, málo. Mááálo .
Stačí vnejpomalejší chůzi, vnaprostém vyšponování smyslů, při tichém řvaní do hlučné ulice pouze Stisknout, soustředit vůli celý bytosti do konečků. Pevně sevřít a pomalu vkapse rozdrtit krabičku od sirek, papír, kapesník, dřívko, cokoliv.
Kolik
Kolik
Pokolikáté už
tušíme tvůrce mezi stromy.
Pokolikáté už
Místo neznámé
Přichází to cestou vautě
všude i na zadním
i pod kolama
a člověk musí bejt.
Kolotoč
Ulehnu do spánku
a probudím se zavčas
abych viděl noční můry pozpátku
a mohl smát se tiše
Omalovánky
Omalovánky
Jen se tak projdu po městě a zprůhlednělí lidé se najednou zhmotní, stanou se a já vidím v jejich očích všechny nukleární výbuchy a odpady a všechny dosud uskutečněný pokusy a všechny války útočný i obranný s neukončitelným utrpením, vidím jejich profese a zklamání i tu dřinu žití z práce do postelebez nádechu a tu trochu radosti se sklenicí a zácpu a nemoce a převážně umírání na ulici na slepotu a hluchotu, vidím i tu ochotu dát se rozmasakrovat kdekoliv za kousek místa v tramvaji a téměř zoufalou ochotu nenechat si ukrást tašku s mlíkem a s lahváčem, to by bylo moc krutý i na lidi vprůvanu a v neztenčený tmě.
A jen se tak projdu po městě a vidím v očích krásu žen a noblesu pánů a vidím v jejich očích radost z vývoje a pokroku, novejch léků a zušlechťování a z vezdejšího poměrnýho míru, ale hlavně radost nad sebou nad životem a nad svejma dětma při venčení domácího miláčka v parku, vidím jejich radost i z cinkotu tramvaje jak je zrovna přeplněná na křižovatce Karlova náměstí, i z toho rozlitýho mlíka a rozbitýho lahváče, protože střepy nosej štěstí a jsou jich tisíce i v průvanu i v neztenčený tmě.
A jen se tak projdu po městě a vidím v jejich očích, že jsem jen já tou průmětnou jejich nálad a emocí i vizáže, že jen já jsem tím jejich seismografem a tou kamerou i tím krystalem stříbra na plátně ve tmě, že se to ve mne a skrze mne odráží do všech časových rovin, že jen já a pouze já v tuto chvíli vidím jejich fysiku a chemii i to čím jsou zrovna teď nalegovaní a nadopovaní a upovídaní a uspěchaní a rozbrečení v průvanu a možná i v neztenčený tmě.
Návrat
Né né
ocelí to není snadný
Snad jen když svíráš
a polštářek hřeje jazýček
V pokoji
Sedím vpokoji a
náhle
tak náhle jak jen to jde
zabořim hlavu do peřiny a držim