Písmák Od cesty
Podzim ulopocený
ve škvíře mezi vagony
když každé "domů"
zůstává zakoktané kdesi v polích
Chvíle jako
Chvíle jako
- objednat si kafe
rozbalit knihu co ještě voní
a na balicí papír zevnitř
Co bych ti přála
Být jako buk
ten vzrostlý
s hladkou kůrou
a s lístky hebkými jak
Bosky
Voda v tůňce
sotva pohne se
Nic nemusí
nic nepředstírá
Zpověď, jejíž literární hodnota je takřka nulová a ta citová se zase nedá vyčíslit
[hořce]
A zřejmě časem dospěju i k tomu
(a nebude to zoufalostí), že
stokrát v dlani obrátím fakt, že
Jako by to už nikdy nemělo být lepší
Na horkém zábradlí
vážka
Vzduch se tetelí
a na patře chutná po
Boskovická
Jednokolejkou
na malé nádraží
s muškáty v oknech
Voní rez
Na způsob elegie
Jdou mraky
vzduch voní po jasmínu
co stejně jednoho dne zvadne
Ze vší té nerozumné krásy
Třetího
Z čistého nebe
zahřmělo nad nedělí
a ze všech Sbohem
jsou rázem Nashledanou
Semknout rty
Před rokem
ještě dýchala
i když jen mělce
že to sotva zašustilo peřinou
Báseň na horší časy
Ještě než oschne rosa
z lístků kontryhele
ušetřím pro nás chvilku
stříbrného ticha podél potoka
Dvojí jaro
Pod kostelem včera v noci rozkvetl keř
který ani báby co šly ráno na mši
nepoznaly
Píšťalami od varhan se od té chvíle prohání
S přivřenýma očima
Pršela neděle
A byl to zlatý déšť
Farníkům voněly prsty
krémem na boty
Dvě chvilky ve městě
[ráno]
Nejdřív kouř nad komíny
zokrovatí
/i vrčící lednička na chvíli ztichne/
S upatlanou pusou
Pár větví lísky přes plot nakloněných
do pole
a všechny díry pečlivě zalátané
zbrusu novým drátem
Zvláštní jaro
Chomáčky zaječí srsti v polehané trávě
Bláta na podrážkách že málem zouvá boty
Ze starého posedu ční zrezivělý hřebík
a město drmolí kdesi za obzorem
Chaconne
Na samém dně
docela tichého oceánu
ve skleněném hrnku
V posledním doušku
Reciproční
Pár pinetek
vedle sebe do vlasů
a to je všechno
co dnes udělám pro krásu
Slib
Kousek za městem
po cestě kolem rozbitého krmelce
(kam ještě v zimě - ze zvyku - přicházejí srnky
pro kaštany a slano na jazyku)
Vlaková
Někde na trase mezi
bodem B
a bodem B
je nám jednou za čas dovoleno
Na prázdné struně
Občas mě vprostřed noci
vzbudí tvá vůně
u mě na polštáři
Do jara daleko
Míhání
Koryta vymletá předčasným jarem
polehaná tráva
po sněhu šedé hroudy podél trati
a věty uťaté v půli
Nádech
Svět krčí rameny
nad zamlženým oknem
ve čtvrtém poschodí
a anděla prý poznáš podle
Brněnské ostinato
Namísto revizorů
havrani
rázní a nevlídní o polednách v parku
a po půlnoci v každém tmavém koutě
Pár dnů do adventu
Těhotná vietnamka si dopíná kabát
kam jen to jde
Vlakem se jezdí výhradně
za někým
Zatrnutí
Listopad je když
už nezbývá než naučit se
tužkou na oči
maskovat nevyspání
Něco jako povzdech
Až nám jednou dojdou slova
vhodná k říkání
a na dně zůstane
vůně po hřebíčku
Do hloubky
Je to stejné
jako vloni
Podzim nás zasáhl nepřipravené
přímo do koutku úst
Lužánecká
Čas je pocuchaný
jak cikáňata
co cestou ze školy
dychtivě sbírají spadané kaštany v parku
Každý rok touhle dobou
Co naplat
Jsem z těch co ujídají
z oblohy po setmění
A v září každé sousto chutná
K zalknutí
Je dusno
zatěžko dýchat
jsou slyšet potůčky potu mezi prsy
a vzduch co se tetelí nad silnicí
Vyznání
Nakreslit nehtem na malíčku
do mléčné pěny
snítku levandule
O hezkých věcech mluvit ze zásady
Ternura
Kdykoliv usínám
u tebe na hrudníku
nebo jen dlaní
na spánku
Z konce světa
Ať prý se nebojím
a zuju boty
Písek je naboso
ještě mnohem tišší
Nanečisto
Potkali jsme se mezi dvěma poli
podél kolejí
Kvetla řepka
a bylo tolik těžké
Rozvzpomínání
Stehna poškrábaná
mladým ječmenem
v botě hrudka hlíny
Pátý nálev našich
Dusno
Před bouřkou
se vzduch tetelí mezi kolejemi
je cítit kolomazí
a ticho tlačí jak nové lodičky
Na vysvětlenou
Kdo by nechtěl
do kapes nasbírat západy slunce
nebo co chvíli jak Malý Princ
posouvat židli k horizontu
Pohlednice
Včelí roj proti nebi
jsou pihy na nose
nedělního odpoledne
Na střeše kostela
Kontury
Neděle po poledni
a slunko po šábesu odpočaté
už zase dělí svět na
světlo a stín
Lo inesperado
Tuve que quitar tu olor de mi hombro izquierdo
y la raspadura en el codo
(recuerdo al muro cementerial
y todas las locuras del mayo)
bezvětří
Den plný řepky olejky
a trocha strachu z času
co neumí jít krokem
ani o víkendu
bez názvu 5
Po jednom stírat z čela prach
zašlým hrníčkům
Studenou dlaní hledat kdesi na břiše
pár třešňových lístků
Rovnodenní
Z Petrova zvoní
nedělní poledne
Na dně kašny leží
holub s promáčeným peřím
Jako pokaždé
Začalo jaro
Na náměstí po nedělním obědě
navoněná
a oholený
Paním
Chtěla bych věnovat pár řádek
paním co přistupují do vlaku
zpravidla v Židenicích
někdy i v Adamově
Den jako kardamom
Po loňském roce
už jen jizvička
krvavá úsečka na spodním rtu
a usmívání bolí
Nádražní
Fouká
je to na čepici
a na skloněnou hlavu
V nádražní hale se povalují
Čáry
Neumím chodit potichu
spadaným listím
a vůbec jsem tak trochu neobratná
ve slovech co jsou mi velká
Když už ani podzim
Zvláštní láska na nás zbyla
když ostatní brali po hrstech
Jsme milenci
přes pár vagónů vlaku
O večerních vlacích a něčem dalším
Kvečerním vlakům se náramně hodí
papírové kelímky
ztrápené pohledy
barety na věšácích
Bráchové
Sotva se vykutálí
jsou kaštánci
na čela si kreslí vrásky křikem
a vy se bojíte sahat jim na prstíky
sezónní
Jsou lásky
co se nosí jenom přes léto
jako šaty s volánky
a holá záda
Noc s velkým D místo otazníku
V plecháčku bez ucha
po mamince
pražím noci natruc černý čaj
a z alba vzpomínek vybírám
Náhlení
A jednou v létě jsme se ráno probudili
a byl listopad
Po celé té modrožluté kráse z voskovek
ani památky
Pár pěkných věcí
Každý den má
popraskané rty
na zádech stružku potu
a ve vráskách pod očima
podvečervenec
Podvečer
Popílekpo neděli
zašlapaný
do kočičích hlav
Zrovna když dozrávaly třešně
Rozednívalo se prostě
a bez zbytečných řečí
u trafiky to vonělo
teplým inkoustem
Po kap kách
Květnů je na světě málo
zvlášť těch prvních
podtřešňových
těch co si za soumraku barví
Industriálně sentimentální
Vzal jsi mě na procházku
a bylo to kjaru
Měla jsem nové boty
náplasti na obou nártech
Pučení
Světu vyrašily pupeny
Snad ve čtvrtek
(možná dřív)
a vítr nemohl spát
Propršet dubnem
Už dlouho přemýšlím
jak důstojně a bez kudrlin
napsat že
je chladno
horním rtem
Horním rtem
jsem zčeřila hladinu čaje
Secesní mozaika z vodního kamene
pohnula rukama
o zimě
Zima je nám dlouhá
jak kabát po dědovi
Polem kolem dvou lip
(a kdo říká
bez názvu 4
Nejdřív za sebou
velká sekunda
pak naráz ostýchavě
a za chvíli už to bije
Žiletkou
Žiletkou
řežeme tmu
když je ráno přes okna tmavé
lednové sukno
první neděle
Jednooké ráno
rovné
jak svíčka na adventním věnci
Adagio z Haydnovy
brnění
Hledám slova pro večery
s rozpáraným rukávem
kdy každý krok zní v ulici
jak koruna na dně
dávno a v noci
Z nespánku roste
polobdění
strach o to
co má být
bez názvu 3
Bereš mě do dlaně
okrovou
ve světle lampy z ulice
Dnes z vosku
bez názvu 2
Papíroví draci
jsou loutky
strážných andělů
Včera k poledni
říjen v čekárně
Zelený lak
jen sílou vůle
Dveře vrzaly dvojhlasně
Hodiny visely i šly
sklení
Zasklíváme spolu
uplynulý den
Rozbily ho děti když házely
kamením po holubech
Nepište do šuplíku, ani v Boskovicích!
Vážení a milí.
Podařilo se mi resuscitovat tradici literárních čtení v Boskovicích, kterou před mnoha lety zahájila Naja Adamová. Dnes se opět po dvou letech odmlky tato tradice vrací, jen s drobnou změnou - namísto literární čajovny Hermanna Ungara se čtení budou konat v Galerii Otakara Kubína na Masarykově náměstí v Boskovicích.
Ostatní věci se nemění - čtení budou pořádána jednou za tři měsíce vždy v sobotu nebo neděli podvečer.
moje Paříž
moje Paříž
----------
Nikdy jsem nebyla v Paříži ale
nechávám si o ní zdát
půlzáří / jolaně a dalším
Svátek má Jolana
Takové jméno si zaslouží
křídou na chodník
pod větve lísky
zářijová noc v kutné hoře
Noc do pasu nahá
Noc za pusu
Noc za odměnu
Směle a nedbale
babí poletování
Kolem osmé je
na mikinu
na čaj
na ruku kolem ramen
co možná vůbec nebylo, a přece
i.
když je dusno
a nezbývá víc
než černé obroučky
na sklonku
Ještěd na sklonku neděle
vztyčený prst
jeřabiny a vřes
vřes a jeřabiny
dnění
všichni je známe
rána z vosku
jedovatá rána
kdy se okny dere
ze studené dlažby před kostelem
Lampy pokašlávají
kašna posmrkuje
z nonstopu tlumeně
elektrická kytara
hlavnímu nádraží v brně
dláždění
žluté a červené
a něco mezi tím
dláždění popsané pokydané