My Fairy Butterfly
When comes the dark and you are sleepin‘.
My little lady is still a dreamin‘.
The night is greedy.
I´am alone in your mind.
I´m So Sorry..
When the feelings are gone
and the violence is run
I can´t I love you
I´m so sorry.
Mrtvá noc
Stíny noci nás obklopují černá zima nás objímá, noční ptáci tmou poletují padající mlhu nikdo nevnímá. Holé stromy se pohupují zlo kolem nás rašívá, démoni noci se probouzejí naděje rána vzdálená. Netopýři havěť loví komár si krev dopřává, ani měsíc nesvítí neb se mračna zatáhla. Naši duši temno halí motýl s můrou prohrává, s úsvitem se všechno změní slunce tmu rozkládá.
Wo (man)
Utopie mužského rozumu, svatokrádež svobody. Ženy jsou ztráta volnostiživot ti ztrpkne jako hrozen. Poléváš se medemv posteli jsi nejlepšíze všechpeníze mi ale nevrátíš. Zněprávněte vůle chtivostia pošlete je do háje.
Životní utopie
V parku na lavičce sedím, přemýšlím, co udělat dál. Přes slzy v očích, do světel lamp hledím, už jen sním, o někom, koho bych si přál. Přichází vzpomínky, pravda v nich, tvrdá pěst, co chrání svůj sen. Odchází naděje, daleko v očích hlubokých, přichází dalš nepovedený den.
Hudební diplomacie
Z dlouhé chvíle, která mi nastala,píšu řádky věnované tobě. Černé tečky v meziřádcích,tajemno jak v hrobě. Není nad to zazpívat si z plna hrdla:
Hej, hej, hej, hej, hej.
Spleť tónů a myšlenek,čarodějnický rej.
Sušenka
Není ti po rucetvá ranní poluce. Svůj penis do kávynamoč a vytáhni. Namísto sušenkykousneš si do Lenky. S chutí a požitkemstaneš se dobytkem.
Život na vlásku
Ležíš tam v rohu s knihou v ruce,v klobouku díra bez mince. Ze strany na stranu jak v knize žiješ,otrhaná košile bez límce.
Růže
Položil jsem růže,do země se prodraly.
Kapky krve nad trnem svírající ve tváři smutek a hniloba utichající. Kropíš zem slzami a vracíš jí život.
Odejdi
S povzdechem pricházíš,slov nenacházíš,ve tmách se obracíš,smrt přinášíš.
Mistr houslař
Jsme jako housle, myšlenky ukryty ve strunách, láska ve smyčci. Dokážeme milovat při každém alikvótu,dokážeme nenávidět a všechna láska popraská jako žně.
Chtěl bych být houslař a dokázat milovat,ale trpkost v ústech mi svázala jazyk.
Probuzení
Každé ráno probuzení není nic co by se nedalo zažít a přesto každou noc znovu umíráme na křídlech zákona bytí plníme si hlavy (ne)smyslnými sny a nikdo se nechce probudit ze strachu že nebude líp spíme dál. .
Zlatá žíla
Kolem srdce kvetou ti kopretiny, v očích máš rosu spadlou z hvězd, omotán fáčem z mlhoviny, z pavučin zkoušíš svetr plést. Čekáš,až ptáci ukážou ti cestu, pak křídly mávneš, poletíš. Dáš vale svýmu prohnilýmu městu, shora tu bídu uvidíš. .
Autoportrét
Nejsem král v šachu, neklečím v koutě na hrachu, nejsem pomníkem, nemějte slitování,prokletým básníkem co prosí o smilování. Příliš mnoho pokušení se bráním, vyslovit je odevzdání, i já vím, píšu parte myšlenkám, už trápili mne dost, nejasný obraz zvaný minulost.
Pod platanem
Smyslně sedící blící pod platanem, kreslim sklenici vína. Smyslně křičící bdící,zakousávám se do stolu osudu.
Zapřísáhlá věta "platím" mne vytrhla z nostalgie.
Temnoty
Černá káva a obraz spadaného listí,to mi do duše dává pocit nevinnosti a sama se tak toulám po chodnících. Stín od lamp věčně září chci se jít pod ní schovat ale nemám tu šanci. A tak brouzdám jen tak mimo svět,realita je krutá daň tak všechno chci zpět. Věřím na kouzlo osobnosti potkám člověka s citovou vazbou šílenosti.
Slova lásky
Tahle místnost je holá Tahle noc je chladná Jsme daleko rozdělení a já stárnu Ale dokud žijeme Setkáme se zase A pak, moje lásko Můžeme si ještě jednou šeptat Jsi to ty, koho zbožňuju .
Patriot
Prišel muž aby vyváděl v noci, aby utíkal jako zloděj a zabíjel jak dýka, aby vzal moc z té kouzelné ruky, aby proměnil v ruiny a zkázu zaslíbenou zemi.
Smrt je kostlivec v bílé mlze, řekl
Bere vše zapomenuté i děti nemilované pozdě, příliš pozdě, všichni chudí utíkají, tito králové bestií teď jejich dny sčítají. Syn od mateřské lásky je odcizen, sdílí jen své vlastní vzácné nadání, země se zatřese, ve dví rozlomí a smrt všude kolem bude věnem tvým. .
Království Rhye
Království Rhye
Byl zimní čas, 6. leden, byl chladný čas. Na nádražním peronu visel lehký opar noční iluze a poslední vlak, který zmizel vnedohlednu, jsem přestal vyhlížet. Někde vdáli houkající sirény tušící lidskou přítomnost, pomalu zanikají.
Půlnoční hábit
Pod hábitem půlnoci, zametám prach z hvězdných drah a do tvých očí vpouštím strach z toho, že budu vrah tvého srdce.
Těžké prachy lehké dívky
Tvá prohnilá kůže, není lepší než-li černá růže a krásnější je snad už líbati muže, neboť tvá kůže probodlá sílou nože dělá ze mne muže. "Těžké prachy lehké dívky".
Chvilka pochopení
Lampy mi do oken svítí, vůbec nic nevidím, možná proto myšlenkám svým, volný průchod nechávám, snad si najdou cestu k tomu, co jsem chtěl říct, ve tmě tisíce světel září, tam někde mezi nima jsem i já, nepatrná tečka, co na tvém obzoru září, jenom jedna z mnoha, co touží po pochopení….
Propadni chutím
V každý čas ranní. Měl bys dobrý skutek vykonat, je to tak. V každý čas večerní. Měl bys dobré chvíle vychutnat.
Zůstaň tady
Každý v čas ranní Měl by dobrý skutek vykonat, je to tak Každý v čas večerní Měl by dobré chvíle vychutnat Teď máme rytmus Nestraň se, potěš se Nevidíš, teď se volně procházíš. Vstřebej trochu legrace, přidej se k nám Nevíš, kdy jsme tomu propadli. Jsi jediný, jsi ve městě nejlepší Tak proč končit zrovna teď. Jsi jediný, který mi dá co chciNesmíš zmizet zlato.
Slepý malíř
Chtěl bych být štětcem a namalovat tvé nahé tělo. Každý tah bych vedl s láskou a porozuměním. Nakreslil bych ti nos, jako lemující se pobřeží. Nakreslil bych ti rty, jako dvě jahody lákající k polibku.
Zkroucenost
Ranní rosa se třypí,
vše panensky čisté,
jen ta myšlenka
černá, jak noc.
Harmonogram citu
S člověkem u plotu myslíme na notu, již vydáváme z úst. Na úkor dietě, což máme na světě držíme půst. Opřem se u plotu v poledne v sobotu po první cigaretě. Jdem domů, klopýtnem, žaludek naskytnem, blijeme po pietě.
Napořád
Polykám ztěžkamelancholického ježka,který zachyt se mi do krkua bodliny ostré bodají zkrášlují můj krk krví. Zapsáno písmem zlatýmpotříštěno krví s vínem,klínem prorážím vrátnýmsnad nedělám tak zles povděkem matným.
Requiem lásky
Když dívám se na tvou tvář,omámí mne svatozář tvých očí, kdy myšlenky mé se sloučí zač rty tvé, mi prokousknou srdce vrtkavé a ruce bolavé klesnou na tvé záda, kdy krev na zem padá, jak pod zemí udusán hlínou nedýchám pro žádnou jinou.
V hlubinách myšlenek
Ve sledu půlnočních myšlenek,kde začal jsem psát tyhle rýmy. Vzpomněl jsem si na jednu,kdy tvé rty se staly mými. Něžnost v tvé dívčí tváři,hebkost tvých dotyků. Z nichž utkvělo mi,pár krásných požitků.
Cestování časem
Už nikdy ve svém životě nebudu žít Moře vyschla a deště ustaly Prosím, neplakej už nikdy víc Cožpak to nevidíš . Naslouchej vánku, šeptej ke mně prosím Neposílej mě na cestu zapomnění. I v údolí, tam dole Kde paprsky slunce byly tak horké a jemné Tady nemám nic k opatrování Snad nevidíš . Proč jsi mne opustila.
Temnorez
Sekl nožem, krev odlétá, šlo to hopem, dělá to už léta. Se smrtí kamarád, zabíjí rád. Pole mrtvol, za sebou nechává, všude a všem do srdce rány dýkou rozdává. Léta byl můj kamarád, teď pro něj láska jsem.
Perleťová koupel plná rtuti
Perleťová koupel plná rtuti,namáčím si tělo. Nořím hlavu s chutí,před očima bělo.
Zapadající hvězda
Večerní obloha skrývající tvůj stín,měsíc budící mou tvář. Zdá se mi snad že sním,není lehké pohlédnout na oltář. Dívka stojí v černých šatech,měsíční drahokam v očích skryt. Co bylo uloženo v našich datech,proč musí náhle zhnít.
Co pro mne znamená štěstí?
Lze štěstí koupit.
Tak na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. Jsme lidé různí a každý si pod slovem štěstí představuje něco jiného. Někdo by odpověděl, že se koupit dá a někdo zase že nikoliv.
Žízeň
Popraskané rty smáčím si krví,srdce uvízlo mi v tobě. Jak ptáci na nebi hraví,připadám si jako v hrobě. Kdy krev se změní ve vodu,a nebude tak kalná. Kdy odejdu z hrobu,a nebude mi připadat slaná.
Známka
Dálnice na stopce, růže na známce, láska na stopce, tvé oči na známce. V tiskárně, vytiskne se, barevné listí, spadané ze stromů. Podzimní slunce, červené balony. Žádné matematické vzorečky, na lásku neplatí, věci se prostě dějí.
Změna stavu
Ve stylu hyppies dal jsem si jointa,až teď mi dochazí kde všude v tom byla pointa. Kdy rty jsem maloval a všechny miloval,lidem se klaněl s dívkami žertoval. Snad není moc pozdě a časy vrátí se zpět,kdy všichni lidi zas budou milovat tenhle ješitnej svět.
Svíčková
Snad jako posměch zdálo se,když všechno zhaslo. Jen letmý plamen šerosvitu plál. Kdy vosk znásilnil svíčkua tys zavřela víčka. Svíčka zavřela tvá víčka.
U krbu
Dřevo tiše praská láká vůně čaje,
bezduše v nás láska zraje.
V krbu zastavil se čas,
každý kousek touhy je v nás.
Barvy podzimu
Na okně bílá mlhavenku barvy podzimu hrají,stromy shazují své listysněhuláci tají. Za kopcem pouští se drak,slunce sápe se mraky,jen těžko vnímámže tam nejsi taky.
Déšť
Našel jsem lásku mezi kapkami deště a do každé kapky vložil své sny. Líbal jsem mockrát horké tvé ústa, ve zbožné úctě sevřené rty. Po každé noci společné lásky, zahořel oheň co v srdci mém plál. Vzpomínám smutně na tvoje vlasy na tóny písně co gramofon hrál.
Oba dva
je to jen možná
mé roztoužené Já
jak čeká na ráno
probuzení do Tebe
Oheň
Ve špatném víně hledal jsem slova na proutku pera ticho opékal špatný je pán a dobrý sluha a trochu smál se neplakal. Víno s vodou do úst vtékápřelívá se na jazykuten kdo trpkost nerozeznáať holduje rovnou mléku.
Malíř bez barev
Bříšky svých prstů nakreslím obraz na stěnu bílou krvavou šmouhou si ozdobím dům, sedřu je do masa pak nikdo nepozná mé otisky prstů.
Něco
Už mám všechno, o čem jsem kdy snil, ale TEĎ mi NĚCO chybí.
Ranní iluze
S větrem ve vlasech
stojíme v rojišti myšlenek. Stojíme sami, když ráno nemůžem nikoho polapit. Toho, který nám udělá kávunebo uklidí ranní poluci. Snad jen špetka osudumi může privlát tebe.
Drak
Pouštěl jsem drakado nebe vylétl. Ztratil se v oblacíchuž jsem ho nezhlédl. Ztratil jsem kamarádakterého jsem miloval. Vlastnoručně slepila láskou oplýval.
Míjení
Jako ručičky hodinek. Mi připadáme. Jsme spojeni. A občas se potkáváme.
Vzkaz
Sešli jsme se v kavárně já a moje duše ona měla dvakrát bílou kávu a já jednou čaj bylo nám náramně byli sme dva a jeden jeden divili se druhému jak tě zná každý z nás trochu a oba moc a tak tě i chceme.
Tak najednou
Ani nevim co se stalonajednou jsem sámchci snad moc, nebo moc málovždyť chci jen, aby to za to stáloco když už to nepoznám. Smutná, chladná, šedivásamota mne obcházíže prý to tak chodíváživot se mi vysmívázahalený do frází. Kapky deště do tvářepadají a padajíjako slzy z polštářeco je to život za lhářea ani se s tím netají.
Černý deštník
Unavené prstyosiřelých stromůRozprostřoutruchlivýměsíc po neklidné hladiněA nesmírnost odumřelýchhvězdtiše malujedo smířenýchzrcadelV odrazu hluchoněménocislzy nebeTy nerozmočízáměr tesknaokamžiku.
Jdeš ulicí
Jdeš si klidně ulicíve vlasech se ti prohání vítr. Má strhaná tvář mluví za všeže tě miluji. Rty lemující tvou tvářse lesknou jak to nejkrásnějíší zrcadlo. Zrcadlo které bych v životě nerozbil.
Hookheej
Svedska hymna oznamuje vitezstvi tri korunek,zluta, modra, ABBA, Roxette, nemam ja rad. Holduju pro Queen britove alespon nehrajou hokej. Helmquist chyta 5 golu ne snad 10 . Neni spravedlnost byti porazeni .
Žal
Sním o rajské zahradě plné míru,o tůni štěstí,jenž přinese mi klid,dejte mi síluabych se z žalumohl vykoupit.
Ukaž mi
Ukaž mi, jak smát se mám,když s pláčem tu před tebou stojím. Ukaž mi, proč toužit mám,když zklamáním srdce mé bolí. Ukž mi, kam utéct mám,když sám sebe se bojím. Ukaž mi jak zase věřit mám,že život za něco stojí.
Královský bál
Už se zbíhají, už je to tady. Královský bál není leč pravda. Trubači troubí na slávu jenž se tomu hradu dostala. Král s korunou na hlavě vchází.
Sbohem
Nechci už dýchat,nechci už být. Samotný na světěbez lásky žít. Odejít pryč. odkud není návratu.
Vrba
Tam, kde se dotýká voda břehů,kde vlny zem hladí,můžeš uviděttu, co řady letsvé tělo sklání. Kouzla jsou kolem ní opředená,za noci úplňkové do kmene zašeptáš,jakou bolest máš,pomůže v mnohém. Strom, který prý lidskou řečí mluví,jak jeho píšťalka zpívá,když jí navštívíš,tak sám poznat smíšsíly, co skrývá.
Perutě
Jen pouhá chvilka stačila,že bílá pírka ztratila,svoji krásu. Ztratila bělost,ztratila naději,pro malou krutost,nikde jim nechtějíodpustit. A zbavit bolesti,co leží nehnutě. Pod rouškou marnosti,černé jsou perutěsmáčené slzami.
Opilost
Sedím si v hospodě popíjím pivo. Chce se mi smát z věcí , které směšné nejsou. Třeba močící pes na mou nohu nebo harakiri souseda od vedlejíšího stolu. Je toho moc co nezvládá můj mdlý mozek.
Sobotní odpoledne
Je krásný den jsem sám. Je krásný den svítí slunce a na nebi poletují mráčky. Je krásný den a ve mne se probouzí závist na tobě. Je krásný den a tvá něha mi chybí.
Válka
Když městem chvátají ranní mlhy,letka mých labutí krouží kruhy. Jak duha na moři , jak hrdelní skvost,překlíná údolí nebeský most. Srdce mé proradné vzalo roha,do prázdna netouží , věří v boha. Smrt prý tam nebolí , místa máš dost,hluboce v poli dlí spravedlnost.
Jaro
Tvé oči dychtící po lásce,tvé vlasy vonící po heřmánku. Tvé rty jak barva růže,při prvním jarním vánku. Tvůj sladký smích,když dotýkáš se nebe. Snad mohu udělat hřícha dotýkat se tebe.
Kometa
Proč říkáte to co už je dáno. Proč neříkáte pravdu , která se skrývá . Která není sama jenž chce něco říct. A má tu smůlu , že nebe je tak rozlehlé.
Jsem kluk z Ostravy
Do školy vyrážím každé ráno v pondělí. Na líbanky mizím v úterý. Zpět se vracím ve chvílích slunce západu. Projížďím se na kole každý cečer ve středu.
Pianino
Stojí si v rohu bez povšimnutí , ale něco z něho čiší. Je to ta barva je to ten zvuk , zjistit já to chci. Ukladám první tón a pianino otevírá své srdce. Zkouším na něm své první variace.
Vlkodlak
Venku prší je tma a někde v dáli kocour mňouká. Sedl jsem si na zem a odpočítávám půlnoc. Odbíjí a ve mne se probouzí chuť lidské krve. Raší mi srst nehty se mění v drápy.
Když
Když paprsky slunce rosu spálí,a pohladí přírodu novým ránem,když tmavá noc k spánku se sklání,tak plyne čas a všichni stárnem. Když déšť smyje všechny stopya svět voní mládím,když rozkvetou kytky a stromy,tak splní se naše tajná přání. Když zima zahalí krajinu sněhema po těle zastudí tuhý mráz,když s přáteli se rádi sejdem,tak láska na duši zahřeje nás. Když trápí se srdíčko láskoua vroucně smutkem krvácí,když oči bolavé pláčou,pak smysl života se náhle ztrácí.
ODS
Stále žvaní bez ustání , nedělaj si vroubek. Nikdo o ně nemá stání , ani Jirka Paroubek. Radar chtějí postavit , na obranu cizího státu. Do dveří tam postavit , mého nevlastního tátu.
Milovat
Milovat je snadné, snadné je žít.
To jest vše co v lásce chceme mít. A radovat se z toho, že každý den být je krásné. Není ovšem všechno jak se zdá, nad slunce jasné.
Prosím
Je to tak dávno, a přesto to bolí. Co je to za boha, když tohleto svolí. Já jsem miloval, slyšíš. to pane.
Nemiň
Nemiň mne, naplň mne. Touhou pokračovat. Nevíš zlato, že láska je jen hra. Buď se trefíš, nebo mineš.
Pláč
Pláču, . cítím jak se chvěje zem,mé srdce je na mizině. Ty prstem si přejíždíš kalhot lem,a netečná jsi k mojí vině. Chci se usvědčit, já jsem vrahem,Slyšíte.
Citát o citech
Mít někoho rád je jako pustit vodovodní kouhoutek. Milovat někoho je jako obeblout moře.
Žárlivost
Jak se můžeš takhle mýlit. Do lásky se pustit. To byla moje první chyba. Jak jsem mohl tušit.
Královna noci
V takové bezdeché noci, jako je tato. Na mém čele nejlehčí polibek. Šel jsem sám. A všude lehce foukal vánek.
Snáší se noc
Stalo se mi to, když jsem byl mladý. A mohl jsem vidět vzniknout slunce. Byl oslňující, držel svět uvnitř v sobě. Kdysi jsem věřil každému, každému.
Chvilka s první láskou
Jsi tu . Jsme chvíli sami. Ty se mě dotýkáš svou něžnou dlaní. Náš pohled očí jednotně říká:"První láska opravdu nezaniká.
Záchranná kra
Kolikrát jsi to udělal. Přišel viděl, odešel. Můj čas již nadešel,už žádné slzy,žádný pláč,život je osud,ale já jsem hráč. Budu hrát, až do konce,i když nemám moc sil,nebyla jsi jediná,kdo mi zbyl.
Král Krysa
Král krysa dnes zemřel. Narozen 21. května. Zemřel na syfylis ve čtyřiačtyřiceti, právě na své narozeniny.
Balada o půlnoci
Slunce zapadneVenku se setmíA na Zem spadne onaJmenuje se NocBrzy ji však vytřídáDáma jináJejí jméno jePůlnocDo dveří vcházíLehce jako vítrOděna v rozevláté rouchoNa tváři bledavéKrůpěje slzNěkdo musí přec oplakat Mizející NocDáma odcházíKdyž venku svítáKdyž slunce vychází na svoji pouťVšak ona přecVrátí se zasKdyž vytratí se Noc.
Citát o ženách
Ženy jsou jako obrazy , tak krásné , ale tak těžko se jim dá porozumnět.