Písmák že se chce pryč a o tom co někdy běží hlavou
chci vystoupit a nemám
kdispozici žádný jiný svět
někdy
mám chuť natrhat kytici semikrásek
Neutěšená
víš, to se spraví
říkali mi
kde lidi berou sílu lhát.
osaměla jsem mezi svými
Slova, slova, slova...
slova jsou prý jen slova
řekli mi moudří světa
nejde do nic moc schovat
prý
Někdy si přeju
někdy si přeju, aby zbylo
mým blízkým láska na později
až řeknu, co se nepatřilo
a zavěsím se na naději
Železniční
rozchody jsou zákopové války
bez možnosti přijít o život
napsal jsem ti cosi do obálky
a tys nepřijala
Strašáci
užnám začínají vonět zatuchlinou
tahleta místa – důvěrně prý známá
strašáky přibití nehledáme jinou
krajinu pro život
Rozhovor
ze zvyku ptám se náhodného
jakpak se daří
zazebe
když otazník mi vrací sněhou
Na upřímnou notu
tak kdy se vybarvíš.
ať vím, zda pech či kliku
mám, že tě znám
však víš
Jak to popsat?
scházíš, to bez pochyb
(duše kreslí stíny)
snad bych tě i milovala
kdybys byl
Dopis
za nocí bez hvězd, bez deky, bez smíchu
přeju si napsat ti o smíření
pak zažnu lampu a zase potichu
uschovám důkaz svých bdělých snění
Drobečky IX
stulit se kněkomu do klubíčka
vždyť studené zdi nehladí
jak můžete, vy vrukavičkách
říct pche – ona ho podvádí.
Flétnistovi
nechci nikdy zapomenout
na toho chlapce sflétnou
nechci přestat slyšet jeho dech
i když zněj zbyl jen třpytivý opar
Ta paní...
paní u přechodu
zírá do ztracena
na co myslí
vzpomíná.
Drobečky VII
nemračte se na mě
když už se tak mračí
nad námi hustá černota
súsměvem prosím
Drobečky VIII
není to snadné
přijmout, že nikdy víc
to věčné Snad ne.
tušené výkyvy
Prostě rozlučková
mám vduši těsno
že není khnutí
a mám sto chutí
knadechnutí
Drobečky IV
Nezasloužíš si být až
druhý
Láska však není
za zásluhy.
Drobečky V
není, pravda, lehko mojí dušikdyž si hraješ na svý je mi fuk
ona někde v hloubi asi tušíže jde jenom. jaksi o humbuk.
Drobečky VI
pod vahou kapek a
fialovým nebem
malinký člověk je
a sám
Povzdech zapomenuté dámy
přineste mi kytici růží
cítím se málo
ženou
když čelím smutkům – mužím
Drobečky I
snad za to můžou hvězdy
že uniká mým sítím
křížem krážem jezdí
- o mně nezachytí.
Drobečky II
není všechno zlato, co se třpytípradávná zní moudrost našich matekpřesto každý z nás se občas chytína falešné blesky od pozlátek
Drobečky III
po spadnutí světa
je všude moc těsno
kodpočinku nikde žádné
pohodlí
Abrakadabra, dámy a pánové!
Čas od času zapříčí
se mi mít tělo holčičí
mám známého čaroděje
pomůže, když je mi ouzko
Puknu
Proč bychom se
Užírali
Když si můžem pěstí dát
Než zhušťovat páru v kotli
Přijď
Vím, neslyšíš, jak se tu modlím tmou
že ve snech aspoň za tebou
Ty můj blázne blázne -
chci jít
Jak nezešílet
Je mi tě máloA kde se chytíš leduKdyž si motýli začnou brousit zuby
Neřeknu si o tebe Ebenovýma očima Závislost rozpaky a o d m í t á n í Ebenovýma očima lákat motýly Štípat na sobě dříví, kroužit Ikare, padej opatrně. -ne.
Lámat srdce přes kolenoEbenovýma ebenovýma očima zamířit a - Tři - dva - jedna.
Dárek
jako klíček kzámku
napevno a nedře
dlažební kostka
vrohu na náměstí
O vločkách a staženém krku
nebe se šklebí
cinkají vločky
posílám vzduchem něco jako pusu
bůhví komu doletí
Motýl
jak je to těžké pro nás oba
vím dobře
jak moc zápasíš
a přitom kdyby pukl obal
Skrz zuby
je to tak těžké
nevylámat mi zuby.
když zobákem plným nakřáplých úsměvů
cedíš skrz zuby sykavky
Sněžná meditace
sněžilo ticho a ze spár
vykukoval chlad
být anděl
zvednout ruku a
Co bych
co bych teď dala za tvé prsty
na mojich prstech propletené,
rozdala bych se,
ač vše cenné,
Vlci
Semknutí krku,
strach a uhýbání
- už přerůstáme do strany
Život nás, vlků,
Už zase žiju prozaicky
Každodenní boje nakrmit a spát
tvrdošíjně pevné proti sebeklamu
jasné jako facka
nejdou obelhat
Asi jsem si tě vymyslela
Asi jsem si tě vymyslela -
nechodíš nikam, kde tě čekám
dny drhnou,
jsem tak
Překvapení
Vracím se domů samé slzy,
že my dva
už si nepomůžem
Chystám si slušné, že mě mrzí
Svíčky a psaní .. a tak dál
když oheň tančí a seskapává pláč
zvisutých zahrad tajícího vosku
každý je básník
nebo pohádkář
Mám strach
Mám strach o svůj kus útulnosti,
že spadne na zem -
rozbije se
někdy mnou něco
Dnes potkám svého anděla
Dnes potkám svého anděla,
jak obvykle koukne skrz mráčky
A zrovna dnes to udělá –
spadne mi rovnou na kozačky
Ticho a potom otázka..
Vysvlékal mě až
na kolena
sopovržením a že
ví to;
Čas
některý věci léčí čas -
umřou ti vruce rozpadáním,
co vůle ani argumenty
strach rozum hrdost
Prostě takový duševní stav ;)
vzdaluju se
skoro ke vzlétnutí,
věci splývají se zemí
už jenom kousek kprocitnutí,
Věci
Usidlují se ve mně
věci,
asi mě vrací až moc zpátky
Vrozbitých sklenkách plavou hádky
Konečná
Jsem strom a pevně držím vzemi,
než někdo větve upáře mi
a zbytek kmene vyvrátí
Musím tu stát, jsem úpatí,
Tiše vzteklá
Vztek vpřítmí leží nastojato,
vzpříčil se lacné
poslušnosti
Někteří páni měli za to,
Byt, ty a doma
Že prý pronajímá
byt ve tvojí ulici
Jaké by asi … -
bylo mi mrazivo,
O tom...
Miluju hudbu, která křičí
a když si zpívám, popláču si
Povrchní láska se mi příčí,
srdce není myš na pokusy
Půlky
Jako bych byla na dvě půlky
(ta tajná brzy převáží)
Zalezla jsem si do komůrky
Jsem stud jsem strach
Ano, jsem to všechno
Je snadné být jen pilná včela
anebo drzá rozkošnice
A tak chci více
Chci být celá
Červotoči
Nesměj se už, máš zlobu vočích
a nejsme vůbec veselí
/láska prolezlá červotoči/
Neumíš už být nesmělý,
A pak proč lidi klopí oči...
Už vím, proč vždycky na vteřinu
vzemi svým očím hledáš klid
Příliš průbojnou elektřinu
je třeba zavčas uzemnit.
Co bys řek?
Chtěla bych ti dát polibek
na dobrou noc
a přitisknout se
Prostě být stebou -
Když stýská se
Když stýská se, píšu si v hlavě
lehoučké plůdky těžkých citů
jak napadnou mě shůry právě
Když šeptám je,
Anděl
Přijmi mou ruku
podanou ti
Svět se mi bez ní nějak
hroutí, tak hledám
Uvěř mi
Na správné struny hraješ mi
nesprávnou melodii
A když máš přijít,
za dveřmi
Šedé dny
Přišly dny šedé jako mraky
vzduch pokapává, za oknem
počítám krákoravé ptáky
Raději valčík kdyby hráli,
Hrdopýšci
Jsme vopojení citu
zdá se až po uši
Jen do nosu nám asi
za chvíli naprší
Slečno
Říkám si, kolikrát tě ještě takhle potkám,
než mi snad dovolíš se aspoň přiblížit
Nebo se dotknout dokonce těch míst
Tak exotických
Jak ti to říct?!
Jak jen ti říct že vsrdci hořím
Že sálají mi prsteníčky
Kdykoli objevíš se blízko
Nemáš mi hrávat na rolničky
Rozum má někdy chromé nohy
Jsou věci které nepochopíš
Rozum má někdy chromé nohy
Dál přemýšlím
Dál oči klopíš
Ne jako já
Ne, neblázníš tak jako já
Nedáváš knížky do lednice
A když si děláš sladkej čaj
Nedáváš si těch lžiček třicet