NEXT DOOR
stmívá se a zase rozednívá. všechno je zrychlený
utíká pozpátku dopředu –
zvonek. další samozvanej Prorok
vyjetej svojí 100% čistou vizí Konce
Dveře (odveta)
DVEŘE (odveta)
Petr stojí u okna, ruce položené na plechovém parapetu, kterýje příjemně teplý od slunce. Pozoruje chlapce zhruba ve stejném věku jako je on, jak si hrají na ulici. Potom se podívá na stehy na pravém zápěstí. Taková hloupost a on teď nesmí ani na krok ven.
mezi tebou a mnou
mezi tebou
pozorující moji vratkou podobu
ustavičně se nicující přítomnost
a mnou
XXX
Noc je jen kus vlnitýho plechu
na kterej chčijou psi a značkujou
svý teritorium
a moje tělo
dozvuky
prázdno po klesání v dechu
při zakrytém hledí tvé vize
dozvuky hrobů co mlčí
a občas smích co zablejská se
Kouzelník
Otevřené dveře kotouče dýmu
valí se ven. Cedule Iglauer Bier
vyprovází ho na už kolikátou
poslední cestu a on zas mimo sebe i okolí
pomýlenci
na délku oholených chlupů
od konce jeho touhy poddajný začátek
bílého submisivního těla -
a oba ztraceni i zatraceni
GANGSTER LÁSKY
dobývám
úžlabiny citu
necitelně
jdu si tvrdě za svým
sirény
je ticho kručení břicha
ve kterém neslyšíš -
a příběh musí znovu začít
třeba tím že Homérovi
Návraty
/sklep půdy/
Podsklepní vlhko a chlad
Přítmí srozsvícenými
Zornicemi krys a hnilobná
Autobiografie psa
i.
Narodil jsem se vnoci. Podle babičky, té porodní báby smečky, během velké bouře. Ráda mi vyprávěla o záhadných znameních na noční obloze, o blesku, který rozzářil celou step, jako by byl den, tu noc, kdy jsem se narodil.
noci
noc se vylila
oble z břehů
tváří v tvář samovznícené
touze jsem bezbranný
cestou
kilometry patníků
lemované kalvárií stromů
vítr nadnáší koruny
co chvíli vzlétají
krajina labutí
na dosah pole
plakáty o lepším bydlení
vedle konečné autobusu
neonový nápis: NON STOP
stěrače
cestou z práce jsem mu zastavil
ale jen když nepojedeš
moc rychle řekl mi
a já z profilu uviděl
uprostřed
mezi poházenými hadry
rozbité pocity věcí
zdí je slyšet
jak ji zase mlátí
rudá bělma uliček
Amsterdam pozdě v noci -
turecká čtvrť
kde se ztratím podruhé
tak to ubal
poslední sbohem
dědovo tělo
vystavené v obývacím pokoji
a procesí sousedů a všech
těch tet a strejců
v Alkmaaru
horké nohy písku
mezi prsty
horkost a chlad
štiplavěslaná chuť
skládání uhlí
jakoby tam tak seděl odjakživa -
přivezli uhlí a v oblacích mouru
složili na dvůr
vybelhal se z postele
zaječí skok
podle pověsti
tudy lovec na koni
štval zajíce
až po skokanský můstek skal -
cesta vlakem. míjení
cesta vlakem za holé tmy -
dunivý rytmus těžký sen
náprav proti kolejím
život by mohl být
za okny
den jak napršená kaluž vody
vítr zvedá kotouče prachu
cáry novin
papírové draky
den před supermarketem noci
den prasknul ve švech -
roztrhnul se a vysypal
jak pytel odpadků
do safíru noci
kroky v mlze
vyšisovaná zeleň pole
netečné nánosy sněhu
v dálce rozpadající se posed
kolem osiřelé smrky olše
exily
opustit rodné město jež ve skutečnosti
bylo smrtelnou chorobou
vymanit se ze vztahů vysvléknout
z kůže sebe samého
rodinné historie
když děda umřel
prodala babička stavení i s pozemky a
přestěhovala se do města
z jejího bytu mě mrazí
stahování kůže
býval v tom tvrdý
a bez sentimentu
když jehostaré ruce
dravě uchopily vystrašené tělíčko
moje krajina
moje vnitřní krajina panenská země
kam lidská hnáta dosud nevstoupila -
lesy lemující křivku skal
a pod nimi zpěněná
mezidobí
to vyprahlé mezidobí
v dohasínající sezoně na konci léta
a ještě ne podzimu
ta pustota přechodu
děti
v sousedním baráku
bydlel postižený chlapec
jeho matka se oběsila na půdě
a on
ohlédnutí
dívám se
jak ho oblékají krmí
utírají mu prdel
jak ho poučují učí
mateřština
už na základce
byl samej průser
furt si mě kvůli němu
volali do školy
uši dědečkova nepokoje
v pokoji ve své posteli
pokojně leží a tiše šeptá:
ve jménu otce syna
i ducha svatého - amen
rozbitá snění
dva zaprášené špinavé dvorky
obehnané kůlnami
a zdí
byly naším územím