Pokaždý někdo prohraje

hráli sme si
že
cokoli, jakkoli
za jakoukoli cenu

Nekonečno

že prej můžeme bejt vším
čím chcem
měla abnormálně nádherný prsa
takový, jaký sem si vždycky přála

Pod nadvládou kladů

tentokrát to mělo trvat dýl
víc
sme čekali
strach, že to skončí

tak řekni, kde je rozdíl mezi světlem a tmou

dohromady sem měla vživotě
26 kluků, mužů, náhradních otců, cizích životů
osobních bolestí
je mi 19

Hladiny

to je když ti apatický ruce zajíždí
trochu
níž
hloub to bolí

Nevěříš

krást se zpostele do postele
když rozevíráš oči
kazíš mi plány
plíce sou ti silnější

Celý svůj čas

Buď
sem /třeba/ pila
a ty si chtěl něco /víc/
a třeba

O potřebách aneb už žádné nemám

vyzývavost
sama
a prej že mě někdo brzo znásilní
/už ani nevím, kdo to řekl/

Další náhodná neznámá

Víš, já potřebuju pevnej řád. Jinak upadám.
Ráno vstát. A jít do školy.

Neodcházej

tak moc sem toužila po lásce
a všechny od sebe odháněla
až sem na tebe zapomněla
pokaždé, když sem ti ublížila

Vzdálenosti jsou jen pro odvážné

cestuju vlakem
vhlavě se mi honí erotické scény
smuži
přes uličku

Jen někdy se mi stýská

celej den sem dneska cejtila to divný chvění u srdce
jak to mám pokaždý, když lezu na kopec, jen abych si přivoněla ke kytce
- to asi to moje blbý astma
prsty na klavíru se třásly víc

možná budu tentokrát přece jen víc naivní

zas
křičím do všech stran
světe, si na mě až příliš neuchopitelný
piju vodku

Jako štvaná zvěř

nepoznaná
vinna jen svou nevinností – se mi smějte
utíkám
vidět i to hezký

Chtěla bych líbat

se zavřenýma očima,
jako že ti věřím
roztáhnout nohy
180 stupňů horizontálně

Vzdávám se

„Dobrý ráno zlato, jak se máš. “
(Zdravím tě jen proto, aby sis mě všiml – že stojím vedle tebe. Já zlato normálně vůbec neříkám. Jen když se chci někomu líbit.

Pojďte dál

jen většinou sem krotká
pár panáků
srdce jako celá zem
chvíli se smíš hřát

Opilecký noci sváděj

tak už mi zase přibyl další hřích ktěm osmdesáti
osmi
když sem se opilá toulala městem
a nechávala na zastávce dalšího muže, co by byl

Už zase chcete pohladit?

ideály slábnou i přesto, že
se jich držíme zuby nehty
chtěli jsme být unášeni představou, že
zítra bude líp

název je tučně vyznačen, proto musí být vyplněn a mě už to nebaví

prstem po dlažebních kostkách
slinama po špíně
očima po stěnách svýho ega
raději bych snad oslepla

Vypadá hrozně mile

Dobrý den, slečno, jak se vám daří.
Už líp. Děkuju. Minule mi to pomohlo.

silné na to, abych se dotkla

stát se celou
bez dna
vnebezpečí
uniknout

Už to začíná být úsměvné...už delší dobu

Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych snad psala o někom jiném. O někom, kdo se mi více vryl do paměti, koho jsem znala lépe, na koho jsem se více těšívala, koho bych měla raděj, kdo by mi více chyběl. Nikdo takový není. – I přesto, že se to stává čím dál větším klišé.

O tělesnejch teplotách

tak nějak celá
zaslepená slastma
prázdnejch vztahů
-když nic

Čekám na pána, co něco znamená

Čekám na pána, co něco znamená
chci stebou sdílet
všechna svoje
chvění

mám

si moje
stebou je to
poprvé
a lidi se dívali

Tak vidíš

Tak vidíš
prej máš rád když se holka stydí mluvit před lidma
se stydí jíst venku
máš rád když se nemožně červená

Tak jako já

Když sem byla malá, chtěla sem bejt baletka. Teď už mám jiný přání.
/kdy už se to nemá přece nikdo neříká/
klíny bránou ke štěstí
-- -- -- -- -- -- --

Konstantní touhy

Konstantní touhy
To je když
se celej den těšíš, že mě uslyšíš (že se mi podlomí kolena)
tón mýho hlasu (jak to mám asi ráda)

Prodávám se, vyvolávací cena - zadarmo

Prodávám se, vyvolávací cena – zadarmo
za doteky za poháry - slístečkama máty
kolem krku omotaný - elektrický dráty
má dáti dal

pa pa pa pa

PA PA PA PA PA PA PA PA
jazz
si tančím
nahá

Že prej se mnou nemůže nikdo vydržet

Vždycky sem tě chtěla udělat šťastným.
A ty si se mi - tajně smál.
* První pusa se sluší na prvním rande a peníze sou na děvky. Vodou se neplýtvá a hvězdy sou pro chudý.

Fascinovaná životem

Ještě včera sem seděla v klubu naproti pánskejm záchodům bez dveří a dívala se, kdo má jak velkýho. Když si toho náhodou některej všiml, tak na mě cestou zpátky mrkl a pak mě pozval na tequilu. Bylo jich asi sedm. Pak sem si sedla jinam.

skutečná

Chtěla jsem tě pohladit a ty si se mi rozplynul v mlze polopravd a předsudků. - Ne jenom tak obyčených. Těch zvlášť nebezpečných, ve které člověk po čase uvěří.
Prý: Nejlepší kluci jsou ti, co se líbí všem a taky s hnědýma očima.

Zase bych chtěla mít obrnu

Zase bych chtěla mít obrnu
Když sem tě ještě neznala, představovala sem si, jakej asi seš. „V těch brýlích vypadá hrozně inteligentně“ říkali lidi a já kývala.
Kdyžsme si začala psát, tak sem každý ráno, jenom co sem otevřela oči, zapínala počítač, jestli už si mi napsal. A pak každejch pět minut.

Takovej pocit, kterýho už sem přejedená

jako když baletka dopadá zdvojitýho salchowa, jako když ti slepé dítě podá ruku, jako když vám umře někdo blízký
já nevěděla, že to tak pálí
a kdybych to věděla, třeba bych sem ani nešla
a samotná už taky nechci nikdy být a spát a chodit a vstávat a pít

**

Posedlostživotem je neukojitelná potřeba snít.

Já si aspoň nehraju na tu hodnou

Já si aspoň nehraju na tu hodnou
když přemýšlím, co udělám, pokaždý si do důsledku vypočítám, co to přinese mně
když mám něco udělat, vždycky se ztoho snažím vyvlíct
když se ráno probudím, představuju si, co mi dneska dáš

Kouzlo iluze

Kouzlo iluze
Moc daleko na návrat
Svět, sny, vlastní samota
Záblesky kolem

,

prsty se třesou
když na peronu fouká
studený vítr
co chladí nám tvář

Chtěla sem ti říct

že mi na tobě žáleží. Že ti patří kousek mýho srdce a ne ten hned na kraji. Dostal si se do mých myšlenek a někdy i do snu. - Tak jak jinak by se poznalo, že mi na tobě opravdu záleží.

Zas o dům dál - a hlavně hlouběj

Zdálo se mi zbytečný, cokoliv ti psát. Stejně sem předem věděla o všech tvejch výmluvách, že nejseš mi dost dobrej. – A taky zdravej.
A tak oblíkám svý chladný tělo do kalhotek od včera a radši nic necejtím.

Nikdy na tebe nezapomenu

Jdu nádhernou vesničkou. Je kouzelná. Není jako tybetonový hnusy, co nám každej den připomínaj debilitu pokroku a idioty stitulem. Kde srdce přestává bít a tělo praská chladem.

Zvláštní...taky se divím

Dnešek je zvláštní den.
Takovej posmutnělej.
Venku je ošklivo. Prší.

Život se vším všudy

„Chci jen, aby si mi řekl, jak na tom vlastně sem. Nesnáším nejistotu. Stačí mi jen pár slov. Vážně.

Sedím v tmavýmkoutě. Jako střela bych tě chtěla,
Pokouším se kát. co vystřelit se bojí.
Sem jen další ve tvý frontě.

Bloudění

Barvy umírají bez ostychu.
Jako by snad skaždým novým ránem
slunce šedlo.
Jako kdyby všechno venku ještě spalo

Kapky deště bubnujou o stěny sametovejch peřin
a odráží se vhlubinách děckýho spánku,
kterej křehce odráží lesk modřin
A hlasy děckýho nářku……. křičí o pomoc.

Nádhernej pocit,
kterej se prožívá.
Nádhernej pocit,
co se jen užívá.

U sebe…bych tě chtěla…
a nemám…ani tě neznám.
Miluju…a při tom nevím
a chtěla bych…a to ti povím…celýho…mít tě u sebe,

Nechce nic, ani jíst, ani pít…
Nechce nic, ani spát, ani bdít.
Jen pumpujebezděčně
a naprosto zbytečně,

Jsem snílek,
co kouká ti do očí.
A taky ten,
co brání a útočí.

Pouhej okamžik,
co mění stopy ve tváři
a situaci dotváří,
veškerejch tvejch nejistot,

Chci stebou zemřít
a držet tě za ruku.
Chci stebou zemřít
a bejt ti zas po boku.

.......

Bez vody na suchu po sobě ve větru za střehu bez proudu na živo do kloubu
Už dost. --------- už ticho.
Už nechte mě dejchat a myslet si svý.
A mít svoje úsměvy,

Ty mě měníš

Mám chuť si šlehnout.
Ze všeho se vytratit.
Do postele lehnout
a sny zatratit.