Písmák Kdybych tak věděla
Byla bych ráda věřila, že je nebe,abych měla důvodproč stále odolávatsvodům msty. Byla bych ráda věděla kdo soudí,abych mohlataky soudit- ty svůdníky. Byla bych ráda věřila, že je nebe,abych měla proč bojovats mocnou a zloutouhou hříchu. Byla bych ráda vědla, že nic není,abych se nemusela bát,že jednou Ty a Typřede mnou- budete stát.
Oběti drahých sporů
Drahé oběti,jak líto Vásměnikdo z Vásnezajímá. Drahé oběti- vy smutné a zklamanéObětiv objetí obětíA hledáteto nic ve Vásto nic. Drahé obětivelice levně jsteusedli na oltářdraze krví svouplatit svár.
Nožem
jak nožem do máslado mě pronikátak horkýtak vroucívystřelí do břicha jak plamen ledemve mě roztékátak nežnějak silněokrajem vytéká jak struna hrdlempomalu mé ach rozkrojítak jemněvšak mocněna moment propojí jak nožem do máslapomalu projíždínakonec zastavísnad aby vychutnal - nožem.
Pro trochu
pro trochu té sebedůvěrysnad bych i možnánějraději podstoupilaléčbu elektrickým proudempro trochu té zlomysliurčitě bych nejradějioplácela stejnou kartoujen se štítím těch sračekpro trochu té víry v sebehezky se obléci a jítnechat se pozvatže jsem hezkápro trochu té radostina chvilku zapomenoutže jako kámen. si mě stáhl ke dnu a já ještě stále vykašlávám krev.
Výkřiky bodám
Bodám a bodám do Tvé tváře
nevidíš ostří mé
je připravené
- zářez
193,5 cm
tak to je přesný počet centimetrůkteré milujiani vícani míň193,5cm. když se ke mě sehne, připadám si v bezpečína momentnež mi dojdejak mě kácína momentje to správné193,5cm. když se ke mě choulí, připadám si mocnána chvilkunež mi dojdeže se ztrácína chvilkuje to správně193,5cm. když ke mě se tiskne, někdy až mocna momentcítím než cokoliže je správnéna momentnež mě udusíšcítím Tějaknehnutěsníšpak přejedu po vrcholu 193,5 centimetrů a Ty se jen usměješ a zavrtíš- pak mohu spokojeně truchlit a sobě se smát- nenávidět a milovat.
rePta
reptAšeptádo-kolapropletenárEptase ptákdo-kohorozplétáReptareptáod-řežezapletenérePtašeptáže-ten klamnepátrámrepTa se ptáco-postrádám.
Květy
trhala bych dál ty květy plné jedunesla Tvou bázeň a strachjinak si představit to nedovedubloudím myšlenkami ve hvězdáchtrhala bych dál květy nevonícíhrajeme oba jednou rolídržela Tvé břímě z minulostidržela i to co moc mě bolítrhala bych dál až do skonáníbránila bych tělem i duší svounech co bylo, co Ti bráníprojít tou hořkou temnotou.
prchneš
bojíš se na mne sáhnout- tvé ledové dlaně- vlhký dotyk prázdnapak sáhneš po bezvětříbojíš se po něčem prahnout- ten lhostejný tón- ten štiplavý dechpak prchneš do zátiší.
Hořká ryba
Vidím to jak z filmupár známýchkterým řekneš ahojnapiješ seVidím to jako včeratrocha pokušeníhraje se hra na pár- napij seSlyším ten ševel šatůtrochu poodkrýtcesty z paměti- zastyď seCítím tu vůni rybys jakou péčí vždycky tak- umyj seChutnám to hořké sushikteré však není mécítím tu hořkost v duši- celé je zakletéChutnám to hořké sushisnad napořádaž na kraj v duši -.
té zlosti
Pomalu ťuk ťukna sklo kalnéplné medu- té zlostiach nedoveduRychleji ťuk ťukna duši mouplnou síly- té zlostiže se mýlíA zase ťukna srdce méplné jedu- té zlostiach nedoveduA pak ticho jensnad odešeldémon drzý- té zlostinapij se brzy.
exploze
Je po explozije konecláva spálila papír na popelslova zmizelakoroze vešů. Je po výbuchutěžký dechpeřiny dusí zpocená tělaslova zmizelajedním achJe po výbojícha tichosrdce rozhání horkou krevdo slov se nevejdouvšechny ty vášněJe tichá noca spíšsrdce Ti bije jako méjedno to pro druhéto mé je Tvéa zakletéJe pár volných chvil- shoříme. jako milencico v trávěprávě se milujíkdyž svítá.
Vlnkovaná
večerní horká linka po sítisnažím se rozptýlitTebe a sebedo políkdezlo nebolíTebe a sebesnažím se vymezitprostor pro horké nocivečerní hlidka na Tvém tělehledá zákoutí hříchuTebe a asi násse vypotíTvéprokletíTebe a asi náslíbám a je mí to k smíchuvečerní hlídka usnula na cestáchčeroděj omámil moje smyslykouzlem mě vtáhldo Tvé dušekde jásea jáničeho tušemě do sebe vtáhla zbytek pokládal za nesmyslymyška má rozmilá pomalu usínáprstem jí projedu srdceabych cítilazda-li takprudcezda-li takna čelo líbalaza falešné mincemě možná kdesi ta žena proklínáTebe i mě možná kdesi někdo za zlo májak nevědět, že život utíkáslovo od slovase možnásetkáa možnázačnu odznovaprotože mě se netýkáže jejich mysl je smíru neschopná.
to jen tak ze strachu
Kdysi jsi mě podvedlnenechal časani myšlenkuna políbenou. Opodál hledía nezmůže nic. Je to fér. -Ty oči nevědí.
včerejší večerní
včera jsem viděla neštěstívolala jsem všemi směryhledala pomoc-neštěstívčera jsem slyšela trpětposlouchala pozorněabych pochopila-trpětvčera jsem samou bolestícítila jak ztěžka dýchálovila anděla-samou bolestívčera jsem usínala klidněanděl mě odprostildneska opustilanděli.
Dvě patra nahoru
Dvě patra odporu nelze překonat,stoupání po schodech nenávidímSchod po schodu-oba jdouschod po schodu-navzájem obejdouDvě patra výčitek nechci jít,kolena neschopna ohybu jsouSchod po schodu-oba kráčímeschod po schodu-tiše válčímeDvě patra bez víry nelze žít,dvě patra dělí mě od všehoSchod po schodu-nemám silschod po schodu-kde jsi byl.
Poslyště herci
Poslyšte hercinenechte diváky se dlouho smátzačněte trochu smutně,že jí má rád,začněte zostra,že prý napořád. Poslyště herci,nechte diváka se ptát,dejte tam krev a svár,drobné na kostel,dokonalý pára zvadlé kvítí. Poslyště herci,nechť divák trne,zanechtě šrám na jeho dušiPoslyšte herci,divák se dívá,zakažte usměva když se stmíváopona padá. .
Pocit
Pomalu do ticha procházi pocitani sám neví, co cítíani sám neví, že bitípomalu do ticha právě prošelSkoro mě semlel když procitpovadlé kvítía tichý ševel. Málem jsem vykřila na jeho chůzikroky se utišípřehluší jinačíMálem jsem vykřikla - prošelSkoro jsem odešla od svojí múzya jemný žalmě teď rozesmál.
Zvyk
Zvyk je železná košile,nechci nikoho urazitale na tom celém,má valnou vinu. To chvění v podbříšku,nikdy jsem necítila,vinu v dušičce- vždycky tam byla. Zvyk je železná košile,sundejte ji prosím,trochu mě tíží,půjdu bez potíží. Ty pohledy z lásky,nikdy jsem neumělaoplácet hodnotouTvých vlastních karet.
Mžik
Bylo to celé v očekáváníoba dva na jiných kolejíchpřesto jsme kdysi zatoužilijet stejným vlakemBylo mnoho tichých povídánía ve všech těch nepokojíchpřesto jsme spolu vypluliTy rybou já rakemBude to celé trochu k smíchudobrá historkaa bez slzrychle se zapomene.
Rozsudek
Docela obstojná lež,skoro by uvěřiliskoro byLžeš. Skoro Tě dostali, víšjakoby bez pochybjakobySpíš. Pomalu vycházíš vstřícdocela do tichaa trochu pádživot nám utíkáže žil bys rád. tiše se pospícháa nemá se lhát.
Dárek
Slíbils, že přivezeš dárekčekala jsem až do ránanechala jsem zdobit cestyvyhnala mrakya ptáci ať pějí. Řekls, že z dálek prý budejaké to dálky Tě brzdíčí ruce objímajíkdyž okvětnícestu Ti tu hostíŘíkám, že víra je mocnádůvěra bolí a hřejecesty jsou zase prašnémračna dusía klece jsou prázdné.
Hra
Poslouchej pozorně,něco se končí,možná že slza Tia mě též. Dívej se pozorněněkam se kráčípůjdeme zasTy a jáCiť tu vůni žaluněkdo tu trpělpach krvea napořád. Poslouchej dítě mé,svět je hrou na babu,schovej se pozorněschovej se napořád. dokud Tě nenajdu, budem si hrát.
dotyk
bojíš se na mne sáhnout- tvé ledové dlaně- vlhký dotyk prázdnapak sáhneš po bezvětříbojíš se po něčem prahnout- ten lhostejný tón- ten štiplavý dechpak prchneš do zátiší.
drobná dobra
Dobrá myšlenkanikdo ji neviděljak spěšně prchádo zátiší. Dobří lidéněkdo je rozehnaljak hejno ptákůdo závětříDobrota samotnákdo že ji zná,tiše se ukrylado ztracena.
Vánoční
Po římse na domě- vypadá ohromněsnaží se Santa ClausVánoční cukrovíkřik dětem napovíže už jde Santa ClausStromek se nastrojíjehličí voníděcka spí v pokoji- JEŽÍŠEK NENí.
Melodií
Tou tajemnou melodiíposlední hořkou minutouvšem svým hříchům nepromíjímelodií duši protknutou. Posledním krokem v pevné zeminikdo se neptá, mám jít dál. Poslední nádech, snad nechce se mijeden by skákal - druhý řval. Pod tajemným echem kosyutišen jest myší bál,někdo vykřikl - ronil cosi,a na tom místě mrtvým se stal.
Říkanka do skříně
Tatínek jednou žila prohloupil. Maminka jednou bylaa ovdověla. Děťátko hrát si chtělovšak osiřelo.
uzsezasetrhám
Pomalu se mi loupe kůže- ta stará- tvrdánechce mě pustittak pomalu se mění. v zapomněníPomalu odkládám tvář- tu nucenou- tu moubez ní jsem štírtak rychle. a rychle vykrvácí. a výraz.
Truc
Abych se plazila, nepotřebuju zlomit. To je to jediné. - je mi zleAbych se zklamala,nepotřebuju Tě vidět. To je to samé.
Voda
Voda pluje bez zábrana já se ptám,proč postrádám- touhu vykročit. Voda si světem tiše běžíjak šelma bez otěžíjen rámě, co Tě střeží- nelze pokrčitAch vodo. Ty co ohně zhášíš,smutky smeteš - zpět nepřinášíš. Dlouho pluješ - leč neodcházíš.
Jak co?
Jak ta duše malé rýhy,jejíž ryč se dávno smyl,jak ta faleš naší tíhy,jako bůh, co vlastně bil. Jak ten satan se svatozáří,jako ta duše v botaskách,jak ta lampa, co černě zářína mých dlouhých procházkách.
Popěvek z Terezína
Na duši šráma děravý srdcezavřenej kráma špinavý rucepo kapsách pracha v krku mě pálína zádech strachco do očí kálíV očích nicjak prázdný časyuž nechci vícrozlepit řasya vstát.
Zubatá kous kous
V nynější chvíliněkdo se mýlí,že nikdo neumírá. A v další minutě,chystá se na kutěa není stár. Někdo se loučí,někdo to nestihnea s tichem se sloučí,když ona ho dostihne. Pak někdo naznačí"cožpak to nestačí.
Nakresli
Nakresli obraz v obrazu odraz v odrazu tvář. Nakresli čepel v čepeli jetel v jeteli zář. Nakresli paži co marně se snaží vrazit Ti pěst.
Staroba
Okolo očí kroutí se čas,láme lebku a mění tvar. Rýhy přibývají znovu a zas- tak se děje, kdo je stár. Ruce se chvějí, neví kamsložit své a mé- není to nic, co znám- není nic, co známe. Těžce usedá dýma skrz rty své láme ámen,těžce usedá k těm svýma pak ztuhne jako kámen.
Patos až na nos
Klidně ať zemřou Ti, co mé srdce hřeje,ať se klidně oceány zpění. Bůh před Ďáblem ať rezignuje,zemře má duše - mé ztělesnění. Meče ať tnou nevinnou šíji,země ať rozpuká - ustane smích. Smrt se svou kosou - nic nepromíjí,nářky se utiší.
bezvýznamná básnička
Jsem nakonec stejněbezvýznamná jako většinabojovníků. Nakonec si nás smrt vezme- holé a nahé. Všechny bitvy budou zapomenutyA až bude přicházet má smrtdotykem dá mi znát,snad vzpomenu si na odpuštění- budu schopna.