Písmák Ztracený snímek
malý fotograf
snímá si pohledničky -
očními víčky
zastavil se čas
Vůle stromu /TD/
Kde se tam vzal.
Dostal ho od svého táty, kterému ho daroval jeden kdysi trestaný člověk za to, že ostatní vyzval, aby se k němu jako k trestanému již nechovali.
Byl to malý jehličnan.
„Je to kříženec jedle a smrku,“ řekl mu.
Pod šírym nebom
Směrem od Skalnatého plesa se objevily dvě postavy sotva dospělých mužů. Kráčely mlčky, viditelně unaveny. Moc toho s sebou neměly. Spacáky v torně, kus celty na přikrytí a v kapse peněženky.
Stroj na budoucnost
Po roce se vrátila.
A stejně jako obvykle přilákala spoustu návštěvníků. Hlavně dětí, jejich rodičů a teenagerů. Ale občas i těch, do kterých by to nikdo nikdy neřekl…
Nedokázali odolat její atmosféře a poetice starověkých kolotočů.
Je to tam trochu jiné
Vždycky jsem si říkal, že procestuju celý svět. Ale léta ubývala a stále nic, už jsem pomalu přestával věřit. Nakonec se však stalo něco, co zapříčinilo, že jsem názor změnil. Přišel jsem na to, že rčení „když nemůže Mohamed k hoře, přijde hora k Mohamedovi“ platí.
Vzývání jasného dne
období dešťů jistě skončí
jasný den čeká za dveřmi
stačí je otevřít
a pozvat ho dál - snad
Všechno je rozbité
„Je to jen pár oken. “
„Já vím, teto,“ odpověděl čtrnáctiletý Petr, „budu se snažit je udělat co nejdřív. “
Nelhal. Vždycky byl ochotný.
Nehoda na dálnici 66
Byla vlhká studená noc.
Vítr stále donášel zbytky deště, až to na mě působilo nepřirozeným dojmem. Odcházeli jsme spolu s Leonem z Radimi u Českého Brodu z koncertu Tlustý Berty. Tedy abych to upřesnil, já jsem šel s Leem, neboť s tímhle mým kamarádem to nebylo jednoduché.
TD. Matěj a Tadeáš
Matěj byl mrzutý. Všichni mu neustále předhazují, že už je dost veliký na to, aby mohl krom jiného plnit i různé úkoly. Jejich úkoly. Ale když chce dělat něco po svém, opravdově, slyší zase, že je na to příliš mladý.
Tam
Jan Reiner dopil sklenku vína.
Poslední obraz, jenž měl před sebou, patřil jí. Teď to bylo podobné denně. Každou chvíli ji viděl a slyšel:
„Obleč se, půjdeme na procházku.
Marion
S odchodem páry odešlo z železničních tratí i kouzlo starých mašin. Odfukování, pískání a naleštěné ojnice s koly si můžeme vytvořit jenom v našich představách. Alespoň že nám při jízdě za okny zůstala oživlá krajina s domy, poli a lesy.
Ale i dnes může být cestování vlakem romantické, dokonce i dobrodružné, začne-li vás otravovat zapomenutý ožrala.
TD - Kohout
Na tržnici drobných hospodářských zvířat bylo rušno. Převládala groteskní směsice lidských, slepičích a kohoutích hlasů.
Ozývaly se pomalu z každého kotce. Jako kdyby na sebe chtěli jejich obyvatelé sami upozornit a vnutit se zákazníkovi.
Ve třešních
Ovocné stromy mají své kouzlo, jako všechny ostatní stromy. Jenom je trochu jiné.
Například třešňový sad v období vegetace vzdáleně připomíná listnatý les. I on má své mikroklima.
Dar
Milý Ježíšku.
Chtěl jsem se přidat
k těm zvířátkům, řemeslníkům
a poutníkům v Betlémě
Hudba na Písmáku - Portrét Boba Dylana
Jméno Bob Dylan jsem poprvé zaregistroval v patnácti letech poté, co jsem si náhodně koupil časopis Sedmička. Byl v něm otištěný český překlad textu jeho písně Blowin‘ in the Wind – Odpověď poletuje ve větru. Píseň jsem si hned vzal za svou, neboť to bylo přesně to, co jsem chtěl slyšet. Znal jsem výborný film Cesta ke slávě o Woodym Guthriem a tahle píseň s kytarou byla v podobném duchu.
Proměna
Vytvořil jsem si vlastní jiný svět,kde jiný zákon platí pro obrazy. Své představy jsem do řetězců spleta dal jim tvary, kterým jméno schází,když zved se vichr mrazivý jak leda křehkou stavbu smetl smrští zkázy.
Nezištný, skromný šumař nedočkáse pochopení bezduchého davu,a přece struny hladí zlehoučkaa volně sklání k balalajce hlavu.
(Michail Jurjevič Lermontov.
Nokturno
Často se chováme vůči přírodě jako vetřelci z jiného kouta vesmíru, jehož se naše planeta netýká. Ale my patříme kní.
Mnohdy se nad ní povyšujeme a ona nám to později oplácí s daleko větší razantností a dává nám najevo, že se to nevyplácí.
Divoké zvíře ví, jak se chovat, aby nepřišlo zbytečně k úhoně, protože i tak od ní utrží ran víc než dost.
Reportáž z Rumunska
Dostal jsem se tam čirou náhodou, jakožto člen turistického oddílu Lokomotiva Kolín. Pamětníci vědí, že to znamenalo jízdu vlakem téměř zadarmo.
Každý den večer jsem si zapisoval, co jsem viděl a co jsem prožil. S drobnými úpravami předkládám.
Šprýmař
Zastavil kousek za letištěm.
Silnice zde již klesala a táhlé klesání pokračovalo až do města. Měl ho celé před sebou jako na dlani. Vypnul motor a zhasnul reflektory.
Kluk z nemocnice
Nastoupil jsem do špitálu, abych absolvoval transplantaci ušního bubínku. Při sérii předoperačních vyšetření si se mnou doktoři celkem zahrávali, a tak mi zbývalo mezi jednotlivými úkony dost času i na čtení. Měl jsem s sebou soubor povídek od Bradburyho a mohlo to být celkem fajn. Nebýt toho kluka.
O kočičce Mary
Bylo to kotě.
Pár kouzelných dní, které jsem s ním prožil se nedá zapomenout. Těžko uvěří nevšímavý a necitlivý člověk, jak silně lze přilnout ke zvířeti.
Už když ho máma přinesla ven mezi lidi, dost podstatně se svým zvláštním zbarvením lišilo od ostatních.
Zpravodaj
„Adame, odcházím,“ Leoš Veselý se podíval na svého syna, aby se rozloučil.
„Slíbil jsi, že zůstaneš. “
„Vím to. Nevěděl jsem, že to tak dopadne.
Malá sbírka poetického smetí
„Dnes jste se dost nudili. “
Učitelka se rozhlédla po usínající třídě deváťáků a krátce přemýšlela.
„Poslyšte, blíží se víkend. Pro příště jsem se rozhodla pro něco jiného.
Rozpor
Už jako malý kluk s sebou nosíval Petr Koutný namísto praku a nože, papír stužkou, a když se mu zdály některé příhody, které prožíval skamarády, zajímavé, zapisoval si je.
O mnoho let později si uvědomil, že by chtěl napsat něco opravdového. Nutkání po tom se totiž zvyšovalo, až bylo tak silné, že si pořídil psací stroj a jeden příběh přepsal. Strojopis vlastního rukopisu ho okouzlil natolik, že se rozhodl.
Dvacet let
Deset let jsem seděl za vraždu, kterou jsem nikdy nespáchal.
Moc dobře vím, kdo na mě tu boudu ušil. Stačilo by ukázat prstem a nešel bych tam.
Co jsem ale neudělal sám, udělal on.
Kolínská Ztracená ulička
Kolínská Ztracená ulička
Jedno z nejpozoruhodnějších a nejromantičtějších míst v Kolíně je Ztracená ulička.
Z hlediska historie se jedná o starobylé a pozoruhodné místo. Na mapě Kolína byla zaznamenaná už v druhé polovině osmnáctého století. Své jméno, Ztracená, získala ulička v roce 1903.
Mrzuté dítě 2
A tak jsme se v prosinci 1961 ocitli s Jožkou jako dva ztracenci, vytržení ze zaběhnutého velimského života, v Kolíně. To už bylo opravdové město. Ne sice zrovna honosné jako Praha, ale už tím, že již byla její blízkost všude cítit. Hlavně z čerstvých zpráv, které k nám tam odtud proudily.
Snad příště
Po dlouhé době jsme navštívili Horní Maršov.
Naposledy se tak stalo asi před třiceti lety. Byli jsme zvědaví, co vše se zde změnilo.
Většina památek, staré domy, kostel, bývalé mlýny, provozovny, je označena novými informačními tabulkami se jmény bývalých majitelů a stavitelů veskrze německého původu.
osm
~~život v noci
může být zapeklitý -
nebýt světluškou
---
Dedo
Dedo
Byla to výzva. A také trochu sázka, zdolat ho. Lomnický štít 1973Vzpínal se před nim, jako kdyby se chtěl předvést v celé kráse. Ze Skalnatého plesa už to nejde jinak než lanovkou, protože nahoru nevede značená cesta.
Pozdní sběr starého krásného listí
~~starý havran zakrákalposlední báseň večerasehnul se pro ten šípa oslepen náhlým vzplanutímvykřikl rozechvělým hlasemsténajících trpících otrokůzadržte tu dámu.
zahleděn do sebevnímal jen praskáníhořícího dřevauvnitř sebecož ještě nechápouže pro pozdní sběrstarého krásného listíjsou hvězdy nad stromynejlepším publikem.
znovu chtěl vykřiknoutale jen tlukoucí srdcederoucí se na povrchzašeptalo naposledyzadržte tu dámu
shasnoucí nadějípohlédl ke vchodukudy se přicházíale také odcházía poté co uzřelv rámu z veřejíznamení na kříživydal se na cestu.
Dominikova reálná představa
Hrabě Chamarézde hledal poklad,jenž mu nebyl souzen…
Pro kamarádaPavla Zemanaz Potštejna.
Celý Potštejn byl doslova vzhůru nohama. Jako by nestačila zřícenina hradu, zámek a jiné turistické zajímavosti, které dnes a denně přitahovaly stovky návštěvníků, přibyla pouť, aby ty proudy lidí k sobě přivábila a stala se právě ona centrem všeho dění…
- - -
Ptačí domeček
Kutil domácí je zcela zvláštní druh člověka. Neustále musí něco pilovat, řezat, brousit a lepit. Nevydrží sedět bez činnosti, a když už sedí, přemýšlí o tom, kterak to právě dodělané dílo ne-li celé předělat, tak alespoň vylepšit.
Má-li ještě ženu, která ho v tom podporuje, jedná se bezesporu o šťastného člověka.
Totalitní
~~tisíce lidí proplouvají ulicítoky myšlenekztracených iluzí
s nadějí vyhlížíže přijde - Spasitel
občas si někdo s někýmvymění rádoby názoryleč stojatá vodase ne a nemění
zlomená tělasklopené hlavyodevzdané duše
Idž. I taisa...!
~~
Dřímá to v nás jako nějaká potvora, která čeká na svoji příležitost. Útoky a vášně zaměřené proti Romům nabývají na intenzitě a záludnosti. Obava z vytváření atmosféry strachu, kterou dokáže i jednotlivec vyvolat šikovnou rétorikou, trvá. Fanatičtí demagogové, jež jsou schopni působením na city záměrně vyvolat vlny násilí, jsou stále mezi námi.
O Romech a lidech
Konečně se ledy pohnuly,řeka poteče správným směrem,proud vyčistí břehy,odplaví nánosy starého bahna.
"Pojď postavíme most. "
- - -
Mrzuté dítě
~~Celý život si prostě myslím, že to, co se napsalo, se už nikdy nemůže odepsat a tak vlastně všechno navždy trvá. Psaní má zkrátka paměť. A tedy i moje maličkost - zahradník, ovocnář, sadař, svobodný sečtělý člověk bez vzdělání, pozorovatel, ochránce utiskovaných, milovník hudby, filmu, humanista, filozof, volnomyšlenkář, skaut, který nikdy ve skautu nebyl, pisálek, zapisovatel, spisovatel-samouk, poustevník životem, obdivovatel Václava Havla, Boba Dylana a Jacka Londona, - tu bude navždy. Respektive ne tu, ale kdesi.
Mikulášovo renomé
~~O Kájovi pro Káju. Když byl ještě malý a už vyrostl
* * *
Vynořil se z chumelenice osamoceně a nečekaně, jako z ní stvořený, zkrátka kde se vzal, tu se vzal. Jeden by si mohl myslet, je přímo ve svém živlu, ale tak to nebylo.
Obrazy
~~sedím a pozoruji obrazybarevné odrazy dušeutrpení a bolestismíchu i pláče
mění se jako instagramobrazy ukryté pod víčky
stahuji pohledy ostatníchpálí mě na kůžinetuším co je za nimi
cesta ukrytá ve dlanihouština spletená trnímkdosi se potměšile usmívá
Bubák
Je to již strašně dávno, vím že bylo dusné a horké léto, ale přesto si poslední chvíle u svých rodičů pamatuji poměrně přesně. Bohužel, rodiče samotné nikoliv. Snad jenom jejich vzdálenou podobu. Čas otupí vjemy, a když nemáte žádnou fotografii, ani sebemenší portrét, který by vám je přiblížil, ani sourozence, který by je svou podobou trochu připomínal, nechtěný proces zapomnění se urychlí.
Gospel
~~Znám jeden gospelstarý jak lidstvo samoprý je v něm ukrytáveškerá moudrost
snažím se každého přesvědčitať se ho naučíhlas se mi vždycky zadrhnenikdo se učit nechce
jen si ho zazpíváte - povídámjednou dvakrát třikráta zjistíte že je uvnitřa dáte mi za pravdu
znám jeden gospelstarší než lidstvo samoprý je v něm ukrytáveškerá moudrost.
Strašák na poli
Prolog:
Z lesa se vynořila zahalená postava a rychle kráčela směrem k horní části Nové Vsi. Spolu s tmou vytvářela téměř jedno a totéž. Bylo na ní cosi znepokojivého. Límec vykasaný, klobouk sražený do čela.
Pekař
„Dnes dvojnásob, Václave. “
„Ano, synovci přijeli na prázdniny. Abych řekl pravdu, nejsem si zcela jist, jestli přijeli víc za námi, nebo za těmi tvými rohlíky. “
„Tak to je pro mě nejlepší pochvala,“ usmál se pekař Josef Soukup.
Vzkříšení
~~/Podobenství/
Vzkříšení.
Seděl na skále a zpíval „Moreniku. “Užaslý z toho, co vytvořil. Nic není navíc a neuvědomoval si, že by něco podstatného chybělo.
Fiktivní človíček
Vážený pane French.
Závidím vám vašeho Santu Clause.
Protože víte, jak vypadá, kolik mu je asi let, jaký má na sobě oblek…
My takovou bytost nemáme.
Když melodie dozněla
Povím vám příběh, který se stal v jednom jabloňovém sadě při sklizni jablek.
Pro mnohé v něm o nic nejde, ale pro jiné je zásadní.
Skupina asi patnáctičesáčůsklízela dozrálé ovoce. Byli to samí muži.
Stalo se na Seči
Omlouvám se, že jsem přesáhl status povídky. Vlastně ani nevím, o jaký literární útvar jde. Zařadil jsem to nakonec mezi povídky proto, že lze libovolně číst po kapitolách. Nenechte se odradit začátečním „rozjezdem“ a délkou.
Vzestup a pád
Začínají podle stejného schématu. Vyberou si vděčné téma. To je základ, např. : nepřizpůsobiví, korupce, odsun sudetských Němců, příště to budouurčitě běženci.
Kontakt
V přeplněném autobuse bylo dusno až k zalknutí. Cestující, namačkaní těsně vedle sebe, koukali jeden na druhého a vůbec netušili, co si kdo o kom myslí. Každý si přál být z toho kotle venku. Zbavit se sevření vzduchu a lidí.
Třikrát a dost!
(1)
Na lovu
Nevěděl jsem, co mě čeká.
Věřil jsem jen, že je dobrou příležitostí, jak na chvíli vypadnout z mašinérie, kde si připadáte pouze jako kousek železa, který opracovávají na soustruhu ke svému obrazu tak dokonale, že se bezmála stáváte jedním z nich.
Tenkrát v Rokoli
Válka začala, když mi byly dva roky. Krátce před koncem prázdnin, když jsem měl osmé narozeniny, bylo po ní. Do té doby jsme si jí vůbec nevšímali. Šla mimo nás.
Petrklíč a Prvosenka
Dveře cinkly jako za dávných časů a do květinové síně vstoupili Anna a Ota Humlovi.
Mohlo jim být kolem sedmdesátky. Drobná žena v tmavém kabátu, nápadná svým staromódním kloboukem, čtveráckým úsměvem i vystouplým nosem a předsunutou bradou.
Muž naopak vyšší, elegantního zjevu a vážné tváře.
Kopretina Martina
Na zahrádceblízko kina,vykvetla jedna květina. Každý z lidí,kdo jde kolem,nazývá ji Martina.
Martina je vážněpěkné kvítko,ale má v sobě trochu jedu,kdyby místo jedubyla kapka medu,tak bych ji snad i svedl.
Rozhod jsem sepro tuhle kytku,koupit v lékárně protijed.
Odpočinek v lese
Setkal jsem se s ním v roce 1966 při návratu z podnikového zájezdu v Olomouci na okraji Žďárských vrchů.
Nechali jsme za sebou krásné jeřáby, které mnoho kilometrů lemovaly silnici, a ocitli jsme se v lesích. Hluboko mezi nimi se nám porouchal autobus. Řidič byl nucen na delší dobu zastavit a autobus opravit.
Léčba
„Ty se nesměješ, Pierre Chmureczko. Všichni se smějí, jenom ty ne. “
„Taky jsem se smál. “
„Neviděl jsem úsměv, pouze malý škleb.
Ringo Starr
"Bůh se na mě vykašlal ale pomohl jsi mi ty. "
"A co když to byl On, kdo mě za tebou poslal. "
1.
Nevadilo mu, že prší.
Smolnička a Kolibřík
V přírodě se některé věci a bytosti vůči sobě chovají přímo úměrně…
Ošklivánehezká nepěkná nevzhledná,zvětralá skála,ztrouchnivělejstrom,ale přesto právě proto,málem poutní místo,koho by to napadlo,na to nikdo nepřišel…
„To je to místo Helenko. ”Muž odhrnul mlází jehličnatých stromů. „Vidíš ten palouk. Obklopený lesy.
Dezertér
Život jsem dal hudbě
a chtěl jsem pro ní žít
když tu pro mě přišli
abych se šel za ně bít
Marta
Stará Marta stála opřena o oprýskané zdivo domu a hleděla přímo do poledního slunce. Její oči byly dětské, i když bylo Martě již přes osmdesát. Smály se nevědomě na svět a divily se, když objevily něco neobvyklého.
Vrásčitá tvář, spokojena sdosavadním průběhem dne, byla plna moudrého klidu a vyrovnanosti.
Pes
Zbitý pes přemýšlel, co udělá. Buď pána pokouše, nebo na něho bude hodný.
Ale brzy obě tyto možnosti zavrhl. Ono totiž: když pána pokouše, tak ho pán nechá utratit, a když na něho bude hodný, pán ho bude bít, aby mu dal náležitě najevo, kdo je pánem a kdo je psem.
Kleptoman
Zloděj Machek byl chráněný zákonem, protože byl kleptoman. Měl na to patent a byl veden vevidenci na místním okrsku VB a také na OÚNZ. Kdykoliv se někde něco ztratilo, došli si pro to ochránci zákona do Machkova domu. A když to tam náhodou nenašli, zaplatila jim to pojišťovna, jelikož pan Machek byl krom toho pojištěný…
Kleptomanie je duševní výchylka znormálu.
Stará dřevěná chýše
Mám chatu ve skalách
na břehu Sázavy
stojí tam sama
jak starej vrak.
Květina
Květina vykvetla, rozhlédla se, a když kolem sebe spatřila plno jí podobných květin, pozdravila je:
„Dobrý den. “
A ještě dříve než jí stačily květiny na pozdrav odpovědět, zeptala se:
„Jak dlouho kvetete. “
Hledač
Když jsem šel jednou přes Panský dvůr, spatřil jsem Bazila. Byl bych přešel, ale nějak vyváděl ten Bazil. Měl pracovní habitus a chodil zjedné strany dvora na druhou. Připomínal mi zvíře vkleci.
Imagine
Počátkem sedmdesátých let výjimečně promítali ve filmových klubech snímek Bezstarostná jízda, jehož vyznění jakoby až osudově předznamenávalo konec bezstarostnosti i pro mě.
V té době, přesně v roce 1972, jsem nastoupil do zahradnické školy v Zábřehu na Moravě. Mělnická mi byla zapovězena, neboť jsem se nedokázal soustředit na matematiku a neudělal z ní zkoušky. Je možné, že to způsobily moje občasné pocity úzkosti, které se u mě odmalička vyskytovaly.
Historie jedné sebevraždy
Za normálních okolností by ho něco takového ani nenapadlo.
Jenže normální okolnosti v podobě všudypřítomného dění, zakysly do podoby nepoživatelné a nestravitelné animální pomyje.
Poté, co si to uvědomil, prozřel, a dál už vnímal tu zapáchající šedivou stoku; lemovanou nevkusnými rudými konfetami; jen jako poslední smutnou cestu, která nikam jinam než tam nevedla.
Kolikrát předtím zazněla slova „moudrých“, že v podobných případech jde o vychýlený stav mysli jedince.
Co mi řekl Houston
Dostat se někam do Ameriky byl jeden z mých snů.
Tak si šeptám potají, co mi řekne tohle město v Texasu, kde se prý podle mého syna nechodí pěšky.
„Tulák se zoufale zpátky vlík,“ zpívá si ale Pavel Bobek a to si protiřečí.
Co by tam asi tulák mohl dělat, kdyby se nemohl toulat.
Džbán
Karel Cejn, Láďa Říha a Jakub Kryšpín bydleli ve stejné bytovce na kraji kolínského sídliště. Zatímco Karel a Láďa byli ze třetího vchodu, Kuba byl z prvního.
Láďa byl o rok mladší než devítiletý Karel a byl z nich nejslabší.
Kuba byl o rok starší než Karel a byl z nich nejsilnější.
Panelárna
Desetiletý Jakub se svými kamarády se jen tak poflakovali po ulici u své bytovky. Neměli do čeho píchnout. V rozestavěném kolínském sídlišti roku 1963 nešlo moc co dělat. Malý prostor před garážemi za opačnou stranou silnice byl již obsazený.
Co je osud ?
Když see něco neodvíjí podle našich představ svádíme to na osud. Ale když se nám to podaří. Co to vlastně je. Ten osud.
Portugalka - Portulaca oleracea
Před lety jsem si dovezl z Pavlova na Pálavě maličkou tučnolistou rostlinku.
Navzdory horkému a suchému létu rostla všude po chodnících jako kdyby se jí líbilo růst právě tam. Vyrůstala z kdejaké škvírky mezi kameny a očividně jí nijak nevadilo, že se po ní chodí.
Na první pohled mě okouzlila.
Skaut - TD.
Školák Jaroslav Svoboda byl malý fotograf.
Tedy ve skutečnosti ještě nebyl, ale věřil, že již brzy bude.
Svůj první foťák totiž dostal teprve včera k narozeninám a byl to rázem jeho nejmilejší dárek, o kterém vždycky snil. Zázračný přístroj, který dokáže přenést obrázek až k němu do dětského pokojíka, do dosud prázdného alba.
S kočárkem o nervy - TD
Stalo se v roce 1987.
V jisté době, za určitých okolností, snad vlivem nepříznivého postavení hvězd, se mohlo cestování změnit ve zlý sen. Měli jsme se tehdy obrnit trpělivostí.
Problémy s kočárky byly na dráze vždycky.
Patrik Banga - Skutečná cesta ven
Otřesné svědectví Roma Patrika Bangy, jehož jedna stará, osvícená, česká Židovka, naučila číst a psát ještě předtím, než začal chodit do mateřské školky.
Ve své knize kritickým pohledem popisuje svou cestu z neutěšeného dětství v romské čtvrti na pražském Žižkově, plnou násilí, ponižování a předsudků, až na výsluní důstojného života. Kriticky se tu zmiňuje i o své vlastní komunitě.
Doporučuji každému kdo chce poznat jaké to bylo, prožít chlapecká léta mezi Romy v devadesátých letech.
Rejnok
Z temného brlohu mořských hlubin se vynořil obludný černý rejnok.
Byl celý zploštělý. Měl ploché tělo, zploštělou hlavu s plochou lebkou, zploštělé vidění a chápání světa.
Nestačila mu vlhká domovina, dostal chuť i na souš.
Téma k diskusi - možnosti literární tvorby
Když vidím jakými roztodivnými způsoby tvoří své postavy a obrazy malíři, sochaři a jiní umělci, tak proč by literární autoři nemohli vytvářet své postavy stejně roztodivnými způsoby….
TD - Omyl Jana Ámose Komenského
S poctivostí nejdál dojdeš, radili mi mnozí kibicové svým oblíbeným rčením.
To jsem se nachodil. A neustále chodím. Zatím jsem se moc daleko nedostal.
Indiánské děti
V kanadských církevních školách umíraly v letech 1883 – 1998 mnohdy i tříleté indiánské dětí. Kruté, fyzické a psychické týrání často nepřežila víc než polovina z nich. Pod záminkou vzdělání a ušlechtilé křesťanské výchovy byly odebírány svým rodičům a násilně v nich byla potlačovaná jejich rodná řeč, kultura, zvyklosti a víra. Děly se věci, nad kterými zůstává rozum stát.
Na poli
jen zlomky lánů -
meze plné remízků
s hejny koroptví.
K hlasování Prózy měsíce
Myslím si, že hlasování je součást soutěže, a ten kdo soutěží, má i hlasovat. Nepíšu to jenom proto, že jsem měl sám v soutěži povídku, ale štve mě to už hezky dlouho. Zkrátka to není vůči ostatním fér. Rozhodl jsem se tedy, že při dalším hlasování nebudu ty co nehlasují jednoduše brát na zřetel.
Jarní výlety
slunečním ránem -
první jarní výlet včel
osetý záhon
zastavil jsem se -
TD - Veselý konec Krále silnic
Od Velikého vrchu se vyřítil automobil.
Byl to stařičký Jeep Willys MB.
Muž za volantem patrně pozbyl smyslů, neboť ačkoliv byla vozovka po dešti mokrá a kluzká, hnal vůz bláznivou rychlostí. Několik chodců a cyklistů na vedlejší cyklostezce se zatajeným dechem čekalo, až ten šílenec projede.
Literatura
Nemám rád poraženecké nálady a sebedestrukci, která tu občas je. Pohrdání a odmítání zdejších děl škarohlídy. Ať chtějí nebo ne, jde tu o literaturu. Sice různé úrovně, ale taková lidová tvořivost je.
V podzámčí
za zdmi kostela -
vábí ďábel příchozí
na svoji víru
-
Plakáty
Přestože venku bylo téměř k zalknutí, na obecním úřadě v Horním Královci v té době panovala chladná atmosféra. Způsobily to neobvyklé vzdušné proudy, jež zde kolovaly. Zatímco místostarostka si hleděla křížovky, paní starostka ve vedlejší místnosti popíjela kávu a četla noviny.
Někde venku se ale odehrával skutečný život, nebo spíš boj o život-bytí.
Kam se poděly?
Kam se poděly naše nejkrásnější a ve světě uznávané pohádky Karla Zemana. Mám na mysli např. příběh Čarodějův učeň, Pohádku o Honzíkovi a Mařence, ale i Pohádky tisíci a jedné noci i celou sérii o námořníkovi Sindibádovi. Jako by se po nich slehla zem.
Vánoční pozdrav z bojiště
„Jo, šťastné a veselé. Zasílám přímo z bojiště a oznamuji vám, že tuhle válku kromě vás nikdo jiný neprohraje. Pořád máte šanci s tím skončit. Chápu, že sedíte u štědrovečerní hostiny, a já vám ji nechci kazit, ale vždyť právě při jídle tyhle vaše radosti a starosti, kterým říkáte válka, vznikají.
Dvojí setkání
Zažil jsem v životě mnohá překvapení, která bych nikdy nečekal, ale kdybych měl odpovědět, jaké z nich bylo nejpřekvapivější, asi bych s odpovědí dlouho neotálel.
Ten slunečný den jsme vyrazili k řece Moravě prohlédnout si významnou přírodní památkovou zónu Osypané břehy nacházející se přibližně v oblasti mezi Bzencem, Strážnicí a Veselím nad Moravou. Prý se tu natáčel Zemanův proslulý film „Cesta do pravěku“ a my dostali chuť si to také trochu prožít a nasát tu atmosféru dávných věků. Jako kluk jsem s oblibou četl knihy Eduarda Štorcha, odehrávající se v pravěku.
Ptáček
otevírá klec –
nakonec ho zaslechne
šťastný ptačí hlas.
Žacléřsko
žhavé paprsky
odráží Sněžný potok -
Prkenným Dolem
po Střízliváku
Kůstka
Když archeolog Josuch sestavoval spolu se svým týmem kostru dosud neznámého vývojového stupně člověka, stála poblíž také Boženka nekrofilka. Nevinně se usmívala, pohybujíc přitom pusinkou.
Byla radost na ně pohledět, na vychrtlého Josucha a jeho kumpány, jak jim šla práce od ruky. Dokazovali, že jsou opravdovými mistry svého oboru.
Smrt
Potlouká se po dálnici v protisměru a potácí se přitom, jako stará, zdánlivě nemotorná loutka.
Červnové
červnový soumrak
proťalo hejno osmi
řvoucích rorýsů
pod vlhkou trávou
Střelec a jezdec
Střelec a jezdec
"Proč střílíš, člověče. "
"V tomhle kraji je to něco jako pozdrav. "
"No jo, ale kdo to má pořád zašívat. "
Postřehy všedních dní
vylezlo slunce
kos je z něho na větvi -
všední romance
---
Aprílové květiny
Nákup v supermarketu může být občas i zábavný.
Tenhle třicátý dubnový den se chystalo k první pořádné bouřce. Ta se však zdržela nejspíš někde za městem. Zkrátka kde nic tu nic.
Zimobraní
~~ Zimobraní
Když dere se
prachové peří
je v malých duších
Nevděčník
lehké jsou tvé krokykdyž trháš luční kvítíletmé jsou tvé pohledys úsměvem ve tvářikdyž promluvíš
ode mě všakmilá slova neslyšíšjsem dítě nevděčné
teď bych je rád vyslovilmarně se rozhlížím. moc dobře vímže všechny hloupostico jsem tajně psaljsi stejně tajně četla
nejspíš jsi čekalaže se přidámjá vímčetli bychom spolua bylo by nám fajnteď už to neskrývámkdyž jsem to skrývalbýval jsem nevděčné dítě.
poezie/próza
~~Proběhla tu malá diskuze o udělování výběrů, zda redaktor prózy může udělit výběr poesii a naopak. Sám jsem to psané, nebo nepsané pravidlo taky porušil.
Ale zajímá mě, kde je ta hranice mezi prózou a poezii. Co nazývat ještě poezií a co už prózou.
Čtěte staré knihy
Bob Dylan nedávno řekl: Poslouchejte staré písně. Já se k němu přidávám: Čtěte staré knihy.
Postřehy dnešního dopoledne
~~Ráno jsem se rozhodl jet vlakem pouze tam, do Týniště. Zpět, do Žďáru, půjdu jako obvykle po svých. Je to levnější a zdravější. Nakonec jsem neplatil ani tam.
Město
Staré město bylo krásné.
Sluncem osvícené domy zářily a kašna chrlila vodu, jejíž jemné mrholení vytvářelo duhu.
Malá holčička čmárala kouskem cihly po zdi jedné budovy a občas pohlédla na střechy s věžičkami a na okna. Zdálo se jí, že se usmívají, a vůbec, že město žije a má duši.
Útržek papíru
útržek papíru
a na něm jméno Věra
bez toho jména
papír je bezcenný
Lanovka
Dostal jsem se do klínu dvou silnic; Kolín - Praha a Kolín - Poděbrady.
Byla to past, kterou na mě ušil asi sám ďábel silnic. Chtěl jsem jenom přejít jednu z nich a pokračovat v cestě do Kolína, ale záplava vozidel mi to nedovolovala. Automobilů neubývalo, naopak jich bylo čím dál víc a žádný z řidičů nebyl tak ohleduplný, aby zastavil a přechod mi umožnil.
Tenisový loket
Dnes jsem byl na operaci tenisového lokte pravé paže. To se stává.
Příjemná sestřička, příjemný ortopéd.
Když jsem se uvelebil na operačním lůžku, vystříkala mi sestřičkana paži bezmála celou plechovku desinfekčního spreje a doktor mě začal seznamovat s průběhem operace: "Provedeme pouze lokální umrtvení, takže se může stát, že ucítíte bolest.
Očima Jiřího
Na počátku cesty byly dva mezníky. Jiří si na ně často vzpomněl, ale teprve po letech o nich začal vážně přemýšlet.
První se odehrál v rumunské Konstantě v roce 1979 poblíž veliké tržnice s ovocem a zeleninou. Silnice za tržnicí prudce stoupala a na úpatí kopce se pohybovala vychrtlá stařena.
Zavři oči
Zavři oči
otevři je.
Co se stalo za tu chvíli.
Pověz mi to milá vílo
Co pro vás znamená Bob Dylan?
Dostal Nobelovu cenu za literaturu. Již předtím byl několikrát nominovaný. Povedlo se to letos. Ovlivnil folk, country, rock.
Neber co ti nepatří /Byla jedna říkanka…/
Hnal chlapeček na kopeček pět oveček.
Hnal chlapeček na kopeček pět oveček.
Která byla, nejkrásnější, ta dostala od chlapečka zvoneček.
Která byla, nejkrásnější, ta dostala od chlapečka zvoneček.
Až se probudíš
Podívej se milá z okna,
až se probudíš.
Já tu stojím s kytkou v ruce,
zatím co Ty spíš.
Los Rachelos
div {
text-align: justify;
text-indent: 30px;
No to vám tedy povím. Válka je opravdu hrozná svině. Nevybírá si. Všichni si myslí, že právě oni budou mít to štěstí.
Štěstí
Také se vás občas zmocní pocit, při kterém jste samotným bytím jakoby opilí.
Při kterém vás každý tón který slyšíte, rozechvívá rytmem vašeho srdce.
Při kterém každou barvu kterou vidíte, vnímáte tak, že ve vás vytváří barevné obrazce.
Při kterém každou maličkost prožíváte tak intenzivně, že ji do sebe doslova vpíjíte a cítíte, jak se vznášíte nadsebou samým a jste schopni jakýmkoli způsobem vyjádřit něco velikého a moc hezkého.
Opičí blues
Cvičené opičky
běžejí po sadě.
Smějí se chechtají,
piští a kvílejí.
Jedna věta
Nejkrásnější ze všeho je
když se děti smějí ze spaní.
To je zrcadlo,
Vněmž odráží se den.
Slepičí típek
Pane králi podívejte na tohohle podivnýho ptáka.
Von nedělá nic jinýho, než že jenom prapodivně kdáká.
Víte co si vo něm šeptaj lidi zvesnice.
Že prej snáší zlatá vejce.
Párek
Poslyšte, jak je někdy obtížné koupit si docela obyčejný, horký párek s hořčicí a čerstvými rohlíky.
Jednou jsem stál v Praze, na nádraží Střed, frontu na párek. Fronta čítala asi dvacet lidí. Všichni byli nervózní a na jejich tvářích byly viditelné známky spěchu.
Pohádka o Antoníčkovi Zahradníčkovi a čarovných třešních
Antoníček Zahradníček byl věru malý soukromníček. Vlastnil jenom rozsáhlý třešňový sad, malý traktor a předpotopní postřikovač, který byl víc vopravě než vpracovním procesu. O troše nářadí a menších mechanizačních prostředcích, většinou stejně nedokonalých, nemohla být ani řeč. Byl chudý a nemohl si ani dovolit platit někoho, kdo by za něho pracoval.
Dětský karneval
Jako každý rok i letos se koná dětský karneval. Pro děti to nejlepší, co může být. Rodičové ustrojení vpestrých i nepestrých oblecích, maskách. Některé jsou opravdu nápadité a originální, jiné jen jako.
Vandr
Tak zítra jedem na vandr,
víš,
nikdo znás neví kam.
Na tom nám tak nezáleží,
Z týhle skály neskočím
Tak jako bájný krysař vábí pomocí flétny pověstné hlodavce, vábí nás pan Paroubek a Rath. Pomocí své rétoriky o poplatcích ve zdravotnictví nás vábí ktomu, abychom se postavili na jejich stranu. Přesněji, abychom jejich stranu příště volili.
Ne.
Peklo
Jak krásné musí být peklo
jež neexistuje
proti Peklu
které trpíme.
Vedoucí
Byl jeden vedoucí, který měl na starosti pět pracovníků. Pracovníci byli velmi dobře sehraní. Práce jim šla a všichni byli relativně spokojeni. Ale jenom do té doby, než jeden znich začal poukazovat na určité nedostatky.
Brigáda
Jediný pracovník svému vedoucímu:Chtělo by to brigádu…
Vedoucí: Nebuď idealista, nikdo by ti nešel a nikdo by u nás brigádu nebral.
Pracovník:Jedině brigádou to můžeme dát trochu do pořádku, sám to nikdy nestihnu.
Vedoucí: Máš pravdu, chtělo by to brigádu.
Buldozery
Staré město bylo krásné. Svítilo na něj slunce a světlé domy odrážely jasnou bělost. Hejno holubů zobalo z rukou ušmudlaných dětí kousky tvrdého chleba a opodál malá holčička čmárala kusem cihly po zdi. Kašna chrlila proud třpytivé vody do třímetrové výše a jemné mrholení, unášené vánkem, vytvářelo spolu se sluncem mlhavou duhu.
Les
Mám rád cesty zjehličí
kde vítr nefičí
a kde slunko občas mezi stromy
ukáže svou tvář