Písmák ZRůDa
Dívala se jak odcházíšDívala se se slzami v očíchPršelo a chtěla být tím deštěmCo ti stékal po tváříchObejmout tě a řící ze je jí to lítoŽe taková být nechceNechce tě trápit ani ti ubližovatŽe takovou zrůdu si nezasloužíšAle ta zrůda umí milovatDokonce celým srdcemKteré ti chce dátA sním i celý svět nabízíJen ještě nikdy nikdo ji neměl rádTa zrůda umí jen ubližovata se vším se rvátděkuje jen odmítánímlásku ti oplácí hněvemale co očekávat od zrůdykdyž nikdy nic takového nepoznala.
12. 04. 2008
1
6
793
Volné verše
Víla
Den za dnem líně plyne v jedné řecePomalu, bez otázek, ale přece. Skoro zapomenut, nečekán,přichází a chce být znovu milován. „A kdo to je. “ šumí mořské řasy,„to je ON“ odpovídají říční hlasy.
24. 03. 2008
1
3
541
Vázané verše