Canto CXIII
Bohové se nevrátili. "Neodešli od nás. "
Nevrátili se.
Oblaka táhnou vzduch proudí jejich bytím.
stížnost na život
jsem smutnýa proč bych nebylkdyž přes všechnu snahu
život
chová se jako debil
o kapkách
všechno je to v deštiv jeho kapkácha už jen mírně zvednuté hladinětřeba Ostravicevšechno je to v kapkácha kapky dopadají
když slzy...
když slzy umírajípočítám mrakya stelu postela duhustmívá se v níkdyž se usmívánehrajou k tanci
tkalcům
co zbývá z jinotajekdyž odstřihneš křídla motýlíkdyž voda pod lampoujako odkaz soukro mých mořívyplaví zbytky tkaleckéhoumua se tká násdohromady
dalším jarním dnům
stojíme před čekárnouna další dennedočkavě
teď je ale noc
tak stojíme alespoň
pod lampou
o společném stáří
až zestárnempak bok po bokubudem si zpívat
i tak
rázně a do kroku
Ostrava je tichá
*pouštím si zvuky nedělecestou na haldudo hlavynahlasOstrava je tichánahlas nezavírámani očico kdyby. co kdybychneslyšel vlastní myšlenkyplápolat ve větrutam na kopcia řvát
po každém milování
hledám tě rukamapo každém milování,v posteli kroužímpo místech, kde to máštak ráda, mapo,s tvým hlasem v ušíchje najdu všechny
Mucholapka světa
zůstaňme dogmatičtíjak to jenom jdebez mucholapek zavírejmeočipřed opačnými světyvždyť si stejně nechcemerozumět
mramorový sen
na pouti strážní věž oči vtlačné do čela
mramorový sen
mrazení v zádech a lopatky beze svalů naplaveniny moře v krvi Medard odchází vždy
už na konci
Po nocích
stavy nouzeo čtyři stupně blížpátéprovokovat sníha růží Popelkuaplést hadry do příběhůa pohádek o mořipo nocích
víno a přání
noční portugalpo kabernetua kešu oříškytři přání
každé nese její jméno.
a
akdyž probírám se jejímstrništěmznám ten světchuť i vůni žízním a pil bych pot
akdyž odcházípodle chůze poznámže to bylo naposledyuž po několikáté
o mládí
ti, co jsou přílišmladí nemají žádnápráva ptát se a chtítkdyž voda odejde a zůstanedéšť
a plátno
(víry)
Pod kůží
Pod kůží jenslova včerejší nocistále ještěvolně dýchají
samy o sobě
vrásky nebe
zatopit lomy a mezery v kůživínemnedá se brodit po kotníky, ani po pás
sladěným do množství vorůpřes mořepotulují se ptáci, drobné vrásky nebe
alodě pustoší ty podivné obrazyránacoje pokračováním večerase vší tou vinnou otupělostí,když stejně nakonec zůstanou
jen citáty o svobodě.
zatím
zmátl jsem déšťrozfoukal mrakypropásl tajemstvíneřekl takyti nic
Náznaky
stoletá voda dubemprotéká zápražím i domema nikdy nevpijeve stokorunách stromu hadihledajíAdama a Evua další jinotaje
Nanečisto
něžnost v blokukolonka splněných přáníodškrtnutojsi malinovátak se domluvme na zázrakua pojďme spát
zaklíněnost
jsem zaklíněný na tebe (nejen slovy)a mlčet (slova)mezi úryvkydnešního světauž mě nebavía co sičtu v záhybech (i slov) hlavně deštníkůprchá tamkde jsi ty
o nehybných předmětech a lucernách
jen letecké motory bez olejea kladku bez madlapři lucerně vykládámsi karty a příběhy o princeznácha obyčejných lidechzakletých v trolejích měst.
vztahovost
útulná snovost mrazí
při přechodu do ticha
pavoučích sítí