Na hraně
Na hraně
Jednou svět nebude kulatý.
Člověk bude narážet na jeho hrany.
Your size
Your size
Malé věci jsou skladné, ty velké zabírají vždycky moc místa a každý o ně zakopává. Ne o malé věci se zakopává …do velkých se vráží koleny , hlavami , lokty i zadnicemi. Velké věci je těžké nosit a při rozvodech se řežou napůl…velké věci není lehké dělat a hodně lidí tím, že je dělat dokážete nakonec naštvete. Velké věci spousta lidí očekavá, ale je těžké je posílat poštou.
Kamilku ?
KAMILKU.
Seděl na jednom z hřbetů zrezivělých holešovických remorkérů a do Vltavy házel střepy šedého štěrku. Hnědá voda v měkkosti podvečerního světla se táhla jako med po nezamásleném krajíci. Tady byli turisté zticha a blbé vzdechy nechali nenažraným rackům.
V cizí architektuře
V cizí architektuře
Čtyři krát čtyři kilometry sídliště a nikde žádnej kostel, co by odbil půl druhou. Noc by ráda přilepila tmu na mokř chodníků. Ale pokaždé tu bylo to kýčovitě zářící světlo pouličních kandelábrů a rádoby neonových nápisů heren, barů a supermarketů, které prchalo odněkud znitra atriového uspořádání, a přes které se tma dostala sotva do malé škvíry mezi popelnicemi. Jak chceš pak vidět hvězdy.