Písmák Kolekce od Ludwiga
Smích druhých
jako katalyzátor
depresí
vrhá mě zpátky
včerejšky ve vločkách
Spuštěná
řetězová reakce
roztočila svět
kolem jiné osy,
Špatná strana čáry
V žárucitové bouřese smíchempo sobě pohazujembělostné oblázky,někdy jebeznadějnéhranici střežitjež oddělujepřátelství od lásky.
Pohřbenapod závějízůstala spoustanevyslovenýchzbytečných otázeka přílivrozmazávádo písku načrtnutýbláznivývčerejší obrázek.
Pravda o Radoušovi
Kola se smýkajípo kamení,na kárku za vozkouvidět není,růženci chrastíhouf poddaných,rozšířené očia hrůza v nich.
V temnotě katakomb- legenda dí -prý těla krasavicv okovech tlí. Pro touhu zvrácenou- sám hradu pán -děvy si přivážík nechutným hrám.
Radouše netrápíkleveta zlá,vždyť právě přijelachmelovina.
vystřelenej
uteklas před pohledemdravčích očíukočírovat tě zvládnesnad jenomz pekel kočí
prchla jsi před sblíženímmosty boříšskrýváš sev azurových máčkáchsvých soukromých moří
kdybych své nitrospatřit smělurčitě bych se leklhledal jsem cestudo rájevšak příliš jsem si klekl
hledal jsem cestudo tebejak vystřelenej z kušesrdce to možná rozchodízas odnese to duše
Očistec
Cizinecse známým obličejemhraje si na hrdinuza chladnoucí hladinoužulovýchstěn,zas dotekůmcitu prost se směje,vzpomínek zbavuje sena chvíli slaboukdy sdílením sechvěl.
Rohatecs radostí se dívádo stáda zpátkyjak se mísíovečkaztracená. Však pro niočistec již chystá:toužíš-li po MYtak peklem seti stanepouhé JÁ.
Balík plný citu
Prázdnota čiší
z těl postižených
emigrací citu,
vždyť strach
Kába
Hledím do propasti
odrazů zrcadel,
mlčících lapačů
prožitků právě minulých,
Galerie smutných tváří
Prapodivný kampuspod klenbouškrtících se větví,plačtivý podvečerosvětlujípříbytky mrtvých. Snadno se podléhánástrahámlistopadové nálady,když tvůj příběh vezdejšís osudy jinýchvůbec neladí.
Jak smutný orchestrkročeje provázíkvílení větru;ten nápěv beze slov,žalm pěvců bez jménaa také bez rtů. Vlasyježícímpocitem minulostizcela pohlcen,toulám se galeriísmutných tváříjiž dávno mrtvých těl.
Noc dlouhých nehtů
Špatný den
pro náš vztah.
Noc dlouhých nehtů
změnila preference.
Nový svět
Smával ses dešťůmjejí výřečnostinež kalným proudůmpoddala se hráznáhle jsi škodnáve vlastní rezervacivšak světe div sevše jde snáz.
Přestal jsi věřitblábolům romantikův opičí tlapkuslibům žena v novém světěsrdce bez lítostiobložil chladnýmmramorem.
Za velkou loužíjízda bezstarostnáživotem plnýmprázdných krása někde v nitrupod kamennou sutípohřbený ležíMáchův Máj.
Hra stínů
Rozmazaným oknem kavárnysleduji tvůj stínprchajícípo kočičích hlaváchzalitých krvíumírajícího vztahu,tvůj stín tančícíjako poblázněný dervišve svitu právěprobuzenýchpouličních lamp.
Téhle hře stínůnikdy jsem nerozuměl,v barvách jsem hledalžal i smích. Slavíš svou volnostčernobílecinkotem klíčůještě teplýchz dlaní mých.
k.o.i.t.u.s
V očích máš moře,
v těle pláž,
přílivy citů,
bouře,
Vyschlá studna
Každému osud
jeho skutky
do mozaiky skládá,
nelehký život
Elixír
Seděl jsem jednou sám a smuten
zklamaný láskou mnoha žen,
myslel jsem na smrt
v chladných vlnách
Pár pěkných ran
Viděl jsem tě
na mém vlastním polštáři
chladnokrevně lhát
svému manželovi,
Jarní vánek
Až jarní vánek
zapadlé vzpomínky vzkřísí,
ledový krunýř
z prochladlých srdcí
Nemo a sasanky
Vlní se kráskypod klenbou korálův tichých zahradáchmodrozeleného světa,smrtící polibekje odpovědítěchto dam na láskujež na milence čeká.
Jsem jedním z mnohamrtvých bláznů,vysáté tělomořská havěťodnáší do hlubin. Vlasaté květyv tiché harmoniibez citu tančí. Své následníky lituji.
Ztracené duše
Půlnoc. Čas čarodějnic. Na koště nasedáš. Ďáblovi retjiž vzrušením se chvěje.
Smích nevinných
Dávno již vím
kdo z nás je
zranitelnější,
stávám se
Abonent
Vozíš se již léta
vlakem Smrtonošovým
nekonečnou smyčkou
končící v pekle,
Nosferatu
Má svíce dohořela.
Skalpem se chlubí
doktoři práv.
Nad kříži havran
Bělostné tanečnice
S pokorou soumrak
v krásnou noc se mění,
vzrušením planou
dětská čela,
Ponocný
Půlnoční údery zvonůčiní výjimečnoutichou nocnad bílým baldachýnemladovských střech,sváteční tónyjež z varhanpo kraji se linou,zbloudilé dušenavracejína ten správný břeh.
Mrzutý ponocnývonícídechem lokálu,více než jindydnes večerurčitě nepije,schoulený do sebevesničkoubloumá pomalu,Mistr mrázna roh mu malujebílé lilie.
Bludiště
Dálnice 666
Projíždím životem
pln protichůdných dojmů
- mé běsy nikdo nespočítá,
řítím se samotou
Hranice
Tak už nám nesou- pánové z inkvizice -odpověď na nášmarný vzdor,na smolných loučíchi plameny se třesou,žena je vážnězvláštní tvor. Lásku nám stejně- jak těla čarodějnic -hranice žhnoucízmění v prach,víra se zhroutí- jen lítost tady zbude -z temnot se na násšklebí strach.
Pozdní lítost
Škoda těch doteků,jež laskalykde se dalo,nekonečných nocíprobdělýchna tvém těle,slibů šeptanýchdo ospalého rána,krásných slůvek,kterým se dnes smějem. Je mi lítochladnoucích hvězdve tvých očích,těch kolosálních vrahůmojí duše,nejvíc však želímtoho moře chlastu,jež neproteklohrdlemkvůli tobě.
Masky
Žoldák
Ve stínu šibenice
Možná se jednou pobavímeve stínu šibenice,na kterou smutnědívají setiché postavymandragor. Vesele zvonky zaskotačína krku oběšence,o jehož tělo zběsile seperou hladovívlci z hor. Groteskní jízdou dovršímeosudy vyděděnce,pár našich kouskůpovozí sena hřbetech zubůdravčích mord.
Chrám
Pobořený kostel. Naše společná vina. Z chrámu milováníubohá ruina zbyla. Trosky se vrší tam,kde pyšníval se věží,do které nezvanecdostával se stěží.
Sukubus
Černé lůno. Hlava plavá. Marná sukubova snaha. Ňadra jak Golema pěst.
Kolbiště marnosti
Namísto lehkostinohy jak z olova,namísto liliepelyňku květ,glejtem se vyzbrojíkdejaká potvora,psanci se zaplníceličký svět. Jako psi toulavínavyknou samotě,představa domova--pitomý kýč,děravá zástavanad hlavou povlává,cukr jsi odmítl,už nesou bič. Nadšení v aréněpomalu uvadá,krvavým soubojůmodzvonilo,pro lásku nestálouhřbety si valchovatsnad by jen šílencepobavilo. Někdo se pere dálv kolbišti marnosti,fanfáry dávno užodezněly,v dáli se ztrácejírytíři bez léna,hrany jejich mečůotupěly.
Bludný kořen
Jsem lapen do pastivlastních citů,řítí se na mělavina minulosti,dá se však utéctpřed tou sprchou riffů,jež kostlivci ve skřínihrají na své kosti. Jsem králem manéžepřátel schizofreniků,klaunem, který bylpro maléry stvořen. Jaká je šancešťastného úniku. Najíta zpátky překročitbludný kořen.
Elisabeth
Beth. Neplač. Připálíš cukroví. Purpurou zavoní sváteční den.
Sudba
Osude bídnýty jsi mi naložil,kde kdo mi sudbudo vínku přiložil,kde kdo mi sudbudle své chuti k dobru dal,sám vévoda brabantskýu kolébky stál. Jak psanec štvanýv krčmu jsem zamířil,v cinkotu číšísvé mládí prohýřil,v cinkotu číšívždy prahl po loku,naučil se žítis Bakchem po boku. Zbyla mi jenompochmurná společnost,s přáteli pijuna cestu na věčnost,s přáteli pijujak sudba ukládá,nalevo ďábel,napravo Zubatá.
Pelyňková rána
Oči máš
jako moře po bouři,
když noc usíná
a ty se probouzíš,
Muchlání
Tělo už nemámpro rozkoša srdce,to jsem ztratil,zmuchlalas kus mého života,jak zasel jsem,tak jsem taky sklidil. Zmuchlalas kus mého života,prý do peklanebudeš se vracet,tělo už nemámpro rozkoša duše. Ta chce zvracet.
Album
Odlétly časy prvních doteků,
zapadlé sponky již neschovávám pod deku,
přestal jsem se líbat uprostřed Homolky
a vlastním album na holky.
Requiem ve skle
Ztracený v samotě
odcházím v zapomnění
jenom pár pohárů
o sebe třeskne
Krvavá tanečnice
Budoucnost.
Nač baviti se více.
Zběsile zavírá
přede mnou okenice.
Ostrov
Byl jsem unášen proudem časuna lodi ze shnilého dřevaoptimisticky naladěna neznalosti pln,však přišla trochu prudší bouře,já potopil se do chladivých vln. Ztroskotal jsem,topil se v nejistotě,břehy ostrova byly mojí spásou,břehy ostrova,jenž překypoval krásoumarnotratného života. Mě zavezla tamloď ze shnilého dřeva,ostatní možná touhaa jiné slabota,ten ostrov byl plný trosečníkůa Robinsonů svého života.
Fotografie
Den po dni pořád stejná scénazmačkaná fotka v odpadkovém košivydává jasnou svatozářa já ji muchláma zase vyžehlujijen abych spatřil tvoji tvář. Dal bych ji ihned do zlatého rámukdybych jej měla kdybych neznal svoje náladytakhle jen ležícelá pomačkanána stolku plném květeny. Obrázek na níje malý kousek tebesměješ se na mě z Coridyjsme pořád spolua i když o tom nevíštrávíme spolu hodiny.
Odpověď andělům
Peklo je prázdné.
Duše nám bere
ponurý hřbitov
zmrzačených krás.
Visatec
Oprátku z krku odvaž si,
ať může víno hrdlem téct,
z číše se sotva napije
- byť žízní trpí -
Volání divočiny
Když zazní volání divočinyjen blázen odolá,pěkně si v džungli užíváme,než sežere násnějaká potvora. Koluje nám v žiláchpár kapek vlčí krve,jen hlupák se ránanedočká. Táhnem to spolu,hodně pijema hodujeme ve smečkách. Prodáváme lásku za měďáky,jeden jak druhý,tuláci bez věna.
Vůně cizích krajů
Když uléhám vedle tebedo pichlavé trávy,cítím vůni cizích krajůa brazilské kávy. Když uléhám vedle tebezmaten tvojí krásou,pomalu se opíjímsladkou čokoládou. Pomalu se opíjíma Měsíc se mi směje,že jsem rozum poztrácelkvůli dívce snědé. Že jsem rozum poztráceljako klouček malý,jenom kvůli očímbarvy čokolády.
Panenka pro štěstí
Nebaví tě nic. Nač sáhneš,to se bortí. Sedáváš sáma otloukáš si pěsti. Schází ti panenka,co nosí mužům štěstí.
Máš ráda růže?
Tvá láska je krásná
- ale zebe -
vidím i nevidím v ní tebe,
jedenkrát sladce zavoní,
Karneval bez lásky
Zloba a nenávistdrží se za rucev šíleném pochodupříbojových vln. Láska se ztratilanohy ji zradilyněkde se ukrylapřečíst si noviny. O válkách, o mordech,o lidské krutostiteď už se nedivímá pocit marnosti. Zloba a nenávistmasky si nasadíkarneval bez láskykřepčí a dovádí.
Já znám se s ďáblem
Já znám se s ďáblem,já podával jsem si s ním rukua dýchal jeho jedovatý dech,v němž viděl jsem parfém nejlepšínehledíc, že zápach tenplazí se po hřbitovních zdech. Já miloval jsem bytostis narůžovělou pokožkou,s očima prosvítajícíma záplavami řas,bytosti andělskémající pod bělmemjen prázdné důlky smrti. Dotekem tělajá pobratřil se s ďáblem,pohledem očíjá daroval mu duši,pohledem očído bezesného spánku smrtijá daroval mu vlasní osobnost.
Sám sobě
Sám sobě hrobařemhloupě se uculujukdyž další kolíčekdo rakve zasunuju. Sám sobě Mydlářempouta si nasazujua místo lítostiještě je utahuju. Sám sobě vévodouvšak velet neumím sijen tak si užívámse Smrtkou po levici. Sám sobě démonemduši si ukrajujua svoje srdceté dámě podstrkuju.
Píseň zklamaných romantiků
Jsou chvíle zlý,
jsou chvíle bolavý,
jsou chvíle,
kdy tě život nebaví
Zombice
Nedráždi boha
své řeky života
marnou láskou
k citové zombici,
Poslední most
Osud byl v rukou tvýchHoří poslední mostKe hvězdám stoupá dýmjen tobě pro radost. Stojíme proti soběDva konce různých cestŠklebí se na nás propastdo které nelze slézt. Stojíme proti sobě. Dva živly - chlad a žárVe větru létá popel -- memento pro náš zmar.
Memento mori
Memento mori, příteli,někdy si vzpomeň na mě,od rána sedím v hospodě,připíjím na čest tobě. Nad hlavu číši pozvedáma lidem všem se směju,oni zas vidí blázny v nás,memento mori kleju. Napij se taky, přítelia zazpívej si se mnou,memento mori říkej si,žijeme jenom jednou.