Písmák Klausovo, ne Bushovo ucho
Jsem na místě, kde by snad nikdo nechtěl být. Ale o tom, jak jsem se sem dostal se dozvíte až později. Navíc trpím samomluvou, monology jsou mnohdy nádherné, ne.
Víte, povídky můžou být o lecčems… Nejčastěji asi o lidech ať už malých, velkých, ženského či mužského pohlaví a kdovíjaké pleti.
Nedokonalost
Když člověku něco chybí
Potácí se, nudí a neví, co dělat
Hledá kousek sebe
Puzzlík, který se kamsi poděl
Sto dvacet sekund
O dvě minuty… Nikdy jsem to nechápala, ale smířila jsem se stím velmi brzo. Tenhle dar se dědí zgenerace na generaci. Já byla asi už dvacátá. Země byla zkrátka o dvě minuty pozadu.
Vlak
Kdysi jsem byl úspěšný podnikatel, který měl spokojenou manželku a dvě děti. Mé měsíční zisky stačily na pokrytí všech normálních potřeb mé rodiny, ale já jsem byl stále nespokojený. Chtěl jsem dát víc své rodině, ale hlavně sobě. Věděl jsem, že o vyšší pozici zatím zdaleka uvažovat nemohu a tak jsem přemýšlel o jiných způsobech jak se dostat k penězům.
Obyčejný příběh
Seděl jsem ve vlaku a přemýšlel, jak jsem se tam vlastně dostal. Ale vážně. Je mi 22 let, nic jsem vpodstatě neudělal. Nemám skoro žádný cíl kromě této výpravy.