Písmák I já žiji ve strachu
I já žiji ve strachu. Stejně tak jako s nejvyšší pravděpodobností hlavní hrdina jednoho méně známého Kurosawova filmu, který jsem bohužel dosud neviděl, přestože jej mám již drahnou dobu doma na DVD. Jednoduše dosud nebyla chuť si jej pustit. Jednou se na něj doufám podívám.
Bez explicitně vyjádřeného smyslu
Probudil jsem se do nevlídného rána opilcova. S ničím jiným než střepem a prázdnem v hlavě. Několik minut jsem jen tak ležel a snažil se zrekapitulovat si průběh včerejšího večera. Vlastně vůbec ničím výjimečná ožíračka, shledal jsem po chvíli ledabylého rozpomínání se.
Romantik cynik
Ukryt za svitem měsíce,
schován pod noční oblohou,
na nebi hvězdy blyští se,
a myšlenky rozplynout se nemohou.
Olověná vesta
Již na počátku osmdesátých let se Stanley Kubrick rozhodl natočit film zachycující co možná nejvíce realitě podobný obraz Vietnamsko-americké války, pro vykonání čehož si ke zpracování vybral autobiografickou knihu Gustava Harforda, coby skutečného účastníka tohoto konfliktu. Po několika letech intenzivní spolupráce sním a se svým přítelem Michaelem Herrem, taktéž válečným veteránem, vzniká scénář a Kubrick jej realizuje.
Samotný film uvádí zvuk tklivé písně o loučení se se svobodou a nastoupení do vojenské služby. Zároveň vidíme střídající se záběry stříhaných hlav rekrutů americké armády.
A začalo to tak nevinně
„A začalo to tak nevinně,“ pomyslel si muž středního věku při pohledu na svou mrtvou ženu středního věku.
Pět minut po půlnoci, byt na předměstí, dveře se otevřou. Do neosvětlené předsíně vchází muž chůzí notně ovlivněnou jeho několikahodinovým pobytem vmístním sociálním zařízení. Snaží se být pokud možno co nejméně hlučný, tělo jej však neposlouchá a tak naráží, zakopává a znovu naráží.
Ani největší radost není beze smutku
Toho rána vstal, nikdo neví a nikoho ani nezajímá proč, neobvykle brzo. S čilostí jemu nevlastní vyskočil z postele, otevřel okno a zhluboka se nadechl brzkého jara, když vtom uslyšel již mnohokrát slyšená slova po jejichž odeznění se odebral do kuchyně. Posadil se a s dětinskou vervou se jal usrkávat čerstvě uvařenou kávu. Naproti němu seděl novinami zahalený otec, který by jeho přítomnosti nevěnoval pražádnou pozornost, pokud by na něj syn sám nepromluvil.
Proč?
Vstříc větru, vstříc ledu,
vně tebe vroucí řeky proud,
proč krása tvá jen brání mi se hnout,
však říct o ní ti nedovedu.
Exploze vnitřností
V sebe jistota a nervozita,
zmatečně v boji společném,
žaludek křečmi zkřivený,
infekce vyhřezlosti.
Za vším
Za šepotů ticha spolu mlčet,
míjeje vteřiny věčnosti,
za tlukotu srdcí spolu křičet,
bez zábran k exhalaci zlosti.
Lidský omyl
Člověkpodléhá mylnému přesvědčení, žev momentěsvého selhání v dosaženíjednoho ze svýchcílů se stává bezcenným zcela.
Neurčitá pluralita
Kráčel jsem dvory,
hledajíc pravdu,
nikde žádné jest.
jen neurčitá pluralita.
Můj KRVAVÝ maturitní sloh
Lidé, které obdivuji, lidé, kterým bych se chtěl vyrovnat, vhojných počtech vytvářejí mé vzory myšlení a následného počínání. Sympatizuji sfilozofy a umělci jakožto s producenty rozumu a citu. Absorbuji jejich díla a podrobuji je kritice svých filozoficko-rozumových a umělecko-citových preferencí. Takhle obohacen o podněty ke kritickým úvahám nad jejich pravdivostí si vytvářím svůj vlastní a jedinečný náhled na svět, dle nějž pak prožívám svůj život v takto osvojené kvalitě.
Oprávněná lež
Lež je oprávněná v případě, že zájmy za ní skryté jsou vznešenější než pravdou dosažitelné.
Definice odvahy
Odvaha jedince roste s vytrváním za snižující se pravděpodobnosti úspěchu.
Stačí
Stačí pohled jediný,
do tvých očí nevinných,
stačí pár slov bezvýznamných,
s tebou párkrát prohozených.
Ono zbylé
Zas minulost se zopakuje,Zas chyby stejné po sté již,Čas budoucí prost nadějí,Čas přítomný nepřítomným. Chycen v nerozhodných krocích,Chycen bdíc neklidně nocí,Nucen dodržet konvenci, Nucen nebýt sebou samým. Bez chutí hořkem sladkých,Bez nití šitých skrz srdce,Bez žeber žalem zdrcených,S nejistotou v ono zbylé.
Oba
Oba dva si povídají,nepodstatnost uctívají,smích ten tříští strach nezvaný,avšak je nedosatečným. Oba dva se spolu vlastní,víc vždy druhý než-li první,nevýslovnost lásky jejich,v nevyslovenost přeroste, ne. Nač rady a poučení,nevyslechnou - jen zpochybní,cestu vlastní k sobě nalézt,sami musí, sami mohou.
Ona a zbytek
Vlasy zlaté vševědoucí,přes ramena lidská,oči do zelena bdící,rtům po líbení se stýská. Mysl jasná, nedospělá,srdce z dlaní pouštíc,jako víla, jako včela,po absolutnu toužíc. V světě hořkem sladkém,včela vervou sálá,tou včelou bude ona,velká a věčně malá.
Naše výjimečnost
Naše nedostatky nás tvoří stejně výjimečnými jako naše přednosti.
Přání jednoduchosti
Přál bych si, aby věci byly tak jednoduché, jako doopravdy jsou.
Pseudopoly
Stát jedenkrát,vzpřímeně stát,neodbíhat,a nepřestat. Dál sklonit se,vytvořit se,neplazit se,a nepostát. Ni jedenkrát,nezvednout se,jen plazit se,neumírat.
Já v nicotě
Stopy zanechány ve sněhu,šelest větru noci zimní,v lese beze jména,a v srdci touha. Bojím se pohledů,jak cizích tak svých,kdy oči mi těkají,a kontakt nesnesu. Přal bych se zakuklit,odejít odevšad,zůstat pryč v nicotě,a tam se uklidnit.
Dno všeho
Smrt ševcovského talentu,smrt neexistující invenci,prázdná slova hloupoučká,na papír dle znění cpu. Postrádám jen potřebné,doufám v kvalitu upřímnosti,svojí jediné přednosti,pro rým s klidem zlámu kosti,za cenu absence obsahu,jenž je metaforou k bezobsažnosti mé mysli. Opačné extrémy jsou se svou rostoucí velikostí přímo úměrné vzájemné podobnosti. Rým a rytmus už se vytratily zcela;dno všeho.
Čekající
Zkrášlena pohledem,tvář její červení,kůže husí rukou,marně se zbavuje. On pohled zasněný,tvář její červení,pleť její snědou je,hebká už pro oči. Oni dva spolu zde,ticho ach jen ten vzdech,pohledy již na zdech,trapně se rozchází.
Beznaděj
Beznaděj zhmotňuje se,setrvává v těle,levituje nad živými,kmitá jimi bez rytmu. Tmu před očima rozprostírá,ráda černí zbarví se,setrvá a nepustí,tíhu mysli umocňuje. Ječí, křičí sebou samou,mou duši ničí,čí jinou.
Dny
Škrtící se spony,zvony se blýštící,krčící se stromy,a dny se krátící. Stvoly krví slepené,obilí krví zbrocené,ječmen ječ vlní se,a dny ječ krátí se. Dítě se ro-dící,-dičů sny zmařeny,děd se sebou sedící,a dny jsou zkráceny.
Žádná
Proč v padrť se tříštíPříští snění máKdyž nevěsta tvá odvrací se od méJak navlas žádnáŽádnáSkrz touhy smyšlenéOdchýlené zeSkutečné neměnnéTé pravdy jediné Vždy nahlas samaŽádná.
Arogance je parukou k zakrytí duševní pleši
Arogance. Slovo cizího původu, které se svému významu přibližuje nejvíce vpodobě syntézy výrazů krutost, bezohlednost a sprostota.
Arogance. Může být dílem špatného charakteru jedince či produktem nedostatku správné výchovy ze strany rodičů a vůbec ze stran všech lidí, kteří se kolem nás točili nejčastěji vdobách pokládání základů naší morální vyspělosti a popřípadě stáli při nás až do aktuálního momentu, kdy všichni jsme na svém vrcholu veškerého vývoje nás samotných.