Písmák skřítkové
Lesní skřítkovénosí po kapsách děravýchlístečky štěstí. Vydej se za nimimechovou cestičkouzpátky do pohádek.
hádka
hlasy rozložený do vysokejch tónů mollovejch stupnica v mezerách pro nádechy palčivý ticho co přeruší jen nervózní zakašlání(napětí až v konečcích prstů)hluboký rány, co se měly už dávno zahojit,znovu krvácí v jejich obranných výpadech hlavní je ublížit druhému a nemyslet na následky(soupeření o hrdost. )slib věrný lásky v myšlenkách trhají na kouskya žárem svojí nenávisti jej spalují na prach(kam se podělo. štěstí. )
tvým otrokem
jen trochu víczabodnout do kůžeostruhy slabosti. a nebudu se moct bránit. tohle jsi chtěl.
??
nahoru a dolůšplhám a znova sjíždím do hlubin,písečný hrady stavímna svých vratkých ideálechvím, že se brzo zbortía moje šance se vytratí do prázdna,stokrát se budu hledat sama v soběa najdu. jen. zlomek naděje. /jestli už nebude pozdě.
asi úplně poslední...
To, jak vidíme okolní svět, nezáleží na našich očích, ale na tom, jaké brýle si nasadíme. Největší lháři jsme, když svým vlastním lžím uvěříme. Lež je neúplná nebo domnělá pravda. Když umřeme, skončí jedna kapitola našeho života a začíná další.
probuzení
pohlaď tmavé vlasy, rozhozené na polštáři,
vykoukni zpod víček, ztěžklých snem,
odestři roušku noci a rozsviť denní paprsky
a pak ji-polehoučku
úsměv
až budu někdy smutná nebo
jen trochu veselá,
dostaneš bláznivej nápad-
ukradnout noční oblohu
Jaké je milovat
Milovat je krásné,jako vidět první jarní květ, vyloupnutý z křehkého pupenu. Milovat je náhlé,jako dostat nevinné dětské políbení na pískovišti ve školce. Milovat je zrádné,jako ochočit si hada, který může znenadání uštknout. Milovat je bláhové,jako vysnívat si svůj osud a ve hvězdách hledat budoucnost.
černý slzy
prší-déšť zalévá krajinu sprškou vláhy,osvěžuje přírodu aodplavuje lidské smutkyjen jáslaněbrečímprší-proč zrovna dnes. mohlo přece svítit slunce. to by mně dodělalo úplně. prší-já si dnešek nevybrala,to ty.
Zrcadlo
matný odraz se lesklv záři plápolajících svíčekajednavelmipošetiládámase ptala,kdožejena světěnejkrásnější.
Zvuky ve tmě
někde v dálce slyšímježdění autatiché pleskání kalužína silnicia jinaktichojen občas slabézachrápání. Ach jo.
Perníková panenka
jsem sladká panenkaz perníkus cukrovými knoflíčky. dáš si. asi se ti sbíhají slinyalenesvírej mě příliš pevně v dlani,nebo se ti rozdrobímdo vzpomínekjen trochusladkých. (jako perník.
Jediný opravdový přítel
. se mnou ráno vstává z postele,radí mi při písemkách ve škole,doprovází mě na autobus,zvolní tempo, když mám trochuskluzrozpráví se mnou o ,,důležitostech",hodinu visí na telefonní lince,ví, že na kluky mám tak trochu pecha jaká sukně bude slušet k tý růžový halence. i beze slov moje pocity zná. ten můj ,,přítel" jesamota.
Na cestách
do sáčku schovám svoje smutky,z krabičky vykouzlím milý úsměva tvoji lásku si sbalím do batohu. jen ať se odtamtud nevysype.
DL
nalistuju v kuchařce písmeno Da budu hledat receptna dokonalou lásku.
jsem to ale naivní.
Snad Vás Ještě Neomrzely
Šťastné okamžiky plynou rychle, kdežto ty smutné, trapné nebo zlé se s námi dlouho táhnou a zanechávají špatné vzpomínky. Náš život je neustále omezován bariérami. Myšlenky jsou rozkradenou pokladnicí lidstva. Ze všeh zranění se hojí nejhůře zlomené srdce.
Lhářka
Seděla ušlápnutě v rohu místnosti,poslouchala rozhovory ostatnícha v duchu přiživovala své malé velké lži,své domnělé pravdy,pravdy, které nikdo nevyvracel, nikdo nekritizovala pak, pomalu ale zároveň znenadání, přišel pocit,že vlastně všechno co říká, je správné a pravdivé. postupem času se její vymyšlenky stávaly něčím samozřejmým,staly se součástí jejího jáa jednoho dne, když odhalila svou slabost,bylo už příliš těžké ji ovládnout,příliš těžké vymanit se z jejího dusivého sevřenía začítznova.
egoista
Až zas jednou se jakoby náhodou ocitnešna úplným dně,budeš čekat, že tě někdo odtamtud vytáhne,budeš se zoufale škrábat po strmejch stěnách,vzpomeň si na mý slova,poslouchals tehdy jen jedním uchem tam a druhýmvenjá vímnevyčítám ti tvoje chyby,každej má nějaký svoje mínusy,jseš si ale až příliš jistej sám sebou,tohle tě svazuje,nechceš se na chvíli zastavit apromyslet další krok
.
za okamžik upadneš.
Duha
Až chytím do dlaní duhu,nám oběma naprší ta záře do očí,naše pohledy se do sebe vpijía budou tátjako kostka cukru v horké kávěbez mléka, prosímběloba stéká z mraků na oblozea sráží se do skleněných tabulekztrácím se v roztopeném světě barevchtěla bych najít cestu venjen ať neuklouznu v kalužiduhového rána
...
Neříkám, že tu zůstanu. Neříkám, že jsem tu šťastná. /naléhavý hlas volal do nebe a svou sílou trhal křídla andělů/Nechci tu už být. Není tu pro mě místo.
BEZ inspirace
zmuchlanej papír házím do koše-další ztracenej nápadto, že všechno nejde napoprvýzačínám konečně chápat. hlavou mi poletujou tisíce myšlenek,já ale ne a ne zachytit tu správnoučervík mě hlodá zevnitř i navenek,že nemám šanci vůbec žádnou. odhodlání kopa, výsledky žádnýnadšení pomalu opadáváživot je pes, růžový brýle zrádnýnezbývá než si zanadávat.
Nespokojený
V PARKU+ Dobrý den, pane, to je dneska ale krásné počasí, viďte. - Ani mi nemluvte. Slunce mi praží do ksichtu a klobouk visí doma na věšáku. + Tak tomu říkám pech.
Útěk
Skřípění brzd a závan studenýho vzduchu. Vlak přijíždí do stanice. Jediná věc, na kterou se moje mysl upírá. Otupěle na vlak zírám a konečně se odhodlám nastoupit.
...když láska se ztrácí v nedohlednu...
Slova utkaná ze složitých myšlenek,fráze jen tak, pro okrasu,věty, co dnes už nic neříkají,chvíle, ztracené v proudu času. Pohledy bez porozumění,hádky kvůli všemu a ničemu. Nečekej návrat do starých kolejí. když láska se ztrácí v nedohlednu.
Zázračný dar
Je mi zima. Je mi hrozná zima. Choulím se celá promrzlá na místě, kam se většinou vyhazují prošlé kousky jídla, nepotřebné oblečení, obaly a papírky. Mým domovem se stala popelnice.
Ve vesmíru
Vznáším se ve stavu bez tíže,padám do černých děr. a mizím. kolem mě je jen prázdná temnota.
...bude to takhle napořád?
Do dlaní mi kreslíš obrázky,a říkáš, jak máš mě rád. Líbám tě, možná ne z lásky. bude to takhle napořád.
Procházka v dešti
Ještě před chvílí se příroda kolem dusila ve slunečních paprscích. Ale teď se obloha zatáhla a ochladilo se. Obrovské černé mraky se poškádlily a narazily do sebe. Najednou z té výšiny sjel blesk a hrozivě zaburácel hrom.
Až
Až složím tklivej song o věrný lásce,košili ti prosolím svejma slzama. budu brečet hodněAž smutek z rozloučení mě obklopí,bude se mi chtít řvát a křičet. budu nešťastná z odloučeníAž zchladím svou mysl,jak voda uhasí oheň. budu klidná možnáAž stesk mě konečně přemůžea jako očarovaná budu vyhlížet, jestli se nevracíš.
Větičky k zamyšlení...
Svoboda skoro vždycky znamená porušená pravidla. Fantazie, papír a tužka jsou potřebami básníka. Dokonalost nikdy není ideálním stavem. Nedokonalost nás učí dokonalosti.
Opilecká
S rozumem v kapse a hlavou až v oblacíchspokojeně kráčel špinavou ulicí. Kam šel. Kdožpak to ví. Cíl jeho cesty byl i jemu neznámý.
Promiň...
Bloudila očima někde v dálce a skoro nevnímala, co jí říkal. Měla svůj vlastní svět. Zeptal se: ,,Děje se něco. Jsi nějak zticha.
SnaD
Ležel na pohovce v obývacím pokoji. Oči zavřené, ve tváři napjatý výraz, rysy ztrhané. Byl nemocný. Jak moc vážně, to nevěděl.
A zase je to tady...
S pořádně dlouhým žebříkem úsilí a odvahy dosáhneme až ke hvězdám. Lépe naslouchat než poslouchat. Moudrost sytí ducha. Slunce svítí na každého stejně.
A zase je to tady...2
Když se tvůj život roztříští na malé kousky a nebude nikdo, kdo by ti je pomohl dát zase dohromady, poznáš beznaděj. Silný je ten, kdo zná svou slabost a dokáže ji ovládat. Zlí lidé mívají kamenné srdce, černou duši a na jazyku lež nebo krutou pravdu. Voda, vzduch.
... ta mu hlavu zamotala...
Úzká cestase klikatila mezi stromy. Kam vedla. Dál do neznáma. Kdo po ní šel.
ZLo
Zlo se dlouhou dobu skrývalo v temných uličkách a čekalo na své oběti. Teď se celému světu s děsivou hrdostí ukázalo a připomnělo blízkost strašného konce. Nebudou stačit dýky a meče, to všichni dobře ví. Ví, že o to těžší bude proti zlu bojovat.
...já neslyším nic...
Jak jenom najít správný slova, jak ti to jen říct.
Když tvůj hlas na mně zdálky volá, já neslyším nic.
Tvý vyznání už nevnímám a prázdný slova říkám.
A i když pravda zdá se jiná
...když uvěřím...
Dívka seděla u okna, s hlavou zabořenou v dlaních. Plakala. Najednou prudce zvedla hlavu a v okně uviděla svůj slabý odraz. Připadalo jí, že odraz se pohnul.
Jen tak...
Život je tlustá nepopsaná kniha a historie inkoust, kterým píšeme od počátku věků. Láska je sympatie zbavená rozpaků. Kdo žije ze dne na den, bojí se zítřka. Život je jako bojové umění-buď ho zvládneš, nebo tě někdo srazí k zemi.
Jen tak2...
Sny nám dávají křídla a skutečnost je bere. Detail je kousek dokonalosti. Kdo překoná vlastní ,,hranice", v duchu staví další. Kdo obdivuješ krásnou růži, věz, že má trny.