Písmák Bez názvu
Noc je zvláštní,
na den se tiše snáší,
stíny mizí,
světlo temno zháší.
Bez názvu
Nejspíš jsem roky
nešel cestou pravou,
a jen jsem bloudil
až znaven k zemi pad.
Píseň starýho hříšníka
Už ze mě moc nezbývá,
jak užírá mě čas,
zbytky plive do hrobu
červům na pospas .
Mrtvé ráno
Ráno provázené tichem,
slyšet jen něčí rychlý dech.
Nevidět nic.
pak rozervány křikem plíží se stíny
Beznaděj
Proč zůsávat v naději,když beznaděj se vkrádá
tak plíživě a tiše,tě spřádá do svých pout
a ty co jsi tak miloval,ti ukazujou záda,
jak ležíš tady svázaný a nemůžeš se hnout.
Střídání
Noc klepe na okno
s pozdravem odchází
Den mine ve dveřích
stačí si plácnout.
Život je hrou
Jak roky letí,jsme pořád starší jedni z života zmizí,pak přijdou další,
a voda teče,z potoku řeka,na břehu krásná holka se svléká.
Stíny
Na proti sobě,sedí dva stíny
ve světle svíce divadlo hrají
jsou si tak podobní a přece jiní
i když tu mrznou,tak vlastně tají.
Nemůžu tě pohladit
Pohladit tě nemůžu,když rozplýváš se s noci,
vytrácíš se v stínech pouličních lamp
nevím kdy tě spatřím a zůstává mi pocit
,že vlastně ani nejsi,. snad optický klam.
Neplodnost
Neplodnost
neplodnost mozkových buněk
uzavřených v děloze vědomí
neopíleny semenem poznání
Touha
Bojím se každého dne,
bojím se když ráno musím vstávat.
otevřu oči,všechno je pryč.
vítej.
Nářek duše
Noc jako vichřice ve řvoucí bouři,
zuří a lomcuje,když spánku se bouří,
celé to tělo.
a jako by v křeči,ne a ne ležet
Figurky
Jsme figurky od šachů,
hrajou se věky.
tisíce šachovnic na nebeském stole.
ten co tam hraje si,
Osudy
Dívám se ze střechy do oken cizích lidí,
čtu jejich příběhy.
jsem stín který vidí,
. jejich život na chvíli je zcizen.
Být zase dítě
Když život je prázdnej,se zbytečným zdá, zažil to každej,tedy i já,když za smíchem tečou nahořklý slzy,
někdy je pozdě i když je brzy,a občas se chce na hlas pakřvát,proč nejsem s tím,
koho mám rád,a všechno mi chutná jak kamenná sůl,mám v srdci zármutku důl.
Ref. :
Samota
Za oknem stará žena se dívá
na nebe plné hvězd,
dívá se dívá a zatíná pěst.
Už dvacet let pláče za prázdným stolem,
Jsem jinej
Za kouskem štěstí za nějákým snem,
občas jak slepí bezhlavě jdem,
po cizí cestě co nemá svůj směr
a děravý boty,žebrácko hůl,
STEJNĚ JE TO JEDNO
Po tobě toužil sem a ty to moc dobře víš,
ze všech zpráv napsaných co nikdy neuslyšíš,
umím jen psát.
Pod oknem soužil se,když myslel sem že dávno už spíš.
JAK JE TO DLOUHO
Jak je to dlouho,co jsem tě začal mít rád,
umíral touhou,v noci sem nemohl spát
a ráno vstávat,zas další příšernej den,
tak hrozně prázdnej,když byl jsem bez tebe jen.
Zmatená
Loučí se noc,rychlá a bláznivá,sedím tu s tebou,když tma ubývá,
ptáci písně své dávno už začli zpívat,mám strach odejít,chtěl,bych se jenom tak dívat,
z očí do očí, ať to neskončí,i když přijde den a já se rozloučím.
To něco se muselo stát,že mám chuť do kola hrát,
Ještě pořád mi chybíš
Ještě pořád mi chybíš,a já pocit mám,
že dům je prázdnej když jsem tu sám,
že po zdech tu bloudí jenom můj stín,
myslíš že plácám ale já vím,
Ze života
Jako toulavej pes,plížím se nocí a dnes nemám kde spát,
před chvílí řekla si běž,pro mě za mě se věš, neměl si lhát,
já zůstal tu sám,co chtěl sem to mám,
ještě dvě deci vína vrchní si dám.
Týraným ženám
Tvoji tvář kryje vrstva makeupu,něco schováváš,něco co nechápu,
za vlídným ůsměvem, slzy polykáš,kolik podlitin užna sobě máš.
Hodiny zoufalství zavřená v pokoji,když démon alkohol,zase ho opojí,
marně se schováváš,ruce v pěst zaťatý stejně tě dostanou,už strhává šaty,
Vzpomínka
Ztrácí se ozvěna dne mezi paneláky,
v šeru pouličních lamp, stařec krmí ptáky,
na čele jizvu má ze světový války,
přišel tam o mámu,tátu a dva bráchy.
Telefon
Haló já zvoním, tvůj telefon říká,
zvedni mě prosím, pak ještě třikrát,
nikdo však nepřichází.
Ač mikrofon řve z plných plic,
Promiň
Sedíš tu přede mnou už hodnou chvíli,
místo tvých očí jen můj odraz v brýlích slunečních,
po tvářích slzy už nestékají,
zoufalství obličej tvůj už teď tají
SMS
Tou poslední zprávou se rozbořil svět,
máš chuť ho skládat a postavit zpět,
teď ohnutý záda všechno stojí stranou
v tý krátký esemesce ti píše na shledanou.
Mizerný blues
Dneska chtěl jsem napsat povídku,co neměla by rýmy,
že život stojí za prd,jak lezou na mě splíny,
v depresy se topím,jako bych zevnitř hnil,
a s každým dalším krokem,vzdaluje se cil
Kozí song
My čekali ženskou a zatím to byl chlap,
jmenoval se Jano,a prý mu nechtěl stát,
denně si ho honil,až ho ruka bolela,protože ho žádná holka nechtěla.
Tak to teda dělal aspoň s kozama,problémy však míval s jejich rohama,
Adrenalin
Silnice šmouha,motoru jek,šílená touha na plno jet,
pitomej frajer co chtěl by svět,když gumy sviští,tělem žene se jed.
Koně se vzpínaj,na doraz dřou,kola převodový jak otroci řvou,
na co si hrajou,škoda mladých let,na podlahu plyn už nejde to zpět.
Láska je peklo
Bláznivá holka a nesmělej kluk, v parku se líbali vše bylo jim fuk,
pak do trávy lehli a šaty spadli,už za měsíc kytky svatební vadly,
za zvuku zvonů z kostela jeli,po zbytek života žít spolu chtěli,
jenže peníze nebyli tak přišli hádky,oba dva své sliby vzali si zpátky.
Čekání
Na schodech v pavlačovým domě sedíš a kouříš třináctou,
z oprýskaných zdí se stíny šklebí,pod žárovkou téměř vyhaslou.
A oči pláčou slzy dlažbu skrápějí,nad tou ztrátou,kde je konec nadějí,
jenom klíč tu po ní vschránce zbyl,jenom klíč a zbytky šťastných chvil.
Hrdinům
Skončila válka už se slétají supi nad velkou hostinou,vrací se muži,chromí a hluší,
plouží se pustinou,kde byli stromy,teď torza se válí,hořeli domy a pukaly skály,
ještě včera tu děla zem rozrývaly,koně tu ržali a vířil se prach,
dneska poslední ozvěny doznívaj v dáli a s nimi odchází strach.