Písmák Vždyť o nic nejde
vždyť o nic nejde, jen tak existovat uprostřed ubytovny okno tma do botníku si boty schovat pít kafe. být vrátným v noci tkadlec pod lampou tlustý jako vepř lampa mu dává žrát a přes den snad zdává se mu o včelách po ránu krabicové město z levného vína vzduch, nadechni se, voní spánkem sny o včelách a nahých dívkách oblečených jen v korálcích v tu chvíli navždy v bezčasí v tramvaji bez trolejí zastavit pohled o hrany zmrazit sluch o zvuk autobusů v horizontálních krajínách jen duše důchodcovy ťuká hůl proč nespatřili spáti anděla v sádrové meditaci v prasklině ve zdi proč ne.
Vratné verše
Miluju sladké Pařížankyco přečetly už všechny článkya teď se s knihou od Ajvazezasněně vrací domů k PrazeMiluju něžné literátkyjež hovoří vždy mezi řádkyNa papír kapou holé větya pak je slijí v knižní hřbety(Proč nemiluji jeřábniceco cpou se tlustým z krkovice . A mají velké mastné pěstiS těmi bych zažil více štěstí . )Miluji křehké výtvarnicejež vetknuly si do čepicemodravé chmýří - kousek boaa mají úsměv od MiróaA taky myslím na medičkyjak s preparáty mezi sklíčkyupřímně věří v přínos vědya mrkají skrz drobnohledy(Proč nechci myslet na pekařky. Vždyť jsou to taky bezva mařky.
Po papeži pavouk běží
Po papeži pavouk běží v žaludku to kněžím leží Omrzel se chytat mouchy má spadeno na padouchy; Chyt si coby náhražku velkou bílou masařku .
Miluju prodavačku z Tesca
Já miluju prodavačku z Tescalíbí se mi na ní že je hezkáMá maličké ďůlky v lícikdyž mi váží brokolicipak na řadu příjde sekt a treska
Ještě že mám před barákem Tescokupuju tam chleba, mlíko, mäskoCo na tom že se má miláobčas sekne o dvě kilaDál je to má tajná Manon Lescaut
Každé ráno čekávám před Tescemoslněný u výlohy leskempřešlapuju nervně venkuuž se těším na účtenkunež otevřou umírám tam steskem
Chci za ženu prodavačku v Tescuobracet ji jako gramodeskupoškrábat jí jehlou drážkypak v prodejně u přepážkypoložit ji na prodejní desku
je pohřeb
nebožka babička skládá květyna zídkuu loučkykde děda už mnoho letje opylován včelami
nezapočali jsme žádnou cestua nikam se nevrátíme
(cítím koření smrtia barvu na prstechjak jsem se dotýkalnezaschlých rakví)
je pohřebbyla bude.
Nezmrznout Johanko
Nezmrznout Johanko
s pískem pod očima
a aby všecko znova.
Všecko líp.
Jon Davis v čítárně Unijazzu
Jmenuje se Jon Davis a po revoluci se přestěhoval z Chicaga do Prahy, aby se tu mohl naučit česky a stát se českým spisovatelem. Jeho osobitý jazyk (tzv. Jonův jazyk) jakož i milý a vtipný pohled na Prahu a život v Česku očima imigranta můžete vychutnat nejen na festivalu LITERÁRNÍ VYSOČINA - www. literarnivysocina.
... na odliv
roztrhat korálky a šňůrky z bledých nártů
potichu šeptat si ve stínu údolí
těžko jest nyní slečno myslet na Siddhártu
Hrnčíř
Hrnčíř se zbytky jarní duhy
ve vousech z trávy (odvěký)
den co den krouží letokruhy
do starých dubů u řeky
Schránku
jé ahoj setkání těchto planet je astronomické faux pas mám se a máš se. do hvězd si přidáváme záludná nic slova z měsíčního prachu málo chci ochutnat zastavit čas s čajem na špičce jazyka a nedoříkat slo a zaplétat z nich bambusové vě (mám podezdření na příliv když otevírám schránku uprostřed pouště) .
Jako
po ouzkých nocích hradbách z peří po plátcích růží přibíjených hřeby láska jako stromořadí na podzim láska jako rybí kost člověk je stroj kterému je zima.
Ani ne
v mezerách mezi znaky morseovky ani ne tečka ani čárka ani ne křídla - možná krovky a bárka za pavučinou už spávám s jinou a přijdou sněhy tichem zrádně padat šeď silnic v bahně - Marné ruce se budou zase nepokládat ne prudce doufání zhynou vždyť spávám s jinou co neodnesly po krůpějích deště a ticho trpělivě zapomíná ani ne dosud a ne ještě jsi nevinná jen vlastní vinou a co já s jinou. .
Nokturno
Je to noc bez barviv jen plná konzervantů aroma setmění a trochu škrobu do noci úpěnlivě mlčí psi a někdo na posteli je nevědomky cizí noc plive lavičky pod lampou značně nahá z rodidel plodové ředidlo do trávy kape.
Hodně kávy
(K večeru vyjmut z bezčasí náznaky slov a něčím jako ebenové dřevo znovu se pouštím s pány na vyděšený led) sbíráš mé mince na koberci a pomáháš mi stavět hnízdo A já jen trochu miluji a piju hodně kávy Když ještě myslívám je to už o bolestech Zapil je měsíc třikrát za obzor a vypliv červánky Je právě sídliště a zeleň po okolí Je právě tma půl pět Pavoučí sítí splete touha omylem ráno.
Pot
Ptáci zpoceně kloužou ve slunci Beze stop pocitů jedu za Veronicou Barr a v keřích při cestě je sucho drásající mysl prázdnota, kterou jsem žhavou vytáhl z ohniště Je léto Pořád tě miluju a spávám s Veronicou Barr Jen ničivý chlad zimy užhnulo nevidomé vedro A z mraků pršet nebude nanejvýš kápne do sterilních rozhovorů pot z čela - kapka touhy mít tak zas alespoň trochu někoho obyčejně rád.
Jako jed
jde starý muž a veze oheň na korbici pozítří umírá dnes hledá v strmých očích které ho míjejí jde starý muž a veze oheň A oni dva se ve tmě naprosto marně prolínají za časů kdy se nelze potkat ani na tři palce jde starý muž a rozhazuje smrtí zatímco oni dvamarně se zkouší vpít a nechají ho odejít nepozvednuvše žezlo lásky které jim nesl .
Vlastnosti vzduchu
Mám rozbroušený hlas když tiše šeptám v kostce domova Jsou to pohádky pro nikoho co ulpěly v koutcích úst Umlkávají coby zaschnutá pěna posledních polibků Pohádky uřezaným uším aby se zapomněly neuslyšené Pohádky Kde jsi Kdo jsi vyplakávané do rytmu Je ticho a jako by vzduchem napnuli provazy o které hraju neozvučenou hlavou Dva dny jsem nevyšel z domu a ze stropu myšlenkové stalaktity k večeru probodávají ještě nevyvětraný den .
-4-
pálivá časem víc jako pepř pálí až po chvíli kousal jsem polykal a spal vygumoval jsem ze všech rohů rozházený slova a teď se dívám na betonový hradby sídlišť s válečnou vůní šeříků vyšlapávám si mapy nesmyslných krajin a ty mě pořád držíš za ruku a šlapeš na kulatý kanály pust mě.
-3-
Tvé Promiň drolím do krabic a ukládám je za smyšlené skříně v bytě kde na zdech zaschly hodiny Věřil jsem že jsi vlaštovka Na modrém nebi v piruetách řezala´s do mraků něžnýma křídlama a sama´s tomu věřila bláznivá kukačko Jenže ty nejsi po rodičích.
-2-
zpívala velrybí písně rozpil ji déšť a přišlo jaro se sekerou v zátylku otvírám okno Pořád prší.
-1-
máš v očích cáry DNA porody na pitevních stolech mezi prací a nákupy svých předků něžná lýtka poznamenaná milionem let tak třeba tancuj ale neříkej další básně neříkej už zbytečný prostěradla nekresli tapíry nebo holuby do deníčků odešel jsem teprve včera z míst co jsi opustila jako když shoří papír jako když popelář přibouchne popelnici a upadne mu špaček zašívám jizvy stále odolnější dotýkám se opilých pavučin nemiluju tě neznám tě nejeli jsme spolu nikdy vlakem .