Život mužů
Krásné je opíjet se láskou,
krásné je objímat se skráskou.
Utápět se vkapkách vína,
které oživila naše víra.
Miluji tě
Chtěl jsem tě mít u sebe,
mé srdce miluje jen tebe,
pro tvůj polibek jsem žil,
každý večer kměsíci jsem vyl.
Divenka
Ve víně se snažím najít tvorbu,
ale má mysl nachází jen zlobu.
Zena která topí se vkrvi,
a nachází se vsíni hrůzy.
Znenadání
Znenadání objevila jsi se u mě,znenadání pohltila jsi mé srdce,znenadání zajala jsi mou duši,znenadání mé myšlenky byli tvými.
Jednou za jarního dne jsem tě uviděl,ty přišla jsi za mnou v myšlenkách svých,sklonila jsi se a já jsem u svého ucha uslyšel,jak tvá lahodná slůvka plynou z úst tvých.
Tvá slůvka zcela pohltila mé srdce,tvá slůvka zcela potvrdila mé tušení. Ty přišla jsi ulovit mé srdce,a pak jsi pevně uchopila mé srdce.
Stáváme se lepšími
Z rána když se probouzím,když mé oči pohlédnou do nového dne,svoji životní dráhu prohloubím,když vím, že něco nového se zrodí ve mě.
Nové myšlenky budou proudit mou myslí,když má mysl něco nového kreslí,snaží se ze mě udělat lepšího člověka,ale pak si uvědomí, že s člověka dělá opět člověka.
Přesto jsem rád, že mě něco nutí,nutí abych byl lepším a moudřejším,a když vím, že se to nedaří, tak mě to mučí,pozorovat jak se někdy stávám hloupějším.
Útěchou je mi, když vím, že se stávám lepším,každý se stáváme lepším, když nabíráme skušenosti,když rostem ve své moudrosti,a stáváme se lepšími,tak jsme vděčni, že jsme nabrali tolik skušeností.
Smyšlenka
My krásně jsme si povídali,a pak v krásných polibcích se topili,odevzdali jsme si navzájem své sny,v objetí jsme zachovali své dny.
Jak krásné dny bývali když milovali jsme se,probouzeli jsme se jeden u druhého,a po zbytek dne jsme litovali, že nejsme spolu. Scházeli jsme se až pozdě večer.
Nikdy nelitovali jsme dne, kdy spolu jsme byli,přitom litovali jsme dny kdy spolu jsme nebyli.
Vše jen pro tebe
Má dívko po které toužím,má dívko o které v noci sním,má mysl touží jen po tobě. Pověděl bych bych ti vše o sobě.
Kdybys jen přestala hrát si na drsnou. Kdybys jen odhodila svůj šátek hrdosti,a začala jsi chystat šátek pokory,a přestala jsi používat šátek krutosti.
Jsem to já, pouhý člověk
Jsem to já kdo milovat umí,jsem to já kdo ze ztráty trpí,jsem to já kdo podléhá pokušení. Zamilovat se a obětovat se,pro pouhý polibek, který utěšil by mé touhy,jsem schopen snést ti modré z nebe,pro pouhý úsměv, pohlazení po tvářia pošeptání mi do ouška - I LOVE YOU. jsem schopný dát ti i svůj život,který ty po čase zavrhuješ,a já se topím ve svých slzách,a sám sebe se ptám,proč jsi tak chladná,proč jsi mě opustila.
A pak po uplynuté době jsem vyléčen,a ty znovu mi mé křehké srdce zlomíš.
Pěna
Přál jsem si mít lásku,vyhnat z mého srdce válku,milovat jen jednu ženu,aby odstranila z mého srdce pěnu.
Kterou vyráběla má nenávist,aby přikrývala mou lásku,a tak odstranila by mou nenávist,a já mohl jí dát svou lásku.
Smrt
Při pomyšlení na ni běhá mi mráz po zádech,život ubíhá a ona staví mi hráz jen pro mne,staví hráz a pomalu ubírá mi můj život. Hravý byl můj život a těď uniká mi z duše.
Bojím se, protože po smrti už není nic,při smrti zanikají všechny mé myšlenky. Strojím si svou smrt, pro poslední chvíle,a při tom zamykají mi své srdce před očima.
Tvář
Při pomyšlení na tvou tvář,
probouzí se vmém srdci náhlá zář,
ozařuje celého mého ducha,
studna mé zlosti je hned suchá.