Písmák na stupnici šedi je vykotlaná stezka
odrostl jsemžertem podebíhám mostyodkrájím en mínus jedna časusjíždím nakvap vymezenou trasuhraju tím míň dokonalé postyve víru divadelní scényplné levoúhlých blafůjsem šest miliard prototypemstereofonníchmonografů.
předtímnež
celý svět- co je svět -
napsal si chemickou tuhou
čas úmrtí
řez z t ě ž kl ý mkardiogramem
prý svazek od Boha
mlčení není útěk od strachu
jen způsob
jak zápalnou lahví hodit na moře
vločky prvních zim
todo list
spadnout z téhle židle hladit naznak svět
šumět myšlenkou co přeze zdise brodí
hlásku k hlásce pod dohledem svého Boha
jásat iz píchlé duše a nelepit
Utíká nám to všem?
pondělní úzkostčtvrteční poblouzněnínedělní oběd -ještě párkrát a kremrolena karu po kremaci na stole.
chvilková
duše nefungujezasekla serestart nepomáhátam u otvorukam posíláš mě v kusea tam kde jsi mi samase oba sejdem'zavaleni vlastním trusemzatím ji odhodíma v klidu počkám až mi v květnu pošlou novou.
Devadesát
kroky po obrazechkoberce po stěnácha přece ti to není cizív pološerutu strom za stromem leží Vertikální ozvěna. Pod rukou ti mizíKaždá věc je bezcenná.
vzadu
s nezájmem hledět na šlehačkovou oblohuletící pírko časuv hlavě zeď v puse křena zatuchlinu hlasus vědomím, že nic jiného nemohujen malovat barvami po babičcea černá je až naposled.