Písmák Žiju
Každý ráno
a každej večer (kolem jedenáctý)
Pocit
silnější než všechno kolem
Obdobná
Černobílej svět se vybarvuje
postelovejma barvama
začínám pít
a čtenářům vnucuju svý obrazy
A vyjmenovaná slova po M.
Mý čichový buňky
se zbláznily
Vůně benzínu
je jak exploze
Jednoho bezcitnýho rána
Tuna posmrkanejch kapesníků
a čajový sáčky na očích
nepomáhaj
Dál si hraju na múzu
Muzikant
Dlouhý prsty
a na pravý ruce prstýnek z oceli
hrál.
Struny se chvěly
La cagette
Lapils mě
(nebo jsem ti možná do sítí vlítla sama)
a pak jsi zavřel dvířka tak tiše
že jsem si toho vůbec nevšimla
Útržková
Připadám si jak káča
( z takovejch těch starejch obrázků)
- ty jsi ten kluk
s proutkem v ruce.
beznázvová
Kafe stydne
a čtyři (čtyři. ) roky starý vzpomínky
mě začínaj pálit.
Filosofii stranou
Děvka?
„Nemáš cigáro. “ Zeptala se mě nenuceně. Věděla, že nesnáším, když kouří, ale já neuměl odolat jejímu nevinnýmu a zoufalýmu výrazu. Byla jiná než ostatní se kterejma jsem kdy něco měl.
Sebeobrana
Bráním seFalešným obviněním svýho svědomíKterý si na mě ukazuje a syčí "Ty"Bráním seVýčitkám svýho minulýho jáNechce přijmout skutečnost takovouJaká jeBráním seVzpomínkámLžímA sama sobě.
Minulost
Včera bylo pozděA dnes je příliš brzy Otvírat starý rány A nutit čas aby se vrátil zpátkyProtože čas a bolest nepřekonáš. Spálili jsme mosty A popel přesýpáme mezi prsty Ještě hřeje (. cítíš. )Utopíme ho v řeceKterá nás dělí od sebe navzájemA postavíme ty mosty znovu.
Požár
V dlaních se Ti usídlilo slunceA paprsky opisuje křivky Tvýho tělaV očích Ti žhne vášeňA Tvůj žár spaluje moji dušiHoříš HořímTouhou
Ztrácíš se
Ztrácíš seV milosrdenstvím opředených pravdáchV proudech zbytečných slov o nás dvouZtrácíš seZa závojem podvodů a lžíZa vodopádem předstíraných citů k sobě navzájemZtrácíš seV zoufalých pokusech nalézt začátekV beznaději blížícího se konce společného světa
A stejně se vždy znovu objevíšV živočišný touze zhrzených milenců.
Večer v hospůdce
Cigaretový kouř nad Tebou krouží jako dravý ptákA vpíjí se Ti do kůže. Nahořklá vůně červeného vína Ti klouže po vlasechA mizí v neznámu. A já se Ti nenápadně omámena chutí láskyVkrádám do srdce.
Chlapec z hvězd
Stmívá se. Na obloze se objevují první hvězdy a na město klesá tíživý závoj tmy. Ten, kdo píše tuhle zprávu ještě před pár dny seděl na zemi svého podkrovního pokoje a přemýšlel, co na tomhle světě- sám, bez nikoho- vlastně pohledává. Když po hodinách přemýšlení na nic nepřišel, vzal svůj těžký, tmavý plášť a bez jediného ohlédnutí odešel – rozhodnutý, že už se nevrátí…
Tak jak je možné, že teď sedím u svého dubového stolu a píšu, říkáte si možná- Tím důvodem je příhoda, která se mi stala při mé cestě vstříc smrti.
Strach
Až uslyšíš kostelní zvony bít,Věz, že to se jen vdávám za svůj strach . Z pavouků, myší a Tebe. Že o něm nevíš. Jsem přeci velká holkaA velký holky se nesmí bát .
Chtěla bych
Chtěla bych být .
. opuštěným ostrůvkem uprostřed širého oceánu. .
Co ?
Co teď ti zbývá.
Snad jen toužit a snít…
Objevit to, co skrývá
Pravý význam slova „být“…
Vážně to tak chcete ?
Pod rouškou nevinySkrývat vinuUtíkat do krajinMalovaných obrazů
. a básní.
Bát se vykročitJít mimo řaduStávat se černou ovcí(nebo obětním beránkem. )Ve stádu slepě jdoucích.
Vlastenectví
„Být bez vlasti je nesnesitelné“ Seneca. Ne příliš známá věta o to známějšího filosofa. Napadlo vás někdy, co je na tom pravdy.
Každý znás se rodí jako příslušník nějakého národa, jako dítě své Vlasti.