Bylo to jiné než jaké jsem to znala
Bylo to jiné než jaké jsem to znala
A zvláštní pocit když jsem tak nahá stála
Ruce se ještě chvěly na prsou
Otevřel jsi mě když jsem to nečekala
Bráním se věřit
Bráním se věřit – pryč je moje víra
A bdění mi zas spánky obestírá
Roky jsem mohla sama klidně spát
Odmítnout tě. – ktomu mi chybí síla
Být sama sebou se někdy stydím být
Být sama sebou se někdy stydím být
A cit skrývám tak jako se skrývá cit
Rub a líc vždy téže jednémince
Oči se v těch chvílích bojím otevřít
Budím se ze snů
Budím se ze snů - nemohu více spátAndělé spánku odmítli při mně státRány mé se proměnily v ránaObzor - jak plný krve - se zčervenat Každý den snaží víc - lžu a budu lhátO lásce tvé jež přišla nepozvána
Brána se zavřela
Brána se zavřela
A kostel zůstal prázdný
Rozešli se lidé
Ospalí soumrakem
Bříza se zachvěla
Bříza se zachvěla
A listí z ní opadalo
Rozťatý bílý kmen
Otevřel svoje rány - z
Blesk rozetnul oblohu
Blesk rozetnul oblohu
A déšť se spustil na několik dní
Rozvodněné řeky se nad krajinou slily
Ostrovy korun stromů na nimi zůstaly stát
Bolehlav jsi mi dal pít
Bolehlav jsi mi dal pít
Aby se mé srdce uzdravilo
Ruka se ti nezachvěla
Oči se dívaly zpříma
Bílé i černé
Bíléi černé je to čeho se děsíme vnás
A rozum nás nechává napospas
Rozum nás nechává na holičkách našich strachů
O kterých víme jenom my
Svaž mě
Svaž mě
koženými řemeny
spoutej mi nohy u kotníků
ruce na zápěstích
Bezzubý stařec
Bezzubý stařec
A bezzubá stařena
Roky bezzubě sedí
Opřené lokty o kolena
Bolesti se nedá ubránit
Bolesti se nedá ubránit
A strachu stejně tak
Ruce sepnout
Odřít si kolena
Podzimní
Barevnýpodzime barvami prosáklý
Až budeš odcházet - bude mi smutno znich
Rudých tvých odstínů mrazem už spálených
Okrů všech zdupaných vblátě a sněhu
Beránku boží
Beránku boží - ovečko vystrašená
A zahnaná do koutů našeho strachu
Ruce jsou nachystány s noži
Obětiště je připraveno - beránku boží
Byla to neznámá vůně
Byla to neznámá vůně
A krátká vzpomínka sní spojená
Roh Spálené ulice a Národní třídy
Otočila jsem se a šla pryč
Bláto již uschlo na botách
Bláto již uschlo na botách
A déšť se vpil do kabátu
Raději bych stála někde jinde
Oheň kde by mě hřál
BAROKO III.
Budoucnost už možná byla
A bylo možná i baroko
Roky jsem vněm šťastně žila
Ovšem že pouze na oko
BAROKO II.
Bouře jde snocí - bouře je noc
Asi bych se neměla bát, ale…
Ráno ji snad zažene svou mocí
O kohoutovi si nechám zdát - jeho hlas
Zimní sen III
prázdný pokoj bez oken a dveří
pláču po něčem co jsem nemohla nikdy mít
(výhled do dvora
na stromy vzahradě)
Zimní sen II
Když pozvolně taje sníh
řeky sílí
déšť smývá zem
přijde ten
Zimní sen
a setmí se nad krajinou
nad domem
nad brázdami polí
napolo zavátými sněhem
Baroko
Brzy ráno jsem vstala
A okno které jsem otevřela
Ronilo noční déšť do mého pokoje
Opar který se ještě držel nad strání
Noc je tichá
Noc je tichá
slyším jen kroky jejích bosých nohou
jen prach se zvíří
a usedne zpět
Devátý den devátého měsíce
Samoten v cizí vsi, cizí host zdaleka tady
Vždycky, když nadejde ten krásný svátek,
na blízké dvojnásob vzpomínám
V dáli tu vím, že bratři teďstoupají k vyvýšeným místům
Některá slova
…
některá slova slyším i ze spaníněkterá slova jsou pouze čekáníněkterá slova skrývám i před sebouněkterá slova zabolí zazebou
některá slova vesele zpívajíněkterá slova pouze se šeptajíněkterá slova smutně se přikrčíněkterá slova vždycky mě rozbrečí
některá slova stále se navracíněkterá slova potulní žebráciněkterá slova šeptáš mi do uchaněkterá slova jsou jak zlá předtucha
Barevné skleněné střepy
Barevné skleněné střepypohyb ruky je oživía stvoří z nich muže a ženuchlapce a dívkulásku a odloučení
vítr na volném mořinarazí do plachetvlny se rozbijío příď lodi
barevné skleněné střepyoživí příběho hledání a nalezenío návratu a shledánío ptaní seo cestě za odpověďmi
Letní déšť
Jako bys byl celý upršenýpředevčírem a dneska zaspršíš pršíš a pršíšskoro celý den a celou nocmokrý a chladivý
celé tělo mě pálí jako v horečcea doufám že ty jsi lékmusíš jím býtjako jediný mě dokážešochladit
pršíš pršíš a pršíšjsi mokrý a chladivýa když se nikdo nedívástékáš mi po kapkáchaž do klína
Sedmý den sedmého měsíce
Sedmý den sedmého měsíce čínského lunárního kalendáře (letos připadá na 26. července) je svátkem křehké milostné nálady. V podvečer tohoto dne bývalo v Číně zvykem vyhlížet na obloze setkání dvou hvězd, Hvězdy nebeské přadleny (Vega v souhvězdí Lyry) a Hvězdy pasáčka buvolů (Altair v souhvězdí Orla), o nichž stará čínská báje vypráví jako o věčně od sebe odloučených milencích, jimž je dovoleno setkat se jen v tuto jednu noc v roce.
Báje odvozená od názvů hvězd, vypráví o tom, jak dcera Nefritového císaře, vládce nebes, Nebeská přadlena, jejímž úkolem bylo po celý rok tkát oblačný brokát, se zamilovala do pasáčka buvolů a tajně se za něho provdala.