Písmák Bílá krajina
— Bílá krajina ladných křivek, hra světla s tvary, stíny. Závěj, sněhová duna stoupá ke stropu. Na stěnách rostou vodní kola, chvěje se celý čas. Každý kousek těla.
Vítr je
__ Vítr je dnes lenoch, větví nepohnul. S bosou vílou, klidná odpoledne milovat a kaštany v dlani, to vlasy barvy jejich
Nejraději
— Nejraději mám ústa slonů a jejich chobotí ručičky. Nejraději mám větve stromů, veverčí domečky. Chladný stín a úvaz na oprátku. Nejraději mám, že tak málo stačí ke štěstí.
Slepého
— Slepého, za ruku ulicí veď mě. Dříve než zapomenu pocit z vůně větru máty a pepře. Kousek od řeky cítím květy mezi domy a hejno stěhovavých ptáků v pravé dlani.
***
— Krví v pažích objata, nad hlavou kometa. S rosou ráno kocour i střecha, tiše umírá.
**
— Vlhká ulice ve světle lamp. Za plotem, jablečný sad. Dlaň a pět prstů, hlava. Pod lampou stojí člověk.
*
__ Večer, trochu přivonět, k hrnku v dlani. V krku hada, na pažích žíly s krví a husí kůže zježené chlupy. Teď zavřít oči. Černozlatá pára spálí dlaň, v zápěstí ruku mírně vzhůru.