Písmák Zatím bez názvu II
Kamenné schodiště
studené,
jak cesta do pekel
rudými prapory ověnčené.
Svět se točí dál
Jak káva černá
vlasy tvé,
barva stejná
havraních křídel lesk.
Kapička krve
Kapička krve,
rudá a teplá
a za ní další,
kap, kap, kap.
Zasněžená cesta života
Třpyt a záře slunečních paprsků,
když dopadají na zasněženou louku,
odráží se vočích tvých a mých.
Stopy ve sněhu,
Poutník a hoch
Světem trmácí se poutník,
nemá kam by šel,
jeho vlasy bílé,
skrývají starou tvář.
Chybí radost
Duhou barevnou
těší se děti
jak těšíval ses ty sám.
Stačilo pár chvil
Čekám až přijdeš
Tvá vůně je pomíjivá,
tak jako život na zemi.
Ráno jsi tu byl
a večer se už nevracíš.
Nemocniční
Je jarní odpoledne a já sedím sama včekárně u lékaře. Za sklem čekárny vidím různé postavy. Pacienti se jen tak tiše procházejí po chodbách nemocnice a mezi nimi spěšně se pohybující lékaři a sestry.
Je to zvláštní pohled.
Balvan
Slunce svítí mi do dlaní,
a já vuších stále slyším tvé lhaní.
Měl si mě chránit a mít rád,
snad mohl sis vedle mě připadat stále mlád.
Tebe
Dívám se na tebe,
za závojem noci,
Jsi má víla spadlá znebe,
dívám se na tebe
Otevřu.........
Otevřu dlaň a vní motýl,
otevřu oči a vidím svět,
otočím se a jsi tu ty,
chci vrátit čas zpět.
Vrána
Přiletěla jednou z rána,
na mé okno vrána,
říkala, že jsem debil,
tak jsem jí jednu vlepil.
Zatím bez názvu
Oči mám zavřené,
přesto tě vidím,
tvůj obraz na víčkách,
tvou vůni cítím.
Stává se to
Její oči byli zalité slzami. A on to viděl. Poznal, že je smutná a nešťastná. Vždycky to na ní poznal.
?!
Co je to pravá láska.
Snad tajemná kráska,
snad sen každého z nás,
aby tě obejmul on. když je venku tuhý mráz.