Písmák Tajemství noci
Bojím se udělat krok vpředOddaně hledím vzhůruTeď už nelze to vzít zpětStromy krvavou mají kůruSnažím se schovat v stromovíHledám nesplněné snyKde hledat nikdo mi nepovíUž zbyli jste jen vySrdce probodnuté výčitkouKdyž náhle sklopím očiTeď už chybí mi jen poznatTo zrádné tajemství noci
~ Angelka Dark-Simenia
Jeden sen
Když večer zajde slunce,noc plná temných chvil. Když chceš se dočkat konce,měsíc za mraky se skryl. Když plná beznaděje jdeš spát,bojíš se zhasnout světlo. Když hloupě se snažíš milovat,slunce do očí pravdu ti vmetlo.
Možná bude to fajn...
Možná bude to fajn, až přijde ráno,vysvitne nová naděje. Možná bude to fajn, když budou máloprošlápnuté šlépěje. Možná bude to fajn, až vezmeš mě za ruku,řekneš, že mě máš rád. Možná bude to fajn, když vrátíš zárukua budeš zas jen kamarád.
Někdy si říkám...
1. Někdy si říkám,jak složitéje žíttakhle sám,ale pak přijdepřítela setře slzy. Řekne, ženaději máma mám snítsvé sny. 2.
Už jsou tu zas ...
Už jsou tu zas . ty stíny noci,co napovídají, jak zradit. Jak běžet pryč a nepomoci,jak co nejvíc zranit. Už jsou tu zas .
Jednou, když...
Jednou, když zajde slunce,budu vždy vědět, že je čas snít. Že nesmím sny chytit prudce,ale že za nimi musím si jít. Jednou, když oddám se pláči,bude tu někdo, kdo setře mi slzy. Někdy prostě díky říct stačí,jindy musíš věřit, že skončí to brzy.
Zas o jednu míň...
Pokousaná a zvrácenávlčice u cesty leží. Sešla z cesty, je ztracená,dýchá už jen stěží. Ostré jsou kamínkyna cestě ležící,krve pak pramínkyz tlap prýštící. Jen tiché vrčeníz křoví tam opodál,bolestné skučení,ani ses nenadál.
Se vztyčenou hlavou
Však já ještě naději máma hodlám jít stále dál. Jen tak se nevzdávám. ,. jdi pryč, nikdo tě nepozval.
Vlčí duše
Malá a zbloudilá,bije se křídly. Ve tmě se ztratila,nemá už síly. Slzy za masku skrývá,bolest svou tají,věčně krvavé tlapky mívá,zlé sny se jí zdají. Oči od třpytivých slz,když snaží se je otevřít.
Maminko, já padám ...
Smích v srdci mi utichá,láska k tobě chladne,najděte mi viníkaa přísahám, že padne. Jednou mávla jsi křídly,že tu budeš jsi slíbila,padlí andělé ke mně přišlia já se navždy ztratila. Zpátky ke mně slétni,jak štěně teď strádám,za ruku mě chytni. Maminko, já padám .
Poslední hvězda
Jak šimrá rosa do bosých nohou,našlapuj měkce, vlčata už spí. Dvě tmavé siluety pod oblohou,pojď ke mně, než se rozední. K tlapám dám ti sedmikrásky,propletu můj ocas s tvým. Tak už uzavírej první sázky,kdo proběhne dřív údolím.
Sni, když doufáš...
Bolí mě, když naříkáš. Nemůžu vzhlédnout, když klopíš hlavu. Když svých snů se odříkáš. Když uvěříš každému klamu.
I don't believe...
You’re smiling when I’m sad,you're unhappy when I’m glad,you like it and I hate,you’re my Moon, I said. You were shining to my wayand now I see only darkness. For everything good I must pay,now you know my weakness. I don’t believe.
Zab anděla!
Přestaň už bojovat a zapři své tajné touhy,do bezedné propasti vhoď po jednom své sny. Pomalu jdi a vědomě zakopni o vlastní nohy,nečekej dál a skoč po hlavě do té sladké tmy. Otoč se zády k přátelům, vždyť tě stejně zradí,jen se nech oslepit zářivým světlem temnoty. Zapomeň na všechno, na co jsou ti teď přání,když právě podléháš svůdnému vábení samoty.
Jestli máš mě rád...
Zapomeň, že jsem tu byla,zapomeň, že jsem kdy žila,zapomeň, že měla jsem sen,zapomeň, že začíná den. Chci usnout a spát,chci už se neprobrat,chci temnou noc,chci jen svou pomoc. Nevím, co bylo špatně,nevím, vzpomínám matně,nevím, kdo udělal chybu,nevím, kolik bylo slibů. Přísahej, že nebudeš sám,přísahej, že dočkáš se rán,přísahej, že naučíš se žít,přísahej .
Na rozcestí
Zavřeš oči, zasníš se a víš, že budeš žít věčně,neopustíš od svých snů a nepřestaneš se smát,příteli pak stiskneš zase ruku – jemně, vděčně,aby věděl, že přeci máš ho tolik rád. Lehneš si do trávy, zapomeneš na ta svá trápení,natrháš si náruč plnou kopretin – sladkých snů,upustíš na chvilku od svého nekončícího želání,a začneš si užívat krásy všech dnů. Nevěř strachu, vždyť dokáže tak úžasně lhát,zapleť se do těch něžných nití – vzpomínek,jejich výčitky teď nesmíš si moc k srdci brát,pod polštář schovej vlasů pramínek. Zeptej se květiny, co s ní bude, když ji utrhneš,zašeptej všechna svá přání do koňské hřívy,odpověď na spoustu otázek však nedostaneš,to vše musíš totiž vědět jen ty.
Tanec pro sen
Dokonale ladné pohyby,však jen k ní vzhlédni. Jak jemný déšť bez vody,zpívá píseň, vzlétni. Tmavé oko, snědé tváře,však v svém kouzlu nevinná. Černých vlasů něžná záře,a tebe to tak dojímá.