Písmák Skřípějící
Krychle a kvádry
podél železnejch manželů
ušmudlaný tady taky
jako o míle dál
Olovo
Takřka nadosah
stále mi uniká
jako drobivé tabletky
mezi dvěma lžícemi
Dobrovolně nemocná
Precizně dochvilná
cyklická nákaza
přijímám ji zaskočená
s otevřenou náručí.
Ocelový prach
Všechny je mám přečtený
ty spousty betonovejch knih
ale cítím jako prvně
na nich čerstvě zaschlej klíh
Maličká
Bavilo mě
chození do cizích pokojů
do pokojů plných hraček
barevných obrázků
Končení
Čas strhat zažloutlý tapety
v domě věčného podzimu
s hloučkem tichých pronásledovatelů
za zády.
Podzimní reminiscence
Prázdný kalendáře
naplněný neurčitostí
zíráním z oken do duší
strnišť olámaných stvolů.
Všude bílo
Baví mě střídání nálad
v období nejistot
únava z hledání řešení
čím dál víc
Co se rozpustilo.
Bylo strašný vedro
až naskakovala husí kůže
snažili jsme se přijít
na strhující myšlenky
Tehdy, až se budu orientovat jen po hmatu.
Nakračovala jsem popamětipo hmatuobličeje kolemjdoucích vlezle připomínalybarový úsměvslečny Utěšitelkyzmařených šancí. Odtenkrátco na mě celej svět řvalz deseti centimetrůmi šumí v uších moře. Odtenkrát, co mis andělským výrazemznásilnili dušiv umaštěný předsíni tělave vaně tiše zarezonovalzkapalněnej smutekbílé barvy s červenou příměsí. Až si budu strkat ruce do mlýnku na masozavolám si tě na pomoc, protože už nezbude nikdokdo by točil klikou.
Tichá.
Na vybydleným sídlišti
po hubený cestičce
jinudy než ostatní
našlapuje po kamenech
Ne víc než dvě noty.
Zbyly tu nějaký drobky
mastnej otisk
duše na papíře
a nedopitý kafe.
Zimniční.
Jak chladnou noci,chladne i moje hlava. Zebou mě nohy a jako bych se neviděla. ztrácím nadhled a víru v Bohy– jsem hlučně oněmělá. Jak chladnou noci, chladne i moje hlava,rok od roku, víc než prším,spíš mrholím a nebo poprchávám.
Jsou.
Jako zubní kartáčkykaždej do jiný špínyčekajícíkomu dřív změknou štětinyprasknou nervy. Jako malý snyNenadchnou a neurazívýdaje za stravu,ubytování ve vzduchoprázdnuhlavy neobydlené myšlenkama.
Cesty.
Jela jsem vlakemvšechny ty kůlničkynaskládaný cestou hala balapotažený železným prachemmě nutily nic neříkat. Ani nebylo co. A ten prach skřípe mezi zuby. Jela jsem vlakempán naprotipočmáraný sedadlaprázdný obličeje a roztahaná krajinaměl asi náročnej večer.
nenápadná.
někdo potiskl stěnubarevnejma rybičkamaznamení na znameníže jsme poraženýna všech banánovejchfrontách. jednomístný houpačkyvisí jako šibenicesoukromejch vlastníků. houpou sev opuštěným poliprapodivnejch záměrů. ale trávu nevidět.
Tomu, kdo spěchal.
Ve veliký místnostihoupal se lustrna podlaze si hodinyodpykávaly nespravedlivý tresty. Stoly s dlouhatánskejma nohamanešlapaly do ciferníků. Vyzáblejma oknamadrásaly se ventáhlý tikotyoslňujícíma mřížemaza bílýho dne. Nebyl časzavřít dveře na víc západůnež bylo dní pohromadě.
Podkrovní.
Seděla jsem na okapukterým proudily zástupy listůa z pera mi do sešitucákaly červený kaňkybalancovala jsem tamna tenký lince tužkyvnitřnosti tancovaly kankánboty se smutnejma špičkamase kinklaly na stranyrozrážely kouřpavoučí nožičky se mi pletly do vlasůa kabát s natrhlou kapsoupoletoval mi za zádyjako papírovej pytlík.
životní.
Luminiscence konečků prstů
znovuobjevujících
elektrické zkraty
přibližujících se pólů
Naboso.
Bezponožkatejma nohama našlapovala jsem do trávy černě se vlnila mezi prsty jsem cítila varovný spodní víry brodila jsem se mezi stohy papíru rozházený stránky se líně převalovaly pod podrážkama mojí duše pichlavý skolíčky z posečenýho pole zarývaly se hluboko hluboko do spárů panelákový divočiny kde jsou koberce nasáklý lacinou kolínskou, spálenejma topinkama a soukromou nenávistí.
Za zrcadlem.
Zaječí čaj o páté
zítra nebo za měsíc
z porcelánového servisu
pro panenky
Tak daleko.
Uprostřed náměstí
mezi ostrovy z korálků
vysušený moře
kdo šel naposledy okolo
nepojmenovaná.
Jsem falešná hráčka durové variace na Lolitu. Spěšná rezonance a rudý otisk rtů na bílých klávesách. Vážení posluchači, vypněte mou reality show, vždyť vydat se neumím ani papíru. .
Fingerprints
Jako plnicí pera
oťapaný otiskama
těch, co rozmazávají kaňky
každej se někde podepisujem
Špinavá duše
Vypověděla jsem všechno
snad jenom
jsem zamlčela
tu malou holčičku
Vím
Včera´s tu byl
neviděla jsem
zvednul se vítr
mraky nad hlavou
Smích
V bolesti a smutku nikdo nehledá příčiny.
Ale zkuste se jednou z plna hrdla zasmát.
Bojím se.
Když sedáváš skrčenej na malým přiděleným sedátku
Nepřemýšlím nad tím, proč si dávat pozor.
Potom, co se zvedneš, sleduju směr tvejch kroků
A tak trochu se začínám bát.
Postpubertální protest.
V televizi ukazovali prase s opičí tváří. To je toho. Lidí s opičím ksichtem chodí po světě davy a nikdo se nepozastavuje. Málokterá cesta v tramvaji plující městemobejde se bez příběhů o ztrátě panenství a počestnostiblond holek s tmavou řasenkou a výstřihem k utopení se.
co si zpívá Svatá Kateřina v Emirátech
ČoDubaj
NeDubaj
Čáry NeDubaj.
biblická.
Kdyby zahozený kameny
mohly ukázat prstem
na ty, co jsou bez viny
moc by jich nebylo.