Písmák Vánoce
rozžhavené slunce nad dunami kameny drtí noha v opáncích dvě postavy proti písku a do Betléma ještě tolik dní . Krok za krokem muž podepírá ženuDo zad ho tluče slunovrat Jaképak Vánoce když v poušti klečí jenom sklípkan Jaképak hosana když z písku trčí Josefova hůl.
Podzim
Stromy tryskají slzy listí ovadlé kolečko hibernace jistí řezavý vítr fouká na podzim. bolí to stejně – jenže co my s tím.
V tom ranním poránu
Vtom ranním po ránulidi celí zblblí za svým si spěchajíjen aby nepřišli . kapka za kapkou pleská do nádoby dne přírodě je to jedno a jsme prý její děti Vtom ranním po ránu černé slzy deště destilují mé červené oči aby vody neubylo a nerv měl svoji koupel. Vtom ranním po ránu pádím sostatními navrch hua vespod .
Bez názvu
Jestli tě dlouho nikdo nepohladí,vyschne ti mícha. Říkávala babička, odhrnujíc ti neposlušné vlasy zčela. Na to, kdo pohladí tě, až ona složí ruce, na to radš´ nemyslela.
Až
Až otevřeš ráno do jitra až zazní zas tvůj hlas až dolů vodou pustíš sen protože tmou už dávno zhas až oči pustíš ven - řeknuTi jak jsi krásnákrásnější než ten první den.
A láska
. a láska, která se na nás snáší
je jako hedvábí,
jež hladí moje prsty.
jak bouřka se nad námi vznáší
Cokoliv
Cokoliv napsáno a všechno vytištěnomyšlenky promoklé a odhozené tělojen stroze informují co básní kdysi byloa vše je skartovánoi myšlenky i činysny v tichu bloumají knihami přečtenýmia chvějící se rtya rozechvělé rucena popel přemýšlína popel po odmlce navždy se zjevila štíhlostí svou děsípříklady táhnoujak bitka na předměstíje konec básníkuuž není dál co néstivýmluvy neplatíto jen odešlo štěstí.
Jaro
Já
ten starý strom,
který se listím odívá
svou hrubou kůrou přepodivně ladím
Až
Až otevřeš ráno do jitra
až budeš jíst svůj klas
až dolů vodou pustíš sen
protože tmou už dávno zhas
Na prkně nevděku
Na prkně nevděku
se vozíš jako na vlnách
kde je tvá nevůle
odnesl ji čas
Nezodpovědné činy I
Tma
teplá čerň jež obléká se
jako kabát
jako kabát sděrami hvězd
Na smrt Manon Lescaut
poušť, kamení a písek
žár slunce vtemeni
horečkou spaluje
tvůj život zmařený
Posté opakuješ
Posté opakuješ:
je to jen ještěr
sežere útroby a jde.
ale co stím hadím luskem
Únava
Odcházím
a les je plný
mých oběšených slibů
zakopaných pohřbených úmyslů
Zapomněl jsem co bylo
Zapomněl jsem co bylo
a děsím se co bude
dny jako sekyra
mne sminulostí dělí