Písmák Ona ví
Už padla tma, je pozdě jít ven.
Venku na tebe čeká dívka
Ona tě zná, vezme tě za ruku
Odvede tě do hradní věže.
Příliš velká planeta
Zapadlo slunce
Závidím ptákům
Vyletěli výš a peří se jim ještě leskne světlem.
Tam nahoře
Tam nahoře na zelených kopcích
se dotýkáme nebe
Tam nahoře na travnatých kopcích
pod modrou oblohou
Na stromy
Na konci září jsem v noci
Jsem lezl nahý na stromy
Loučil jsem se s létem
Však v říjnu v noci
Je to mrtvé
" Je to mrtvé" pravil Otakar Vlček a na čele mu v pozdně odpoledním slunci vyrazil pot. Rázně se otočil a opět zašel do domu z kterého před chvílí vyšel - odstrojil se a načal druhou láhev vína. " Je to mrtvé " zamumlal a sklenice zacinkala o jeho sklovinu. A ten zvuk skla, jak dávná ozvěna, jiskry jak Vikinga Vika.
Úplněk
Ach Luna nad lesy zas plná
Půjdu domů raději oklikou po silnici
Kdo by si troufnul přes les
Když nahé čarodějnice tancují kolem ohňů
V autě
Máš divný světlo ve svým starém autě
A démoni už brzo dostanou tě
Tak vyser se na to, vypal červa
A na plný koule vohul k tomu Cave
Samotář
Sedí u stolů
Povídají si kdo kde byl u doktora
Kdo co uvařil
Kdo co opravil
Arwen
Seděl jsem s Arwenou na louce
Dívali jsme se před sebe
a mlčeli
Potom jsme se vydali cestu
Muž, který spadl na Zemi
Někdy se stane
když sedim s pivem na zahrádce
že si vzpomenu na film
'Muž který spadl na Zemi'.
Zlatý hřeb dne
Sedím s pivem před hospodou
Blíží se šestá hodina večerní
Budu si muset přesednout
abych měl dobrý výhled
Bořivojova ulice
Šel a vBořivojově ulici potkal
chlapa se psem.
A ten chlap mu hodil toho
psa za krk.
Tupaca Amarua 22.4.1997
Peruánský prezident
se prochází podzemní chodbou
Jako nějakýšógun
Koberec tlumí jeho kroky.
Vánice
Ztraceni v sněhové vánici
na cestě ke svému autu
Jako nějaká banda partyzánů
a poslední pokusy o průlom
Jsem...
Stěhoval jsem se z měst do měst
Stěhoval jsem se z vesnic do vesnic
Ted tu sedim s pivem na zahrádce
Pozoruji hmyz
Končiny Alemana
Ohněm prozářená prázdná světnice
Podlaha z udupané hlíny posypána solí
Budeme mlčky sedět u dubového stolu
Když tu náhle ze tmy vřesoviště
Jsem vzdálen...
nevýrazná silueta ve večerním vichru kdysi dávno
v očích teskno z Vihorlatu
dvoumetrová hůl utajená v černém plátně do jehož záhybů se vpijí poslední záře -
v pevném sevření ruky ztracené v příliš velkém rukávu jenž trhavě vlaje
" Otakare Otakare "
" Je to mrtvé" pravil Otakar Vlček a na čele mu v pozdně odpoledním slunci vyrazil pot.
Rázně se otočil a opět zašel do domu z kterého před chvílí vyšel - odstrojil se a načal druhou láhev vína.
" Je to mrtvé " zamumlal a sklenice zacinkala o jeho sklovinu.
A ten zvuk skla jak dávná ozvěna, jiskry jak Vikinga Vika.
topinka Kalous 23.
Topinka Kalous už neplive po rybách. Ba ani neslintá do piva.
Z dlaní už umí vypouštět sloupy modrého světla.
A serouc si po noze, je aktem Salvátora.
nebe nad Maskvá
Jen ať pes tančí vprostřed naší sednice
jen když je na našem stole plná sklenice
Bulgakov bledý krčí se opile v koutě
kdyby byl střízliv snad vypadal by hloupě
Pohřební slavnost
Můj život je jako příliš dlouhá pohřební slavnost.
Všichni už leží zpiti pod stolem,
jen mrtvému zapomněli zatlačit oči.
Mé oči ve věčnosti.
V pohoří
XXX
zapomenutej kanystr z roku 1905 v horách
v noci sněžilo a já si šeptal divný německý slůvka
ráno se po 27 dnech objevilo slunce
Medvědí sarkasmus
Medvědí sarkasmus
. kol Rokytecké slatě jsem kráčel.
Pak minul jsem Grosser Schacht, Vordere Sulz i Hirschberg.
Wiesfleckschacht i horu Kiesruck a Falkenstein.