Písmák -*-
V mých nejtemnějších zákoutích,v podhoubí stínů chladných vahtrpký smích hran jen víří prachkde dusot rozechvění ztich. A z krví živých květů krustdrolí se křídla černých včel,kde proudící dech otevřelbránu, jež hltá věčných růst. Ozvěnou spjaté vzdechy vodvíří tón v noci tonoucí:žhne touhou obraz rozhrnout,jejž lží maluje klamný klid,a v rozlámaných rámech jítpodloubím tanci planoucím.
08. 01. 2009
2
2
593
Vázané verše
Okamžiky
I.
Stál a udiveně se rozhlížel kolem. Jako by tu byl poprvé. Vše se mu zdálo naprosto cizí, neznámé, nepřístupné.
08. 11. 2008
0
1
630
Úvahy