Kouzlo

Duha z mích svící - bledne ránem
a bez hlesu - se blíží den
krev slunce obzor rudě zbarví .
Svou modlitbou se loučím s pánem

ja nevim jak to nazvat - jako pořád

jsi starší než kam pamněť sahá
má lásko když se obnažíš
rozum před pudem - slábne - váhá
své drápi do mne zatnout smíš .

princezny noci

princezny, duší zaprodanych
a vzpominek a zmřelích snů,
oděny v touhy - co jsou liché
z pocitú lidem nepoznaných

Nazev to nemá - snad poslední

Rychle - tak jako blesk .
Jak světlo co mne ve tmě ranní
Zas zavírá věčný kruh .
Odehnat zmysli tenhle stesk

sakra

Vduši máš střepi mrtvích snů
Všech přání co se ti nezdají
Když sníš tak touhy plní přání
To nekonečno příběhů

o uduši i o pravdě

tam pod hladinou řeky snů
náhrobky - kříže - prázdná slova
čekajic na své zmrtvích vstání
Čas vyzdvihne je do zýtřků

bytva s osudem

Osude jsi li předem daný
tak jeden věštec ptá se tě
kde je tvůj- konec – počátek .
Jak bůh jsi lidmi nepoznaný

Spisová značka 1 T 72 ODVOLANI 5.2 2017

Kde je Tvá víra sloužit právu
Když sloužíš sobě bezectný
Své poslaní jsi zaprodal
Lem fialoví na tvém hávu

trochu zmatku z duse

Kdo střeží sen co ještě není .
jenž duší jako voda plyne
Odkud a kam se ubírá
čas v realitu zmnení snění

navrat z stralu

Sundal si boty - setřel prach
Vzpomínky blyští zlatem duhy
Měl rozdrápaný háv - jak z zvěře
Pomalu kráčel v vzpomínkách

sicillska obrana

sicilska obrana
vyskocí koní
kritych strelci
vse na což souper pomysli

co mne to zas napadlo ???

JSEM DITE CASU CO JSEM ZTVORIL
ČARODĚJ - JMENA BOHUM DAL
SNILEK BLAZEN A DOBRODRUH
A SLASKOU ŽIVOT PROVAZIM

takovej starej pohanskej ritual

Pár veršů bolest umlčí
k nim v klidu noční krajiny
Větrné runy rydlem značím
Vlk ve mně tiše zavrčí

takova kravima - stezovola jsem si - chich

jedno mrtví ramínko
vyměním teď - rád
za něžnonký vemínko
budu si s ním hrát

čekani na smrt

Poslední slova kreslí sen
Vněmž věčný příběh prožívám
Až vydechnu je budeš spát
ztvořím nás jinde - vjiný den

metamorfoza

Metamorfoza
Tu noc Akela cítil v duši zvláštní chvění . Přestože nebyl úplněk vnímal jemné vibrace pocitú okolních duší víc než jindy . Jeho lidské já se vzpíralo blížící se metamorfóze , dokonce i rozum přispěchal na pomoc a dýchal do posledních jisker světla jenž blížící se proměně bránilo . V každém dechu jiskri vykvetli v girlandu slov které jeho ruka horečně zachytávala a cit zplétal do věncú z veršú jenž svou vůní opíjeli okolní svět přetvářeli v jeho loviště de se cítil bezpečný .

z levopisu na pravopis a zase spatne --- rebelska

Rebelská
Malí je čaroděj před pravdou davu
Dřív na hranici skončil snáze
Vždyť není zájem kdo je v právu .

ma duše stín nebo jak je to ?

Maluji ze slov – nemám stín
A v rdcadle mne nespatříš
Byt žijem spolu věky let
Tvou smrtelnost vždy pochopím

ja nevim - jinej pohled na lasku boží ?

věřit je možná výsada
i když je náš svět plný bohů
šikují lidské duše k boji
mám pocit - neb mne napadá

zas eneco o duši a duvere

Duši kam není ¨svěřit
a Čas jako voda utíká
když vnekonečnu smysl ztrácí
už není komu věřit

beze jmena

Laž citit je jak zdechlina
A viero mam te hodne rad
Tohle je pribeh nekonecny
Když mluvíš lzí vždy zacinaš

zejtra jdu k soudu

Zítra se budou lámat kruhy .
A dimenze mích vnímaní¨-
Vytvoří řadu posloupnosti
Jsem první . třetí . nebo druhý .

ja furt ted nadavam na ty kurvy - proste jednu miluju

Zemřeli slíbí co jsi dala
Anebo hnijí vjámné casu
Čekajíc na to kdo je vzkřísí
Tělo jsi zlatu zaprodala

za sneco o evině tajmemství

duše ten dávno mrtví klíč
jenž dary bohu vsobě nese
důvěru lásek otvíral
kam zmizel- ptám se - proč je pryč

svět po ragnaroku

jen čas nás vede dějinami
bozy se střídaj,- jako vlády
každý má svuj čas vymněřený
čaroděj kráčí ruinami

Nasim milim krytikum Zvlaste pak Honzykovi

tedy jiz tusis co ti pisu
rub vse sve ma - co nese lic
um levopisu není v hnisu
bud k lidem vstricny trochu vic

slavnost času

Slavnosti včase zemřelých snů
Postavy zmlhy jsoucnem kráčí
A pravda jako ryba mlčí
Skarab dál si svou kouli vláčí

ja zase nevim jak to pojmenovat

Na hrobě růže
Další rov -
A slova váhu ztrácí včase
Hladina snů ,už zavřela se

Vánoční pocit

Devět hřebů je zatlučeno
Zdevíti hrobů vzal jsem hlínu
Bych přijal stráže , kmístu dění
Slovo už bylo vysloveno

3 kousek toho co se minule načal - chich

Kronovo srdce, čas nám měří
Tik - metronom – starší bohů
Epochy - život ,čas nám střeží
Rum rozvalin je vzrádců duších .

pokracuji s tim předtim

věřit je možná výsada
i když je náš svět plný bohů
šikují lidé duše k boji
mám pocit - neb mne napadá

nema nazev ted mně napadla

Astrál se chvěje tichou písní
Hlas mlčí , klíč je zámek -snů
OpcEsním gestem - stvoříš vize .
Je potřeba mne zbavit tísní.

zase neco o vílách snech a iluzých

Dál budu hledat vílu snů
Co roztančí mou duši vlčí
Zalpane duha vkouzel zemi
Zbavené lsti a pokrytců.

zase nevim jak to pojmenovat

Hranici stínů – světel vizí
Bohové střeží - věky snad
Problémy lidí jsou jim cizí
Pro ně by řekli například

Galieleuv epitaf

když z hranice už stoupá dým
duše se k bohum potácí
laska a pravda - jsou jen sen
snad boucnosti ublizim

uvaha levopisce - Způsobý kmen stromu který spadne hluk ?

Na botách stříbro mněsíce.
Nacházý vše co v temnu duše,
Ztratil a v duze zpletl v slova.
Vzpomínka život děsíce.

uvaha nad tim co je laska

Láska je odraz světla bohů
a duhu tvoří šepot rýmu.
já chtěl bych říct - a to snad mohu
že každý nesem na všem vinu

o řem asy tak sní spící bůh

nit boží bytost
Odynův sen se řítí duhou
A do ruda se barví mosty
Yggdrasil ,lystí- purpur skví

uvaha levopisce

V kolika stínech duha svítí .
Zaptal se luny čaroděj .
A proč maj lidé ze tmy strach .
voní snad v noci - jinak kvítí .

proč bozy bojuji mezy sebou ?

TIsíce bohú kráčí k lidem
A zdá se - každý zákon nese
Čas s láskou to vše zaonačí .
Stačí mít nadhled – brát vše s klidem.

neco o prostitutkach ?

princezny, duší zaprodanych
a vzpominek a zmřelích snů,
oděny v touhy co jsou liché
z pocitú lidem nepoznaných

vono ja nevim kde je pravda ale mam nazor

pomalu se nam sune čas ¨
byl dřív než búh - a pri je večný
a do duše nám piše slova
je slepí - hluchý - nemá hlas

fakt netusim jak to pojmenovat

jak si tak chodim po svete
je kulata ta zemnekoule
nechapu veci co jsou zrejme
dolu . či vzhuru . pred spjejme

levopis a kacici zatulanaj

kačica smutna -- tůlavá
anděl, co bohy nezdravi.
A živel jenš jde zivotem.
Domov její je Mijava

zase neco o lasce

laska nezije na svete
zije si v srdcich- tonech pisni
ma vsechny barvi v palete
ma dar nas lidi zbavit tisní

neco o mne

mozna ze jsem vlk samotar
a tvurce snu a velky lhar
bit vim ce si ti v dusi deje
laska se na mne neusmneje

zase neco o lasce

Zradit snad ani nejde ducha
A ztratit nejde naději
Láska je mrcha slepá hluchá
Tak sedím doma raději .

smrt vestce

Na botách nesu hvězdný prach
A touhy z mýtú minula .
Pozvolna ztrácím smrti strach .
kdyz víla moje zhynula .

neco o carodejich

čarodej - zpletač osudů
prehrsel lasky - trocha bolu
walkirja Sif - mu karty michá
udela z krale pobudu

andeluv epitaf

posledni bytva - andel pada
a kridla jeho pravda s laskou
jsou jako devka zlomene
nebe v tve misli - co mas rada

neco o lasce a case

V lásce je zkryta touha žit,
rovnat se smrti - cesta časem
a věřit v co se nevěři.
A kdo by to chtel pochopit

neco o valkirach

do zbroje lasky odena
walkirja leti smtri vstric
a temná duha rude skví
laska je citu zbavena

v co co verit ?

Ne vírou v bohy, ale v zlato
povíme kolem co jsme zač
Pak jednooký s hlavou sťatou
zastaví v chýších dětský pláč.

nema jeste jmeno

zas oblečeni jako duše
a v tělech lidí - stádo běží
kolem je tma, byť oheň sněží
Skídbladnim proklán - vers zni hluse

dech mrti

Bolest procházý staletí
minulost jsoucnem ožívá
devátý úder bije zvonu
Láska umírá v prokletí

o čase

Pozvolna kruh se zavírá
Horizont barví – zvláštní chlad
A smrt se snáší jako sen
Co láskyplně vnáší klid.

zastavení

čas vyzván je zas k zastavení
svět kouzel duši vrací tvar
mnesíc svim svitem cestu značí
kdyz tulák v čase hlavu skloní

snad to jde nazvat divně - prodaná duše

Když první člověk prodal duši
Netušil že je společná
běžli věky - lidé hluší
Už neví že je skutečná

choral srdcí

za noci, tichá písen zní .
zpívaj jí lesy- vody- srdce lidí.
duše v ní žijou když lid spí.
a věštec v před s cestu vidí

přiblblá uvaha rymu v levopiseckem stylu hlupaka

co je to básen-.
řekl bych¨. snad věnec
ze slov upletený .
z pocitú vášen

laska v duši

Máš žlutou duši
Snad tak Ti mohu říct
Že slunce v duši neseš
Vášeň Ti sluší

laska ke snum oprava

Laska ke snum
století stínů - poslední.
zas skaldů duše padlích kráčí
do šatu noci zahalena

laska ke snum

století stínů - poslední. zas skaldů duše padlích kráčí do šatu noci zahalena tou tmou - co prostor duze tvoří a když se ráno rozední sen v život všechno zaonačí a lež luny je odhalena již vlčí muž se v úctě koří .

nevim

Ty víš kdo řídí bohů války
Ukryta v ledu vzpomínek
V mé misli kroužíš jako ptáci
A budoucnost ti v duši září

Zrdcadlo a jeho kouzla

Rozezní astrál vlčí stesk
Pozvolna jako když se sešeří
K úplňku duše prokletých
Jdou staté hlavy čaroděje.

snm našel snad se neopakuju je rok stará a jmeno jeste nemá

Slavnosti v čase stínú zmřelích
Postavi z mlhy - jsoucnem .
A pravda jako ryba mlčí .
Scarab dál si svou kouli vláčí,

bez nazvu

zastat se lásky kouzli toužíš .
Dej světu, o čem ve snech sní
A žádej za to sebe sama .
V myšlenkách s bohy- duze sloužíš

Mohila mích lásek

mohila ze snů .
co do duše je zapsaná ,
tyčí se jako poselství
Tisíce lásek - polibkú

levopis o temnu duse aneb carodejova pomsta

Černá svá přání zhmotníš snadno
Návod na štěstí co je smutné
Svědomí zkoušet není radno
Stačí jen dělat co je nutné

JA ZAS ANI NEVIM PO 3 LITRECH VINA A PAR BRCKACH MA JEDEN NAPADY

JSEM DITE CASU CO JSEM ZTVORIL
ČARODĚJ JMENA BOHUM DAL
SNILEK BLAZEN A DOBRODRUH
A SLASKOU JSOUCNEM PROCHAZIM

nemam na to nazor

když lide touží po spojení
a lasce daj vse a snad i sebe
mysl je v touze opojení
čas stojí - vedle mne. či tebe .

takovej remejk -

Prvotní hřích - spojení s duší
A tak se zrodil čaroděj
Co o zlu s dobrem, v lidech ví
Kudy jít k lásce napoví

jake jmeno tomu dat ?

V prokletí našel smysl žití
Čaroděj blázen dobrodruh
Jen at si lidé uleví .
Když hvězdná duha v duších svítí

Pokračování vzkazu

Sahne Ti všude
Obestře tělo mocí svou
Bytost jenž z hvězdy, živé zbude
Energii má prastarou

snad sem ten vzkaz už dokončil - chich

Svět za zrdcadli , má zvláštní řád
Kde pravda s něhou - světu vládne
A láska jako vodopád ,
život dá hvězdě krerá spadne.

Vzkaz

Svět za zrdcadli , má zvláštní řád
Kde pravda s něhou - světu vládne
aláska jako vodopád ,
život dá hvězdě krerá spadne.

taková zamilovaná o vílách a wlkodlacích

otevři dveře za zrdcedlo
jsi víla - paní z dávných mýtú .
co nese v duši věčný dar.
Vyřkni to mocné zaklínadlo

mají bohové sny?

Odynův sen se řítí duhou
A do ruda se barví mosty
Yggdrasil , lystí- purpur skví
Život a smrt se včase páří

Podzim

Ztracena v čase bez lásky
Odkládáš pýchu, sny , i přání
Je podzym – v lesých listí padá
Jak touhy co jsi odložila .

podzym

Ztracena v čase bez lásky
Odkládáš pýchu, sny , i přání
Je podzym – v lesých listí padá
Jak touhy co jsi odložila .

rusovlasé malířce

Z krajiny snů čné z barev přání
A koule v které osud zříš
Zpočítej barvy na obraze
-Střed tvaru nese poseství

Kvadratura tahle už je napsaná

Sedum dní prý tvořil jsoucno bůh
Sedun dní ze sedmi energií.
Ze jsoucna ztořil sedum stuh
Jenž život dali poezii .

život čaroděje

život čaroděje
Prvotní hřích - spojení sduší
A tak se zrodil čaroděj
Co o zlu sdobrem, vlidech ví

život čaroděje

život čaroděje
Prvotní hřích - spojení sduší
A tak se zrodil čaroděj
Co o zlu sdobrem, vlidech ví

život čaroděje

život čaroděje
Prvotní hřích - spojení sduší
A tak se zrodil čaroděj
Co o zlu sdobrem, vlidech ví

jak se ztratila víla

~~Prý za ranního kuropění
Studánky víla zjeví se
pak podrobýš se zkoušce její,
bohové noční písně pějí

bez názvu

~~Zas luna světlem střeží noc
To ticho lije mlčky smích
Do noci do duše do světa .
Jen myšlenka ten chorál ruší

Nostradamovy nářky

Ne vírou v bohy, ale v zlato
povíme kolem co jsme zač
Pak jednooký s hlavou sťatou
zastaví v chýších dětský pláč.

uvaha čaroděje po opici s kocovinou

Vkolika stínech duha svítí .
Zaptal se luny čaroděj .
A proč maj lidé ze tmy strach .
Pod vládou boci - jiné kvítí .

další vlčí

válka s psi dingo z knihy junglí - chich
pan kipling mně asi insproval na celej život
šarlatu hávem obzor plane
a do noci zní vlčí písně

i na mne trochu ponurá

Pozvolna kruh se zavírá
Horizont barví – zvláštní chlad
A smrt se snáší jako sen
Co láskyplně vnáší klid.

vlčí

Když první člověk prodal duši
Netušil že je společná
běžli věky - lidé hluší
Už neví že je skutečná

další bez názvu

AS s kněžkou Izzyz ,služebnicí
co ukryta je v slově jmena
a nezmněříš prý sílu její
co kouzli dělá kouzelnicí

JÁ ZAS NEVIM JAK TO POJMENOVAT

ELEMENTI ZAS PROSTOR ČEŘÍ
DUCH HLEDÁ VLÁSCE SOUZNĚNÍ
PRAVDA JE ZKRYTA ZA OBZOREM
A VMYSLI DEMON CHAOS VLÁDNE

proč kvetou sedmikrásky i v zimně pod sněhem - a je jaro hrabe mi jako každej rok v tuhle dobu

pod sněhem kveteš sedmikrásko
chci pochopit Tvé tajemství
odhalit smysl zymní krási
a vědět kde se pravda zkrývá

TUWA TUWA

Ty víš kdo řídí bohů války
Ukryta v ledu vzpomínek
V mé misli kroužíš jako ptáci
A budoucnost ti v duši září

snaha pochopení

Z pentaklu se zas line dým
A v duši se mi vyze páří
Než v mysli mé se rozední
V tom dýmu leckdy jasně zřím

smyslnost nesmrtelnosti

Vzpomínky časů zavátých
Spí v bytostech co v lidech žijí
A každá nese poselství
pár prvních lidí prokletých

smyslnost nesmrtelnosti

Vzpomínky časů zavátých
Spí v bytostech co v lidech žijí
A každá nese poselství
pár prvních lidí prokletých

smutná nálada

Duše se vrací k světu snů
A možná je to jenom vize
Vyčtená z knih co moudří psali
Když opuštěli lidí svět

beze jmena a myšlenky

Hledám Tě věky , moje vílo
Jsi prokleta - jsi z prvních lidí
Zbývá jen popel na oltáři
A v křišťálově kouli vize ,

o lasce a magii

Magie z citú pramenící
Co není nad ní vláda lidu
Probudí v ženě vílu spící
V niž čaroděj v ní pak najde klidu

uvaha

Vprokletí našel smysl žití
Čaroděj blázen dobrodruh
Jen at si lidstvo uleví .
Když hvězdná duha vduších svítí

zmatená

Když dračím hlavám vládne svár
Rozpusti duši do duhy .
Pak vzpomínky se kbohům vrací
Dát vizým formu- jsoucno – tvar

snad láska já nevim

Láska je odraz světla bohů
když duhu boří šepot rýmu
já chtěl bych říct - a to snad mohu
že každý nesem svojí vinu

variace na toman a lesní panna

Zas smečka vlkú lesem běži
Jen jejich stíny mohou blíž
Tam ve snech země kouzel leží
A ty se ní snad přiblížíš

cesta snú

Vesmíru ze slov patří svět
Dvě sestry nám ho s duší tvoří
Někdy až radost pohledět
Jak pravda se lží lásku tvoří

nemám pro to název ještě - chich

Runy mne vedou k osudu
Iluze písma - tonů z duše
Má větší váhu – skutek . - zlato .
Lze dobro tvořit zpřeludu .

hlava čaroděje

Hlaav čaroděje
Snad tisíce jich bylo stato
však stále zpívá stejnou píseň
Když n oční duha zaplane

sám nevim jak to nazvat - snad kouzlo ? chich

Tam pod hladinou vědomí
ukrytá vlidech lítá saň
dříme a čeká na svou chvíli
a její strážce – svědomí

Válka bohů

TIsíce dušíkráčí k lidem
A zdá se - každá boha nese
Čas s láskou to vše zaonačí .
Stačí mít nadhled – brát vše sklidem.

uplněk duše

Rozezní astrál vlčí stesk
Pozvolna jako když se šeří
K úplňku duše prokletých
Jdou staté hlavy čaroděje

matka zem

Prozradí runy čaroději .
Co za obzorem zkrývá sen .
A proč má štěstí jiný řád .
K stáru se asy neusměji .

Cesta králů

Na cestě králú k osudu
Bolest a světlo k pravdě vede
za obzorem se ukrývá.
jsem sen a tělem nebudu

svět

Čaroděj s láskou vlastní svět
Úplněk duše brána rodu
a obzor ukryt fantazií
Gejzýry přání zkryje květ

řeč stínú

Z pocitů do slov přeložil
Vlk poután k víle - kouzli lásky
Snů ochránce a strážce víl
Astrální werwolf - vládce noci .

Na počátku všeho bylo slovo

Z pocitú do slov přeložil
Vlk zpoután v duší kouzli lásky
Snů ochránce a strážce víl
Astrální werwolf - vládce noci .

černá magie

Černá svá přání zhmotníš snadno
Návod na štěstí co je smutné
Svědomí vlastnit není radno
Stačí jen dělat co je nutné

o bolesti

spletité větve Yggdrasilu
pozvolna čtu je zrakem slepce
bolest i zmar sem patří též
s osudm rvu se lezu víš

cesta do Valhali

Zas dračí člun se vzkáze topí
A nad hladinou stojí dým
I popel kreslí krajku smrti
Hrist bere padlé do sedla

Mlčení a hlas

Pozdravil bez slov – řečí stínú
Bez slov se zkonil paní luně
Stín byl a vstín se obrátil
Sebou si nesl rodu vinu

až

Až prolomím kříž osudu
Až zmizím - až tu nebudu
Až láska i svět smysl ztratí
Až úmysli se kpánu vrátí

pokračuji ze včera

Miriády ze sna pocitú
Gejzíry světel duhy zář
A ticho jenž má škálu tónú
Tulák se vrací k bohum domú

tohle bude mít pokračování jen mě ještě nenapadlo

Mirády lidských pocitú
Gejzíry světel duhy zář
A ticho jenž má škálu tónú
Tulák se vrací kbohum dumú

čas

Když do duše se
vkrádá mír
rozumný mlčí - pokloní se
neb ví že smrt si našla cíl

čas zmrzlí do barev

Vytryskl gejzír pocitů
Barvy svou vůní hltaj tmu
Život a smrt se v duze střetli
A bolest prchla – není tu .

síla snů

Já neznám slov co maj tu moc
Jak sny co sdílím s paní víl
však čas jde světlu na pomoc
A já už nesmím zústat dýl

Propměna werrvolf

U oltáře jsou vkruhu kněží
čeří vzduch slova prastará
Proměna je to oč tu běží
A tajemná noc nastala .

prolínání realit

Zrozenci stínů – světla braši
Bolest má konec v poznání .
Když se vzpomínkou ze sna vzatou
Kbudoucnu hledíš hlavou statou

bez názvu

Tuláku země zebe .
Ukryj svou mysl do hradů
Tvá slova duši roztančí
Duhově zaplane noční nebe

vyznání

prolétáš krajinou snů
a ráno vítáš realitu
slunce Tě hladíúsměvem
koukneš se na mě zpolštářú

pochybnosti

Sundal si boty - setřel prach
Ještě se blyštěl zlatem duhy
Měl rozdrápaný dráp jak z zvěře
Pomalu kráčel vzpomínkách

nesmrtelnost mítú

Tiché je vlčí volání
Prastarý mýtus lesa žije
To víli život vítají
A kruh se matně lunou skvěje

po 5 rumech a několika pivech - jo a brčko k tomu

prastare pravdy v ritu zkryté
a kdo jim dneska rozumí
všechno je kdesi v mítech zkryté
člověk se změnit neumí

z pohádky do pohádky

Já probul jsem jednu vílu
A byla krásná jako sen
Co nad ránem si nechám zdát
Však ubránit jí menám sílu

prokletí básníci

Prokletí básnici se často vrací
Ten duch co nezná pokoru
Vždy k nebi vzlétaj tihle draci
A míří pořád nahoru .

rebelská

Rebelská
Malí je čaroděj před pravdou davu
Dřív na hranici skončil snáze
Vždyť není zájem kdo je vprávu .

bohyni Hell

Smrt otevřela brány
jen anděl smrti vinu smívá
Poslední zřady nesmrtelných
Se láme pod svím osudem

smutek

Zradit snad ani nejde ducha
A ztratit nejde naději
Láska je mrcha slepá hluchá
Tak sedím doma raději .

nesmrtelné sny

Ztratil jsem kdesi v prokletí
Sebe s mysl dalších dnů
Jen zvolna, čtu ted z lidských snů
Co v myslích jsou jak v zajetí

bez názvu

oprava bez názvu

já ve snech víli miluji
mé tělo vzpíná křeč a touha
a na kůži se perlí láska
slovy ten obraz maluji

Cesta čaroděje

poznání do veršú ukrytá
A cesta čaroděje dlouhá je
jak rituál lásky zustala zachována
epochy prochází

Cesta k bohům

Na cestě k bohům popatřil on kněze. kněz lál mu on byl němí, pravdo smutná. A tak mu prostě podal květinu , co za úplňku trhal na svém hrobě. Nad hlavou hvězdy - had u nohou mu leze.

Luna

Přichází s noční oblohou Tiše mě hladí stříbra leskem Zrcadlo slunce – bledá tvář Moc dává svojí polohou Vlčí hlas nocí zazní steskem Vosk svící stéká na oltář A zase v tichém blótu sedím A sny maj zvláštní příchuť jsoucna Hledám klíč jímž se láska tvoří Do očí vlastní pravdě hledím Je stále táž i do budoucna A vše se před ní v úctě koří.

Runa rider

Vyryté znamení v skále jest To cestu k bohům viking značí žrec, skald, i prostý bojovník On půjde nazpět blátem cest Zas obzor zkrášlí plachty dračí jen osudu on neunik. Podivná znamení ve skále říkají dětem zítřka, němá. Spočiň když máš sil namále bez síly smysl cesta nemá Runová znamení Co čas je nemění.

tajemství

Tajemní Zrozenci stínů - světla braši. Bolest má konec v poznání . Když se vzpomínkou ze sna vzatou v osidlech vlastních sítí, K budoucnu hledí hlavou sťatou A naděje . Ta v dáli svítí.

Přání

Otvevří dveře za zrcadlo jsi víla paní z dávných mýtů a objev v sobě sílu čar . Vyřkni to mocné zaklínadlo a dej mu sílu vlastních citů . Vlk u Tvých nohou přeje zdar.

Mora

V propadlu snění hříšný tanec smrti To MORA zpívá svoji lásky píseň . Když obejme ,tak jako had tě škrtí. Když přijde záhy dostaví se tíseň. MORA je paní konců, smrti, stínů.

Dejavu

Padala rosaA Tys tam stála naháNahá a bosaMá lásko roso vlaháByla jsi rosa Co slunce po ní saháJsi jako ranní rosaV očích ti září duhaDejaví dávných snůNahá a bosa Jen čelo zdobí stuhaA smysl dáváš příštích dnů.
Vílinko.

dar

V objetí mechovém uslyším trávu růst v poutech křehoučkýchsvázaný staletími uletím v kočáře po nebi širokém stín srdce proletí okem světaneviditelným nechť stane se co luna upředlapak tajemstvím nechť prokletí utne sea spravedlivost snese sek míru.

skald

Pár veršů bolest umlčí
knimvklidu noční krajiny
Větrné runy rydlem značím
Vlk ve mně tiše zavrčí

zapomenuté životy

Zbořený hrad a z dýmu val
a přistrojené v šiku duší
zas táhnou krajem vojska lidu.
Posledních vzpomínek pár

Vlčí sny

Můj vlčí nápěv letí tmou Duha se chvěje tichou písníTóny se třpytí zvláštním jasemJá harmonií pravěkouChtěl bych vás lidé zbavit tísníSdělit svá přání srdce hlasemTím hlasem který nezná slovaA bozi k nám jím promlouvajíKdyž lidé se jim v chrámech klaní Já do veršů ho vetkám znovaSnad duše vaše rozehrajíverše co šeptaj všechna přání Má duše někdy chřadne steskemJindy v ní zaskví duhy zářA na hrobě mi růže kveteZhynul jsem citu mocným bleskemV samotě našel svojí tvářTeď do očí ti hledím světe. Znám 24 znaků ságZ nich posloupnosti s láskou splétámZnám kruh i světlo oltářeJsem stařec , dítě , blázen , mágMagickou mocí mysli létámA hledím pravdám do tváře. V emblému růžeTaky hlava vlčíDo terče luny runa vyrytáMůj šat je kůže Když zpívám – ústa mlčíMá motlitba je verši zakrytá Ladím svou duši píši galdV záblesku temno rýmem trhámA runy v dlani pevně svírámS pomocí bohů zrozen skaldCelou svou bytost v astrál vrhámTam hledám vše co neumíráSám na své pouti k bohům spějiA zákon můj ten neublížíV nadějích plynou moje dnyCtím pravdy jimž se lidé smějíJen luna na mne shůry vzhlíží Když v skutky měním svoje snyA dýchám roční období Ponořen v čase plynoucímTam pod hladinou vědomíZ run amulet pak ozdobí Posloupnost znakem planoucímV němž nápis hlásá přání míDo ticha kolem verš můj zníS ním moje duše v harmoniiV magii Ású sladěné Skald galdem astrál rozezníHlas ukryt v této poeziiuslyší duše spřízněnéMá vlčí dušesamotě se vzpírákdyž v nekonečno mrštím runou manaOdraz zní hlušeTvář prázdna na mne zíráA zdá se sám, že poznání ctím pánaV zeleném kruhu Sloužím s rohem blót Kadidlo více 24 znakůKde zřel jsem duhuJsou jen stopy botA kýly tlící hrdých lodí drakůKraj dříme v ledu A havran křídly vločky víří Duha se mění na polární zářMagií seiduÁs poután jsem když Freya ke mně míříVšak kouzelnice dosud halí tvářTa kouzelnice pertho třímeSkrývá se za něj pošetiláVrací se stále noc co nocJá tuším vílu jenž v ní dřímeJenž v temném seidu pobloudilaZjeví se snad když ztratí mocZas sedím v blótuVšak temno brisingamen mění Když kapka krve stéká na oltářZa runu skotuVšak Freye patří sněníS níž hledám tu co halí svojí tvář Rozbíjím kouzla mocí galduNa kořen ryji Trolú runyPorážku, bezmoc, Ur – co bere síluAž její ruka zváží mého gandruTak plamen stráví kořen s trnyA změní se v mou dobrou víluTak tedy Freye patří díků řádkyJe z rodu Vánú slyší krve hlasA ví tak lépe co chci já. Z astrální poutě přivede mě zpátkyDá mi tu co chci a věřím přijde časKdy v kruhu budem sedět dva.

Jaro u elfů

Jaro Timuvey elfí píseň zpíváO jaru- lásce- zrození ,Vykvetl podběl taje sníhV její písni se láska skrýváA v lůně touha plozeníRty její zdobí svůdní smích. Timuvey víla věčně mladáPřináší jaro rok co rokA její písně srdce vzbouzíKdyž jarní deštík v duze padáTy písně vedou každý krokA šťasten není kdo se vzpouzí.

Úplněk

Úplněk-------Pan flétnou víly svoláváA na pasece ohně záříNa sabat – volaj flétny tónyNež přemůže tě únavaNež radost zmizí z jejich tváříTak ze vsi zazní ranní zvonyDnes večer víly tančí v kruhuA zpívaje písně bohu stádV motlitbě se mu pokloníJe noc kdy nebe má svou duhuKdo spatřil jí je navždy mládKadidla vzduchem zavoníPak ztichne flétny vábeníA luna mizí v slunce jasuA z každé víly květinaVšak v duších vládne souzněníJenž rozvine Tvou vnitřní krásuA nový měsíc začíná.

Odin

Můj Pán je bohem básníkůKdyž piji jeho medovinuJsme spolu já a jednookýA často slýchám kritikuŽe za svůj osud nesu vinuVšak nevlastním štít na úskokyHraje si se mnou rohatýČasto mi bolest duši trháKdyž bere mi i sílu žítA pak jsem rázem bohatýKdyž kopí své skrz astrál vrháA já smím verš svůj do run skrýt.

trochu vzpomínek

Svět kouzel čar a magieOtvírá hvězda pěti cípůPanova flétna ožijeA kouzelníci z dávných mýtůTě vábí k sobě ducha daryTen mág je černý , ten zas bílíA filosof a skald či knězKaždý si tu svou pravdu hledáA na mýtině tančí víly Větrné runy zpívá lesZ oltářů dým se k nebi zvedá Svět ztrácí jména bohů v časePotřeby lidí doba mění Pravda se síle davu dvoříPřežívá láska k vnitřní kráseA k ženám - krásné poblouzněníHledači pravdy sebe tvoří.

Minulost

Koukal jsem smrti do tváře Je tomu snad už tisíc let A byla krásná tahle paní Znala tajemství herbáře Zakryla mysl - temný pléd Odešla z rána s rosou ranní Ta rosa byla slzy bohůBolestná cesta poznání Odkrývá cenu životaTak píší gald svůj v němž snad mohuV dík bohům činit vyznáníŽe pryč je paní nicota .

sen

Sen--------------Ten sen byl trochu matoucíDržel jsem v dlani rudou růžiJenž svými trny krev mi sála. A květ ten žárem horoucíPlamenem skrytým hřál mou kůžiA budoucnost se ze tmy smála. Tančil jsem v duze prostý strachuA duch té růže s mojí dušíHrál na harfu všech snů a přáníSmrt přistoupila řekla brachuZnám život líp než lidé tušíVždyť provázím ho bez ustáníPak duha ztuhla v hustý medA kolem ticho tma a chladOtvírám oči a je ránoListuji v knihách tajných vědA zkouším v duchu jejich radUchránit vše co je mi dáno.

Větrné runy

Větrné runy---------------
V listí je stromy šeptajíTam na pahorku zapomněníNápěvy tichých písníMé srdce nic jim netajíKdyž přijdu občas po setměníZbavit se chmur a tísní
V těch písních bolest rozplývá seTo pláčou stromy s mojí dušíA v harmonii rány hojíV pahorku dar ten ukrývá seA s větrem moje slzy sušíZvláštní moc mě s tím místem pojí .

Vílince - mé lásce.

Opojná jako mladá vínakdyž do života přicházíšdoposud sobě nepoznanáA je to tvá - či moje vinaže myšlenky mé provázíšbyť částí jsi mi odříkána. Snad splní se Tu jeden sena touha jenž tě trápí sladkánaplní světlem zítřků čas. Napřed však musí přijít denkdy ustálí se duše vratkáA uposlechneš vnitřní hlas.

Akéla samotář

Ás jsem a gald má poezieMagie z veršů zpletenáA tichá prosba časem plujeKdyž runa duši rozvibrujeTak síla bohy svěřenánavrací pocit harmonie.

Beltaine

BeltaineBeltainu noční duha záříV ni každá barva tisíc vůníA každá vůně škála tónůNoc lásky – růže na oltářiI nymfy vyšly ze svých tůníDryády tančí kolem stromůElfové v písních lásku slavíČaroděj kouzli lásku vzýváSkald v galdy ryje lásky znakV plamenech svící vosk se tavíA láska se dnes neukrýváJe v myslích srdcích – jiskří zrak.

Berkana

Berkana-----------Znám tajemství co bříza šeptáV němž Paní svého milce zdravíA v zrodu zítřek plánujeŽivot jde dál , vždyť čas se neptáMinulost slova neuzdraví Přítomnost skutkem daruje.

na cestu nocí

Noc temná - vlčí pohled záříJe ticho kolem - smutný hrobVšech kteří padli v nedůvěřeSmrt se životem zas se páří A lidé samy – divný rod . Co neumí žít bez zátěže . Vlk běží - tlapka tlapku míjí Tam někde v dáli luny tvářDá jí to světlo ze svých očí . Druhové smečky temně vyjí Kněžka si lehá na oltář A svět se jako káča točí .