Písmák O prázdném snáři
Noc prolistuji v prázdném snáři
zradu si skrývám pod polštáři
a na vrch skládám na hromádky
odvahu ze skla
O beznaději
Vyhasly už ohně v dáli,
ani jsme se neohřáli.
Na krajinu padl sníh.
Kráčíme, kde cesta není,
Lampa
Věci se dějí dokola
jen směr už nepoznám
mám v sobě lampu na čtení
místo slov piktogram
Jsme kočky a labutě
Pláčeš živě,
nehnutě.
Jsme kočky
a labutě.
O netrpělivosti
nevěřím na vidění
jenom se uzavřít
za oknem zima není
a proč by měla být
Co zbývá do konce
Svět znehybněl do zklamání.
Z louky se stala pustina.
Zůstal jen kámen, hladký v dlani,
zbytek už nikdo nezachrání.
Muška
Sfoukni, zhasni dnešní den
malá muška za oknem
naráží a naráží
to se někdy stává
O labuti
skleněná labuť na řece
do ledu celá vrůstá
má v očích kusy svědomí
a řeka. svírá ústa
Mlžná
Navečer se vrány smějí
kdo půjde spát
do závějí
a komu se poštěstí
Do zimy
čekám a sbírám spadlé lístkymá křišťálová, ledovátvé vlasy jsou rýhy do omítkya čas se do hnízd neschovásedím a hladím nahé stromymá krásná strohá, mrazivánabíráš zimu do nádobykdyž krajina ti souzníváčekám a sbírám spadlé lístkyna hladině kusy ledutiše si sčítám svědomívšak vločky sčítat nedovedu.
Podzimní
vykroužit si vrány v letuprvní vrásky matčinynedaleko do závějínedaleko do zimypodvečer je brázda v polislunce padá, zlatý listrozehraje vnitřní strunyzahřát se. a ponořit.
Fragmenty
nahmatat svět po pamětijeho příchutijsou louže na návsivnímat v obrysechkrajiny bez dálekmoře vran na políchminulost je vypálená hlubinaněkdy vnitřek nebe.
O přání
Uprostřed noci, do ztracena,
plakala sova, jako žena.
A někdo čekal zázraky.
Maličká Ona osaměla,
Vykořenění
četli věštbu od poslední stránkymladý polobůh a skvělá panenkaosud z ruky do ruky do hlavy a zpětztrácel staré pozicepotmě zahodili nespojité článkydní co neznají jasné spádykaždý sám. se drží za ruceskvělá panenka a mladý polobůhtak slepě sami mezi davykdyž svět kolem je zvláštní kruh
Koloběhy
A pocit byl píšťalachvění v rukou pastýřenejčistší tónynarážely do prsouútěky a návratyv pavučině koloběhujsem vycítila obryspříboje.
O hoření
Na obzoru mraky hořía na poli vlčí mákmoje očine, jen strachcestovatel mezi světykřídlakterá neuletísoumrak jde od věže k věžisčítám na čem nezáležílétolesklá hladinaproplétá mi zapomněnítěžko věřitna věřenípak že něco začíná.
Sebelži
po střechách přechází únavanakloněná rovinahledá cizokrajnostco přijede posledním vlakemzachvěje se a steče po okapupřímo do šálkukoncentrovaného chtěnízatím ocelová bezobsažnost skládá pocity na hromádkysem a tam a do řadyzavírá čas do světů.
O roztávání
Zapálil večer svoje ledyčekalaž spadne celá tmavšechno je jednou naposledyosud byl chvěnína vlnáchrozpálil v noci vnitřek tělasmál se a křičel bez hlasuvšechno je jednou naposledysmál se a křičeldo časuRáno v něm zima dohořela rozevřela své brány dnevšechno je jednou naposledyvšechno je někdypoprvé.
Smíření
dnes jsme vyhodili tulipányodkvetlé mládí rokunahradili šalvějíprosím, o uzdravení vlásečnico jemné spojenízačíná se na nás usazovat prachuvnitř, na ramenou,v neviditelné vrstvě rtůprosím, chci umět foukatodpuštění do vlasů.
Jaro chutnalo
Jaro chutnalo. Za časů, kdy,plameňáci ještě spalina střechách. Milenci se objímali,hádali. A někdy pláč.
Radikální řez
Je časnechávat věci za seboubez emocípřetrhávat nitopouštět norysklepenípocity zazděníve vteřině nadechnutíotevírat sebenastavenou tváří.
Všední
Jsou dětské tváře na uliciz průjezdu na ně vanechladjedna má v sobě večernicita která toužípo cestáchjsou dětské hlasy mezi domyodráženy strohou zdíjeden z nich tiše smutekzvoníjeden z nich čeká zasněnýměsta se chvějí tvary lidívšichni si přejí touží snítouhy jsou vzoryvšedních dní.
Loďky
Papírové loďky opustily závětříčokolády v hrníčkuklidu starých filmů. *bílé plachty zmizely jako tahy tvářena konečcích prstůnekreslím už prstýnky. **vlastně ani nevímkam se všechno ztratilokdo tu zvedá kotvy.