Jaké je to tam?

-Koukám mlsně na písmenka vřadách. Koukám mlsně na mléko vmisce pro kočku. Koukám mlsně na vlnící se tělo prostoduchého mima. Koukám mlsně na mnozí přinucen osudem setrvávat do omrzení.

Návrat pod obojí

-Jsem opět zase někde mezi nebem a zemí. Určitostí si nejsem příliš jistá, neboť ani sebou nejsem. Jízdou směrem, procházely se mé myšlenky, narážejíce jedna o druhou.
Vtom koště, které kdysi dobře metlo, nezdálo se již býti víc než kusem zkusu tuctového zboží.

Žezlo

Jsem na svý vysvěcený půdě ,
lidi chodí jeden za druhým a nepřemýšlí o důsledcích,
bezmezně věří,
každému slovu, které vysvětí promlčená léta bezpráví a zapere barvy ve víru,

Něco o.....? Nebo o panice?

Všimli jste si, že když venku prší, většinou mají lidé nad hlavami deštníky.
Všimli jste si, že když je slunečné počasí lidé se na sebe víc usmívají.
Všimli jste si, že když je někdo sám, ve skutečnosti může být obklopen davem.
Všimli jste si, že když lidé mluví o smrti, očima těkají po zemi a mlčí.

Okamžik

Do této chvíle představy přicházely.
Do této chvíle bylo vše vdětské velikosti.
Do této chvíle mraky postupovaly směrem vpřed.
Do této chvíle nebylo nic, proč zastavovat.

Překonání II.

Cestou směrovanou do útrob lesní záře, přeživ nemožné, přišel cíl.
Je dobojováno.
Spoctami na klopě, zaprášenými botami, vyšinutým pohledem, zbraně přestaly řvát:
-příliš mnoho tváří,

Pozorovatelna

Cestou směrovanou do útrob lesní záře, přeživší nemožné, přišel cíl.
Je dobojováno.
Spoctami na klopě, zaprášenými botami, vyšinutým pohledem, zbraně přestali řvát:
-příliš mnoho tváří,

Probuzení

První mlíčí po zimě cestu si ven klíčí
Poslední prase tichounce si kvičí
Sněženky dostávají ještě zvonky od února
Přichází nový čas na polích zasívá se úroda

Malé věci

sháněla jsem černej deštník a koupila si károvanej
hledala jsem želvu, jenže dala přednost pampelišce
sešla jsem se skamarádkou, bohužel neměla čas
sedla jsem si do hospody kde neměli ani turka

Z.E.S.N.A.

Když ulehnu, opona se zvedá, když oči ještě otevřu, padá dolů
Když usínám, oči se mihotají, pomalými pohyby, když odesnívám, vše je rázem pryč
Když pavouků mnoho po mém těle proklouzává, znamená to snad velké štěstí
Kdo mušku zlatou spatří, chytne ji pro radost

Svačinka

Vždycky, když se vracím, pouštím tutéž písničku, na rozehřátí. Vybaluju špinavý hadry, páska se otáčí, před očima se mihotají všechny obrazy z cesty sem od nich. Lidi s maskama, dusný podnebí, uprošený pohledy, nejdou vymazat ani po letech. Chleby ležely jen tak, na tý starý, oprýskaný lavičce a vůbec nikdo se k nim nehlásil.

Host

Marné pokušení zastavit čas, vrátit ručičku o malý kousek zpět. Často mi nedochází kdo vlastně jsi, člověče stvořený zkusu hlíny. Jen prach, co podobá se pilu létajícímu v obdobích slastných. Odhoď svůj plášť, ponechej se vidět takový jakým mohl byś být.

Hodinky

Ta stará ženská strašně smrděla a bylo jasné, že jednou budu smrdět taky. Hodinky staré s páskem od pana maršála, nechala si natahovat od lidí, aby měla pocit. Byl to takový zvláštní den, kdy mračna se stahovala a přece nepršelo na cestě tam. Takový docela obyčejný den, kdy na zádech vám raší kapky potu a smrt se vás dotýká tak lehce.

Střih

ráno rána pocity zvracet do mísy krvácet a čaj mátový kručení v břiše nad nulou stupeň hudba cigáro fleky špinavý hadry na zemi bez sněhu bez dehtu na něhu na kolena slunce nad stromy dolů nad domy volání spytování přáníčka srdíčka matlavost zavání vyzvání potkání bleptání reptání leptání kousání vyjekotávání hukot skřehotání kořalička košilka vasílka tílka na svetřík houpání koupání potápěnost kroky bacha na pana
někdo přichází
vychází nám sluníčko
nad stroměčky vyvedeme své ovečky na pastvu ať se popasou nažerou a vožeroustřih,

Dvanáctá.Autentická

- Pán s vozíkem, potkávám ho na cestě tam a zpátky. Na sobě má stejné kárované sako jako včera. Tesilky, triko s vlajkou velkého státu ze západní louže, tenisky s modrým pruhem. Dle vzezření, snad vlastenec.

Nikoliv

S oblibou se vracím ke starému papíru,
nikoliv kam s ním,
Dnes nikoho nedojmeš, staré je použito,
novosti se zneužívají samy

Kaľi

-seděla holčička za plotem školním
-seděla na kruhu pískovém
-malá, koukající skrz škvíry
-nebyla ničím jen dítětem, jak to tak bývá

Druhá.Polemická

-Od začátku do konce. Začátek je pouhou kopií konce, naopak. Zpovídáme se svým vlastním duším, kde je vodníkům konec, jakoby to naposled v tomhle promoklém čase bylo ještě možné. Pod maskou, Pseudonym, -potácíme se velice sami, můžeme zrození vidět.

Nalep sem nelep tam

Jednáctá.Komerční

-Nálada. Stává se ze mě daltonik. Červená a zelená se rázem mění v šedý stín. Obraz je mírně deformovaný, srážka s volem zabolí.

Šestnáctá. Postbibl

- Zbývá poslední před koncem kus. MARIE JOSEFOVI(nechť odpočívá v pokoji tvoje hlava. Jen odpusť, ještě lítat neumím. Jednou doletím, do prachových podušek si k tobě lehnu a pak bude všemu konec.

Přistání

Předbíháme se, abychom se dohnali, před tím však poklekáme vpravdě pokorně
Odbíháme, abychom se nedoběhli, kruh však nemá výstupu, jen uvítacích vavřínů slávy zdrcení
Po dlouhém zívání zavíráme, zhasínáme, uleháme, křečovitě svíráme polštář, jen jeden poslední sen
Jídelníček si přeříkáváme hlasitě, vitamínů nakonec přebývá, s brouskem vždy pod bradou

Odpoutání

Y vidím krásu, sytě žlutá
Y vidím slunce, dohořívající svíce
Y vidím moře, probouzí nekonečností
Y vidím trávu, promlouvá

Mezipřistání

Představuju si, jak ti píšu dopis, vím, že ho budeš číst a všechna ta slova vložená do papíru bílého jako sníh, prolétnou tvým nitrem. Představuju si, jak se ti vrhnu kolem krku a všechen prošlý čas nebude trýzní ani vězením. Předstvauju si, jak společně jdeme o kus dál, abychom nestáli bokem ani zády, svět je tak naplněný. Z celé té představy nezbývá mnoho, když oči hledí na písmo, v dálce choulí se zimou… Přemýšlím co si vzít na sebe, černá je vzdálenou, bílá se vytrácí, abych venku nezmrzla.

mono

Předčasně jsem vypustila vzduch, zástavu bílou proměnila v poskrvnu zabitého děcka. Žena v komatu dýchá velmi pomalu, cestou do nitra kapilár a zpět. Kolem budíky určující střet tělesa s nekonečností bílého světla. Nastěnka zase zdrhla.

Třetí. Patetická

- V hlavě to skřípá, bolí v krkua asociaceJeště se diví, jen neví čemuAsociaceZeměkoule se točíje asociacePoslední opičák na planetěmít asociaceŽaneta, Alžběta, Žofie, Růženanení asociacelogikaJosef, Marie, Ježíši stůj, Otec a syn, duch Svatýjen asociaceRyba, duha, nebe být takpouhou asociacíTémata, prasata, růžový dýmchci asociaciŽelé, pan fotbalista Pelébez asociace Žít, mít, chtít se, být, máš, dáš,co asociaciBez názvu, náramky, RomeoAsociačníJulie spíVlahý stín, modrý splín, žlutý brontosaurus, veselý bagrblbosti se asociujíŘetězím, řetězíš, řetězímety asociaceKonec, světlo, tma, začátek, cesta, traťasociejšnPere, mele, žere, bere, sebereš, ještě naposledy a pakdost asociacímVynést plný koš je pouhouasociačníšňůrou pro korálkysvěta
Chybí však jedna věta
pohrdám, pohrdáš, pohrdá i moje teta

Trochu intimní

Hřímá nad hlavou a není jediný co kdysi sliboval, milovala nenáviděl jako sebe, jako sebe,milovat víc, je možné, jen skutečnost sepřevrací, nabývá, ubývá, přebývámv poslední krabici co daroval mě jeden co už tady dávnonení. Je od PHILIPSE. Kocourovi stoupl obrat je pro pana FELIXE. Nemohu si lhát, přesto jen to zbývá, dít se víc v realitě nebo totalitě, kdo má právo výběru letí na roh,snad ještě jeden kousek zbyl,pro ubožáka s košilí co na zádech má MADE In Columbia.

Lodička

Po nebi lodička pluje, plachty stažené, ničeho nelituje, koráb co míjí nevšímá, horečku hlavy nevnímá, dostala se do nebe, je ztoho celá bez sebe, dej jí přírodo ještě plachtu, dostaneš za to novou jachtu, tu hvězda vyhaslá, plamínek zočí zmizel, zprávy vrádiu věhlasná, smutná, však nevidět svízel, oči nahoru, nadechnout víru pod vodu, vydechnout pech, zastavit dech, ještě, ještě, ještě…
Po nebi lodička pluje, vítr do přídě tiše duje, přemítá vrozmaru, vměsíčním oparu, že snad kní jeden znás nedopluje, slupka se otírá o starý nátěr, podpírat zbytky ubohých pápěr, zavolat vodníka, utopit nohy, otevřít svý dvířka, napatlat schody,vyřvat se do větru, pohonem lidským, uhnat si ischias podepřít svinským, nadechnout okluzní pel, vytřískat nechutnost těl, možná, možná, možná, tak bys to chtěl, jednou, jednou, jednou…
Po nebi lodička pluje, není tak maličká, není tak malá, po okraj lavoru, voda jí sahá,
Pluje, si pluje, kovář jí podkovy kuje, maluje, píše sní verše, kotva se vysmýkla, zastávka dře se, jen jedna, nestojí na kraji vědma, trojspřeží projelo, stopu se nehne, zachránil malinký jehně, blednou i záclonky pod velkým činem, na stole, pod židlí chvástat se vínem, velká to odplata, malinká msta, takových lodiček můžeš mít sta, nikdy, nikdy, nikdy…

Desátá.Pohádková

-Plné nádraží, ručičky ukazují dvanáct. Je tma, zase, jak podivné, žárovka praskla, přestup únosné hranice dobra pluje v neúnosné hranici skutků. Blbost. Mávám vlaku, odjíždí.

Intermezzo

Dílem jsme se ocitli blíže sobě, oddílem jsme znovu děleni.
Křídla jsou obrácena k mrakodrapu, s mramorempročítáme verše.
Nekočící boj mezi hořejším a dolním, jsem mimo a on to vidí. Nemohu žít bez pocitu, že někdy se vše obrátí na smysl významu.

Františkův narcis

Narcis. růžové oddenky. vonící les a narcisy. u narcisového pole plného cibulek, pár korun na džus.