Písmák Do hajzlu s tím jménem II
Předchozí část ZDE.
Tato knížečka vznikla v rámci mapování transgeneračních traumat. Veškeré zápisy jsou postavené na realitě, a to včetně historických událostí. Z důvodu citlivosti jsou pozměněny pouze jména osob.
Do hajzlu s tím jménem
Tato knížečka vznikla v rámci mapování transgeneračních traumat. Veškeré zápisy jsou postavené na realitě, a to včetně historických událostí. Z důvodu citlivosti jsou pozměněny pouze jména osob.
INTRO
Někdy jsou ty sny blíž, než si troufáš doufat.
Bez dechu
Prolog:
Básně jsou součástí chystané sbírky Tvoje oči, která kombinuje fotografii, zvuk a příběh konkértních lidí. Celá koncepce je popsaná v odkaze níže. Děkuji za Vaši zpětnou vazbu.
Na tváři
Poznám Tě podle ramensložených do ulitypodle prořezaných křídel padlas prý ze dne na den a pak do nocia nikdo tě nevarovalže i tam je potřeba světlože i tam může být vidět dál než jindya já chodím a vytírám krevz tvých křídelnevinnosti obličejezastíracího smíchulaviny slov v domněníže nepůjde poznat, kým jsi v té tměsvítíš, a já vidím dál než jindy.
Optická
Jako když jsi poprvé na Matterhornu
stejně jako doma v Třinci
stejně jako v CERNu
pootočila optikou
O lásce I.
Příliš dlouhá expozice
křičí ztracené nohy po chodníku
s hlavou v klínech, rukama v zemi a slovy
zas a znova jen oči &
Vánoční romance
Šel jsem na procházku
tak těžkou procházku, že v životě &
po cestě jen chuchel rozedranýho listí sem tam poházenýho mezi krokama -
První byl nešťastnej, protože tramvaj se na Vánoce nikomu nechce řídit & buď došlo, nebo najelo,
Jarní blues
Stalo se to včera ale dost možná jen v jedné vteřině
nebo v milionech minut po tisíce let chce se mi zařvat, ale
vlasy jako listí opadávají a šedivý sníh na tváři taje pod žiletkou
a pocit měkkosti ne a ne odejít.
Milenecká
I.
Když položila břicho na koleje
dva ptáci proklovli nebe
jako mušli
Mnoho barev lásky
Mnoho barev lásky
A na tvá ramena
snesu trochu vůně z ranních kolejí
kříží cesty a Josef čeká na tramvaj do práce
Poslední z pierotů
Intro
Můj otec mi řekl řekl mi
co jsem už dávno zapomněl.
Příběh 1
V bytě
Muž stál vedle skříně,
skříně s pootevřeným křídlem.
Šaty zteřelé, vyprázdněné chybějícími ňadry, klínem-
Muž se pootočil ke křeslu na stole v popelníku
Otec nad řekou
Víš, co jsem dneska dělal.
Přikryl jsem děti, pohladil je po vlasech a jednoho po druhém políbil,
Vždycky
vždycky jim říkám, že je miluji a vím, jak hluboká to je pravda.
Letokruhy
První vrstva - Metafyzično
Sám v lese
v kruhu bez jídla nohy dokořán
- pocit významného mrknutí slepce
Partnerské dialogy
I. Mužský archetyp
Já jdu.
Dopředu. Nevidíš tam, ale příboj je v doslechu
a vím, že neklamu ženská těla pukající proti všemu
Rovně
Podívej se na to trochu z jiné perspektivy. Když budeš chodit rovně, jak poznáš bolest ohnutého hřbetu.
I.
Chodím chytat – ryby - symboly
ano, jsem vrah.
Zálety všednosti
Na stole ležela stará a prakticky nepoužitelná propiska bez víčka. Směřovala přímo k mým očím a úpěnlivě upomínala na nepropsané noci, mrtvé dny a ticho v hlavě. Ticho. Jen z hloubky občas žbluňkl ten starý odlesk slova hledajícího, pátrajícího.
Za hranou samozřejmosti
I.
Jen beton.
Měly jsme hlad a sama jsem se myla
jen když to začalo.
Vůně hledání
Vůně hledání
I.
Trochu dětství vrátit konvalinkám
osám kol - pojď si to rozdat
Krásy všednosti
X.
Trochu dětství vrátit konvalinkám
zhrzeným osám kol pojď si to rozdat
když ryby umlkle spílají a
Ženské kruhy
Dívám se pečlivě když procházíš
- vraní nos i chůze z jedu
ruce kořenem do země rvoucí sebe sama
jdeš blíž a blíž trhající
Nádražní
x.
Kolem rybníků
už jsem vás viděl chodit, už jste šel.
Milenci rozleptaní do hvězd
Osudy žen I.
Osudy žen
Fixovala oči na hladině
veřejného záchodku
sešněrovaná na éčku
A na hroznech jako by tvá prsa kvetla...
A na hroznech
jako by tvoje prsa kvetla.
Zachumlanost v raciu
podzimní listí na dně šálku
Cesty I.
OSTRAVA
Jenom chci slyšet mám tě rád
pětiletá holčička asi trochu postižené
Maminky nějak někdy někým
Páteční kafe
Páteční ráno
Páteční ráno kafe
kouř tak
prosycený vlhkem klesá na
Otázka
Prázdná svou vymezeností pro ty a já
Podívej, ono sněží. Ono i prší
Otázka jak jančí na hraně rtu
ale stejně
Hledání
Rozrazil dveře a vřítil sedo bytu tak rychle, až se papíry ležící na stole rozletěly po prachem zanesených parketách. Začal se přehrabovat všuplíku staré komody napravo od okna, přes které pro nános smutku nebylo ani vidět. Chvíli ho nehnutě pozorovala a skicovala jeho pohyby. Zmatené, úzkostlivé, až mírně obsesivní.
Já a ty
První den
Polož se na znak -
pětiprstím vniknu přes prostěradla
prohyb úzkostlivosti v očích
Z řeči
po boku ti střílí
vagón a další a další a
Vzpomínka unavená věčnými návraty
ze slov odkapou jen obrazy
Přílet před větou
Příletpřed větou
hned za hranicí tečky supí to
v hercně a na ňadrech kapání
pečetě kořenů
Živý kýč
Jsou soumraky kdy se bojím
vyjít za sebe a uklízet ulity
obdivovat ňadra
ženy klonit
Kolář - Básník etický
Kolář se neustále zabýval problémem, jak skutečnost podmanit tvaru, jak ji ,,neznásilnit“ a přitom objevit, osvítit její bytí vkonkrétním osudu, či otázkou po tom, co má být onou skutečností. Na jedné straně tu před námi stojí reflektující tvorba parafrázováných knih Mistra Suna O umění válečném a knih Epiktetových - Rozpravy a Rukojeť. Na straně druhé tu máme už na konci 40. let započatou antologii osudovosti, která vrcholí ve sbírce Černá lyra, sníž je kompozičně spojená i kniha Česká suita.
Jde nám to skvěle
Baví mě uplatňovat moc
a kroužit prstem vnebi namotaný
vesmír polknout a jít
učit
Kolář - Básník osudu
Kbásníkovi osudu
Není náhodou, že další etapa začíná právě rokem 1948, tedy rokem převratu a zároveň vyloučení Koláře zoficiálně vydávané literatury. To ssebou nese i přerušení kontinuity básnického díla Jiřího Koláře a recepci kritiky i ,,běžným“ čtenářem. Zpřetrhání souvislostí (a vývoje) mezi jednotlivými díly mělo devalvující efekt na vnímání Kolářovy poezie, sčímž se vyrovnáváme dodnes. Zatímco oficiálně vydanou poslední knihou zůstávají na dlouhá léta Dny vroce, Kolářovo psaní neustává.
Kolář - Básník města
Jiří Kolář jako básník města ve své podstatě může být označením, které by mu mohlo zůstat po celou dobu jeho tvůrčí aktivity. Přesto jsme se rozhodli tak označit pouze jednu etapu, ohraničenou sbírkami Křestný list a Dny v rocích, tedy léta od 1937 do 1948. Proč se nám jeví vtéto etapě jako básník města snad pochopíme, podíváme-li se hlouběji do tvorby tohoto období. Jeho první sbírka Křestný list vydaná za patronace Františka Halase nám může posloužit jako všeobecný vstup do celkové básnické tvorby tohoto autora, jelikož právě zde se objevují první znaky, které naznačují jeho budoucí směřování a hlavně znaky, které prozrazují jeho básnický záměr a básnickou osobnost.
Zmatení
Vzala jsem si tě proto abys mě usmažil
Jedl ňadro po ňadru
jako noviny ksnídani
propitá písmeny plky a vykřičníkem
Lyrický subjekt
Lyrický subjekt
Pojetí subjektu z filosofického hlediska
Pojem subjekt je ve svém výkladu velmi problematický. Postupem času změnil základní atributy připisované antickými mysliteli. Jmenujme zejména pojetí Aristotelovo, který subjekt (či vše ,,živé“) chápe jako substanci mající entelechický charakter (to, co má cíl v sobě samém), organizující, vedoucí, udávající směr neživé hmotě. [1] Zjednodušeně řečeno, subjekt chápe jako nositele a zdroj aktivity, kterou zaměřuje na objekt.
Jiří Kolář
Jiří Kolář – Člověk básník (homo poetica)
Hledání skutečnosti, tak jak to ve svém díle předkládá čtenáři Jiří Kolář, je na české poměry pozoruhodné a ojedinělé. Málokdo podnikl podobný exkurz do podoby věcí, jejich vztahů a funkcí, jejich zasahování do života a naopak, zasahování života do skutečnosti věcí. Jiří Kolář, básník bytostný, naslouchající, abstraktní, který pitvávše, co skutečnost, život, který žijeme, předkládá. Je to člověk zrozený básníkem.
Chumláž
Obložil kámen zpoceným sluncem
Dospěchej do mě
- Jede kůň jede kůň jede kůň
Jsem jen dítě Jsem jen žena Jsem silný muž